Poruchy osobnosti a deprese

No, fakt ses teda rozepsala, ale diky moc za to, protoze z tvych slov uplne cisi odhodlani bojovat s cimkoli, co v zivote prijde a to ted docela potrebuji.
Vedet, ze nekdo jiny s poruchou to take nevzdava.
Moc si te pro tvuj boj vazim, protoze by ses klidne mohla utapet v sebelitosti, ale misto toho si prevzala plne odpovednost za svuj zivot a bojujes jak umis a jde ti to.
Jsi sikulka.
Jsem sama povahou take celkem bojovnik.
I mne lekari rikali ruzne sve nazory.
Nekdy meli pravdu, nekdy jsem je presvedcila o opaku a mela jsem pak z toho radost.
Nyni je to vsechno ale jaksi jine.
Takove fakt divne, prazdne.
Jako bys vedela, co mas druhym rikat, tak to rikas, nebo co od tebe cekaji, co musis udelat a tak to delas, ale uvnitr pritom necitis bud nic nebo jen smutek a bolest.
Casto mi pripadne, ze se na to vsechno jen divam jako na nejaky prapodivny film.
Citim, jako bych ani nebyla ve svem tele.
Predtim jsem vzdy uvnitr dokazala nakonec zmobilizovat vsechny sve zbyle vnitrni sily a bojovat a silou vule depresi nejak zvladnout.
Ted mam pocit, jako by me muj vlastni vnitrek zradil a odmital se mnou spolupracovat.
Dela si naprosto co chce a ja jen ziram.
Mam pocit, ze nevim, kdo jsem.
Rano se vzbudim a rikam si - Jsem nekdo, kdo ma rad simpanze a kdo nesnasi zneuziti moci...
Ale i tohle funguje jen chvilku, pak je to tu zas.
Pripadam si vnitrne vyhasla.
Je ale zvlastni, ze muj vnitrni Kritik nevyhasl, ten me za vse kritizuje stale.
Touzim zacit znovu rezat se, abych zjistila, jestli jsem jeste vubec schopna neco citit.
Ale mam strach, ze jak se do toho zase jednou dam, bude to vsechno jeste horsi.
Jsem rada, ze ses seznamila s fajn psychiatrem.
Preju ti, abys byla moc stastna, zaslouzis si to.

Promiň,čím jsem starší,tím jsem blbší.Seznámila jsem se,již jako zdravá s velice úspěšným psychiatrm.Má diagnóza je a vždy byla porucha osobnosti.Ale jak už jsem psala,tou dneska trpí skoro každý jedinec.
To nemoc NENÍ.

Přítel

Až nyní mám chvíli,abych Ti napsala pár slov.Nemohu Ti radit,proto Ti napíšu svůj příběh,který začínal stejně jako Tvůk,krom pár odchylek.Ovšem glob.podstata je velice podobná,ať už se jedná o jakýkoliv psych.stav,nemoc.A konec mého příběhu bude znít jako pohádka,ovšem pravdivá.

Do vínku nám každému byly rozdány geny/dědičnost/,to si bohužel nevybíráme.Ovšem,nyní to přirovnám

já si z tebou píši,protože mám s těmito problémy osobní zkušenosti z okolí rodinných příslušníků a vím o čen mluvíš a vím,že se to dá zvládnout těžko,ale věř mi dá(žijeme tak jak umíme a ne tak jak chtějí drzí)

Pro Esmeraldu: Dekuji Ti.
Souhlasim s tebou, nejsem schopna se poucit z vlastnich chyb a opakuju je furt dokola.
Myslim, ze kdybych se tolik nesnazila (uz cela leta) se psychicky znormalizovat, aspon bych mohla mit nadeji, ze jednou se do toho poradne obuju a zvitezim nad sebou.
Ale ted to spis vnimam tak, ze jsem to zkusila, fakt se snazila a selhala na plne care.
Jini lide to vnimaji tak, ze si nevedu tak zle - dari se mi dodrzovat totalni abstinenci, bulimie/anorexie je relativne v mezich, sebeposkozovani je take v mezich...
Jenze ja mam jeste o to horsi pocit viny.
Necitim zadnou radost, a ani to nevnimam tak, ze jsem udelala nejaky pokrok.
Psychicky je mi naopak velmi zle a ja se citim stale slabsi s tim bojovat dal.
Tomu, aby me kdokoli objimal se momentalne vyhybam.
Nesnesu, aby se me kdokoli dotykal, dela se mi z toho fyzicky zle.
Rodina mi to vycita. Pratele taky. Strasne jsem se ted stahla a nechci vubec s nikym byt.
Jsem zly clovek a nevim si s tim rady.
Vazim si toho,ze jsi mi napsala.
Jsi hodna

O.K.

Ne!Jen kvůli tomu si s Tebou nepovídám,to mi věř.:-)
A děkuji za odpověď na mé otázky.Odepíšu Ti.

1.) Zadny pritel, zadny manzel, zadne deti.
2.) Problemy s rodici? Mozna, ale je to moje chyba
3.)S jidlem valcim od detstvi, cpala jsem se vsim moznym nebo se trestala hladem. V 16 letech jsem zacala se zvracenim a az pozdeji se dozvedela, ze se jedna o bulimii.
Zkousela jsem brat Fluoxetin. Zabral vzdy ze zacatku tak za 3-4 tydny, ale okamzite jsem po nem prestala vzdycky jist, zacala horecnate cvicit a zhubla behem 3tydnu kolem 20kg.
Po dalsich par mesicich se mi deprese znovu prisla vysmat a zhouplo se to zpet do bulimie.
Nedokazu se zbavit nenavisti a odporu sama k sobe.
Mohu se vas taky zeptat na neco?
Povidate si se mnou jen proto, ze me chcete odradit od smrti?

Pro nepřítele,začni číst humoresky jezdit na kole a hlavně jez rybí tuk pomáhá k lepší náledě a píj čaj z meduňky a třezalky dlouhodobě,znám člověka s poruchou osobnosti a největší problém je u každého tohoto člověka pochopit sám sebe a pak jiné,je fakt, že tito lidé mají v životě více problému než jiní,protože si je dělají sami,lidé z poruchou osobnosti se často nepoučí z vlastních chyb a dělají je znovu potřebuješ,aby tě měl někdo rád třeba i rodiče a aby tě často objímali,věř,že to dělá větší divi než psichyatr.Zkus říct rodičům,že si přeješ,aby tě 5x denně objali a řekli ti,že tě mají rádi,tuhle terapii jsem viděla na vlastní oči a věř,že se s tebou budou dít zázraky a budeš si o mnoho více věřit a budeš silnější.Některé věci nedokážeme sami,ale máme právo si o ně říct a umět o ně požádat,učit se musíme všichni celý život na to tady jsme.

Pro nepřítele,začni číst humoresky jezdit na kole a hlavně jez rybí tuk pomáhá k lepší náledě a píj čaj z meduňky a třezalky dlouhodobě,znám člověka s poruchou osobnosti a největší problém je u každého tohoto člověka pochopit sám sebe a pak jiné,je fakt, že tito lidé mají v životě více problému než jiní,protože si je dělají sami,lidé z poruchou osobnosti se často nepoučí z vlastních chyb a dělají je znovu potřebuješ,aby tě měl někdo rád třeba i rodiče a aby tě často objímali,věř,že to dělá větší divi než psichyatr.Zkus říct rodičům,že si přeješ,aby tě 5x denně objali a řekli ti,že tě mají rádi,tuhle terapii jsem viděla na vlastní oči a věř,že se s tebou budou dít zázraky a budeš si o mnoho více věřit a budeš silnější.Některé věci nedokážeme sami,ale máme právo si o ně říct a umět o ně požádat,učit se musíme všichni celý život na to tady jsme.

Mohu se Tě zeptat na pár otázek,než-li se Ti pokusím odpovědět?
Máš přítele,manžela,děti-nebo jsi sama?
Možné problémy s rodiči?
Dříve jsi trpěla anorexii,tedy podle toho co popisuješ.Příčinou Tvé dřívější anorexie bylo?
Děkuji...

Přítel

Mam poruchu osobnosti a zazivam po dvou letech dalsi velkou krizi.
Pripadne mi, jako by se mi celou mysli a dusi prohnalo poradny tornado a ackoli je uz pryc, nechalo za sebou takovou spoust a zmatek v myslenkach a pocitech a okolnostech, ze clovek jen jakoby tupe chodi od jedne trosky k druhe, a neni schopen to ani aspon trochu uklidit a usporadat.
Nakoupila jsem si par self-help knih a cekala, ze z nich podobne jako driv, budu cerpat silu, ale i ty me jenom jeste vice vysavaji, protoze mi ukazujou, co vsechno delam spatne a co jsem ani nevedela, ze je spatne, to jeste i nahlas pojmenuji - napr."unik do zdravi"
Rano se budim s pocitem, ze smrt by byla snazsi a zlobim se na to tornado, ze me nechalo zivou.
Zazivam uplne novy intenzivni pocit - nejsem schopna citit ani vnimat lasku k druhym lidem, pripadam si jako robot, ktereho by meli znicit, rozdrtit a dukladne rozmelnit na prasek a hodit na dno oceanu kam patri, protoze jen ublizuje vsem okolo.
Psychiatrum neverim, i ti nejuprimnejsi se jednou nastvou a odmitnou me, jen aby mi potvrdili, ze jsem fakt beznadejny pripad i v rukou profesionala.
Fluoxetin me vrhne znovu do anorexie.
Jedine rozhodnuti, ktere se cim dal vic zda jako trvale reseni je smrt.

Nezáleží co si myslí druzí,ale co si o sobě myslíš ty sama.
I kdyby Ti nezůstal jediný přítel,za které si je dříve považovala,věř,že přátelé to nebyli!!
Touto selekcí teprve poznáš,jak Tvý přátelé Tě brali jako přítele.
Je to smutné a bolestivé,ale vím,že získáš zas opět nové a opravdové.
Není to "nálepkou bláznivá",to nejsi a tomu by si měla i ty sama věřit.
Jen velmi citlivý člověk,který neustál pouze vnější a svůj vnitřní přetlak.
Přála bych Ti více pozitivního myšlení a nic není tak černé aby to nemohlo být ještě černější.Tak pozor na to:::-)
Přítel

Mám poruchu osobnosti a mávam depresie z toho, že ma okolie nepríjma. Niekedy sa to zlepší, niekedy zhorší. Ludia sa mi otáčajú chrbtom, aj tí ktorými som celkom dobre vychádzala. Odkedy mám "nálepku" ide so mnou dole kopcom....
Z poznámok "tá bláznivá" som naozaj smutná...
Kým som nemala nálepku žilo sa mi dobre, ale mala som raz krízu v práci a následne som sa pýtala na oddelenie (čo som nemala robiť) odvtedy m označujú za bláznivú.....je mi z toho naozaj smutno.....stratila som skoro všetkých priate?ov...

Dovolím si napsat,že poruchou osobnosti již trpí převážně každý žijící jedinec.
Není diagnostikovaná s určitou přesností,proto není zařazená do psych.onemocnění.Pokud se nevyskytne druhotný faktor,deprese,atd.
Ano porucha osobnosti je doživotní,ale rozhodně nesmyslené si myslet,že jsi psychopat,nebo šílenec.Nejsi,pokud si to Tvé subjektivní myšlení samo nenaordinuje.
Jedni z největším psychopatů,jsou právě psychiatři,psychologové.
Nikdo z nás není víc či míň.Jsme si všichni rovni a jen ten,kdo svou myslí,inteligencí ukazuje lidem na odiv,je pouhým zahleděncem a hlupákem pro ostatní.Skrývající za inteligencí,slovy svůj strach ze svých chyb.
Děvče zmatený,hlavu vzhůru,všichni jsme "blázni".
Hodně štěstí a více důvěry v sebe.
Přítel

Ahoj,chci se zeptat.Máte někdo depresivní syndrom a poruchu osobnosti zároveň?
Jak se postupuje v léčbě?A jak jste se smířili s "nálepkou"porucha osobnosti?Moje doktorka se o tom se mnou nechce bavit a já jsem z toho zmatená.
Vím jen,že je to doživotní záležitost.Přijde mi to šílený,celý život být označovaná jako psychopat.Teď u mne převažuje hodně silná deprese a nevím,jak z toho ven.Co je vůbec "normální"?Děkuju za názory.