Dítě se učí mít samo sebe rádo, jestliže mu matka dokáže zprostředkovat pocit, že je milováno prostě proto, že je. Když se matka dívá na své dítě, mají její oči zvláštní lesk, který je neklamným znakem libosti a hluboké radosti z jeho existence. V této atmosféře se u dítěte dostavuje blažený pocit a roste jeho jistota, že je na tomto světě chtěné a vítané.
0 tělesné podobnosti jednovaječných dvojčat jistě není třeba se zmiňovat. Vypadají podobně, jsou stejného pohlaví a stejné velikostí, mají stejnou barvu vlasů a kůže, stejnou váhu, mluví se stejným přízvukem a intonací a mají stejnou sílu. Ve stejnou dobu je začnou bolet zuby a často dokonce stejný zub. Onemocní stejnou nemocí, a to téměř současně.
Děti nás snadno "vytočí", protože rády dohánějí věci až do krajnosti. Líbí se jim, když se změníte z racionálního, klidného a mírného rodiče do smyslů zbaveného vyprovokovaného šílence. V jednom okamžiku jste klidní a rozumní; v následující minutě zuříte a chováte se zcela iracionálně.
Robert (8 let) se ke mně dostal na doporučení lékaře. Přes svůj věk už měl žaludeční vřed a žádný lék mu účinně nezabíral. Rodiče si s ním doma nevěděli rady: hodně trucoval, hrál si na tvrdého a necitelného, často však plakal, a když se večer díval na televizi, třeba jen na kreslené filmy, zdály se mu děsivé sny.
Většina dětí se často dívá na televizi. Například v Austrálii stráví děti průměrně mnohem více času před televizí než ve školní lavici! Obavy však nevzbuzuje jen dlouhá doba strávená před obrazovkou, ale i to, na co se dětí dívají.
Batolata, která do věku tří let ráda zkoumají okolí, projevují zvědavost a sama komunikují s dospělými, vykazují v jedenáctém roce života v průměru o dvanáct bodů vyšší inteligenční standard IQ než vrstevníci, kteří jsou spíš zaražení a neprůbojní. K tomuto závěru, jehož výsledky zveřejnil deník Los Angeles Times, dospěli vědci z amerického ústavu USC a UC Riverside.
Téměř všechny české ženy rodí pod vedením lékařů a porodních asistentek v porodnicích. Ty, které si prosadí porod doma, jsou zatím výjimkou. Podle průzkumu by však čtvrtina těch, které rodily v nemocnici, chtěla příště přivést svého potomka na svět jinak. Novinářům to řekla Eva Labusová ze Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio a upozornila, že z hlediska lidských práv by názor těchto žen měl být respektován.
Už se stmívá a dálnice je plná aut - všichni se na noc vracejí domů. Po chodníku spěchají lidé a začalo drobně pršet. Vtom mě upoutá křik malého dítěte - v automatu před obchodem telefonuje mladá matka a zároveň se snaží zvládnout svoje batole. Dítě si chce jít hrát k obrubníku, kde bublá a šplouchá dešťová voda. Auta ale jezdí nebezpečně blízko. Přímo cítíte, jak je matka zoufalá - chvíli se s někým rozzlobeně dohaduje po telefonu a chvíli pokřikuje na dítě, že mu "ukáže, jak se má chovat". Dítě fňuká a snaží se jí vytrhnout. Pak je toho najednou na matku příliš. Pustí sluchátko, chytne dítě za límec větrovky a udeří ho přes obličej, až se mu hlava otočí.
Moje dieťatko som stratila štyri dni pred plánovaným termínom pôrodu. Som matka, ktorá spoznala cestu smútku, bezradnosti a žiaľu, cestu akou prechádza každý rodič po strate svojho milovaného dieťatka.

Stránky