Na startovní čáře stojí další generace závislých

Většina rodičů bohužel podporuje a umocňuje vrozenou zálibu dětí ve sladkém: jíž ty nejmladší děti jsou odměňo­vány nebo utěšovány sladkostmi, cukr se vyskytuje všude a vždy. Naneštěstí má ale nadměrná konzumace cukrů a tuků právě u malých dětí velmi negativní vliv na jejich inteligenci. Je vědecky dokázané, že čím častěji tříleté děti konzumují polotovary s vysokým obsahem tuku a cukru, tím hůře o několik let později skórují v inteligenčních tes­tech. Naopak děti, které jedí hodně ovoce, salátu, těstovin a rýže, nabízejí svému mozku výrazně lepší podmínky k růstu, což se velmi pozitivně odrazí v lepších výsledcích v testech.

Je skutečně jednoduché dávat dětem správnou výživu? A pokud ano, proč to potom neděláme? Dobrá otázka. Ze by nám (domnělá) rozmanitost nabídky v supermarketech tolik komplikovala soustředění na skutečně zdravé potra­viny? Nebo nás (a naše děti!) potravinářský průmysl rozpty­luje, svádí a manipuluje? Přesně tak! Cítíme se bezmocní a máme pocit, že se sladkosti v nákupním košíku objevují nějak samy, „jakoby kouzlem“. A co teprve mnoho „dět­ských potravin“; doufáme, že jsou pro naše potomky dobré (nebo alespoň akceptovatelné).

To ale nejsou. Společnosti na ochranu spotřebitelů a an­gažovaní rodiče se již dlouho snaží dosáhnout toho, aby speciální „dětské potraviny“ přestaly být nabízeny. Věděli jste, že jich v současnosti existuje kolem 400? Dětská šunka, dětský jogurt, dětský sýr, dětské můsli, dětská čo­koláda nebo dětská limonáda a mnoho dalších však ne­jsou z výživového hlediska nijak cenné, a již vůbec nejsou uzpůsobené speciálním výživovým požadavkům dospívají­cích dětí. Téměř všechny tyto produkty jsou příliš sladké (a/nebo příliš tučné), takže jsou zcela nadbytečné a škod­livé! Proč tedy „dětské potraviny“ vůbec existují? Zjevně to má zcela jiný důvod, a to trefit se do dětských chutí a vybu­dovat u dětí dlouhodobou závislost.

Potravinářský průmysl bohužel nechce „pochopit“, že speciální nabídky dětem škodí - protože konec konců „dět­skými kreacemi“ je možné vydělat skutečně hodně peněz! A takový ziskový obchod je nutné za každou cenu uchovat a rozšířit. Špatné svědomí? Naopak! To je přece starost ro­dičů. Jsou to konec konců právě oni, kdo mají zodpověd­nost za své děti. A nutí nás „poučené spotřebitele“ a „po­krokové rodiče“ snad někdo všechny tyto skvělé křiklavě barevné a většinou strašně přeslazené produkty kupovat?

Možná to již tušíte: ani tyto kreace nejsou pro naše děti vhodné. Potravinářský průmysl se nás opět snaží přelstít a my mu bohužel opět naletíme. „Slazen přírodním cuk­rem z ovoce“ znamená téměř vždy (průmyslový) ovocný cukr, který - jak již bylo zdůrazněno - není lepší než jaký­koli jiný cukr, vlastně je ještě horší. A „bez tuku“ často zna­mená pouze to, že je chuť zvýrazňující plnidlo, tedy „tuk“, nahrazen závislost vyvolávajícím cukrem. Další dva skvělé nápady potravinářského průmyslu, jak nás spotřebitele pěkně povodit za nos!

Látkové výměně našich dětí obrovské množství cukru vůbec nesvědčí. Jejich systém je ještě citlivější a náchylnější k poruše než systém látkové výměny dospělých. Věděli jste, že se vědci již delší dobu domnívají, že existuje vztah mezi vysokou konzumací cukru a stále se zvyšujícími počty dětí s poruchami chování a soustředění? Rovněž skutečnost, že stále více dětí trpí onemocněním diabetes 1. typu, souvisí podle vyjádření odborníků s nadměrnou konzumací cukru.

Také znáte děti, které „špatně jedí“, přestože mají na­prosto normální hlad a chuť k jídlu? Jak dostane dítě ná­lepku ubožátka, jež „špatně jí“? Je-li dítě neustále „udržováno v kondici“ sladkým, začne častěji odmítat ostatní potraviny. Jídlo se tak stane mučením. A co udělají rodiče, „aby dítě vůbec něco snědlo“? Dají mu sladkosti, které samozřejmě okamžitě sní. Dítěti se tak rychle zvýší hladina cukru v krvi, je krátkodobě zasyceno a nemá chuť na nic zdravého. Co následuje? Nevyhnutelný strašný hlad. „Mám hlad! Chci hned jogurt nebo čokoládu!“ Dítě tak přežije celý den a stále více odmítá zdravé potraviny. Dostáváme se tak do typického začarovaného cukerného kruhu, který je velmi těžké překonat. Pokud totiž mlsnému dítěti odebereme jeho hlavní zdroj kalorií, stane se velmi často, že začne od­mítat jakékoli jiné než sladké potraviny, čímž uvrhne své rodiče do ještě většího zoufalství. A než aby „krkavčí rodiče“ nechali své dítě umřít hlady, dají mu raději jeho oblíbené sladkosti.

Potravinářský průmysl se mezitím raduje ze stále se zvyšujících obratů. Z jeho pohledu samozřejmě neexistují děti a dospívající závislí na cukru, ale pouze děti a dospí­vající, kteří mají rádi sladké. A uspokojit jejich potřeby, to přece není nic jiného než obchod. Zajímavé je, že se jedná o vysoce lukrativní obchod s obrovským potenciálem. To vysvětluje i velké množství nových nápaditých výrobků, které se na trh dostávají.

Potravinářský průmysl je velmi kreativní a neustále se snaží rozšiřovat cílovou skupinu. Objevuje se například stále více produktů obsahujících cukr určených již pro mi­minka nebo velmi malé děti. Je to velmi dobrý tah, protože během druhého roku života děti poznávají rozmanitost chutí, kromě mléka začínají dostávat i ovocné a zeleninové kaše. A velmi brzy rovněž dětské sušenky nebo (silně osla­zené) instantní kaše. Potravinářský průmysl tedy ovlivňuje chuťový vývoj dětí již od velmi raného věku, často už jako kojenec, protože dostává potraviny s logem: „Kojenecká výživa / sušené mléko“. Mnoho rodičů po těchto výrob­cích rádo sáhne, protože jim to připadá dobré a bezpečné. U mnoha výrobků se ale bohužel jedná o mylný (a přesla­zený) závěr.

Dětem chutná. Ve svém životě totiž nepoznaly nic ji­ného. A až přijde čas, kdy si děti při jídle začnou brát za vzor své rodiče a budou chtít ochutnat jejich jídla, budou se milé děti často bohužel stravovat ještě hůře.

Proč? Protože mnoho rodičů nemůže v oblasti stravování sloužit jako vzor. Již dávno totiž sedli potravinářskému prů­myslu na lep a nedokážou si se svou závislostí poradit. Děti potom jedí totéž co rodiče: nezdravé jídlo z řetězců rych­lého občerstvení, polotovary, sladkosti, limonády a mnoho dalších „kreací“. Díky tuku a cukru, které jsou hlavními no­siteli chuti, tak i ti nejmladší najdou rychle zalíbení v „mo­derním“ stravování.

Nepříjemné je, že malé tělo reaguje na výkyvy v hla­dině cukru velmi citlivě: nejprve je nadmíru stimulováno a potom totálně vyčerpáno. Až do dalšího „cukerného šoku“. Děti samy se domnívají, že jsou tyto neustálé výkyvy na­horu a dolů normální; odkud by také měly vědět, že je jim často „nějak divně“, protože jedí příliš mnoho sladkého?

Můj syn u jídla mnoho let strašně „remcal“ a přiváděl mě tím k šílenství. Nejhorší to bylo ráno u snídaně. Bez ohledu na to, co jsem mu nabídla, říkal: „Ne, to nechci!“ Nalákat jsem ho mohla pouze na speciální dětské jo­gurty. Věděla jsem sice, že dva malé kelímky obsahují pět kostek cukru, ale byla jsem prostě ráda, že jí ales­poň něco. Když začal chodit do školky, musela jsem mu dávat ke svačině sušenky s mléčnou náplní. Pokud je ve své svačinové krabičce nenašel, odmítal sníst cokoli jiného. Nejprve vždy snědl sladké sušenky a teprve pak se začal zajímat o chleba. Většinou si do něj pouze bez chuti jednou nebo dvakrát kousl a nechal ho být, pro­tože již vlastně neměl hlad. Oběd ve školce většinou nechal být, jedl pouze, když byly hranolky, těstoviny nebo rýžový nákyp. Odpoledne přišel hladový domů a vyžadoval dětský jogurt nebo tvaroh. Promlsal se od­polednem a večer již opět neměl chuť k jídlu.

Takhle to pokračovalo mnoho let a i dnes jí mnohem více sladkého, než by pro něj bylo dobré. Dlouho jsem si namlouvala, že „dětské potraviny“ přece nemohou být tak špatné, a některé jsou dokonce obohacené o vi­taminy a minerální látky. Dnes vím, že jsem bohužel velmi výrazně přispěla k synově současné závislosti na cukru.