psychosomatické onemocnění

tome i tvůj problém mohl být psychický, jen jsi potřeboval bod od kterého by ses odpích a tím bodem byla diagnóza ale nějaká pořádná... člověk při těchto stavech v sobě vidí všechny nemoci světa a lehčím případům pomůže, když jim doktor řekne aby brali třeba Centrum a je jim líp.. podle mě u tebe antibiotika mohla působit i jako placebo na tvojí psychiku...

Michale zkus místo prášků kozlíkové kapky... mají stejný účinek a jsou bylinkové a nenávykové... jen je nesmíš používat denně jinak na ně tělo přestane reagovat.. za pár korun v lékárně, 20 kapek na ataku a zapůsobí rychleji než prášek ;)
Marie určitě ze všeho by se mělo dát dostat, co zkusit jinýho psychologa jen na vypovídání? je třeba najít problém a pojmenovat ho, odpustit tvůrci svého stresoru ať už je to někdo, něco nebo ty sama.. nebo to taky může být psychický blok způsobený úplnou nepatrností... u mě byl blok spuštěn například když mě jako malou mamka musela nechat poprvé jet autobusem do města na nenáviděnou angličtinu protože bývala v práci a nemohla mě tam vozit a pamatuju si to jak sem na ní koukala z toho autobusu, brečela a odjížděla... na to je dobré najít odborníka, který blok umí odstranit, je to takový rituál, uvede tě do relaxace, potom ti vyvolá podvědomí a blok ti vyskočí, uvidíš ho, uvědomíš si že už je to za tebou, odpustíš mu, uvědomíš, že tě neohrožuje, probudíš se a zjistíš že je ti líp... nevím jaký druh psychoterapeutů tohle provádí, já s tím byla u léčitele, který psychologii studoval

Ahoj, tak Vám tady taky přidám svůj příběh. Asi tak 10 let trpím zřejmě psychosomatiským problémem a to jsou viditelné tiky v půlce obličeje.Začalo mi to zhruba po půl roce, kdy mi zemřel otec. Nejdříve jsem byla celkem v pohodě, ale po 2-3 měsících jsem začala upadat do depresí. Nic mě nebavilo, nemohla jsem v noci vůbec spát, hlavou se mi honily divné myšlenky, kterých jsem se nemohla zbavit.Podotýkám, že v té době jsem měla 2 malé dcery 6 a 4 roky, které jsem milovala, ale nějak mi nešlo se chmurných myšlenek zbavit. Představy, že až umřu já, zůstanou tu samotné a budou prožívat to co prožívám já - tu ztrátu rodičů, to byla pro mě noční můra! No skončila jsem u psychiatričky a na antidepresivech.Po půl roce mi začalo být lépe, začala jsem v noci spát, začal mě bavit život jako dříve. Chodila jsem na akce z práce, s kamarádkami ven. Jenže se mi objevil už zmíněný tik v půlce obličeje. Následovalo milion vyetření včetně MR jestli nemám nádor na mozku,svalovou obrnu atd. atd. vše bylo negativní. Takže do dnešního dne tikám a je mi z toho nanic. Nevím co by mi pomohlo, ale fakt je, že když s někým o tom mluvím, tak se mi uleví. Jenže komu to chcete pořád vykládat? Chodila jsem i k psychologovi, ten jasně řekl PSYCHOSOMATICKÁ nemoc.Je mi kolikkrát tak trapně, že se to nedá ani popsat. A čím více se to snažím skrýt, tím je to samozřejmě viditelnější.Stydím se za to a nenávidím to! Ale jak z toho ven? Smířit se s tím nejde, jde to tož dost vidět. Manžel to bere celkem normálně, spíš si z toho dělá srandu, občes mi řekne proč zas na něj mrkám. Poraďte prosím. Zdraví Marie 35 let

Myslím, že samo to těžko odejde, tak jak to přišlo ... Nejlepší je vyzkoušet na všechny tyhlety nepochopitelné příznaky alternativní přístupy. Ty bývají velice účinné. Něco o tom vím. Jste-li z Moravy, můžu vám poradit, kam se obrátit. Pro vzdálenější lze aspoň nasměrovat na efektivní metody. Chcete-li, kontaktujte mě na [email protected].

Kristínko,tak to bude od.....paní Sáro, no to se neví zda od zad, RTG je v pořádku , takže doktor už neví kde co prošetřit :-), ještě prej kardiologii a jinak já už sama nevím , ale nicméně překážka trvá a bolestivost na hrudi také a vše to okolo , a jak doktoři nevědí co tak si myslí že je to psychické , no jinak jakože psychicky se cítím si myslím já dobře :-)....takže uvidíme, jsem už objednaná k psycholožce ale já sama si myslím že to není potřeba, no třeba se pletu , ale co fakt chci tak at už to odejde tak jak to přišlo ......

Kristínko,tak to bude od zad. To jsem nevěděla,že jsi měla problémy se zády. To je možné,ony záda dokáží člověka úplně rozhodit. Já jsem si myslela,že máš psychické problémy,tak to jsem ráda,že tomu tak není.
Každopádně ti držím pěsti a pak napiš,,,ahoj S.

Jak jsi proboha přišla na......já nééé , paní doktorka , prý nikde vám nic nenašli takže je to psychosomatické objednejte se k psychologovi popřípadě k psychiatrovi .....takže asi takto ,:-)

Ono psychické onemocnění...Jak jsi proboha přišla na to, že je psychicky nemocná?

Ono psychické onemocnění......paní Sáro :-), takže dneska jsem byla na RTG --plic,srdce -hrudníku , ohledně té bolesti na hrudi , poslal mě obvodní , a jinak dál nikam , gastro v pořádku, na krčním taky vše ok , takže to taky přisuzuje té psychice ..., chtěl mě poslat ještě na kardiologii a to jsem mu řekla že si myslím že to není potřeba , nepřipadne mě že s tím mám nějaké problémy ..., jinak ty panické stavy zatím nemám a doufám že ani nebudu mít , u mě má nadvládu ten krk a hrudník , jinak volala jsem paní phdr. zítra mám znova a objedná mě , takže jsem zvědavá ....,mám se i objednat k ortopedovi trpím na záda , jsem po zlomenině páteře před xx lety a jsem křivá jak paragraf :-) , a mám cervik,syndrom takže jak se motám hodně tak chodím na odblokování , takže obvodní doporučuje i tam ..., a uvidíme jak výsledky RTG což myslím že to bude taky ok jako vše jiné , a pak mě už nic nenapadá a je to opravdu tak jak si píšeme psychosomatické ..., určitě Vám napíšu jak jsem dopadla a myslím i na Vás at je Vám co nejlépe !!!! Nám všem :-)),s pozdravem Kristina

Ono psychické onemocnění je horší jak fyzické.To se léčí déle a hlavně se těžko popisuje.
Je dobře,že umíš o všem mluvit.To je to nejlepší,protože to dostaneš ze sebe ven a taky tě psychiatr lépe pochopí,dovede se do tebe vcítit a potom i lépe pomůže.
Máš pravdu v tom,že pokud se tím více zabýváš,tak se ti to zdá horší. To je pravda. Kdybys nad tím uměla mávnout rukou,nemusela bys vyhledávat pomoc.
Víš dám ti jednu radu,co jsem někde vyčetla a hodně mi pomohla.
Pokud trpíš návaly paniky,bušením srdce a máš pocit,že nemůžeš dýchat a každou chvíli se musíš sesypat,tak si řekni. No a co? Tak se sesypu. Nebudu první ani poslední. Budou si myslet,že jsem těhotná a oni mě zvednou a já na to neumřu. Je to o tom se tomu problému postavit. Můžu ti říct,že se nesesypeš a tlukot srdce začne ustupovat a ty se pěkně nadechneš a půjdeš dál. Nenechej se tím stavem odradit od toho co jsi začala,kam jsi šla,nebo cos měla v plánu dělat. I kdyby ti bylo sebehůř. Jak začneš ustupovat,je to špatné.
Takže to jsou moje rady a zkušenosti.
Zvládneš to,to vím určitě. Jsi odhodlaná bojovat a to je první polovina úspěchu)))
Ahoj Sára

Děláš moc dobře,že se.....paní Sáro, moc děkuji za reakci, já se nějak za to nestydím to určitě nee, ale víte jak , ten samotnej problém mě tak strašně štve a otravuje až to není hezký , a mám pocit čím víc to nějak řeším tím je to horší ....., určitě pujdu , hnedka po kontrole u obvodního budu volat a objednám se ..., už se i těším ...ale nejhorší je že já jsem hodně otevřenej člověk a opravdu o všem dokážu mluvit ...., ale jak říkám už mě to hodně štve a fakt nevím kde je chyba , a samozřejmě furt spaá myšlenka že je to nemoc ---přece psychika nedokáže ělat až tak nepříjemné a bolestivé pocity ?? ale asi ano!!!...mějte se co nejlépe Sárinko a hlavně at je vše ok a jak má být !!!! a ještě jednou děkuji :-)

Děláš moc dobře,že se snažíš svůj problém řešit u odborníka. Dnes na psychiatrii chodí spousty lidí a není to žádná ostuda. Já sama i když už jsem letitá paní,tak jsem řešila podobný problém po velkém stresu a přepětí ve škole.Učila jsem se dálkově při práci a samo sebou na samé jedničky,což už bych nikdy neudělala.Byla jsem tehdy se sebou nesmírně spokojená,ale až do doby ,kdy se mi oběvily příznyky panické poruchy. Začala jsem se vyhýbat lidem,fronty v obchdech jsem nerozdýchala a vlézt do plného dopravního prostředku bylo nemyslitelné. Takže jsem skončila u psychiatra,kde mi napsal cipralex s tím,že to pomůže. Měl pravdu,pomohl.Taky díky tomu,že jsem to řešila včas jsem lék brala jenom necelý rok. Už je to asi 10 let co jsem po léčbě a je mi docela fajn.Sice se oběví někdy známky slabého bušení,ale to se dá celkem slušně zvládnout dýcháním.
Takže neotálej a svůj problém řeš. Budeš se divit,co lidí má stejný problém jako ty. Je to dnešní uspěchanou dobou,jsou kladeny velké požadavky na nás a spousty právě mladých lidí si tímto prochází.
Přeji ti brzké uzdravení a věř,bude zase dobře...
Ahoj Sára

...všechny moc zdravím, jak čtu všechny ty příspěvky nejde se nepřidat, takže muj problém začal v létě 2012..,ždobla mě nějaká mrška a bohužel jsem musela být přeléčena na boreliosu , měsíc a pul antibiotika , a pak to tak nějak začalo--bolesti žaludku nevolnost,pocit že nejde jíst ...., přisuzovala jsem to těm atb, nejsem zvyklá brát léky, ale potíže stále a i někdy horší ..., takže léky na žaludek , nic nepomohlo..., další....také nic nepomohlo, vyšetření na gastroskopii...mimochodem na jednom pracovišti šílenej zážitek a po delší době na jiném a dle doktora vše v pořádku, a momentální problém který je mnou vnímán jako hodně nepříjemný je cítím překážku v krku někdy až bolestivě a pocit tlaku,bolesti,pálení na hrudi ..., na ORL vyšetřena vše ok, jak jsem psala tak gastro taky, štítná žláza před časem taky , ...dle doktorky z orl jde o prychosomatické onemocnění .., já sama jsem z toho neštastná je to hodně nepříjemný pocit, ale jak čtu Vaše problémy tak myslím že toto je ještě hodně slabý, no nic méně v ponděl jdu k obvodnímu probrat ss ním co a jak dál a k jakému psychol. se objednat ...., jinak jsem normální ženská, mamina od dvou dětí--to také bylo hnedka řečeno od lékařu máte dvě děti je to psychikou, normální klidný život na mateřské :-)) , jsem určitě rozhodnutá že k psycholog. pujdu , nechci to mít nebaví mě to...., no a jak jsem na tom psychicky ..tím jak se mě to drží od léta tak jsem z toho na nervy a opravdu se bojím nemoci jakékoli, ale když nad tím přemýšlím od doby co jsou děti tak se nemocí bojím celkově ........možná někoho naštvu malicherností problému , ale věřte není to příjemný ...jak ta překážka tak ten hrudník ,přestupuje to z nepříjemnosti do bolesti..., ale v noci chrním jak nemluvně a ráno než se napiju nebo najím je klid ......, děkuji alespon za přečtení a pokud by někdo poradil a nebo dokonce měl stejný problém ráda si vše přeču , takže hoodně zdravíčka !!!! a hoodně sil!!!! a at máme všichni klid a vše je tak jak má být :-))))

Ja popisu svuj trochu jiny pohled na psychosomatiku.Od 16ti let mi zacalo byt nejak divne,hlavne bolesti hlavy,motanice a bolesti nohou.Po nejake dobe se pridal tlak na hrudi a ty neprijemny stavy kdy jsem myslel,ze kazdou chvili odejdu do vecnych lovist,nebo ze se zblaznim.Nic zvlastniho mi nenasli a ja se smiril s tim,ze je to psychikou.Ale postupem let to bylo horsi a horsi pridavali se piznaky ktere prisuzovali panicke poruse (mel jsem problem nekam jet treba metrem,jel jsem tim stylem,ze jsem jel 5 zastavek a na 3 jsem vystoupil) motala se mi hlava,mel jsem zavrate,zacinal jsem si pripadat jako blazen uplne mimo sebe.To uz mi bylo 20 a priznaky byly spis schizofreni,zhorsena chuze,neustaly tlak na hrudi..anidepresiva nepomahaly.Az se po 8 letech,kdy jsem uz travil drtivou vetsinu casu v posteli a mel halucinace,hrozny ataky a bolesti se zjistilo,ze za tim vsim stoji tenkrat nevylecena borelioza.A to mi doktori porad tvrdili,ze to mam vsechno psychosomaticky,protoze mi nedokazali udelat vsechny testy!takze ja na psychosomatiku neverim,pro me to je jen pojmenovani neceho co doktori neumi najit.Ja vim nehodi se to sem psat,doktori vetsinou tvrdi,ze takhle premysli kazdy hypochondr,nebo psychosomatik.Ale u me to je proste pravda,je tolik bakterialnich infekci na ktery se ani nedelaji testy a delaji stejne potize a kdyz cloveku vyjdou v poradku zakladni testy a k tomu treba ekg a ct mozku tak je hned oznacen za zdraveho a posilan na psychiatrii.Me pomohly az antibiotika,kdyby mi je dali driv tak jsem nemel nejlepsi leta uplne v prdeli.Omlouvam se jestli jsem tim nekomu zhorsil psychiku,kazdy to ma asi jinak...jen jsem chtel napsat svuj pohled na vec.

pokračování ........ Vždycky když to teď na mě přijde tak si řeknu, že se mi nemůže nic stát, že se ani nepozvracím, ani to se mnou nešlehne, ani nezačnu křičet a neudělám si ostudu. Prostě řeknu svojí nemoci : "Nemůžeš mi nic udělat, jen nepříjemný pocit, nic víc ..." no a většinou to přestane. Prostě to přejdu, snažím se chovat jako že nic a daří se mi to. Jasné je, že člověka to prostě s prominutím sere, že se mu tyhle stavy stávají a dějou, ale čí více se tomu budete bránit, tím víc vás to bude ničit. Já bych mohl být úplně bez stavů a antidepresivy, které bych ale musel brát do konce života ... když to dobře pujde tak ještě nějakých 50 let. A to se mi nechce. Takhle se to bez léků, pouze s konzultacemi paní doktorky snažím překonat. Párkrát za měsíc (asi 3-4x) si vezmu ten LEXAURIN, jen když prostě vím že je to moc silný stav, jinak se to snažím řešit vnitřně a funguje to. Antidepresiva nechci, nemám, neberu a funguju docela dobře. Chodím do školy, mám holku a všechno je fajn. Někdy jsem taky na svojí nemoc na**anej, nadávám si proč já a tak, ale pak si řeknu že život je prostě takovej a prdím na to, mohl jsem dopadout hůř ! Každý, komu se tohle stane a kdo tohle prožije se změní celý život. Na hlouposti a irelevantnosti a vrtochy jiných se začnete dívat uplně jinak, problémy lidí okolo Vám začnou připadat fádní a nepodstatné. Otázka je .... je to dobře ??

Ahoj všichni, je mi 22 let a do doby před půl rokem jsem byl docela normální kluk, student VŠ v Praze. Když jsem se jednou vracel z Liberce autobusem domů, najednou jsem měl mžitky před očima, úzkost, brnění nohou a rukou, neschopnost stát, poruchy motoriky a tlak v zátylku hlavy. Byl jsem z toho strašně vyděšený, myslel jsem si že mám mrtvici nebo že je to moje poslední hodinka. Navzdory všemu a s velikými obtížemi jsem se dostal domů. Byl jsem vyřízený, nevěděl jsem co se děje. Stav se sice trochu zlepšil, ale v podvečer se obtíže vrátili a já si myslel že umírám! Zavolal jsem si ambulanci, ti mě odvezli do krajské nemocnice, kde mě vyšetřili na neurologii, udělali EKG, krevní rozbor a nic nenašli, pak mi dělali i MR jestli nemám nádor na mozku, nic nenašli. Dali mi nějaké lehké antidepresivum a řekli mi, že je to asi nervového rázu a že se mám obědnat k psychiatrovi. Po antidepresivu mi bylo ještě hůř, když jsem si ho dal bylo mi 2x hůř, motala se mi hlava a byl jsem uplně nemožnej, bál jsem se lidí v autobusu, nemohl jsem chodit do obchodu, do školy, prostě nikam. Jen jsem celé dny ležel doma v posteli a myslel si že se asi každou chvíli zbláznim a odvezou mě do Bohnic a bude po mě. Strach z toho, že bych si nemusel uvědomovat sám sebe a že bych ani nepoznal svoje rodiče, úzkosti, stavy, kdy jsem se bál podívat se na okno v mém pokoji abych náhodou neskočil dolů, nebo nemožnost jít po mostě, potože jsem se bál že se neovládnu a skočím mě ovládali na každém kroku. Nemohl jsem řídit auto, protože jsem se bál že nabourám schválně do vozidel co jezdí proti mě. Hrůza ! Pak jsem ale zavítal do psychosomatické ambulance k mojí současné paní doktorce a můj život se začal směřovat k lepším dnům. Napsala mi LEXAURIN, což je také takové uklidňovadlo a řekla mi, že mými obtížemi trpí dost jiných lidí, že se toho nemám bát, že se nezblázním a že když se s tím smířím, samo to odezní. A měla pravdu. Pokračování v dalším příspěvku ........

Mám uplně to samý, nespavost, nemužu dýchat, stahuje se mi hrdlo, moc nevidím, a mám závratě. Už jsem objednaná k psychoterapeutovi a doufám že mi pomuže.. Mám to teprve měsíc a pul tak doufám že mi ještě pomuže bez léků... Protože to je hrozný svinstvo co jsem tak slyšela...

Mám uplně to samý, nespavost, nemužu dýchat, stahuje se mi hrdlo, moc nevidím, a mám závratě. Už jsem objednaná k psychoterapeutovi a doufám že mi pomuže.. Mám to teprve měsíc a pul tak doufám že mi ještě pomuže bez léků... Protože to je hrozný svinstvo co jsem tak slyšela...

Ahoj všem,je mi 29.let a mám docela slušné úzkosti a deprese a s tím spojené psychosomatické potíže. Člověk chodí neustále k lékaři a oni tam na něj koukají, jak na nějakého simulanta, protože všechny vyšetření, krevní testy,.... jsou negativní. Prožil jsem už 3. panické ataky a každý trocu jiným způsobem, na srdce(podobné infarktu, silný třas(pálení po celém těle) a poslední hyperventilace, třas, ale všechno mělo společné a to je strach, úzkost ze smrti z něčeho neznámeho nebo fobie. Z úzkostí jsem přešel na společnýho kamaráda deprese. Mám velký problémy se svalstvem a to pocelém těla, občas mě pálí na prsou nebo rukou a brní prsty u rukou. Cítím divné neposatelné pocity po těle. Beru antidepky, ale i tak nic moc, protože bohužel ovlivnují potenci u můžů a to dámy moc netolerují tak už mám asi páté a pořád se necítím moc dobře. Tak jestli něco podobného máte raději navšivte hned psychiatra a nečekejte až příjdou další záchvaty, mám pocit, že se z toho už nikdy nedostanu, hodně zdaru s touto nemocí, bojovat!

Je to panická ataka....Ty jsi diagnostik? Lékař? Že tak klidně vypálíš vocogo.