Rodiče násilně odebraných dětí prosí o pomoc

Celkem 38 rodin z Norska a dalších států (Polska, Litvy, Slovenska, České republiky, USA, Rumunska, Brazílie, Ruska, Filipín, Indie, Turecka a Iráku), které přišly v Norsku o děti, se v těchto dnech obrátilo společným dopisem na Evropský parlament a Organizaci spojených národů, aby je informovali o bezpráví páchaném na rodinách a dětech v Norsku a požádali bruselské instituce o pomoc. Dopis obdrží také všichni poslanci Evropského parlamentu. Norsko je pro postupy své sociální služby kritizováno na mezinárodní scéně dlouhodobě, v nejostřejším diplomatickém sporu s Norskem je kvůli obraně svých občanů aktuálně Česká republika.

Se svou prosbou se rodiče odebraných dětí obrací na evropské instituce záměrně. Norsko podle nich postupuje protiprávně i proti občanům Evropské unie a rodinám z členských států EU. Nečlenství Norska v EU proto nemůže být omluvou, ale naopak důvodem, proč by měly společné evropské orgány na obranu svých občanů zakročit.

Rodiče v dopise především upozorňují na hrubé porušování lidských práv a práv dětí Norskem a jeho sociální službou Barnevern. „Všechny nás spojuje stejná bolestná zkušenost. Děti jsou v Norsku krutě doslova vytrhávány z náručí rodičů. Úředníci a policisté jsou nekompromisní, nezastaví je ani plačící a křičící děti, které prosí, ať je od rodičů neberou. Scénáře jsou si velmi podobné. Zprvu většinou přijde neopodstatněné udání. Šokovaní rodiče, kterým jsou děti z neuvěřitelných důvodů odebrány v rámci předběžného opatření, spolupracují a dělají, co jim úřednicí poručí. Na popud Barnevernu se nebrání, nemedializují a trpělivě očekávají schůzku se svými dětmi, která je v mnoha případech stanovena jen na několik hodin ročně. Za dozoru pracovníků Barnevernu a mnohdy i policistů. Jednají s námi jako s vrahy, přestože nemají žádný důkaz o zanedbání péče,“ píše se mimo jiné v dopise téměř čtyř desítek rodičů.

Dopis obsahuje také informaci o procesu, který kruté a nevratné zásahy do rodin doprovází. “O našich osudech rozhodují tzv. komise. Fungují jako rozjetá mašinérie, kterou nelze zastavit a která je dokonce schopná falšovat dokumenty a posudky, na což existují i důkazy,“ uvádějí v dopise jeho signatáři.

Pod dopisem je podepsána například Česka Eva Michaláková, která již čtyři roky marně bojuje o vrácení svých dvou synů a jako jedna z mála matek o svém případě začala mluvit veřejně, slovenská rodina, které norské úřady násilně odebraly plně kojenou holčičku výhradně kvůli handicapu její neslyšící maminky, Američanka Amy Jacobsen Bjornevag, která už nemá syna vidět nikdy a rodina z Rumunska, které odebrali pět dětí, včetně tříměsíčního plně kojeného miminka před 14ti dny, za údajný “křesťanský radikalismus“. Postižené rodiny podpořilo i pět rodičů, kterým se podařilo děti vybojovat zpět. Jak se ale píše v samotném dopise, výjimečné vrácení dětí se dělo „za dosti zvláštních podmínek. Úřad (norský Barnevern) se nepokusil ani o kompenzaci tohoto hrubého zásahu do rodiny a psychiky dětí. Neomluvil se, ani nepodal vysvětlení, proč se tak stalo.“

Společný dopis určený představitelům institucí EU a OSN je jednou z mnoha aktivit, kterými postižené rodiny plánují ukázat na bezpráví a kruté zacházení s dětmi v Norsku. K jejich vzájemnému propojení napomohly sociální sítě i desítky dobrovolníků, kteří postiženým rodinám v jednotlivých zemích pomáhají. 30.května tohoto roku proběhla také první mezinárodní demonstrace proti praktikám norské sociální služby Barnevern. V jejím rámci se lidé sešli před norskými ambasádami ve více než desítce evropských metropolí i v samotném Norsku.

Veřejně a doposud nejhlasitěji poukázali na to, že Norsko odebírá děti z rodin z banálních důvodů, bezdůvodně rozděluje sourozence a nevrací děti do rodin, přestože ty se od původních udání očistí a o děti vytrvale bojují. Kritizovali také to, že Norsko programově zamezuje kontaktu rodičů s dětmi a setkání s širší rodinou dokonce nepřipouští vůbec. Velmi znepokojivě působí i potvrzené zprávy o tom, že se úředníci neštítí odebírat bez zjevných důvodů plně kojené děti a znemožňovat jejich kontakt s matkami.

Medializaci případů norští úředníci vykládají jako jednání v rozporu se zájmy dětí a velmi často ji využijí jako argument, proč ještě více omezit kontakt rodičů s dětmi, nebo ho dokonce na úplně zakázat. Naprostá většina rodin se proto bojí vystupovat veřejně.

Na sepsání dopisu se podíleli publicista a politolog Andrej Ruščák a publicistka Jordanka Jirásková, která je s rodinami v úzkém kontaktu.