jak se vyrovnat se smrtí svého dítěte

Jak se chcete proboha vyrovnávat se smrtí dítěte? To si mám trhat vlasy, sypat si hlavu popelem, běhat nahý po ulici? Syn se mně zabil, na motorce, dělali tam lidi nějaké blbosti a on si to odnesl. Prostě smůla, obrovská smůla a moje a ženina zbytečná bolest. Žena to psychicky nevydržela a šla hledat útěchu nejdřív ke svým rodičům a později k někomu mladšímu. Prý je to její bratranec, ale ví Bůh...kvůli bratrnci by se přece nenechala rozvést. Mě se rozpadlo manželství a nebylo to dost, důchodci ze soudedství na téma smrt mého syna neustále zavádějí řeč, sadisticky mě litují, ani psycholog mě není schopen dostat z depresí, do kterých mě naši milí sousedé přivádějí už když si jdu koupit něco k jídlu...
Ano, určitě nějaký chytrák napíše, že jsem bezcitný a že si to zcela zasloužím. Ale já jsem člověk, k tomu chlap, musím pracovat, abch přežil a mohl platit školné druhému synovi a uživil i toho třetího, kterého mě manželka nechala na krku a nemůžu truchlit zbytek života nad ztrátou člena rodiny, v samotě a v náručí utěšitelů jako se rozhodla má žena. Ano, já chápu, vy ji jistě berete jako správně truchlící matku. Ale to máte z filmu a ne ze života. Ten se musí žít, i kdyby byl člověk sám na ostrově, kde přežil ztroskotání.

Netvrdím, že kdo zabil, měl by zemřít, ale kdo neumí řídit, neměl vůbec lízt do auta!
Proto to dnes s námi vypadá jak to vypadá, naučili jsme se příliš lehce odpouštět. Jsi bývalý příslušník STB ale mi tě máme rádi, bu´d policista! Jsi komunistický vrah a zabíjel jsi naše děti, ale my tě máme rádi tak si měj své klidné stáří! opíjet se domrtva, spěchat za nesmysly! Přejíždět lidi! pak odpustit a zapomenout to by dnes všem šlo. Nemáte morálku, lidé a zemřete na to! Ještě že už je mně tolik let, že se těch hrozných konců zřejmě nedožiji.

Můj syn zemřel, lékaři tvrdili, že po otravě ředidlem...kamarádi ho zatáhli po škole do jejich skrýše a dali mu asi napít, víte, šikana utužuje morálku, jak tvrdí pedagogové...pro ně to byla sranda.
Já jsem z toho ještě po letech, když si vzpomenu, v depresích...

Milado, takže tebe komunisti asi zabili málo, že:) (sorry, že to dávám do takové vážné diskuze, ale co chcete odpovědět takové Jeleně Přemoudralé:)

No, smrt dítěte je něco vždycky dost hrozného. Byl jsem svého času jeden ze skupinových vedoucích na jedné organizované rekreaci. Bylo to v bývalé Jugoslávii.
No a tam se utopila malá holčička mým známým. Prostě prý z blbosti skočila někde z mola nebo ze skály a vylovili ji se zástavou dechu i srdce, přesto, že se stdeční činnost podařilo obnovit a prý se i rozdýchala, zemřela o několik hodin později v nemocnici. Víte jak jsem se cítil? To pomyšlení, že jsem mohl nějak pomoct a...Lékaři tvrdili, že pomoct už se nedalo, došlo k vnitřnímu zranění a i kdyby došlo na operaci, bylo by to bez šance...Já tu holčičku vidím dodnes před sebou, i když jsem nebyl u toho, když si skočila. Nikdo mě nic nevyčítal, ale tenkrát mě to bylo jedno. Prostě, ty pocity, snd to pochopíte... Až teprve po Sametce nějaký pitomý novinář vymyslel, že komunisti organizující rekreace se živili dodáváním dětských orgánů jugoslávcům, za doláče...Blbost, ale zvedá to náklady výtisků, lidi dnes mají podobná skandální odhalení rádi. Rádi se vidí jako oběti nesmyslných spiknutí. Pochopitelně, lidé, kteří mě do té doby nic nevyčítali, mě mají za nájemného vraha...Já je chápu, smrt vlastního dítěte, přes to se nedá jen tak přenést, třeba jako když chcípne pes a koupí se nový. Přesto takový přístup neřeší vůbec nic, jenom škrábe staré rány až do krve.
Já nevím co se to dnes s Čechy děje a nedovedu to pochopit. Lidé umírají, i děti...Je to příšerné, vidět místo dítěte malé nehybné tělíčko. Ale je ještě horší vidět to jak píše "Vondra" každou hodinu na Nově a k tomu poslouchat neskutečné spekulace vytvořené naprosto neodbornými mozky lidí, kteří mají jediný úkol, zvýšit prodejnost a sledovanost...

Milado, ty jsi totálně dementní, vygumovaná kráva, musím to takhle napsat, protože poté, co jsem si přečetla tvoje "perly" slušná být nedokážu. Nech se vyšetřit na psychiatrii

Tomáši já bych to lépe nenapsala.

Milado, až ti metr před auto skočí malý dítě nebo důchodce, tak na brzdu ani nepomyslíš. Navíc auto umí na rozdíl od tebe fyziku. Když se někdo rozhodne, že skočí tak skočí. Viděl jsem na vlastní oči sebevraždu jedný ženský, co skočila po zádech pod auto. Ona to má rychle za sebou a chudák řidič měl zkaženej nejen zbytek dne, ale i celej zbytek života. A mě, i když jsem jen stál vedle a bylo mi do toho šumák, jsem měl pak ještě rok z toho blbý sny. Takže trochu uber. A ještě něco, když by vojáci, policie, doktoři nebrali mrtvé jako kus od kusu, už by jim z toho dávno muselo hrábnout.

Pane s přezdívkou Vondra, vy si opravdu nepřipadáte jako sprostý VRAH!? Opravdu se nestydíte psát na internetu ty vaše nesmysly? To dítě nemělo proti vaší těžké dodávce ANI NA OKAMŽIK ŠANCI! Neříkejte, že se nedalo nic dělat, vždycky je možnost brzdit. Padají vám hovna z huby a ještě je rozmazáváte! Ale to je vojákům, policistům a jim podbným přece jedno, berou lidi od kusu!

Jak se vyrovnat se smrtí dítěte...těžké, i když to třeba není vaše vlastní dítě.
Jeden chlapeček ze sousedství spáchal před pár lety sebevraždu, nevím z jakých důvodů,neví to nikdo, prostě nechal doma na počítači vzkaz že svět ho nechce a když jsem ráno s kolegy rozvážel zboží, hupsnul nám pod auto, s rozběhem...Mě normálně odvezli do špitálu, kolegové mě později vyprávěli, že jsem prý dupl na brzdu, až to s nimi hodilo a pak jsem ztratil vědomí, měli obavu, že nějaký infarkt...Pak to bylo ještě horší, když zavolali rychlou zdravotní pomoc a pak zjistili, že ta rána do auta nebyl reklamní poutač, že pod autem zůstalo dítě.
Jistě, nešťastní rodiče mě přišli vyhrožovat ukarjinskou mafií s bejzbólkama a já nevím čím ještě, nakonec, bylo to jejich dítě a museli ze sebe nějak dostat ten bezmocný vztek, že už ho neuvidí. Místní důchodci se taky činili, aby "byl označen a potrestán viník". A někteří, zejména bývalí "vězni režimu" mě dodnes titulují "vrahu" ne li hůře. Zvláštní, když uvážím, jaké lidi mají právě oni za hrdiny... A netuší, že já taky nikdy nezapomenu na chlapečka, se kterým si hrály moje děti, nebyl sice můj, ale i kdybych se nešťastnou náhodou nepodílel na jeho smrti, bylo by mě ho ještě dlouho líto...Děti si mají hrát, ne umírat z nejasných důvodů na silnici. Ani kdekoliv jinde. A i když už se stane taková věc, opravdu, ze všeho "nejlepší" je to , jako se děje v Česku denně, bulvarizovat, politizovat, hlasitě komentovat a ukazovat ve všech barvách každou hodinu v televizi...

Mám obavy z toho, až zemře některý z mých dospělých synů,což se vzhledem k jejich povolání může stát v současné době prakticky kdykoliv, jak o tom budou psát noviny a zase u nás budou zvonit moralisté a se vztyčeným prstem kázat, tentokrát o spravedlnosti Boží, která mě dostihla...No, je to hrůza, jakým způsobem se češi vyrovnávají s úmrtími něčích milovaných osob. Místo truchlení a hledání příčin, hon, často mediální, na předpokládané viníky...bohužel, může se to stát každému.

Roberte nikdy nikomu nepřeji nic zlého,ale tvůj rádoby příspěvek mě tak "nasral",že mít tě po ruce namelu ti hubu.Všem tu držím palečky vím,že to nepřebolí,ale přeji jen a jen už krásu.

Roberte jsi neuvěřitelný idiot necitelný a zabedněný a proboha už jsem nechoď! Jen se sadisticky zřejmě rád šťouráš v čerstvých ranách.

nemyslíš Roberte,že ta diskuse je trošku o něčem jiném

Jednoduše. Nechoďte na potraty, dítě si nechte a nebudete se muset vyrovnávat s jeho smrtí.

asi nemam vubec právo do této diskuze zasahovat,nikdy nic takového jsem nezažila a doufam,že ani nezažiju,protože co muže být horšího než když máma přežije své dítě

V roce 2005 na silvestra dopoledne mi zemřel můj chlapeček před očima na infarkt náhle. Bylo mu 18 let.Stále jsem se z toho nevzpamatovala.Nestihl ani dostudovat.Brouzdala jsem na internetě a došla až sem.Odpovídat,že to bude lepší,já nevím.Trápím se rok a půl. pořád na svého Péťu myslím a není to lepší.Tak doufám, že se naučím s touto bolestí žít.

Maruško neplakej,a nebo ne vyplakej se .Nikdy to nepřebolí ale tvá holčička ti ty smutné chvilky vyplní smíchem a láskou.Přeji ti hodně smíchu a lásky tvé holčičky.

ahoj vsem co neco prozivaji a prisli o nekoho velmi blyzkeho,ja prisla o maminku je mi necelych 28let mam 3letou dcerku a je to moje stesti ktere se na me usmali a donuti me vzdy jit dal.Maminka mi odesla na onen svet pred mesicem a pul,zila jsem s ni celi muj zivot a prozila s ni i jeji trapeni a bolesti ktere mela po zdravotni strance,muj zivot se neskutecne obratil vzhuru nohama a ja nedokazu prijmout ten fakt ZE TADY NENI,jsem katolicka a vim ze musim dat mamince klid ale tak to boli lidicky,budme na sebe hodni dokud tu jsme,uz nemuzu vic napsat po tvari mi tecou slzy a nic nevidim

Kajko napiš,tvojí adresu jsem tu někde nenašla.Ozvi se.Mirka

jak mě bolí u srdce,když čtu příspěvky na toto téma!Já jsem zažila letos něco podobného,ale opačného.Možná by se hodilo změnit téma na :jak se vyrovnat se smrtí svojí maminky.Byla to pohodová rodinka,plná plánů a vzájemné lásky. Táta a jeho 3 malé děti se nikdy nevyrovnají s odchodem své milované maminky a manželky,kterou jim vzala zákeřná nemoc.Nebyla jsem přímý účastník,ale věřte,že mi to dosud rve srdce,kdykoli na ně pomyslím.A ON! Zvládá všechno!A když se HO zeptám,jak? Řekne smutně:Mě se nikdo neptal,jak to budu zvládat,MUSÍM, v noci pláču,ale ráno musím být zas ten vysmátý taťka,v kterém musí děti cítit oporu,být mámou i tátou.

Renato,je mi velmi líto,co tu píšeš. Mám pětiletého kluka a nedovedu si představit něco tak hrozného.Někdy mě napadají takové podivnosti,jako kdyby se mu něco stalo,tak si vezmu život.Je to asi tím strachem o něj.
Přeji tvé rodině hodně štěstí ve vašem společném životě a hodně sil.