Asexualita není nemoc

Asexuálové jsou rostoucí komunitou mužů a žen, které prostě jiné osoby sexuálně nepřitahují. Oni sami se cítí normálně, ačkoliv se najdou tací, kteří je prohlašují za raritu a mentálně nemocné. Jim však v mnoha případech chybí jen sexuální pud. U někoho sice sexualita existuje, ale neprobouzí se při styku s lidmi.

Každopádně jejich internetové stránky kvetou a jejich cíl je jediný: najít další lidi jako jsou oni a při troše štěstí vytvořit pár, který nepotřebuje k vyjádření emocí a komunikace lůžko.

Je však možné narodit se asexuálem? Podle psycholožky a sexuoložky Maríi de Montesové "hraje zkušenost zásadní roli ve zdravém vývoji naší sexuality. Represivní nebo nadměrně promiskuitní prostředí může vyvolat negativní reakci".

Lucíu například ovlivnila její matka: rozvedená a se sklony k promiskuitě. Všechny její vztahy se nakonec změnily v psychodrama kvůli sexu. "Vztahy samy o sobě už jsou dost komplikované, tak proč k nim přidávat nový faktor neshody; myslím, že potěšení se lze dobrat i mnoha jinými způsoby", říká 33letá Lucía. Ačkoliv se sexu dobrovolně vyhýbá, nepovažuje se za celibátníka, který abstinuje na základě vlastního rozhodnutí - z morálních a hlavně náboženských důvodů. "Moje tělo nikdy nereagovalo, jak by mělo. Měla jsem několik partnerů, kteří se snažili mě stimulovat a uspokojit, ale nic z toho nebylo. Pro ně to bylo frustrující, ale vždycky jsem je nakonec nechala já. Prostě mi tahle emoce chybí. Ale ráda trávím čas s přáteli a s rodinou."

Asexualita je subjektivní záležitost, o níž se může vyjadřovat jen osoba, jíž se týká. Neexistují přesná kritéria, jimiž je možno ji vymezit, ani testy, které by na ni upozornily. Ale i když asexuálové prostě necítí touhu po sexuálním vztahu, nevylučují něžné a hluboce přátelské vztahy. Někteří mají rádi samotu, jiní jsou velmi společenští a pěstují si široký okruh přátel, kteří by jim rozuměli a podpořili je.

Zpěvačka Rich Jonesová, zakladatelka Společnosti amerických asexuálů, je šťastná, že se jí podařilo vejít do styku s dalšími lidmi jako je ona. "Vždycky mě vyváděl z míry přílišný význam, který se klade fyzickému styku. Je bezpochyby důležité, abychom o sobě dali vědět a vzájemně se podporovali: můj první přítel mě kvůli sexu opustil a moc mi tím ublížil. Jedinkrát jsem to zkusila a cítila jsem jen hnus; a to se vůbec nezměnilo, takže pochybuji, že jde o něco dočasného. Nepřitahují mě muži ani ženy, narodila jsem se asexuální. Hrozně ráda bych měla děti, ale asi je budu muset adoptovat nebo se nechat oplodnit uměle," vysvětluje žena, která vyrůstala v rodině s homosexuálním otcem.

Britský psychoterapeut Philip Hodson například zastává názor, že příčinou může být i neustálé sexuální bombardování - v tisku, filmech, televizi. Mnozí tak končí, protože se neztotožní s představou, která se ve spojení se sexem prezentuje, říká.

"Televize nás vychovává velmi omezeně, genitální a koitální stránka (sexu) se velmi přeceňuje. Je to pohled velmi pudový a zvířecí, emocionální a afektivní stránka zůstává jen na okraji fyzických vztahů. Tudíž je normální, že někdo nakonec sex odmítne, ať už vědomě či nevědomě," připojuje se de Montes. A navíc je tu strach z pohlavně přenosných chorob, zejména z AIDS, který také může narušit něčí intimní život a vést k asexualitě.

"Není to naprosto nový jev," upozorňuje sexuoložka Pilar Cristóbalová. "Ta tři procenta tu vždy byla, ať už kvůli nemoci, depresi nebo prostému odmítání." Nesouhlasí ani s tím, že všudypřítomný sex vede k potlačování touhy. "Římané se obklopovali falickými symboly, renesance byla plná nahých panen; a lidi se kvůli tomu nestávali asexuály."

Souhlasí nicméně, že je možné se asexuálem narodit. "Jsou lidé, kteří přijdou na svět s malou hormonální sekrecí. Ve většině případů však lze dosáhnout zlepšení lékařskou cestou." K likvidaci touhy přispívají i některé druhy anémie, deprese, stres či nadměrný adrenalin vznikající z extrémního hněvu, radosti či smutku. Ať je to jak chce, asexualita není problém - důležité je, jak to bere její nositel a ostatní nemají právo ji posuzovat, zdůrazňuje.

Nejen mezi ženami, ale i mezi muži roste počet těch, kteří si sexem nechtějí komplikovat život. "Ještě donedávna jsme si mysleli, že muži byli vždy připraveni a že bolení hlavy bylo vyhrazeno jako výmluva jen ženám, ale situace se změnila. Liberalizace sexuální úlohy umožňuje ženám větší promiskuitu, ale současně dovoluje mužům, aby sex odmítali. Připouštějí, že ne vždycky chtějí a ne s kýmkoliv."

Sexuální touha není konstanta, někdy jsme asexuální všichni - způsobuje to přesycení, únava, stres. "Všichni jsme někdy asexuální a všechno to jednání z toho plynoucí je nutné brát normálně: jenže jsme si zvykli se srovnávat s tím, co je považováno za zdravé a normální a z toho pak vznikají problémy a bloky," uzavírá María de Montesová.

Zdroj: ČTK