Děti by měly spát v posteli s rodiči do pěti let

    Sunderlandová, autorka 20 knih, začlenila svou radu do díla The Science of Parenting (Věda rodičovství), která vyjde ještě tento měsíc. Je si zjištěními založenými na 800 studiích a zařazenými do nové knížky naprosto jistá. Tvrdí, že praxe běžná v Británii i jinde - že se děti jen několik týdnů staré učí spát samotné, je škodlivá, protože jakékoliv odloučení od rodičů zvyšuje hladinu hormonů jako kortizol, které se v těle vytváří v reakci na stres.

    Její zjištění vychází z vědeckých studií uplynulých 20 let, zabývajících se vývojem dětského mozku a analýzách toho, jak děti reagují za určitých okolností. Například tři roky stará neurologická studie ukázala, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti.

    "Studie z celého světa ukazují, že společné spaní do věku pěti let dítěte je pro něj velkým přínosem. Až do pěti a více let mohou děti trpět úzkostí z odloučení, což je může poznamenat v pozdějším životě. A takovou úzkost zklidňuje společné spaní," konstatuje Sunderlandová. Symptomy podle ní mohou být i fyzického rázu. Cituje v této souvislosti jednu studii, podle níž zhruba 70 procent žen, které v dětském věku při pláči nikdo nekonejšil, trpělo v dospělosti zažívacími potížemi.

    Sunderlandová svou knihou zkřížila zbraně s rodičovskými guru jako Gina Fordová, jejíž rady čtou tisíce rodičů. Fordová prosazuje, že by nemluvňata měla mít od velice útlého věku postýlku "stranou zbytku domu" a měla by se učit spát "bez asistence dospělých".
    Ve své knize The Complete Sleep Guide for Contented Babies and Toddlers (Kompletní průvodce spánkem spokojených nemluvňat a batolat) píše, že rodiče potřebují mít čas sami pro sebe. "Sdílení lůžka... ze všeho nejčastěji končí tím, že rodiče spí v oddělených místnostech", a vyčerpanými matkami, což je situace, která "vyvíjí enormní tlak na rodinu jako celek".

    Podle Sunderlandové přestěhování několikatýdenního nemluvněte do jeho vlastní postýlky i v případě, že v noci pláče, s sebou nese zvýšení hladiny kortizolu v jeho organismu.

    Studie dětí do pěti let ukázaly, že více než 90 procentům z nich stoupá hladina kortizolu, jdou-li do mateřské školky, u 75 procent klesá při návratu domů.

    Profesor Jaak Panksepp, neurovědec na Washingtonské státní univerzitě, který ke knížce napsal předmluvu, označil argumenty Sunderlandové za logické a konzistentní s neurovědou. "Moudrá společnost si je vezme k srdci," řekl.

    Podle Sunderlandové je ukládání osamocených dětí ke spánku především západním jevem, který s sebou nese zvýšené riziko syndromu náhlého úmrtí dítěte (SIDS). Může to být proto, že dítě postrádá uklidňující vliv vedle něj ležící matky na dýchání a funkci srdce.

    SIDS se označuje případ, kdy dítě ve věku od osmi dnů do jednoho roku zemře náhle a zdánlivě při plném zdraví a kdy není dostatečně vysvětlena příčina smrti ani po podrobném pitevním vyšetření. Smrt nastává ve spánku, dítě náhle přestává dýchat, aniž trpí.

    "V Británii zemře vinou SIDS ročně 500 dětí," napsala Sunderlandová. "V Číně, kde je (společné spaní) samozřejmostí, jsou případy SIDS natolik vzácné, že nemají ani název."

Zdroj: ČTK