Spánková obrna
Současně s nástupem snů totiž dochází k poklesu svalového napětí (ve spánkových laboratořích se zjišťuje pomoci elektrod umístěných pod bradou), který je tak výrazný, že lze hovořit o "spánkové obrně". Sporadicky se sice snícímu člověku mohou pohnout jeden či dva prsty na ruce nebo noze, ale v celkovém měřítku není během REM spánku schopen žádného většího pohybu.
Někteří lidé mají to "štěstí", že stav obrny mlhavě zažívají ještě během prvních okamžiků po probuzení uprostřed snu. (Objevily se názory, že právě spánková obrna je odpovědná za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa.) Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku probereme natolik, abychom mohli jeho pokles zaregistrovat. Jednou z mála výjimek z tohoto pravidla jsou náhlé záchvaty spánkové obrny, kterými trpí osoby postiženě narkolepsií.
Narkolepsie je neurologická porucha, která se projevuje zvýšenou spavostí; narkoleptikům hrozí, že usnou dokonce i při práci či při řízení auta. Většina z nich je proto zcela odkázána na povzbuzující prostředky. Kromě toho však mohou trpět i řadou dalších příznaků, které je možné vysvětlit pouze tehdy, budeme-li se na ně dívat jako na roztříštěné epizody REM spánku. Nejhoršími jsou pro narkoleptiky okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože v těchto chvílích se jim už (respektive ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí. Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.
U některých narkoleptiků se stává, že zcela ochrnutí, a přitom při vědomí musejí v posteli ležet někdy i více než deset minut. Patrně nejpozoruhodnější je, že záchvat obrny je může postihnout i během nějaké běžné činnosti a dokonce i ve stoje. Vyvolávajícími podněty mohou být i tak všední situace jako intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích. K léčbě narkolepsie se používají látky, které napodobují působení mediátorů nebo s nimi reagují, ale její přesná příčina není známa.)
Zdroj: Jay Ingram - Cesta za tajemstvím mozku, nakladatelství Oldag
Komentáře
Spis bych rekl, ze lidsky mozek je produktem miliard let evoluce, a i takoveto prihody uvnitr nej - a nachylnost mozku k temto prihodam - je vysledkem tohoto sloziteho prirodniho vyvoje.
Tez verim, ze je otazkou casu, kdy si veda se spankovou obrnou vice ci mene poradi.
Vira v boha - v konfrontraci s modernim vedeckym poznanim - je v podstate neudrzitelna.
Kdo se ji dneska chce drzet i ve slusne, intelektualne zalozene spolecnosti, ten bud boha ztotozni s celym universem, nebo jej rozredi a minimalizuje jako vicemene irelevantni, pouze subjektivne vyznamnou entitu.
At jiz nalozime s bohem tak, ci onak, zjistime nakonec, ze pojem boha je v podstate zbytecny ze se lze bez tohoto pojmu velmi dobre obejit.
I kdyby vsak mel nekdo ponekud jiny nazor, michat tema boha do problematiky spankove obrny bude smesne i pro nej, ma-li aspon krapet rozumu.
Spankova obrna je problem antropologicky, neurofyziologicky, eventuelne i psychiatricky, ale rozhodne ne teologicky.
Ostatne, co maji rikat takovi kone. Kdyz se treba splasi, muzou za to taky nejaci bohove nebo demoni? Nebo je snad jejich splasitelnost rysem jejich povahy, ktery nabyli v prubehu evoluce, kdy ti jedinci, kteri trtali savanou ostopero pred velkymi kockami, meli vetsi sanci se zachranit nezli ti, kteri pred onemi kockami cvalali jen umirnene, s rozmyslem, a jeste se za temi kockami treba i kazdou chvili otaceli?
Veda zatim nedokaze u vsech lidi, kteri spankovou obrnou trpi, tento problem plne eliminovat.
To vsak nijak neznamena, ze nabozenstvi ma na spankovou obrnu - nebo cokoli jineho - platne odpovedi.
A predstava, ze kazdy, kdo je tu podelany z bohu ci demonu, si precetl jakekoli smysluplne informace o spankove obrne, tato predstava je samozrejme rovnez kompletne wide of mark.
spánkovou obrnou trpím zhruba od puberty, aniž bych si to ovšem do doby před cca půl rokem uvědomil (tehdy se mi ty stavy začaly objevovat i několikrát do týdne). Prostě jsem to celé bral jako občasnou noční můru. Nicméně pak jsem se o to začal zajímat a naučil jsem se s tím "bojovat" po svém. Jde o to si ve stavu spánkové obrny uvědomit, co se děje - většinou se mi to podaří - a pak už jen zavřít oči a usnout - a je to pryč. Někdy to ale nejde a probudíte se do úplně stejného stavu (probuzení do snu, nekonečná smyčka, určitě jste zažili), tak zkuste bouchnout chodidly o sebe (nevím, jak je to možné, ale prsty a chodidly můžu i ve stavu spánkové obrny hýbat) - okamžitě se proberete (škubnete s sebou).
Také jsem si všiml, že když usínám s tím, že bych chtěl spánkovou obrnu zažít, nikdy tu noc nenastane. Naopak, když se toho člověk děsí a pořád na to myslí, spánková obrna se objevuje velmi často, třeba i několikrát za noc.
Tolik mé zkušenosti, mějte se :-)
Je to opravdu nepříjemný pocit. Většinou to zažívám při usínání. Ležím v té poloze, ve které jsem usnula. Nemůžu pohnout žádnou částí těla a s místnosti slyším různé zvuky.
Zrovna včera, když jsem usínala, tak jsem to prožívala. Slyšela jsem, jak ze stolu padají papíry a šustějí. A asi zhruba před hodinou, když jsem si šla na chvilku zdřímnout, tak opět to přišlo. To jsem zase slyšela, jak někdo chodí v místnosti a má na sobě nejspíše šusťákový kalhoty a taky to šustí.
Ikdyž jsem na několika stránkách a v několika komentářích tu četla, že by se člověk neměl bát a zkoušet jaksi vystoupit z těla, tak i přesto to nejde se nebát. V tu chvíli, když zažíváte ten nepříjemný pocit, tak nechcete nic jinýho, než se probudit. Ale to nejde, zkouším vždy křičet či se nějak hnout, ale nejde to.
Přemýšlela jsem, že bych zkusila jít k psycholožce či psychiatrovi, ale asi to je zbytečný. Tam by mi akorát předepsali nějaký prášky a to opravdu nechci.
Jsem vážně ráda, že v tom nejsem sama. Ale dost mě mrzí, že nikdo z mých blízkých to neprožívá, takže mi vůbec nerozumí.
Chtěla bych vás ale poprosit alespoň o nějaké rady, jak tedy vylétnout ze svého těla? Chci to přestat brát jako poruchu či nemoc, ale jako dar. Dost věřím na různé předpovědi, na různé horoskopy a nebo výklady snů, takže i tohle mě velice zajímá, jak přejít do "jiného světa" . :-)
velice zajímavé čtení je v knihách od Gabriele Amorth, dnes již čestného předsedy Mezinárodní asociace exorcistů katolické církve. Knihy najdete na ulozto.cz
tam naleznete odpověď
Lidé s SO se nejvíc bojí, že budou označeni za blázny. Ale na to ať se vykašlou
A za koho se oznacujes ty? Pokud mas na podobne veci uz "davno zname" odpovedi, proc mas zapotrebi zde vystupovat jen jako "tom"? Pokud ti bylo opravdu dano tolik moudrosti, ocekaval bych, ze tomu budou odpovidat i tvoje vysledky - ze treba tu spankovou obrnu vymytis, sam se pak diky tomu sam stanes vazenou a vyhledavanou duchovne medicinskou autoritou atp.
Nejvíce mi pomohlo naučit se v tomto stavu uklidnit, uvědmit si, že nevadí že se nemůžu pohnout ((přestat se o to pokoušet) a usnout což je následně snadné - pokud se člověk ze všich nepokouší o opak.
Můžeme popovídat , probrat podobné věci, jako je astrální cestování...
mohla by byt narkolepsie i to,ze se probudim a nemůžu otevřít oči,jsem vzhůru a víčka se nehnou,následně zacnu panikarit,nevím jak dlouho to trvá,ale nakonec oči otevru a pak už se bojím usnout
Po noci na druhý den ji musite zakopat.
Taky poproste archanděla CHuriela ať Vam pošle nebeské světlo oheň lasky .
Nejdřive zkuste a napište nazor
- Odpovědět
Pošli odkaz