Ovlivňování sebevědomí okolím

Honzo, asi není dobře myslet si o těchto lidech, že jsou zlí. Určitě to není tak, že by chtěli svým dětem škodit. Je to obrovský paradox: Člověk,který nás má nejvíc rád, nám taky nejvíc škodí. Ale on to neví, on vážně žije v přesvědčení, že to všechno dělá pro naše dobro!Takže já se učím oddělovat: Maminku jako člověka mít rád (každý jsme nějaký a chováme se tak, jak umíme), ale jejím ovládacím scénářům vyhlásit nesmiřitelný boj. A dá se jí to i říct nebo svým chováním aspoň jasně naznačit: Mám tě rád, přijedu, pomůžu ti, tohle a tohle pro tebe udělám atd., ale tuhle hru (trpitel, zpochybňovač) s tebou HRÁT NEBUDU. Když se na to totiž podíváte z druhé strany, ona je svým způsobem nešťastný člověk, kterému chybí energie. Když se budeme snažit jenom minimalizovat frekvenci styků, moc toho nevyřešíme, to je spíš jen útěk od problému. A myslím si, že každé další setkání (např. vánoce) bude pak jenom o to větším traumatem.

Ja na duchovni priciny nemoci verim. Rekl bych, ze tomu davam za pricinu i zhorseni celkoveho zdravotniho stavu manzelky. Ale taky jsem si myslel, ze kdyz je nekdo na nekoho dlouhodobe zly, ze se mu to vrati. Ted si uvedomuji, ze lide popsani v Jirkove prispevku jsou opravdu vyjimkou. Tu knizku si urcite prectu.

Asi je takových maminek spousta a moje k nim patří taky. Jejich způsoby jsou různé, ale to hlavní mají společné. Pěkně je to teoreticky rozebráno v knížce J.Redfielda Celestinské proroctví:Člověk, který si nedokáže brát dostatek energie z přirozených zdrojů, má tendenci o ni soupeřit s jinými lidmi. Podvědomě se většina z nás snaží krást energii druhým lidem tím, že se je snaží ovládat a zmocnit jejich myslí. Většinou jsme se to naučili už v dětství, abychom dosáhli pozornosti a přílivu energie

Aniko, Tvuj prispevek me moc potesil. Mas pravdu, ze nema cenu proti tomu bojovat nejakymi hadkami a obvinovanim. Postoj "hrajeme divadlo" je asi opravdu nejrozumnejsi. Jen mi vadi, ze si manzelcina matka neuvedomuje, co zpusobuje. Navic to nedela jen me manzelce, ale casto takhle mluvi i se svou druhou dcerou, která se mozna prave proto dodnes nevdala. Rikala ji, at neni blba a uziva si a at neni tak hloupa jako jeji sestra (ma zena) a nezahrabe se s detma a u plotny. Me matce zase rekla, ze uz se mela davno rozvest, ze by s takovym clovekem, jako je muj otec nevydrzela. Pripada mi, ze nevi co dela, a navic je to bohuzel takovy typ cloveka, ktery nesnese neci odpor a tak ji nikdo radeji neodporuje.

Ahoj Honzo,vím přesně, co myslíš, ale vidím to trošku z druhé strany.Taky jsem si všimla, že na mě má moje máma takový vliv. Pořád mi něco kritizuje a nic jí není dost dobrý - moje práce, můj partner, moje oblečení atd - vždycky si něco najde. Můj přítel si všiml, že když jsme u našich, tak jsem hrozně nervozní a podrážděná - pořád jsem ve střehu a strašně se snažím udělat na svou mamku dojem. Pak se stane, že moje máma řekne něco, co je třeba i celkem (vnímáno okolím) nevinné a já už cítím zase ten tlak a reaguju naprosto nepřiměřeně.. Nejhorší na tom je, že ač jsem si vždy říkala, že já taková nebudu, někdy pozoruju, že dělám to samé. Je to ve mě, celá léta jsem vnímala její vzorec chování a ten jsem do sebe přijala. Naštěstí o tom vím a když si to včas uvědomím, dokážu to potlačit, ale je to těžké.Pomáhá mi, že o tom můžu s někým mluvit a že mě přítel chápe. Někdy to ale neovládnu (ani nevím proč se tak chovám) a pak mi přítel řekne, že jsem jako matka - to mě vždycky dorazí.Můžu ti jen doporučit, abys byl trpělivý a hodně o tom mluvte - vždy hned, když se tak zachová, protože jinak to nepochopí a nebude věřit.Já sama se taky snažím udržovat s našimi sice přátelský, ale ne nějak moc častý kontakt a hlavně se své matce nesvěřuju se svými neúspěchy apod. Prostě tam občas přijdeme a hrajeme divadýlko, jak jsem štastná a úspěšná. Mám své rodiče moc ráda, vím že pro mě chtějí jen to nejlepší a myslí to dobře. Nechtěla bych s nima úplně přerušit kontakt, asi to po své ženě nemůžeš vyžadovat.

Myslím,že nejde o geny,ale o naučené chování.Tvá žena by si Honzo měla uvědomit,na čem jí záleží a mamince říci jasně dvůj postoj a svůj názor-slušně,není třeba křičet apod.Ona je dospělá a pokud ji těší i případné "posluhování" a dělá jí to radost,tak je to její věc.Pokud má na to maminka jiný názor,nic to nemění.Záleží na tom,jestli třeba nemá maminka v něčem malinko pravdu.Tvá žena si možná neumí prosadit to,co opravdu chce a nechce si to rozházet ani s jednou stranou,protože vy všichni jste její rodina.A nejdůležitější v tom všem je názor tvé ženy,ani maminky,ani tvůj.

Myslim, ze manzelka nechce, aby byla tak zla, jako jeji matka a taky mi to sama rika, ale nevim co ty zdedene geny. Jestli budou silnejsi, tak co delat? Kdyz dojde k nejake hadce, a po case to probereme, tak rika, ze nevi, proc se tak chovala.

Tak to je sila...Nikdy jsem si nenechala od mamy do neceho kecat,spise naopak.Az moc jsem si prosazovala sve nazory.Bohuzel maji nekdy silnejsi vliv.Vztah k rodicum musi mit urcite hranice,ale fakt je,obcas toho dokazi rodicove pekne zneuzivat.Doufam,ze se ja takhle ke svym ditkam chovat nebudu.A jedina rada je :--trhnout se docasne od maminky --

Pokud to jde, tak od "baby" co nejdal, aby nemohla ovlivňovat. Ja jsem mel uplne to samy co popisujes. Cele manzelstvi do me zeny hucela. Kdyz s ni nebyla delsi dobu, tak to bylo fajn. Jenze "baba" pak zacala vydirat, ze je nemocna a jeji dcera se o ni musi prece postarat. Kdyz to s nami nehnulo, nechala se cvicne parkrat odvezt do nemocnice (s infarktem, ktery nikdy nebyl prokazan), samozrejmne, ze tam manzelka jela a bylo zase zle... Chapu, ze to neni jednoduchy. Ja jsem na neco podobnyho "dojel" a da se rict, ze nas tchyne rozvedla. Dnes zijou se svou dcerou, obe ztloustly asi 30kg a cely den cucej na telenovely a nadavaj na chlapy... Je to smutny a velmi spatne resitelny. Moc jsem Ti neporadil, tak alespon drzim palce.

Manželka má často problémy s tím, že se nechá negativně ovlivnit. Nejhorší je to u její matky, která ji nikdy neřekla, že něco dělá dobře, že něco umí apod., ale naopak: Mnohokrát jí řekla, že je blbá. Je blbá, že se stará o rodinu, že nevaří jen jednoduchá jídla, že pečuje o manžela... Manželka to velice těžce nese, proto se ji snažím povzbudit a taky přesvědčit, že to tak není, a že je tou nejlepší maminkou a manželkou na světě. Vše je pak OK, ale za čas se stane, že při nějaké, třeba i menší, hádce začne prosazovat názory své matky, jako by měla strach, že ji zase někdy řekne, že je blbá. Je na mně zlá a místo omluvy používá slov své matky: "Co bys ještě chtěl." Navíc si myslí, že své matce nesmí oponovat a vyčítá mi, když jí říkám, aby se bránila a řekla svůj názor. Jednou jsem se kvůli tomu s její matkou pohádal, ale zcela nepochopitelně byla manželka na její straně. K psychologovi ji nedostanu, tak mi, prosím, poraďte.