Těhotenství po čtyřicítce

Nekteri lide si proste dite driv nez ve 40 nemohou z financnich duvodu dovolit, nebo proste zena nema ten spravny matersky pud, nepotka toho parveho partnera...No a co? Lze ji to vycitat? Je to sobecke? Vsechno neni tak jednoduche, jak tu nekdo rekl, ze nevidi duvod proc nemit dite brzo. Mne sice jeste neni 40, ale teprve ted jsem nasla poprve v zivote toho partnera, se kterym bych chtela mit jednou dite. Za druhe jeste nemam vubec tu iracionalni touhu dite mit a za treti jsme na tom ted tak financne spatne, ze by to proste stejne neslo. Dokazu si klidne predstavit, ze dite privedu na svet ve 40 letech, ale alespon do atmosfery klidu a relativniho zabezpeceni.

Berindo, moji mamince je pro zmenu 56 a menstruuje porad jako dvacetileta. Myslim, ze clanek neni o tom, ze VSECHNY zeny by mely mit dite az po ctyricitce; je o tom, ze ty, ktere to drive nezvladnou, maji i pozdeji sanci. Proc jim to zakazovat nebo se nad nimi pohorsovat? A to, ze nekdo prestane menstruovat ve ctyriceti, neni pravidlo pro ostatni, ale hormonalni porucha, ktera by se mela rychle lecit...

Dámy, zastánkyně pozdního mateřství a co přechod, hormony? to si myslíte, že v 45 - 50 budete pravidelně bez potíží menstruovat? Moje maminka má 3 děti a problémy s menstruací má už od 44 let a to znám případy i kolem 40 let.

Jenomže, holky, dnes má dost žen i výrazně mladší partnery. Sestra mé kamarádky porodila ve 43 letech krásnou zdravou holčičku. Dnes už je jí 10 let. Partner je o 18 let mladší a jsou spolu v pohodě dodnes. Stará se o rodinu, včetně těžce postiženého syna své partnerky.
Mít dítě kolem čtyřicítky mi nepřijde nijak divné. Když jsem byla už před hodně lety v porodnici, vedle mne porodila své první dítě paní, které bylo 43 let. Moje kamarádka též v tomto věku úspěšně povila prvního potomka /po 1 nezdařeném těhotenství/.
Nepohoršuje mě ani ten porod ještě později, ale to už chce skutečně zázemí. Takže asi ne tak, že to mimčo budou strkat do jeslí, protože je třeba makat na důchod, apod.

Upřímně přeji zdravé mimčo každé ženě, bez ohledu na to, kolik je jí let. Nebojte se rozhodnout tak, jak chcete vy.A moc držím palečky všem ženám, které se pro mateřství rozhodnou ve věku kolem 40 i více. Je mi 41 a rozhoduji se také....

Když se mi narodil kluk, bylo mi 37. Průměrný věk kolem mne v porodnici byl tenkrát kolem 20-25 ( bylo obvyklé, nechat se zbouchnout ve dvaceti). Je fakt, že jsem tehdy vypadala podstatně mlaději, takže mne docela braly jako sobě rovnou :-)). Jedna paní, která tam také rodila, byla 43letá, měla první mimi, vymodleňátko. Pochopitelně, že porod nikomu na kráse nepřidá, takže vypadala velmi unaveně. Dost mne mrzely uštěpačné poznámky těch "mladic", které měly pitomé řečři. Fakt je, že když jsem ji pak vídala s kočárkem, vypadala úplně jinak, a daleko líp, než ty znechucené dvacítky. Dnes je těm našim "fakanům" třiadvacet, paní je stále za dámu a musím říct, že i když není nijak zvlášň bohatá, většina z těch mladších vypadá podstatně hůř. Ona je štíhlá, udržovaná...

Je mně 45 let a mám tříletou dcerku. Jsem šťastná, všechny neduhy utekly pryč před mým štěstím, vůbec nepřemýšlím, že "umřu", a nedočkám se dcerčiny promoce atd... Promiňte mně, jedné matce, která je hrdá na své dítě i na sebe, ale některé úvahy tady jsou prostě divné...

PS nebrala jsem hormony, žádná hormonální léčba - a teď se asi uchechtnou "mladičké" - byla to protě láska. A jsme všichni tři velmi, velmi šňatni. Pro nás oba je to jediné dítě - a máme pocit, že se stal zázrak!
Necítím se jako babička, doufám,že nevypadám jako babička, a můj "dědeček" říkal, že teď ví, proč má smysl žít!

Jsou to zajímavé názory. Ale budu upřímná, při nejlepší vůli to nedokážu pochopit. Měla jsem dítě ve 20 letech, nyní je mi 47 a stále si nemohu vynachválit, jak je báječné nemuset se starat o batole, či školáka v tomhle věku, byť s milující osobou. Nikdy bych to neměnila.Mám ráda svůj klid, a vždycky jsem měla pocit, že mě dítě trochu obtěžovalo a brzdilo. Ale to je povahou, rozhodně ne věkem.

Právě tento týden porodila má kamarádka miminko, a je jí 41 let.Vše je OK a rodiče i sourozenci jsou šťastní. Ke všemu rodiče vypadají tak na 25.Také měli dcery moc brzy a za sebou,tak nyní to u nich je,jak kdyby měli první dítě. Jsem za ně strašně ráda a moc jim to přeju.

Bude mi za pár let čtyřicet a právě v tomto věku mám teď kolem sebe kamarádky a známé, co čekají, nebo mají dítě. Většinou mají nové vztahy a pokud jsou zdraví a schopni dobře dítě vychovat a zabezbečit, proč ne. Můj nynější partner chce se mnou ještě dítě a já stále rozmýšlím, ne kvůli stáří, ale pohodlí, protože já i on z předešlých vztahů máme velké děti. Protože ho miluji, zřejmě na společné dítě dojde. Přeji všem hezký den

Miminko má přijít tehdy, když ho žena chce.....každá ví, jestli ho může mít nebo ne, jestli ho vychová, nebo ne.....já přeji všem miminko, ať je věk jakýkoliv. Když má přijít, tak přijde!

No, já měla první dítě v 18 a teď je mi 39 a mám ročního prcka takže jsem rodila po 18 letech a můžu i srovnávat přístup za totáče a teď. Musím říct, že teprv teď si to vychutnávám naplno a porod byl proti tomu, když jsem rodila v 18, procházkou růžovým sadem! Jo, a představte si,už jsem zas v 6tt(i když neplánovaně)

Myslím si, že o tom zda mít či nemít dítě v pozdějším věku si musí rozhodnout především žena sama i když by měla brát také ohled na manžela. Na to, co si myslí příbuzní, sousedé, Bílý dům i Vatikán by ohled příliš brát neměla. Vždyť dítě bude vychovávat hlavně ona.

Je mi 39 let a mám půlročního chlapečka a 19ti letou dceru. Na první těhotenství a ani na ty začátky maminkovství si moc nepamatuji, nijak zvlášť jsem to neprožívala, spíš jsem si připadala pořád unavená. A tohle těhotenství bylo v pohodě, porod taky a druhé maminkovství se mi moc líbí. Pokud se na něj žena cítí, tak proč ne?

Ahojky, je mi 39, mám 20 letého syna, 18 letou dceru z prvního manželství a devítiměsíční holčičku z druhého manželství. Těhotenství bylo pod důkladnou kontrolou lékařů v naprosté pohodě. Mateřství si moc užívám, je to úplně něco jiného než ve dvaceti. Mám na všechno čas, nic mě nerozhází. Starší dcera je mi oporou, pohlídá a my si můžeme zajít třeba do kina... Cítím se i zdravotně daleko lépe a mám zase nový krásný smyslživota. Za sebe jenom doporučuji.

Já mám patnáctiletého syna a šestiměsíční dceru, je mi 41. Co se týká porodu, nedá se porovnat porod, když mi bylo 21 roků, s tím co jsem zažila před půl rokem. Bolesti a doba porodu byla stejná, ale přístup zdravotníků, ať už sester, nebo doktorů byl na daleko vyšší úrovni a prostředí na porodnici bylo daleko útulnější, příjemnější. Co se týká věku na porod, myslím si, že by možná ženy měly rodit mladší, přírodu člověk neošálí a biologické hodinu taky ne. Vše je samozřejmě krásné, když se dívám na svou malou dcerku, jak si spolu hrajeme, je to nádhera, jsem za ni moc šťastná, splnil se mi můj sen, v který jsem už ani poslední roky nedoufala. Ale i tak si myslím, ženská má více fyzických sil na všechno, když je mladší. I když teda, vždycky to tak není...

Mně je 43 a mám 3letého vymodleného syna. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, léčby, potraty a nakonec vytoužené milované miminko. A když se srovnávám s mnohými matkami (o mnoho mladšími) u nás na sídlišti, tak vidím, co všechno se synem zažíváme - stále vyhledáváme nějaké aktivity, zábavu, pořádáme výlety, chodíme plavat... Mnohé mladé maminky se nehnuly 2,5 roku ze sídliště, protože si myslí, že nezvládnou jet s prckem autobusem.....
A hlavně, co to je 40, 50 let??? Dnes mnohý 20tiletý vypadá a jedná hůře, než 40cátník!!!!!
Takže já maminy kolem čtyřicítky rozhodně neodsuzuju-a jak vůbec si někdo troufne je odsuzovat?!Možná to mnozí nechtějí slyšet, ale jsou starostlivější, rozumnější....víc si to užívají!

Myslím, že není jednotné pravidlo kdy má kdo mít děti. Ti, kteří si na to netroufají, by se na to rozhodně dávat neměli. (Jsou lidi, kteří by si na to neměli troufnout radši nikdy...)
Mě je 44 a mám tři děti, 20, 15 a 1 rok. Jsem hrozně spokojená, užila jsem si mateřství se všemi, ale toto poslední si užívám nejvíc. Jestli to budu zvládat později, nevím lae, proč bych neměla, cítím se líp, než před dveceti lety. Učím ale v kurzech pro seniory a jestli budu mít v důchodu takový elán, výdrž, nadšení a vitalitu co mají moji studenti, tak se nebojím ničeho. A pak znám taky dost věkem mladých, ale vycmrndlých lidiček bez chuti a zápachu. Záleží na nás jak si stanovíme svoje hranice.

Fandím všem maminkám,které porodily dítě kolem 40ti... Sama mám dvě děti,14, 10, a o miminku ještě uvažuji, navíc mám mladšího partnera, který má k dětem velmi hezký vztah. Myslím, že řešit, jestli budu stará, když bude dítě v pubertě je naprostá hloupost, ať každá žena dělá, na co se cítí...

Já jsem měla první dítě ve 34 letech, druhé ve dvaačtyřiceti, a musím říct, že kolem dvacítky bych si to rozhodně takhle neužila.Kdybych je měla ve dvaceti, tak jim nedokáži dát to, co teď, čas a trpělivost. Hodně slyším, ,,já dala děti v 7 hod. spát abych měla klid". A ty připitomělé názory typu:,,až bude dítěti dvecet, a vám sedmdesát apod", je jen fráze, i 20letému může 40letý rodič umřít, jiní se dokážou postarat ve 20 i o postiženého rodiče. Záleží na povaze a výchově dítěte, až se stane člověk rodičem, vše vidí úplně jinak. Takže, vykašlete se na statistiky!