Zamilovaná do psychologa

Taky bych to tajila.proč...Taky nevim,jestli bych mu to rekla.asi ne

A pak to spousta pacientů...Taky bych to tajila.proč bych mu to měla vykládat?jen bych se tim ztrapnila

Psycholog vám imponuje,...A pak to spousta pacientů určitě i tají,pokud nemá zpětnou vazbu.

Psycholog vám imponuje, protože si myslíte, že má patent na život, je příjemný, zdvořilý, povzbuzuje vás...ale vůbec ho nezajímáte . Zajímá ho vaše porucha.

Ake su podla vasich...Tak to se přiznám,ze si vůbec nedokážu představit.jednoduše mi přijde,že se to moc často neděje.ne častěji,než treba u zubaře.není to typické.

Tak já myslím,že problém...Ake su podla vasich zkusenosti znaky, ze psycholog je zamilvany do klientky?

Tak já myslím,že problém je hlavně to,když se psycholog zamiluje do klientky.to pak léčba nemůže pokračovat,protože nemůže fungovat.pokud je to jen ze strany pacientky, jak je to běžné,a je to téma,které by měli spolu v terapii probírat.

No, tak já mám zkušenost...No jestli tě přitahuje i fyzicky, tak lesba budeš. Netvrdím, že je to něco špatného, jen je potřeba si to přiznat, potlačovaná orientace může být jedna z příčin problémů.

Nevím samozřejmě zcela...No, tak já mám zkušenost takovou, že jsem začala chodit k psycholožce (sama jsem žena, nikoliv lesba) a tak moc jsem si ji oblíbila, až mohu říct, že ji miluji. Ať si říká kdo chce co chce o přenosu, já říkám, že ji mám ráda. Jinak by člověk musel říct, že přenos je i každý vztah mimo terapii, každá náklonnost, láska, kterou cítíme ke kterékoliv osobě.

mně se stalo totéž,...Docela ti rozumím, ale...co dál? Řekneš mu to? nebo ti to tak vyhovuje a nic na tom měnit nepotřebuješ? Nechceš to téma u něj nikdy ani otevřít?

mně se stalo totéž, zamilovala jsem se do svého psychologa. Vždy se těším na další návštěvu, na to když ho znovu uvidím. Bohužel vím že to nemá žádný význam ani budoucnost, snažím se stým vypořádat ale je to těžké ale psychologa změnit nechci. zatím :)

Nemyslim si, ze by laska mela znesnadnovat psychologickou pomoc.Proc? Vzdyt v pripade teto pomoci jde predevsim o rozsireni vedomi o chybejici princip, chcete-li chybejici strategii.Nemuzete ale chtit si privlastnit psychoterapeuta.

Láska je mocnější, než všechno. Žádné selhání, ale život, ale okamžité přerušení
vztahu pacient a psycholog.

Žijeme spolu a nejsem pacientka. Víme oba, že obojí nelze.

Když už jsme u tématu lásky,pak opakem je neláska.Chtěl bych se vás ostatních zeptal.Rád bych poznal lékařku z psych.oddělení v HK,které bylo v roce 1983 přibližně 45-55 roku,černovláska.Děkuji

Jinak jsem stoupencem názoru,že psychiatrie jako samostatný obor je neštěstim, jak pro pacienty tak lékaře.

Pampeliško,já s Tebou souhlasím v tom,že stejně jako i u všech ostatních profesích hodně záleží na vrozených dispozicích jedince k určité profesi.Pokud je špatný automechanik je to problém,ale pokud je špatný psychiatr je to katastrofa.
Jinak pokud jde o lásku,ta je nejsilnějším fenomémem vůbec.

Sendy myslím, že žít s...Noo, myslím, že si psychology dost idealizujeme... Že by si dokázali poradit v případech, kdy jiní selhávají, to bych si troufla fakt oponovat. :-)Mají pro nás jakési "kouzlo", rádi si je idealizujeme, chceme je tak vidět, jako skvělé a všemohoucí. Nechci vám brát iluze, ale jsou to pořád lidi, a někteří mají k dokonalosti dál než my.

trochu lépe na tom bývají psychoterapeuti se sebezkušenostním výcvikem, tam se opravdu mohou poznat a naučit pracovat s klienty, tedy to, co jinak absolventi filozofických fakult pak pracně dlouho získávají praxí.

Ale základem pro práci dobrého psychologa je stejně vrozená dispozice k té práci, psychologova osobnost.

Několikrát jsem taky neměla daleko k nějaké té náklonnosti k psychologovi. vždy jsme to zachytili včas, než se to zvrtlo. právě proto, že jsme o tom mluvili.

Pokud jde o milostný vztah mezi pacientkou a psychologem, to vnímám jako selhání. Ale když už k tomu dojde, v žádném případě už nejde pak dělat obojí-tedy léčit i milovat se. To fakt nefunguje. Je to významné porušení etiky, ale tohle jak lékaři tak psychologové i terapeuti dobře ví. vina je tentokrát na nich, pokud mají při terapii mil. poměr. Oni jsou ti, kdo to mají kočírovat. A mluvit o tom.

Sendy myslím, že žít s psychologem musí být fajn, oni si vědí rady tam, kde jsou ostatní muži bezradní.
Kdysi dávno jsem se taky do jednoho zamilovala, já byla hodně mladá a on hodně "starý", bylo mu 40 let.
Z mé strany to byla láska jako trám, jemu myslím jen lichotilo, že sbalil mládě.
A jako všechny další lásky i tuhle dávnou smazala ta moje poslední.

To se opravdu stalo, začalo to protože mi zemřela matka, pán byl čerstvý vdovec a začal se také cítit hrozně sám. Někdy večer jsme si telefonovali, protože nám bylo smutno, pak jsme měli 1. rande a na něm jsme si řekli,že spolu chceme žít.Já jsem se rychle rozešla s přítelem, který na mne neměl čas a s psychologem jsme spolu začali žít. Dnes je to 1/2 roku a nemůžeme bez sebe být ani 2 dny. Střídáme domovy, více u mne a někdy u něj. Nepředěláváme se snažíme být jeden na druhého hodný, pomáháme si a hlavně vše bereme opravdu s humorem, což jsem vůbec neuměla.Děláme vše spolu, nikdy jsem to nezažila. Moje děti jsou rády, že máma se umí opět smát.Nevím proč bych psala, co není pravda. Pohádky se dějí. Já věřím, že mi ho poslala moje mamka, co zemřela. Vím, ale že se to neděje každý den. Je mi přes 60 let a můj život nebyl vůbec procházka růžovým sadem.