jak se vyrovnat se smrtí svého dítěte

Je to týden co jsem...není to fér,já když si to tu čtu,tak je mi z toho tolik smutno,i když se mě to netýká.Máte pravdu,někdo,kdo mouc touží po dětátku,tak mu není dopřáno a kdo je má,tak si toho neváží.At ted napíšu cokoli,tak tu vaši bolest to nezmírní,ale musíte být hodně silná a moc vám přeji,aby jste to ještě zkusila a věřím,že na potřetí se to povede a budete mít zdravé miminko.

Je to týden co jsem pohřbyla svojí dceru Karolínku.Narodila se předčasně a zemřela třetí den po porodu.Byla naše vytoužené dítě.Před ní jsme již přišli o syna a teď i o dceru.Vím,že musím žít dál ale nějak mi to nejde.Jsem ze všeho unavená.Jsou ženské které v těhotenství kouří,pijou a já jsem ležela doma,nic nedělala,nekouřila,nepila a tak to dopadlo.Život není fér.

Zemřel mi syn před rokem a...to mi tečou slzy jen si to čtu.Nikdy v životě bych se s tím nevyrovnala,to vím.Raději nic psát nebudu,protože místo abych vás malinko povzbudila,tak by vám bylo mnohem hůř.Ani já to číst nemůžu,to je to nejhorší na světě,když rodiče přežijí své dětičky.Budte silní,moc,moc s vámi se všemi soucítím.

Zemřel mi syn před rokem a půl ,měl jen 20let.Byl to nejden můj syn,ale taky dobrý kamarád .Bezva jsme si rozuměli.Dělal mi jen radost,udělal střední školu ,práci se mu podařilo najít rychle a jednoho dne mu náhle selhalo srdíčko.Mám pocit,že z tohoto světa předčasně odcházejí,hodní mladí a nedějní lidé a také děti.Je to strašně nespravedlivé,však víte jak to myslím.První rok,jsem chtěla každý den umřít jen za ním..Nyní se velice moc snažít doufat a věřit,že smrt není konec a s mým synáček se ještě setkáme.Přesto mi je,ale strašně moc a moc zle a chybí mi chlepček můj...Kdo nezažil,nemůže nikdy pochopit,je to hrůza hrůz přijít o dítě.

Před 6 týdny si vzal můj...musíte vzpomínat na dobré časy a co nejvíc na něj vzpomínat

Se smrtí dítěte ztrácíme my budoucnost...
Nevyrovnáme se s tím nikdy (ani já ne) jen se po dlouhých letech bolest trochu umenší, čas ji otupí. ...
Do smrti však jsme vyřazeni ze šťastného žití.

Před 6 týdny si vzal můj...Milá Danko,vím co prožíváte.V dubnu mi zemřel nejstarší syn,byli jsme neustále spolu a já se s tím nedokážu srovnat.Mám ještě 2 syny,ale on mi tak strašně chybí chtěla bych za ním.Úplně Vás chápu,je to nespravedlivé,když zemře mladý člověk a ti co by chtěli odejít tady zůstávají.Danka

JA VAS VESCHNY SRDECNE...http://www.dlouhacesta.cz/

JA VAS VESCHNY SRDECNE ZDRAVIM A VAŽIM SI VAS
. ZASLA SEM NA TITO STRANKY PROTO ZE MOJEJ KAMOŠKY HLCINA UMNELA ASEM STEHO TOTALNE VIŽIZENA
HOLKA BYLA NESLYSICI ASRAZIL JI VLAK NESLYSELA HOUKANI
MOJE DCERA JE TAKY NES... ATUDIS BYLY VELKE KAMARAKDY SEDELEI SPOLU V LAVIVI VE TRIDE. ACH JO JE TO MOC SMUTNE. BUH SVAMY ZE VŠEMY MUISME BYT SILNE NIC JINEHO NAM NEZBYVA OMLUVAM SE ZA CHYBY HOLCINA MNELA 13 ROKU. MAMA KTERA SVAMY CITI.

Dobrý den,chtěla bych vám napsat,že mě potkalo to nejhroznější ..co jen může matku potkat...náhle mi zemřel jediný bilolog,syn..měl epilepsii dle vyjádření lékaře,,nechápe jak mohl zemřít,protože byl dobře medikován...ráno před třemi měsíci dostal záchvat,,z kterého se dobře zotavil po dávce léků,,já byla štastná a klidná a ulevilo se mi,,že máme po všem,,konzultovala sjem to s jeho neurologem v telefonu,,,po záchvatu si šel lehnou,,a náhle nahlédnu do pokoje a synáška vidím,,že nedýchá,,nic nepomohlo,,ani hodinové oživování...byla jse na psychiatrii a psychologické terapie,,nic mi nepomáhá,,šíleně to bolí a chtěla jsme první dva měsíce zemřít za ním.věřila jsem jeho lékaři..spoléhala jsem se na jeho názor..ano -on byl neurolog..já obyčejný člověk..syn měl 20 let...záchvat měl pouze jednou do roka..Bože nechápeme proč...
Kdo tohle čtete..se smrtí dítěte nikdo nikdy nepočítá,,každý věříme-nikoho to nikdy nechce napadnout a já věřím,,že to nikoho nikdy nepotká a přeji si aby mladí lidé a malé děti,,nikdy neumírali,,protože je to špatně..Víte,ale já žít musím,,protože máme ještě 3 osvojené dětičky,,josu úžasné a hodné , brášky nesmírně milovaly a milují...přez ten smutek si uvědomuji,,jak je dobře,že jsem se před 11 lety, rozhodli pro osvojení,kdybychom zůstali jen my s mužem..tohle si neumím představit

Jardo ta beznaděj je opravdu hrozná. Sama mám dvě děti a bojím se o ně hrozně. Kamarádka zažila to samé co vy, byla na tom velmi špatně psychicky. Moc bych Vám přála, aby vše dopadlo dobře. Když se pak něco takového stane, člověk si uvědomí jaké hlouposti předtím řešil.

Dobrý den.Já mám velice...Jardo, strašně mne mrzí, že se ti nikdo neozval, nikdo nereagoval na tvůj smutný příspěvek. I když do tohoto typu diskuse
příliš nepatřím, zasáhla mne tvá slova a
ta beznaděj, která z nich čiší mně rozklepala kolena.
Nemohu ničím pomoci, jen ti chci vyjádřit svůj nezměrný soucit. Není na světě těžšího trápení než bezmocně se dívat na
těžce nemocné dítě a ta bezmocnost musí být šílená.
Jardo, jsi hodný táta, snad se stane
zázrak a všechno se v dobré obrátí.
Ještě je naděje! Ina.

nihnoijp

Dobrý den.Já mám velice nemocného syna po transplantaci kostní dřeňe a ikdyž nemá zhoubné onemocnění,tak výsledky jsou zatím negativní...Řeknu Vám ,že není večera abych nebrečel jak malej kluk a stále si říkám co komu ten malej udělal,proč né já,hned bych s ním měnil....je to težké jen pomyslet,že by tu jednou nebyl a vůbec nevím co bych dělal.Už nyní mám pocit ,že bez malého ztráci pro mne vše význam....Nikomu to nikdy nepřeji zažít to co nyní prožíváme ....

Ja se ted nedokazivyrovnat stejne jako ma slecna, se kterou sme cekalimimco s tim,ze neni. Byt umrelo drive nez senarodilo, tak...

"....V úmrtním listě důvod smrti není a...."
..
To mluvi samo za sebe. taky nevim proc je zivot tak kruty.. proc? proc? Nebo proč tak brzy? taky nevim jak to zvladnu

Boh dal, Boh vzal. Bude...Dobrý den,
Před třemi týdny mi zemřela krásná 24letá dcerka,léčená od 3let na hematol.onemocnění. Od tří let se nám nemoc vrátila několikrát. Na jednu stranu se léčila na hematologii, na druhou stranu jsme žili všichni velice zdravě - zeleninové, ovocné šťávy a přestože nám bylo sděleno, že je nemoc neléčitelná, většinou zabraly kortikoidy. V březnu letošního roku prodělala embolii a plicní infarkt. Po čtyřech dnech hospitalizace na kardiologii v Motole byla propuštěna domů a měli jsme docházet do nemocnice na kontroly výše varfarinu, který si 2x denně
píchala (hematologové s kardiology).
Na kontroly jsme pečlivě docházeli. Následně ji začali převádět na tablety (nevím, z jakého důvodu - injekce prý nehradí ZP)
a tehdy udeřila další embolie.V osudný den
1.4.2011 jsme se chystaly na kontrolu, ale už jsme nedorazily.
Ráno zazvonil dcerce mobil - měla si píchnout varfarin - a najednou slyším z vedlejšího pokoje zavolání "Mami pomoc!"
Běžela jse do jejího pokoje - ležela, Rychle jsem zavolala 155 a přestože přijeli brzy a já jsem zatím dávala dcerušce umělé dýchání - říkala mi: "Mami, všechno mně bolí - postarej se mi o pejsky (její dva chlupaté psí kamarády).
Rychlá dorazila a lékařka zahájila resuscitaci - nevím, kolik uběhlo času - konstatovala zástavu srdce a připravila mně na skutečnost, že ji nedovezou, že umírá.
Jela jsem za rychlou a běžela na ARO, kde pokračovalo oživování a bylo nám sděleno, že je v klinické smrti. Ještě týden ležela na JIP na mimotěl.systému a poté
8.4.2011 zemřela.
Nikdy nebrala antikoncepci, nikdy nekouřila, jako rodina jsme žili skutečně
zdravým způsobem života.
Dcerka nám moc chybí, byla sluníčko nejen celé naší rodiny, ale i svého okolí.
Pláčeme,nespíme,přemýšlíme, proč se ta nemoc takto projevila a nikdo nám nic nevysvětlí. V úmrtním listě důvod smrti není a my jsme bez dítěte - je to takové zoufalství - nevíme, jak žít dál - vše pro nás ztratilo smysl - vlastně celý život.

Boh dal, Boh vzal. Bude dalsie...

Možem vam povedat že moj...Se smrtí dítěte se smířit nedá, jen dlouhý čas, až propláčeš všechny slzy, co máš a
protruchlíš miliony okamžiků, jen ten čas tě naučí s tím žít...
Chceš-li utlumit mysl a prožít nějaký čas
v podivném světě antidepresiv, pak je vezmi a ber. Ale máš-li někoho dalšího, o koho je třeba se postarat,tak antibiotika vylučuji, pak nezbývá než
bolest a slzy. Není na světě jiné rady...
S úctou a lítostí ...

Před 6 týdny si vzal můj...Možem vam povedat že moj syn 11 ročny bol zdravy a zomrel pred 3 mesiacmi a neviem sa s tím zmierit, neviem co mam robit, lebo nikdy nebol chorý tak važne zomrel tragicky a pomoct som mu už nemohla udusil sa oxidom uholnatým, viem že mam dceru a choršiu čo mam robit hladam utechu v boha nakolko som krestanka, a verím že sa s mojím synom raz stretnem už nie tu ale niekde inde tu jedinu nadej v sdrci mam, čo mi ine zostava, poradte ak viete....