Těhotenství po čtyřicítce

Jsem dětská lékařka a...pokud jsi opravdu gynekoložka, tak bys měla vědět, že dnes odborníci řeší mateřství po padesátce asi tak, jako se před padesáti lety řešili jako vyjímku mateřství po čtyřicítce

a že na vás máme nároky a nejsme spokojeni s vaší prací? No tak to snad chápeš, protože vaše pracovní nasazení a výkonnost jsou až na vyjímky bídné. O čemž svědčí i tvoje slova

je ta žena zdravá,dítě moc chce,tak proč ne.

K Ypsilon, Honza a ááá

Není to tak, že bych práci nezvládala , jak píšete,nejsem ani pedofil, možná tu potrefenou husu bych trochu přiznala.Napsala jsem jen názor, jak to mohou vnímat zdravotníci.se svou vlastní agresí jako zdravotníci pracujeme, jinak bychom vám nemohli sloužit. a ještě na okraj není to jen můj názor. Bavíme se o tom jako pediatři i na odborném fóru.Jako společnost se vyvyjíme a trendy jsou proměnlivé.

Jsem dětská lékařka a...Doktorko, a choděj k tobě taky ňáký matky vokolo třiceti?

A ňáký štrnáctiletý cikánky, kerý už maj taky malýho zmetka?

Jsem dětská lékařka a...Pokud nezvládáš v ordinaci "starší" matky, asi jsi měla dělat něco jiného. Ne být doktorkou. Častá agrese vůči pacientkám je spíše patrná u bezohledných doktorek, co se minuly povoláním.

Jsem dětská lékařka a již několik let mám v ordinaci dvě generace matek ty kolem dvaceti a ty kolem čtyřiceti.
Ty starší jsou náročnější, a celkově je kolem nich víc práce za stejné peníze než s těmi mladšími. Hůř se s nimi vyjednává nárokují si péči bezohledně, setkáváme se se skrytou i otevřenou agresí , což si vysvětlujeme zvýšenou únavou ve stáří, nicméně , řešit to musíme atd.... Jinak ale co dětí týká, nevidím rozdíl mezi dětmi starých a mladých matek. samozřejmě, že se najdou staré matky, které to zvládají, ale mluvím o většině, co mi projde ordinací.

V září jsem měla 45, mám...Hani, chápu proč toužíš po dítěti.Ale abych řekla pravdu, nepřijde mi to jako šťastné řešení. Samozřejmě, potom sama nebudeš a nudit se také nebudeš. Z tvého příspěvku ale cítím, že dítětem chceš dát druhou šanci tvému nepovedenému manželství. Dost dobře nechápu důvod, proč jste se k sobě vraceli. A s chlapem, který mně celý život zahýbal a zahýbá bych si dítě určitě nepořizovala. Můžeš se na něj spolehnout, že ti s ním pomůže? Nebo na něj budeš vlastně sama. Mně je 41 let a mám 2 letého syna. Dvěma starším je 16 a 13 let. A i když se cítím mladá, tak je to prostě vyčerpávající. Víc se o něj bojím, pořád vidím, co všechno se může stát. A i na něm vidím, že mu scházejí děti. Vlastně vyrůstá mezi dospělými. Ale já mám tu velikou výhodu, že můžu občas vypnout, na manžela se můžu spolehnout. Tím ale nechci říct, že lituji toho, že ho máme. To určitě ne, jsem za něj vděčná. Život díky němu nabral úplně jiný spád. Vím, že samota je zlá. Máš vedle sebe člověka s kterým se míjíš, ale jestli je dítě tím nejlepším řešením této situace, to si nemyslím. Možná jenom potřebuješ někoho, komu tu lásku můžeš dát.Každopádně, jestli se pro dítě rozhodneš, tak ti držím moc a moc pěsti, ať všechno dobře dopadne.

V září jsem měla 45, mám tři dospělé děti, dceru 28, syna 22, a druhou dceru 21, s manželem sem nežila poslední 3 roky, a teď jsme se k sobě vrátili i přesto krize trvá stále, neustálé zálety z jeho strany, a moje nedůvěra, stále je v zahraničí, kde podniká, doma se hodně spíš míjíme , pracuji jako zdravotní sestra a sem hodně pryč do toho se snažím taky podnikat, cítím se dost nepotřebná a sama, chtěla bych možná dítě ale bojím se,o jedno sem před lety přišla - zemřelo na třech letech. Pořád mi něco chybí a já ani nevím co, nejsem štastná. Jsem už babička tří vnoučat, mám ráda své vnučky i malého vnuka, ale přesto chtěla bych asi dítě, příjdu si teď ještě mladá na to být babičkou a mít tak velké děti, kamarádky v nemocnici mají v tomto věku třeba ještě dítě ve škole na základce. S manželem jsme to probírali a není problém, jen si příjdu v takové patové situaci, že vlastně nevím co chci a příjdu si dost sama. Děkuji za odpovědi.

RADŠI POROD NEŽLI POTRAT.PROTO TU ASI JSEM I JÁ.

Bylo by docela dobré si...Dneska není dost dobře možné pověsit se dětem na krk, ať se starají...Každý se má o sebe postarat sám.

U čtyřicetiletého je však větší předpoklad, že už má něco naspořeno, než u dvacetiletého, ne?

Jasně, je běžné operovat názorama, jak např. v šedesáti to člověk nebude stíhat...

Ale já znám dost věkem mladých, ale vycmrndlých lidiček bez chuti a zápachu, a ti mají problém postarat se i o psa...

Záleží na každém, jak si stanoví svoje hranice.

Myslím, že není jednotné pravidlo, kdy má kdo mít děti. Ti, kteří si na to netroufají, by se na to rozhodně dávat neměli. (Jsou lidi, kteří by si na to neměli troufnout radši nikdy...)

Přeji Vám hodně zdraví.Děkuji...:)))

Já jsem měla první dítě ve 34 letech, druhé ve dvaačtyřiceti, a musím říct, že kolem dvacítky bych si to rozhodně takhle neužila. Kdybych je měla ve dvaceti, tak jim nedokáži dát to, co teď, čas a trpělivost. Hodně slyším, ,,já dala děti v 7 hod. spát abych měla klid".

A ty připitomělé řeči typu: „až bude dítěti dvacet, a vám sedmdesát apod", je jen fráze, i 20letému může 40letý rodič umřít, jiní se dokážou postarat ve 20 i o postiženého rodiče. Záleží na povaze a výchově dítěte, až se stane člověk rodičem, vše vidí úplně jinak. Takže, vykašlete se na statistiky!

Mně je 43 a mám dvouletýho...Přesně tak, důležité je vnitřní naladění a víra, že vše je jak má. Pokud miminko mít máte, určitě se to zadaří. Jsem o tom přesvědčená. Nic se nemá lámat přes koleno. Věřte hlavně sobě,jestli je dušička co by se k vám chtěla narodit, určitě se narodí.

Mně je 43 a mám dvouletýho kluka. Je to nádhera a nic jsem si v životě tak neužívala. Ještě jsem se s negativním názorem nesetkala, ale asi to bude tím, že je mi jedno, co kdo o mně vykládá, ani to nechci poslouchat. A jestli mě někde drbou ti vševědi, co věděj všechno líp, tak to řešit nebudu...
Je to všechno jen o přístupu.

U CIKANÚ JE TO NORMÁL.Přesně tak, ale propagovat to všude nemusej...

Babičkou ve třiceti?U CIKANÚ JE TO NORMÁL.

Kdyby napsala ve 30 nebo ve...Babičkou ve třiceti?

,Já si myslím,že rodit ve...Hm, babčou v osmatřiceti je teda super. A ještě se s něčím takových chlubit...:o)))