Reklama

jak se vyrovnat se smrtí svého dítěte

Kamila (Po, 29. 10. 2007 - 12:10)

Bože ty jsi ale tele.Co to tu plácáš?Nic se nezahojí,bolest v srdci je i po deseti letech.To si myslíš,že když jsem pochovala svoje malé před deseti lety,že nemám bolest?Jdi si jinam plácat o tom v čem vynikáš a tady nech prostor.
Marcelko já taky nikdy nezapomenu.I když už se mi po bytě probíhá daslší štěstíčko.Matky nikdy nezapomenou.Bolest nezmizí,ale zmírní se,hlavně když do dvou let opět otěhotníš a povede se to jako nám:-)Vidíš a už chodí do školy.:-)
Ale v srdci mám stále svou bolest a to je bohužel úděl nás žen:-(
Přeji ti aby se ti povedlo co mě.:-)

náhoda (Po, 29. 10. 2007 - 12:10)

Andy-Tak ty nepřestaneš s těma kravinama?Jak ty blbko po tom, když tě zemře dítě, může zůstat jen jizva?!To se snad nezahojí nikdy.Andy fakt radši drž hubu.

Andy (Po, 29. 10. 2007 - 12:10)

Mluv za sebe, nádhero!
Upřímně ji přeji všem, co mají tento problém, časem zůstane po ráně jenom jizva, přeji brzké zahojení.

Kamila (Po, 29. 10. 2007 - 11:10)

O tvoji soustrast nestojíme!!!

Andy (Po, 29. 10. 2007 - 09:10)

Upřímnou soustrast všem.

Marcela (Po, 29. 10. 2007 - 08:10)

Vím jak Vám je, má bolest je ještě čerstvá-před 14 dny jsem předčasně porodila ve 23. týdnu těhotenství- celých 6 týdnů jsem krvácela-ležela jsem v naději, že miminko donosím, chtěla jsem to vydržet alespoň do 26-28.týdne, kde už je velká naděje miminka na přežití v inkubátoru-bohužel mi odtekla větší část plod.vody a lékaři mi řekli, že pokud přestanu krvácet, mohou chlapečka zachránit a udržet ho ve mně antibiotiky....ale já krvácela dál a bylo mi řečeno, že mi musí těhotenství ukončit, že už je to nebezpečné pro mne-můj chlaeček žil 13 hodin a 25 minut...bojoval, ale svůj boj prohrál.....nikdy nezapomenu Kubíčku

Hanka (Pá, 21. 9. 2007 - 01:09)

simonikovahanka"volny.cz

Hanka (Pá, 21. 9. 2007 - 01:09)

simonikovahanka"volny.cz

Hanka (Pá, 21. 9. 2007 - 01:09)

přišla jsem o dvě skoro dospělé dcery, vím jak se cítíš, ale vyrovnat se s tím to nejde, ale žijeme

Hanka (Pá, 24. 8. 2007 - 13:08)

Mám tři děti a všechny vás obdivuju ,snad jen čas může trochu pomoct,jinak nevím,a práce moc práce pro druhé,aby nebylo čas myslet.Držím vám moc a moc palce.

jana (Čt, 23. 8. 2007 - 20:08)

Milá Ori i všetky ženy,maminy,manželky.To,čo sa v živote človeka stáva-smrť najbližšieho je najstrašnejšia udalosť,aká nás môže postretnúť.Ale ešte horšie je to obdobie,ktoré nastane bezprostredne po odchode milovanej osoby.Všade vidíme jeho veci,cítime jeho vôňu a občas počujeme jeho hlas.Ale všetko napraví čas a myšlienka,že sa možno raz stretneme.Ja tomu verím,inak by to bolo strašne nespravodlivé.Srdce,ktoré utrpelo takúto stratu už nezlepíme dokopy,kúsok tam vždy bude chýbať,ale verme,že ten človek je stále s nami a to nás musí držať nad vodou.

Ori (Čt, 23. 8. 2007 - 20:08)

v pondeli to bude mesic co sem prisla o nenarozene miminko.Byla sem teprva v sestym tydnu tehotenstvi.Sici mi rikaji ze to jeste ani dite nebylo jen nejakej uzlicek hmoty,ale ja se na to tak nedokazu koukat.Snazim si to nepripoustet,prvnim par dnu sem to prekvapive zvladala,ale ted se to nejak horsi.Zacinam nad tim porad uvazovat a pokladam si otazky typu co by kdyby.Chci z toho ven ale nevim jak.Brala sem ted dlouho dobu antidepresiva,ale k nim se uz vracet nechci.Je tu nekdo kdo to prozil a dostal se z toho.Prosim

Lucka (So, 18. 8. 2007 - 23:08)

Kdo jako plácá nesmysly?

Pavel (So, 18. 8. 2007 - 16:08)

Plácáš nesmysly,aby se ti to nevymstilo.

Lucka (So, 18. 8. 2007 - 15:08)

Já jsem sice neztratila dítě,zato mi před dvěma týdny tragicky zahynul manžel.Je mi 26 let spolu jsme byli 10 let vzití 1 rok a abych pravdu řekla také nevím jak se s tím vyrovnad absolutně v tom tápu

Iveta (Po, 2. 7. 2007 - 21:07)

Milá Dano,ani nevíte jak Vám rozumím a soucítím s Vámi,jsou to 2měsíce co mě zemřela dcera(autonehoda),umím si představit co prožíváte,nikdo na světě nepochopí co to je pro matku stratit milované dítě,ať zemře jakoliv.Není nic krutějšího!Já se stím peru každý den,je to tak těžké!Také mám ještě děti,ale snad právě proto je to těžší,ten strach teď o ně a ta nesnesitelná bolest.Nevím co bych Vám poradila,já sama beru léky a chodím k psychologovi.Snad to časem bude lepší,přeji nám všem takovím maminkám to ustát.

lezo (St, 27. 6. 2007 - 21:06)

Miladě se zřejmě stalo něco hrozného, umřel jí někdo blízký, tak si tu vylévá vztek, musíme to chápat, je to chudinka.

M. (St, 27. 6. 2007 - 19:06)

Milado drž hubu radši ty,co slovo to perla.Jsi člověk bez srdce a porozumění.Tak jak jsi zde napadla pana V.. ukázala jsi svou pravou tvář.Když vím houby o něčem,držím hubu.

Milada (St, 27. 6. 2007 - 19:06)

Přesto, že vám to komunisti tloukli 40 let do hlavy , TAK VÍRA NENÍ ZŘEKNUTÍ SE ZODPOVĚDNOSTI ALE NAOPAK JEJÍ PŘIJETÍ. Honzo, uteč si na Kubu a když nemáš nic k tématu, drž tam hubu, jestli to neumíš, oni tě naučí:)))

Honza (St, 27. 6. 2007 - 15:06)

B. pokud na to máte náladu, skočte se podívat na téma "proč se zastřelil Svoboda" a pochopíte, že někteří lidé se prostě rádi pitvají v někom zaživa , asi aby ukojili svoje atavistické pudy...

Mě se zabila moje holka, dozvěděla se, že pravděpodobně nikdy nebude schopná mít vlastní dítě, z biologických důvodů.

Utěšoval jsem ji jak jsem jen byl schopný, nemělo to cenu, když už se rozhodla, že je zbytečná, nebylo možné ji nijak přemluvit...
Její rodina se s tím nesmířila dodnes.
Jak se s tím vyrovnali? Obvinili mě! Že jsem jí něco vyčítal, že je jasné, že jsem si ji nechtěl vzít a dával jsem jí to najevo...No já nechápu proč, dodnes. Svatba být měla, jen dítě by bylo "ze zkumavky"...
Daleko spíš ji k sebevraždě dohnali právě oni, věřící skety. Jich jako by se ta příšerná věc ani nedotkla, pár modliteb a "označení viníka" to spravilo, tak prostě katolíci myslí a já s tím nic nenadělám.
Proč to sem píšu? Víra neposkytne útěchu. Možná klam a sebeklam...

Reklama

Přidat komentář