maniodepresivita

Přidat komentář

Milí přátelé,
nikdy by mne nenapadlo, že se budu muset tímto tématem zabývat.Ale život nás někdy prostě do takové situace postaví. Přečetla jsem si celou diskusi. Objevila se mi ve vyhledavači, když jsem se chtěla o této nemoci něco dozvědět.Mám 8 měsíců přítele - cizince, který touto nemocí trpí spoustu let. Situace je o něco jednodušší v tom, že o své nemoci ví, přiznává ji a bere pravidelně Lithium. Asi je to už mnohem lepší než to bývalo, ale já vím, že z toho zdaleka není venku, jak si myslí. Byla to mezi námi láska na první pohled a já jsem nikdy silnější a čistější cit nezažila. Po většinu času jsme na naprosto stejné vlně a je mezi námi dokonalé souznění. Začalo se ale stávat, že se občas bez jakéhokoliv důvodu najednou změnil, jak mávnutím zlatého proutku přede mnou stál cizí člověk, který mne začal naprosto iracionálně obviňovat - nejčastěji, že ho vůbec nemám ráda, že jsem sobecká a jen si s ním hraju - často býval i slovně zlý a arogantní a já jsem ho jen mlčky a nevěřícně pozorovala a naprosto nic nechápala. Pak tento stav pomalu odešel a zase bylo vše jako dřív. Tyto stavy se nepravidelně opakují. Zpočátku jsem si každou takovou situaci brala velmi osobně a moc mě jeho slova zraňovala. Pak jsem pochopila, že tyto situace mohou mít souvislost s jeho nemocí. V době, kdy je v pohodě se o nemoci bavíme, on mi vypráví o svém předchozím životě....Snažíme se připravit na krizové momenty, abychom je uměli zvládat co nejlépe. On aby mi v takové chvíli ubližoval co nejméně, a já se učím nebrat si jeho výpady osobně. Myslím, že mi jeho vyprávění moc pomohlo a možná že pár věcí z něj pomůže i někomu z vás, protože soužití s maniodepresivními lidmi opravdu není jednoduché. Je to asi i těmi kontrasty v jejich osobnosti. Když jsou v pohodě, často vybočují z normálu v dobrém slova smyslu, jsou pozorní, milí, vtipní, oslnivý a o to horší jsou pak ty propady. Přítel mi vyprávěl, že úplně nejhorší bylo si přiznat, že je nemocný. Jeho bývalá přítelkyně s ním prožila očistec a poté, co po několikáté v krizi zdemoloval byt, se jí podařilo přesvědčit ho, aby navštívil psychiatra. Udělal to prý z lásky k ní. Problém je, že tito lidé jsou často velmi inteligentní a mají problém s autoritami a pokud narazí na psychiatry, které za autoritu nepovažují, je hned od začátku problém. Můj přítel "uznal" až svého pátého psychiatra. Z těch předchozích prý měl pocit, že prý potřebují pomoc sami. To už měl za sebou druhý "skoropokus" o sebevraždu.Strávil skoro celou noc s nabitou pistolí položenou na stole před sebou. Neudělal to jen díky své lásce ke svým dvěma dospívajícím dcerám. Prý si byl ale vědom, že stojí na hraně propasti. V jeho minulosti jsou i drogy. Tento pátý psychiatr ho ale ustál, získal si jeho důvěru i respekt a společně překonali to nejhorší. Souhlasím s některými příspěvky v diskusi, že je pro lidi postižené touto nemocí rodinné zázemí často jedinou záchranou a stimulem. Musí ovšem pochopit, že jsou nemocní, musí sami chtít se léčit a musí spolupracovat.Jinak svou rodinu skutečně utrápí. Podle toho, co mi přítel vyprávěl, tito lidé skutečně neskutečně trpí a to jak fyzicky, tak psychicky. On sám trpí dodnes několikadenními migrénami.
Nevím, zda někdo z vás viděl film Čistá duše, není o maniodepresivitě, tuším, že o schizofrenii, aly přesně vystihuje to, co bych chtěla vyjádřit. Je důkazem, že i s takto těžkými nemocemi jako je maniodeprese nebo schizofrenie se dá žít šťastně i v partnerském svazku. Začátky nejsou jednoduché,chce to hodně síly a odhodlání, ale pokud lidi spojuje opravdová a silná láska, dá se zvládnout lecos. Naprosto jednoznačnou podmínkou ale je, že musí chtít i ten nemocný. I tak to není vůbec jednoduché.
Přiji vám i sobě i našim nemocným partnerům, abychom v sobě takovou sílu a odhodlání měli. Na obou stranách. Za pár týdnů se za přítelem stěhuju i se svým dvanáctliletým synem z prvního manželství. Vím do čeho jdu a také vím, že do toho jít chci. Vím, že mě to asi bude stát ještě nějaké slzy, ale věřím, že to společně ustojíme.Přítel mi říká: pomáhá mi tvoje racionalita a klid. Pomáhá mi naše láska. Budiž to povzbuzení i pro vás, nemocné, že s maniodepresí život nekončí a že to vůbec nemusí znamenat, že nemůžete žít šťastně.

maniodepresivita

Přidat komentář