Panická porucha

Také já má problém s tím,že mně je zle celý den.Pořád mám špatné pocity a myšlenky.Nejhorší je to v autobuse.Dřív jsem byla schopna/i když to byly hrozné muka/ujet 15 km,ale teď nejsem schopna ujet ani 3 km.Při jízdě mám úplné zástavy dechu-je to něco strašného.Musí mě vozit přítel,jinak bych nemohla vůbec pracovat.I když je to těžké i v práci,pořád je to lepší než být na neschopence,protože přijdu na jiné myšlenky a doma bych nad tím pořád přemýšlela.Doktor mě chce poslat do nemocnice,prý by mi to pomohlo.Sice mě nenutí,ale nevím,co mám dělat.Máte někdo zkušenosti,jestli je to to správné,zda by to pomohlo?

Já si myslím totéž. Neoddalovat práci, také jsem se bála do ní jít, ale na konec jsem to zkusila a ono to šlo. Není to sice úplně OK, ale jde to. Kdyžtak si musíš říct no při nejhorším mě vyhodí. Musí se překonávat situace kterých se bojíš. Je to dřina, velká dřina, znám to, ale časem se ta námaha vyplatí, protože zjistíš, že to zvládneš, že si jen nevěříš, že se bojíš záchvatu. A pomalu po kouskách. Nejprve mezi lidi do obchodu, na procházku do parku, kolem domu, pak dál a dál až najednou zjistíš, že můžeš i do té práce. Mě to trvalo asi 1/2 roku než jsem šla do práce. Ale je to velmi individuelní. Beru Seroxat a Neurol při atace.Úzkosti mě přepadaji podle toho jak je velký stres a hlavně když se bojím, že něco nezvládnu, ale paradoxně zvládnu všechno co si uložím. Tak nechápu proč se pořád bojím a člověk si pořád nevěří. Opravdu to jde velmi pomalu, ale jak říkám přeci jen je to lepší. Všem moc držím palce ať se uzdravíte!!!!!!!!! Ahoj a hezký den.

Lenko, já taky pracuji jako manažerka a do práce chodím, i když jsou dny kdybych nejradši nešla. Poprvé se mi panická porucha objevila asi měsíc před státnicemi na VŠ. To jsem ještě vůbec nevěděla, o co jde, jen mi bylo pořád zle. Asi si dokážeš představit, v jakém stavu jsem státnice dělala. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Teď po několika letech se stejné problémy objevily po několika stresových dnech v práci. Asi třetí vypjatý den mi organismus vypověděl poslušnost a udělalo se mi tak zle, až jsem měla pocit, že při jakékoliv další činnosti omdlím. Museli mě z práce odvézt domů. Nenapsala jsi, co v tobě paniku vyvolává a proč jsi doma. Pracovní vypětí nebo vůbec cesta do práce a pobyt mezi lidmi? Osobně si myslím, že neschopenka problém neřeší. Chce to hlavně dobrého lékaře a určitě terapii. Píšeš, že léky nezabírají - možná je zatím nebereš dostatečně dlouho, u antidepresiv je třeba trpělivost, než zaberou. Taky mám v kabelce jako pohotovost Oxazepam, který zabere hned, když je nejhůř. Většinou ale stačí, když si uvědomím, že nejde o život a že se zas nic tak hrozného neděje. Ten nástup do práce moc neoddaluj. Mohlo by se stát, že čím déle budeš doma, tím složitější bude návrat. Přeji hodně zdaru!

Lenko,já si říkám, že prostě do práce musím, že se to překonat dá a kdybych byla doma,tak to je ještě horší. Když jsem doma nemocná, tak se nudím a pořád se pozoruju a to je nejhorší. A když se o mě něco pokouší, tak si řeknu no a co, vždyť už vím o co jde a na to se neumírá. Tak mě zase za chvíli bude líp a nebo si řeknu, co by se mě dělalo zle vždyť zítra jedu s přítelem na výlet a už se těším a myslím na to jak to bude hezký, tak proč bych umírala atd. Někdy to samozřejmě taky nezvládnu, ale teď se musím pochválit, že to jde. Držím palce.

Ahoj všichni, mám diagnostikovanou panickou poruchu a je to pro mne hrozné. Hlavně proto, že mi nezabírají žádné léky. Už někdy nevím jak dál. Nejhorší je, že mně není špatně po nějaké situaci, ale mně je je zle pořád. A to je problém, nevím totiž jak dál. Pracuji jako manažerka, v současné době jsem v neschopnosti, ale vidím to dost černě, jelikož mi žádné léky nezabírají. Ale uvidíme, napiště mi prosím jak se s touto diagnózou vyrovnáváte vy????? Jste schopni chodit do práce nebo jste doma - prosím odpovězte!!! Děkuji Lenka

Milá Dito, moc ti děkuji za tvojí radu,hned ,jak jsem si to řekla, tak se mi výrazně ulevilo. Dneska jsem sice paniky neprožívala, ale jinak jsem byla úplně "mimo".

Milá Ilono,možná, že to co ti poradím, není žádná sláva, ale mně to občas pomůže. Když to na mne přijde, říkám si: no tak se zblázním, no a co - pak už mi to přece bude jedno. Myšlenky typu - nesmí se to stát - ataku prodlužují. A zkus dýchat tzv. dovnitř. Dita

Vždycky, když mě přepadne panika, mám potom pocit, že se z toho zblazním, a hlavou se mi honí strašně nepříjemné myšlenky, které mě sužují. Poradí mi někdo, jak se jich zbavit?

Vážená paní doktorko, Poradíte někdo?velice vás prosím o radu, jistě jste se setkala se stejnými případy. Je mi 21 let a již asi od 8 let trpím stálým celoročním úporným padáním vlasů, začalo mi padat i obočí. Vlasy se mi velice masí (mytí co 3 dny), některé vypadnou a znovu narostou, jiné zůstanou jako chmýří. Vlasy začaly padat od temene hlavy a ložisko se rozšiřuje, kůže šupinatí. Zkoušela jsem alpicort, různé vodičky, šampony, mastičky, masáže, ale bezúspěšně. Jím selen, zinek, E , piju pomerančové džusy. Jsem zoufalá a bezradná. Mohou mé problémy souviset s častými infekcemi horních cest dýchacích? Trpím na angíny, chřipky, bolesti v krku. Mandle mi vytrhli před rokem. Mohu říci, že prakticky každé dva měsíce jsem nemocná. Prodělala jsem střevní chřipku, brala už od děctví mnoho antibiotik. Pozitivní mám protilátky EBV staršího data, IBD, a heamophila. Jsem z toho velice nešťastná. Trpím také na bradavice. Beru Diane, ale nerada bych si s tím ještě více uškodila, protože si nejsem jista, zda zrovna u mne jde o hor. poruchu.- PRL 10,3; testosteron -0,97 ; estradiol - 0,015; FSH -1,2; LH -0,7; progesteron 1,7. Gynekolog ji nepotvrdil. Lehkou hypofunkci štítné žlázy mi zjistili až letos, avšak padání vlasů prý nevysvětluje. Mukoprotejny mám v normě, T4 také a TSH jen mírně zvýšené 7,44 /norma 0,47-4,67/. Ani stres nemohu vyloučit. Když mi byli 3roky, zemřel mi otec, loni zjistili mamince rakovinu vaječníků, zemřel jí v témže roce přítel a ještě nám umřel pes. Při poslední infekci dych. cest se mi připojili ještě potíže se srdcem 135tep/min v sedě. Srdeční onemocnění bylo však vyloučeno. EKG -Sin. tachykardie, zn. deprese. Může jít o panickou poruchu? Jak se to projevůje? Dáse to léčit? HYpnozou? Kineziolotgii? Homeopatikama? Pak jsem dostala jsem Doxybene, poté cefzil na bolesti v krku. Padání vlasů se při infekci neúnosně zvýšilo. Byla jsem nucena léky vysadit (letrox a diane) Prosím vás, poraďte mi co dělat. Jsou to Hormony? Střevní mikroflora? Dlouhodobá deprese? Lupenka? Nedostatek vitamínů? Špatný krevní oběh? Stále mám studené nohy a ruce a jsem citlivá na průvan, hned onemocním. Předem děkuji za Vaše zhodnocení možné příčiny mých obtíž, za radu, co dělat, co jíst, zda vyhledat nějaké specializované pracoviště na zjištění příčiny a kde? Budu ráda pokud odepíše i někdo se stejnými problémy a poradí. Díky moc předem Vám všem

Milá Nikolo, já jsem na tom nějak podobně jako ty, jenže já trpím chronickým únavovým syndromem a než jsem se sama dostala k odborníkovi, který se touto nemocí zabývá asi bych strávila 3 roky v blázinci. Samozřejmě když Ti není tak dlouho dobře a doktoři nevědí co se děje tak to psychice nepřidá. já jsem si tím vypěstovala úzkostnou neurózu jako hrom. Jenže u mě je problém, že mě je špatně pořád bez ohledu na situaci a místo a jelikož už rok a půl chodím na psychiatrii, nezabírají mi ani různé léky, které beru. Prostě vzácná vyjímka. Co se týká brnění - ano, když mám záchvat brní mě ruce nohy. Je to normální, protože po různých vyšetřeních vyloučili různé nemoci, která brnění také způsobují. Jinak někdy nevím jak dál, tím, že je mi pořád tak špatně jsem už ve 4 měsíční neschopnosti a přemýšlím co dál, když mi žádné léky nepomáhají. Všem přeji hodně zdraví. Lenka

Ahoj vsichni "spolutrpitele",tak jsem to vsechno precetla a hodlam se s vami tez podeliti o problemek,ktery se me drzi tak rok a kus. Takze,delala jsem dosti psychicky a fyzicky narocnou praci.Asi z toh duvodu se mi stalo co se mi stalo. Nastaly nejake zdrvotni problemy a lekari mi sdelili,ze trpim nevylecitlenou dost strasnou chorobou.No,ale trvalo to rok,kdy se prislo na to,ze ta choroba to nebude a byly to problemy zpusobene stitnou zlazou!!! Asi si kazdy dokaze predstavit jak cloveku je,kdyz mu toto jen tak halabala nekdo sdeli a vsechny priznaky si dava k te strasne nemoci..kdyby me jen trochu nekdo vnimal,tak by prisel na to,ze mam stitnou zlazicku pekne rozebehnutou atd.! Rok mi bylo strasne moc spatne a lecbou,kterou mi davala hur a hur! Studovala jsem lekarske stranky na netu a na tu stitnou zlazu jsem si prisla,da se rict sama! No,bylo to strasne,ale je to za mnou.No a z toho vseho zacaly problemy jake mate vy vsichni kdo sem pisete!Spatne v obchodaku,v restauraci,pocity nekonecna,podlamovani nohou pri nejake nove udalsoti nekde atd.atd.Proste Panicka taka jedna za druhou. Leceni probiha ale celkem dobre,dalo by se rici.Beru Zoloft. Musim rici,ze mi hodne pomohlo Thaichi na ktere jsem zacala chodit.Nekdy je to neprijemne ty nase pocity a nevim jak jste na tom vy vsechny divky a zeny,ale vypozoroval jsem na sobe,ze jsem k tem atakam hlavne nachylnejsi v obdobi mencesu.Co Vy? A jeste by me zajimalo jestli mate tez nekdo problemy,kdyznekam jdete a jste nervozni brni vas neco? Me nohy.Mejte se vsichni,drzme si palecky a piste!

Ahoj vsichni "spolutrpitele",tak jsem to vsechno precetla a hodlam se s vami tez podeliti o problemek,ktery se me drzi tak rok a kus. Takze,delala jsem dosti psychicky a fyzicky narocnou praci.Asi z toh duvodu se mi stalo co se mi stalo. Nastaly nejake zdrvotni problemy a lekari mi sdelili,ze trpim nevylecitlenou dost strasnou chorobou.No,ale trvalo to rok,kdy se prislo na to,ze ta choroba to nebude a byly to problemy zpusobene stitnou zlazou!!! Asi si kazdy dokaze predstavit jak cloveku je,kdyz mu toto jen tak halabala nekdo sdeli a vsechny priznaky si dava k te strasne nemoci..kdyby me jen trochu nekdo vnimal,tak by prisel na to,ze mam stitnou zlazicku pekne rozebehnutou atd.! Rok mi bylo strasne moc spatne a lecbou,kterou mi davala hur a hur! Studovala jsem lekarske stranky na netu a na tu stitnou zlazu jsem si prisla,da se rict sama! No,bylo to strasne,ale je to za mnou.No a z toho vseho zacaly problemy jake mate vy vsichni kdo sem pisete!Spatne v obchodaku,v restauraci,pocity nekonecna,podlamovani nohou pri nejake nove udalsoti nekde atd.atd.Proste Panicka taka jedna za druhou. Leceni probiha ale celkem dobre,dalo by se rici.Beru Zoloft. Musim rici,ze mi hodne pomohlo Thaichi na ktere jsem zacala chodit.Nekdy je to neprijemne ty nase pocity a nevim jak jste na tom vy vsechny divky a zeny,ale vypozoroval jsem na sobe,ze jsem k tem atakam hlavne nachylnejsi v obdobi mencesu.Co Vy? A jeste by me zajimalo jestli mate tez nekdo problemy,kdyznekam jdete a jste nervozni brni vas neco? Me nohy.Mejte se vsichni,drzme si palecky a piste! J

ahojte, neznáte někdo prášky na které se může bumbat????

Ahoj, mám na Vás dotaz. Když jsem měla problémy s panickou atakou poprvé, chodila jsem na skupinovou psychoterapii, která na čas pomohla. Pomáhá i tak, že jsem stále v kontaktu s lidmi, kteří tam se mnou chodili a ti jsou pro mě velkou oporou. Teď se v tom plácám několik měsíců znova, zatím beru jen léky, ale v pátek se budu s mojí doktorkou domlouvat na terapii. Nemá někdo z Vás tip na dobrého psychoterapeuta v Praze? Předem děkuji.

Naďo, díky za tip na knihu.

Ahoj všem, jsem ráda, že máme tuhle stránku. Už jsem si na ní zvykla a koukám se na ní skoro každý den. Protože je to skvělé, že si může člověk s někým dopisovat kdo má podobný problém. A tak můžeme srovnávat naše pocity léky a rady jak si pomoci od té naší nemoci. Nedávno jsem objevila o té naší panice knihu a již jí mám přečtenou. Je to první kniha, která takto popisuje podrobně naší nemoc, léčbu a vůbec vše co s nemocí souvisí.Kniha se jmenuje:Panická porucha napsal ji Peter Kukumberg, Igor Ulč a kolektiv. Stojí 195,- Kč + poštovné a vydalo jí nakladatelství MAXDORF s.r.o., nakladatelství odborné literatury.U Společenské zahrady 3142 00 Praha 4e-mail: info"maxdorf.cz,www.maxdorf.czJá jsem si ji objednala přes internet a přišla mi poštou asi za 14 dní. Tak to je pro ty, kteří chcete vědět něco víc a také trochu odborného. Myslím si,ale že je to zajímavé. Přeji všem další dny už jen bez atak a zas někdo napište.

Ahoj lidičky. Jsem ráda, že jsem objevila tuto stránku, člověku se uleví, když si uvědomí, že v tom neni sám. A určitě všichni víte, jak strašně člověku je. Mě první záchvat přepadl před 4 lety, asi vlivem stresu v práci. Přepadl mě v noci, když jsem se probudila a byl to opravdu hrozný zážitek. Třes, návaly horka, bušení srdce a strašný pocit úzkosti a neskutečnosti. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Od té doby se léčím na psychiatrii, teď zrovna užívám Anafranil (docela pomáhá) a pozítří jdu na psychoterapii. Né celé 4 roky tyto potíže trvají, teď zrovna jsem prožívala krásné, skoro bezstarostné dvouleté období,kdy si člověk myslel, že už ho to nepotká. Jenže před 14dni zase "známé" pocity.I když v té chvíli člověk není ani trochu optimistický, já vám všem i sobě věřím, že se z toho pokusíme dostat. Přece té hnusné panice nemůžeme dávat do nekonečna šanci. Ahoj Ilona

Ahoj lidičky, jsem tu dnes poprvé a tak se s Vámi neznám. Chtěl bych Vám říci, že s touto nemocí bujuji 18 měsíců a po vystřídání šesti druhů prášku jsem zakotvil u Seropramu. Konečně se dostavila úleva. Dostal jsem novou chuť do života, navázal jsem na všechny aktivity které jsem provozoval před touto nemocí. Můj stav je tak na 90 % v pořádku. Přeji Vám mnoho zdaru s touto chorobou.

Ahoj Dito,pocit úzkosti jsem taky mívala na podzim třeba celý den. Vždycky jsem zavolala sestře a dokonce jsem jí i brečela do telefonu jak jsem byla zoufalá. Ale asi po týdnu to zase samo přešlo. Bála jsem se jít sama nakupovat (hned se mi motala hlava), pořád jsem se dívala kde bych si mohla sednout, když se mi udělá zle. V autobuse se mi dělalo blbě, prostě všude, kde jsem byla sama. Ale musela jsem to nějak překonat. A teď si říkám, no bóže, tak se mě udělá zle, no, vždyť ono to zase přejde. I když někdy nejsem tak silná. Zkus si to taky říct, ale já vím, že v tý chvíli si člověk někdy nedokáže poručit. Jednou se mi to taky stalo, že mi ta vtíravá myšlenka pořád lezla na mozek a ne se toho zbavit, i když na mě sestra pořád mluvila a mě to nešlo a nešlo. To jsem ještě u sebe neměla ani lék. A teď si říkám, do teď se mi nic nestalo, tak to asi nic závažnýho není. Držím palce.

Ahoj všichni, chci se zeptat, jest-li Vás někdy pronásleduje pocit úzkosti a strachu celý den. Jsem strašně nerada sama, i když nedostanu ataku - mám blbý pocit. Nemáte na to nějaké triky. A co deprese, jak ji zvládáte?