Jak překonat následky nevěry
1) Nejprve si musí oba partneři připustit existenci negativních emocí jako smutek, strach, otřesené sebevědomí a pokusit se je zpracovat. To většinou potřebuje určitý čas a nemá smysl na partnera naléhat.
2) Pokud chtějí oba partneři vztah zachránit, tak musí o to bojovat. Bojovat znamená mluvit spolu! Je to důležité i přesto, že rozhovory mohou zraňovat a odkrývat mnohé, co by raději zůstalo potlačeno. Avšak pouze tímto způsobem se mohou partneři opět sblížit a vztah nově vybudovat.
3) Třetí krok je nejtěžší, protože v něm jde o opětovné získání důvěry. Příslib věrnosti má v tomto případě velký význam. Pomáhá, když si partneři vytvoří pravidla, která mohou pomoci zabránit budoucímu narušení důvěry.
Krize může paradoxně být v některých případech šancí pro budoucí zkvalitnění vztahu. Nevěra často ukazuje na nějaký dlouhodobý neřešený partnerský problém. Otevřená komunikace pomáhá odkrýt potlačované frustrace a otevírá cestu k nápravě.
Komentáře
Ale stalo se, tak jí odpusť, třeba bude mít někdy příležitost taky ti odpustit, ber to jako zkoušku vztahu, který jste ustáli a nenič ho tím, že toto zničilo všechno krásné:) Nikdy neříkej nikdy:)
Snažím se se moc nechodit protože pak je mi ještě víc smutno,výpověď jsem bohužel nestáhla i když jsem se ho zeptala na jeho názor říkal že mu je to jedno a ať si dělám co chci asi je to opravdu všem jedno A ve finále na to doplatím pouze já
Jinak se mám stále stejně ted bylo venku hodně sluníčka tak to bylo moc fajn a toulala
jsem se po venku. Stále je mi ale hodně smutni a myslím na to jak se dokáže se všemi bezprostředne jenom smát a smát.
Rozumím tomu že je hodně a hodně naštvaný ale kdyby mě měl opravdu rád tak si myslím že by to byla prostě jiné.
Snažím se se...proto se s tebou rozešel a ty jsi začala škodit.Najdi si kluka bez závazků a na tuto zkušenost nezapomínej.Kdybys zase měla choutky se mstít
Snažím se se...Ahoj Adélo, co píše Pavel je naprostá pravda. Ten "tvůj" je naprostý pitomec. Také tě odkopl a ignoruje.
Nedokážu si představit, že by má milenka po rozchodu chtěla kvůli mně odejít z firmy a já jí řekl, že je mi to jedno. V téhle době....takže udělali jste průšvih oba, ale ty platíš. Spravedlnost???
Kdybych byl tebou, když to tomu bulíkovi je jedno, naklusal bych zpátky do práce. Nebo je ti líp, když ho nevidíš?
Píšeš jednu velice pravdivou větu: "ale kdyby mě měl opravdu rád tak si myslím že by to byla prostě jiné". Ano, to si já myslím taky.
Proto je bulíkovi jedno, jak chudákovi Adéle je nyní. Nejdříve se mu svým jednáním sprotivila a snad si z toho vezme poučení. Vynucovat si city prostě nejde a manželce , které oba ubližovali se tohle nedělá !
Adéla musí jít dál. Musí si uvědomit, že konec je a ne se týrat dokola tím, jak se kdo dívá a chová. Je to pryč, přijmi to a pomalu nechávej odeznít. V očekávání toho, že to jednou přejde se to i stane. Ovšem když si dělá naděje, je to na dlouhou dobu. A škoda života.
Když jsem ztratila lásku, věděla jsem, že tohle dělat nesmím. také časem mezi námi nastalo příměří a dnes je vše v pohodě.
Ale lhal bych, kdybych řekl, že se mi tím zhnusila. Spíš mi jí bylo líto, že to neunesla, i toho, že si musela uvědomit, že během asi 3 měsíců, co vyváděla, ukázala svou pravou tvář - ono tam bylo víc věcí, ale to by bylo na dlouho :). Ale nemám problém s ní zajít na kafe, jen když začne vzpomínat, tak to slušně utnu.
Celkem chápu, že hysterický chlap je tajtrdlík, ale u žen mi scény nějak zvlášť nevadí. Vím, že se z toho vyspí.
Jinak, jak už jsem psal, já Bulíkovo chování celkem chápu, zkrátka se vyděsil, že mu Adéla visí na krku i po rozchodu, poznal, že je pořád zamilovaná, tak to utnul úplně, žádné kávičky, nic. Ale myslím, že jí to měl říct a ne přestat zbaběle komunikovat. Samy píšete, že vás to na mužích vytáčí, dokonce je tady založená nějaká diskuse na toto téma.
Takže jen dodám, zcénami se ženy brání. Proto je asi chápeš. Jenže u muže to je horší a nakonec i nebezpečné. Muži, kteří dělají zcény jsou nejdříve plačící a pak vyhrožují. Mně už říkal i doktor, ať to dám na policii. Dala jsem mu k posouzení sms, měla jsem dojem, že je píše duševně ujetý člověk.Podle psaní je určitě psychopat, to není nemoc. S tím nic nenadělám, jen se mohu víc hlídat a bát.
Ženy se od narození učí křičet a dělat zcény. Tak jim to zas moc nezazlívejte. Tak vyrůstáme. Křik je zbraň, jak se ubránit a nakonec si zvykneme..Holky se totiž moc neperou a nefackují- vtípek. U mužů to vždy je nějaký problém. Násilník, nevyrovnaný atp..
Já když se vytočím, nemusím se z toho ani vyspat. Chvíli ječím, pak jsem uražená a pak je vše v poho..Protože se nad sebou začnu řehtat. Někdy už kdž řvu a slyším, co plácám, začnu se smát. Ve vzteku jsem neřízená střela-v řečech, ale trvá to chvíli.
Mně scény nevadí, tak nějak to beru jako obranu, že mi ta žena tím chce i něco říct, naznačit. Ale někdy to přesáhne mez, když do toho začnou tahat mé děti a to potom špatně snáším. Ale neznám ženu, se kterou bych se miloval a potom jí ignoroval. To mi přijde blbý.
Ten tvůj poslední odstavec, skvělý, musíš být fajn ženská. Takové mám rád, zaječí, ale za chvíli je pohoda, klid. S ženou, která nedokáže udělat scénu není legrace, ale přiměřeně, přiměřeně....:).
Doufám, že toho psychopata už máš z krku. Dej na sebe pozor. Ahoj, H.
Takže děvče, já nejsem žádný dědek se kterým sis dopisovala či hovořila o své nevěře, takže za toho úchyla se mi omluvíš. Nebo si tě podám tak, že až s tebou moji právníci skončí, rozvod ti bude připadat jako ohromná legrace. Nikdy ses mě nezeptala na mou profesi, tak být tebou tak s tou omluvou pohnu.
A protože jsem tě celkem bral, sice jako ženu, která moc nepobrala, tak si mně nějak zvlášť nevadila. Ale do úchylů mi nadávat nebudeš.
Očekávám tu omluvu.
A ty se Anonymko zklidni a projev alespoň nějakou lítost nebo jsi si zadělala na dalšího nepřítele. Jakobys jich neměla dost
Ale úchyle mi říkat nebude. Jeden takový napadl mou dceru, když byla malá holčička, tak jsem na toto alergický. Takže nepřehodnotím, to vím jistě.
- Odpovědět
Pošli odkaz