Reklama

Jste ztraceni?

marfuša (Ne, 28. 1. 2007 - 22:01)

Ahoj Adriano, obdobné pocity mám i já (je mi 22).
Nevím, co chci - jeslti se to tak dá napsat, resp. nevím, co konkrétně chci. Hodně lidí z mého okolí má jasný cíl, já ne. Nedokáži říst, chci dělat např.sekretářku a mít 2 děti:-) Já to ale jako problém necítím. Naopak. Mám totiž pocit, že za spoustu věcí v mém životě může "náhoda" -dostala jsme se někam, kam jsem vůbec netušila, že můžu. A myslím si, že z těchto situací jsem vždy vytěžila maximum. Je podle mě důležité mít nějaký směr, ale pro mě není důležité mít stanoveny přesné "cesty".
S chalapam to mám trochu jinak, ale ot není podstatné. Takže, pokud tě to opravdu nějak extra netrápí (první část tvého příspěvku), moc bych si tím nelámala hlavu. I když okolí je někdy k takovému přístupu značně skeptické.

XX (Pá, 26. 1. 2007 - 21:01)

Teda Stando, hezky jsi to shrnul vsechno v nekolika vetach. Mimochodem vzhledem k tomu, ze musim od plnoletosti docela intenzivne bojovat o preziti, resp. o slusne zivobyti, tak tyhle vzdechy zoufalych krasek opravdu nechapu...

Standa (Pá, 26. 1. 2007 - 17:01)

Problémy si lidé dělají sami svou chamtivostí sobectvím.Kdy žili lidé v minulosti jako my ted?Nikdy.Otroctví,feudalismus,hlad,bída.Dneska?Každý se může najíst,vykoupat-přesto všechno špatně.Proč?Protože člověk už dneska není spokojen stím co má,ale stím,co může získat dál.Prostě nikdy nekončíčí hamižnost.Lidi jsou dokonale zblblí tím,čím podle reklam mají být.Zvrácene,co?Přesto z toho lidi trpí depresemi,protože při srovnání jsou jiní.Mají mín peněz,musí do práce,a v televizi ti frajeři nemusí,apřesto mají peníze.Tak jsou vychováváni dneska mladí.Stres z toho,že nejsem milioneros,aby druzí čuměli.Pokora,slušnost?-neexistujou.Jsou to zbytečnosti.Potom se ale život stává stresující,protože se člověk váží podle toho,kolik váží jeho peníze,ane podle charakteru.Ted dám ale otázku.Kdo vminulosti přežil?Ten ohleduplny,nebo bez ohledna bestie?Ti slušní jsou všichni mrtvi,protože padli za svoje ideály.žijou jenom potomci tech bezohlednych?Co je lepší?Být mrtvý,nebo žít?Názor nechám na čtenářích

Návštěvník (Pá, 26. 1. 2007 - 14:01)

dost velkej problém.
skoro jako když si někdo stěžuje, že je moc krásný
holt lidi maj problémy

Renda (Pá, 26. 1. 2007 - 10:01)

A co s tím mají dělat?

Uška (Čt, 25. 1. 2007 - 13:01)

No nechci dělat psychologa, ale tohle je normálně projev infantilního chování...vlastně jste přijali jen "výhody" plnoletýho člověka, ale jinak si chcete užívat...já mám sice taky někdy pocit, že nechci být zodpovědná a cítím se spíš jak malá holka, ale je mi jasný, z čeho to vychází - jsem v rodině nejmladší, vlastně podstatně mladší než moje sestry a vždycky a ještě dnes se tak ke mě doma chovají - je mi 23...Co se týče chlapů, tak tam až tak problém nemám, jsem s jedním už 4 roky, ale jinak nevim, byla jsem vždycky psychicky někde jinde než moje vrstevnice, který chodili s chlapa už na základce a já o ně začínala projevovat zájem až na konci střední :o)

Petr (Čt, 25. 1. 2007 - 12:01)

Holky muzu se uprimne a na rovinu zeptat? Citite to jako problem?

Xena (Čt, 25. 1. 2007 - 12:01)

jsem na tom podobne...ale asi to chce cas.a jako dospet snad ve 30ti?.kdo vi. Me pritelove strasne rychle omrzi a asi je moc casto stridam, nedokazu byt sama, ale s nima taky ne :( Cil bych ja mela, ale nechce s emi za nim jit... nejsem dost cilevedoma a jsem lenosna se za necim honit, ani na tu blbou brigadu nejdu... A tak jsme asi jako maly holky co nevime co chcem a nedame pokoj dokud to nedostanem....a nebo ja nevim

Návštěvník (Čt, 25. 1. 2007 - 10:01)

Asi to kolem opravdu nechápou, když si chce dvacetipětiletá holka hrát.
Asi chceš všechno a nechceš za to nic dát.

Adriana (Čt, 25. 1. 2007 - 04:01)

Ahoj lidi, posledni dobou mam pocit, ze nevim, kde jsem. Ze jakoby nevim, kam se zaradit. Jsem hezka holka a kazdej kluk o mne projevuje zajem, ale ja nevim, co vlastne chci. Nechci nic. Porad si pripadam jako maly dite, je mi 25. Chtela bych si hrat, nebrat zivot vazne, ale nikdo kolem to nechape, vsichni jakoby maji cile a zenou se za necim, ale ja porad nevim, co chci, teda vim, ze nechci nic. Ale je to hrozny, protoze kdyz o mne kluk projevi zajem a zjisti, ze mi je vlastne ukradenej, tak ztracim, co jsem pracne ziskala. Mne totiz na lidech nezalezi na stalo. Jakoby mne zajima v kazdej moment nejakej clovek, ale nechci se k nemu vazat. Tak si rikam, co se mnou bude. Mate nekdo podobnej problem?

Reklama

Přidat komentář