jak se vyrovnat se smrtí svého dítěte

Dnes, na Velký pátek, kdy si křesťané připomínají umučení Ježíše Krista před očima jeho matky, svaté Panny Marie, musí být pro matky, které ztratily své syny, obzvláště těžké připomínat si svoji obrovskou životní ztrátu! A totéž jistě platí i pro jakékoli rodiče, kteří ztratili své děti jakéhokoli pohlaví!

Ano, smrt syna je nevýslovná tragédie. Teoreticky se s ní lze buď - aspoň částečně - vyrovnat, nebo nikoli. Kdo se však s danou tragédií nevyrovná, toho ta tragédie dříve či později doslova umoří k smrti. Vybavuji si jeden starší francouzský film o rodičovském páru, jehož syna roztrhala bomba ve válce v Alžírsku. Po této strašlivé ztrátě se ta žena zbláznila, a muž v důsledku duševní nemoci své manželky i jiných nepříznivých okolností přišel o svoji řeznickou živnost. Skončilo to tak, že daný nešťastník ze zoufalství otrávil sebe i svou manželku svítiplynem.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Loni v létě mi náhle zemřel 40letý syn. Je to už 9 měsíců a jsem na tom stále hůř. Když mi před pěti lety zemřel manžel, tak jsem se s tím jakž, takž vyrovnala. Se synovou smrtí se vyrovnat nedokáži. Vím, že s tou bolestí budu žít stále, ale nikdy to nepřijmu. Jsem už psychicky na dně. Nevím, jak žít dál a jestli vůbec chci. Žádná máma by neměla přežít své dítě. On měl chodit na hrob mně, ne já jemu. Chodím k lékařům, ale nic nepomáhá. Nic horšího než ztratit dítě, být nemůže.

Ahojte všichni, připojuji se k Vám, před rokem mi odešel syn ve věku 29 let. Svůj život ukončil sám. Nevíme proč, zbyly nám jen otázky, žádné odpovědi. Bolest a trápení je i po roce pořád stejné. Moc mi chybí, byl veselý, vzdělaný a já se s tím neumím vyrovnat.

1. 7. 2011 si môj 24 ročný brat siahol na život. Bez rozlúčenia. Mne bolo 23 v tej dobe. Bolo to také smutné upršané piatkové ráno. O jeho smrti som sa dozvedel až o deň neskôr. Tá bolesť vo mne je neustále. Doma o tom nikto nehovoríme, nikdy sme sa k tomu nevrátili. V roku 2014 sa mi narodil bratranec a poviem Vám, je presne ako môj brat, výzorovo aj povahovo. Ale tá bolesť zo smrti veľmi blízkeho človeka alebo dokonca dieťaťa tu, žiaľ, bude vždy a je veľmi silná. Časom trošku otupie ale v hĺbke srdca bude veľmi bolestná. Držte sa všetci, úprimne súcitím s Vami :-(

nevím jestli to není trochu z jiného soudku ale i já přišel ve 44 letech o stejně starého kamaráda takže první co mě napadlo jak asi musí být jeho mamince když přežila vlastního syna

Velmi smutné téma a milující matka , se smrtí dítěte nevyrovná do konce života. Ale najdou se i zlí lidé ,zrovna tady na 2.stránce nechápu postoj paní.

Moc děkuji

Její duše je v klidu a ve světle. je to pro ní a pro vás dar usmíření a odpuštění. Je to její cesta,aby se mohla vrátit zpět.