Jak přesvěčit okolí že deprese není lenost?

Tchyně byla vždy...Říká,že ji matka a otec umřeli příliš brzy v jejích 30 letech a že se z toho nevzpamatovala,ale už sama asi neví v čem to vězí.Je na to všechno sama a manžela nemá a na krku to dítě.Ona si popíjela i před tím a myslela že ji manžel zajistí nebo tak nějak,a je stále docela hezká i když má tu nadváhu vnějškově o sebe dbá,chodí dost extravagantně oblečená a někdy se zmaluje teda příliš,trochu nevhodně situaci.Pořád asi čeká že za ní přijde nějaký bohatý rozvedený a zajistí ji,ale to by musela i dbát o záda,o tělo,ona se nehýbe a furt sedí na zadku,na zahradě nepracuje,na výlety nejezdí,v místě ji každý zná a ví že je nezaměstnaná a s děckem.I když se drží a nechodí do vináren a nepije moc těch piv,je to na ní znát opilost,protože k tomu ráno bere ty prášky,aby prý mohla odvést dceru do školy.
Moc neuvžuje co dál,tvrdí,že dnes není práce pro starý i když v 45 rozhodně má skvělý věk na druhý vztah.

ženská se...Rodiče už nemá,podporuje je jí její příbuzný,ale kdyby ho neměla,těžko by si mohla chodit na pivo ,kupovat prášky a kouřit.Někdy kouří opravdu intenzivně a rozhazuje když je na těch práškách ,tak zve i ty přítelkyně.Jednoduše nehodlá na ničem slevit i když už na to nemá,nepracuje jako dřív a nemá manžela,který by táhl většinu rozpočtu.
Její kamarádky jsou na tom podobně,chodí si na pivo,platí to bůhví z čeho,nepracují a chovají se jako důležité zasloužilé osoby.Já si říkám,že je asi trochu na hlavu,že je trochu blázen.Prostě furt se jakoby nesmiřuje se smrtí rodičů ,to už je asi 15 let,pak že ji chlap opustil,že dítě hraje furt na tom počítači.Mluví když se napije dost hrubě o sobě,má asi slabé sebevědmí nbebo tak něco a taky dost stloustla a to ji asi štve,ale nic nedělá aby schodila,teda dělá diety ale ty bez cvičení jsou naprosto neúčiné a když nejí tak zas chlastá a je takové nepříčetná,zve
lidi na pivo,hulí hodně,má energii,ale pak se tím vyčerpá leží zas v depresi a žere ty prášky aby vůbec vstala a šla do té školy na třídní schůzky,kde jí všichni teda znaj a občas je na ní i poznámky.Blbá neni,ale taková bláznivě nepříčetná v jaké situaci nyní je

ženská se nezmění.Rodičům se divím,v tom bych jí nepodporovala,oni jí totiž víc ubližují,než pomáhají.

Ona nic pro sebe nedělá fyzicky,necvičí,jen sedí s kamarádkama v hospodě na pivu a hulí.Ráno odvede dítě do školy.Večer přijde asi samo.Má možnost chodit cvičit,ale nedělá to,rodina ji sponzoruje a zaplatila by jí to.
Do toho bere ty prášky jako je Lexaurin a kouří,protože ji to uspává logicky,když jich veme vic a ještě pije to pivo.Pak je veselá a připadá si jako bonvivánka,středem pozornosti zábavná a dítě doma hraje počítačové hry.Je jí 45.

Ne, člověka který chlastá...To měla štěstí,že ji jeejí matka takhle přijala,já mluvím o lidech ,kteří v životě nepracovali a takhle jsou navyklí odjakživa,nevyšel jim jeden vztah a kecli si na zadek. a jsou bolestíni.Kolikrát žijí ve městech,nic porádně nemusí,vše jakoby běží i bez nich.Zkuste na vesnici jít za sousedkou ať veze děcko do školy?!Ale ve městě ho jen doprovodí přes ulici,kdokoli z baráku.
Léčba prací se používí dost dobře u všech závislostí a já Lenost považuji taky za závislost,závislý se dá být i na nicnedělání stejně jak na čokoládě,cocacole,počítačových hrách nebo diskusích na internetu.

Nabídka práce tyto lidi nijak nemotivuje,oni jsou zvyklí sedět doma,čučet na tv,chodit pořád do ledničky a na záchod a pak jít odpoledne s přítelkyněmi na pivečko a cigárečko.
Dokud mají tak pijí ,hulí,jedí,nadávají na osud a stěžují si lidem,že nemohou občas vstát z postele.Pak tomu sami věří,že okolí je na ně zlé,ale kdo jiný než oni mohou se sebou něco udělat,okolí dělá maximum a nemže se tvářit ,že vše je v nejlepší pohodě.

On asi kámen úrazu je v tom, že je patrně lepší být s deprézí na invalidce, raději se jí podávat, než se prosazovat na obtížném trhu práce.
Zde je asi kořen toho, proč se dnes tolik mluví o depresi jako o nemoci.
Přitom by asi opravdu stačilo na ně vzít klacek a bylo by po depresi, alespoň v devadesáti procentech by to pomohlo, o tom jsem přesvědčen.
Do práce by mašírovali, jen by se za nimi prášilo.

Pak samozřejmě nemá energii jít s dítětem do školy a musí si to zařídit u sousedky.S kamarádkama ,ale chodí do pivnice.Podporují ji lidé z rodiny finančně.A je nespokojená se svým tělem,nadává na politiku atd.

Pak samozřejmě nemá energii jít s dítětem do školy a musí si to zařídit u sousedky.S kamarádkama ,ale chodí do pivnice.Podporují ji lidé z rodiny finančně.A je nespokojená se svým tělem,nadává na politiku atd.

Ivo nevím jak dlouho tady přispíváš,já už to tady znám,kdo sem chodí a co tu píšou za příspěvky.
Ty by si tolerovala doma někoho kdo se fláká,tvrdí,že je v depresi,že nemůže uklidit,žere prášky a ještě do toho chlastá?!
Na to energii má?!

Ivo nevím jak dlouho tady přispíváš,já už to tady znám,kdo sem chodí a co tu píšou za příspěvky.
Ty by si tolerovala doma někoho kdo se fláká,tvrdí,že je v depresi,že nemůže uklidit,žere prášky a ještě do toho chlastá?!
Na to energii má?!

Jediný, kdo se tady vzteká...Znám jednu flákačku co tohle dělá.Ona je naopak agresivní na mně.Takových je fůra.A platí na ně lidi co se snaží,protože to jde z jejich daní.

Většina lidí co chytne sebelítost,kterou nazývá depresí a je nejdřív LÍNÁ a je to vlastně sebelítost nad sebou.
Naprosto neskáču na to,že .,žena která se neumí prosadit v práci,zůstane na pracáku,nadává na manžela,na děti,neuschoopní se,a ještě chce ,aby ji rodina litovala že MÁ DEPRESI,teď do toh začne zobat prášky na to ,aby přes její lenost cítila radost a sebeuspokojení z ničeho a chytne na to závislost.
Dlouhý bič a dlouuhou hůl.

to hrozná nemoc a nikdy nevíme,zda nepotká i nás.

je možné vyléčit ale trvá to roky. Nemocný to musí chtít hlavně sám. No a taky mít kolem sebe ty co mu pomůžou. Jestli je tvoje kámoška s depresí v invalidce tak to není pro nic za nic. Na depresi důchod se dává a může to být jen dočasně nebo taky na furt. A bacha na depresáky. Dost často se chtějí zasebevraždit.

deprese je vážná nemoc. Kamarádka už je dva roky s ní v invalidce nezvládá ani domácnost. dost často je na psychiatrii. Občas na ní zajdu ale vždycky odcházím jak opařená. A taková to byla dřív energická a veselá ženská.

sice neznám,léky jsem nikdy brát nemusela na depresi,přesto s tebou souhlasím.Nevíme,co se jim honí v hlavě,nikdo z nich za to nemůže.Jednou se to může stát i nám.

....předepisují lék Acidum phosphoricum jako prevenci před depresemi a tím je chrání před užíváním mnohem těžších psychiatrických léků.

vyzkoušela jsem dá se říci že snad hned zafungovalo,je to homeopatie,zatím se cítím lépe,zkuste to není to drahé kolem 80kč 5kuliček denně rozpustit pod jazykem,předtím nepít nekouřit půl hodiny ani potom,dá se objednat v lékárně,ať je vám všem co jste unavení nebo máte nervy líp!!! :-)

Kdo nezažil skutečnou depresi,nemá právo soudit!Na jednu stranu existuje spousta vyčůránků,kteří depresí jen omlovají svou lenost ale existuje i spousta lidí,kteří depresí nebo únavovým syndromem skutečně trpí.Kdo tím trpí tak dobře ví,že nemá cenu vysvětlovat něco nechápavému okolí.Odsuzovat to může jen ten,kdo o tom nemá ani páru.Já tím sice netrpím ale je mi líto lidí,kteří to mají a navíc slyší jen odsuzování.Život má každý svůj tak at ho každý podle svého žije.A pokud vás někdo nechápe nebo odsuzuje,tak ho ignorujte.Není to přítel a vy takového blba k ničemu nepotřebujete:-)

Dřive to byla lenost, dneska...no tak mám osobní zkušenost s únavovým syndromem a nepřála bych vám to zažít,nebudu se rozepisovat,ale můžu vás ujistit že jsem prošla snad všemi možnými vyšetřeními,změnila plno věcí,vyzkoušela kde co a je to běh na dlouhou trať...rozhodně jsem nebyla šťastná z toho že se nemůžu vzbudit,nemám sílu energii...
to je jako bych až vás bude bolet hlava řekla že si vymýšlíte asi by se vám to nelíbilo že?