Reklama

Fobie z braní krve

Karel (Čt, 25. 10. 2012 - 11:10)

No tak to jsem ráda, že v...Ahoj Lucie,dnes jsem také absolvoval odběr. Začátek zvládám, v průběhu blednu a začínám se třást, ale pokud jsou max.3 ampule, tak to dám. Pak mi je špatně, třesu se, mžitky, hučení v uších. Je to jak hypoglykemický stav. Dám si pak hned nějaké jednoduché cukry a za 5 minut dobrý. Nejhorší je, že lidi,kteří s tím problém nemají, to nemůžou nikdy pochopit. Nejde o bolest, ale o tu psychiku. Tak si vždy říkám, že to zvládnu a ono to funguje aspoň na ten začátek a průběh. Homeopatka mi poradila i Bachovy esence, konkrétně Rescue, a dnes to s tím bylo snadnější. Když si budeš říkat, že to zvládneš (nehleď na to, že ti hlava říká něco jiného) tak to bude určitě lepší. :-)

Karolína (Út, 23. 10. 2012 - 11:10)

Na to by byla nejlepší...Mám s tím zkušenosti ;D

lucie (Pá, 20. 7. 2012 - 12:07)

No tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama. Právě jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem opět předvedla pěknou hysterickou scénu. Šla jsem si jen pro výsledky a najednou mi sestřička oznámila, že mi budou brát krev, okamžitě, jak to vyslovila, tak jsem začala mít mžitky před očima. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale trpím (nevím zda vrozenou či získanou) panickou hrůzou z odběrů krve. Takže mi dnes krev ani nevzali. Jako vždy jsem se rozklepala (no klepu se vlastně ještě teď :D ), začala lapat po dechu a srdce mi bušilo jako o závod a cítila jsem velmi nepříjemný pocit úzkosti. Je to tak vždy a nevím co s tím mám dělat. Jednou se podařilo, že mi krev vzali "na silu", matka mě držela, dnes jsem si s sebou pro jistotu vzala přítele (i když jsem si myslela, že mi krev brát nebudou, ale měla jsem takový strach "co kdyby", tak musel jít se mnou), ale lékařka řekla, že nutit mě nebudou, jindy mi dali diazepam,
když jsem byla malá, tak jsem jim z ordinace utekla. Jelikož jsem dospělá a vím, že vyšetření jsou nutná, velmi mě to trápí. Chci se nechat vyšetřit, ale nevím, kde mám vzít tu sílu a podat jim tu ruku :( . Okolí mě samozřejmě odsuzuje a nikdo mě nechápe, asi si myslí, že je to nějaký můj výmysl...

Mudr.Nela (So, 7. 7. 2012 - 18:07)

Ahoj, jak už napovídá...dobrý den tak se na očkujte .

Helena (Pá, 5. 8. 2011 - 20:08)

sem ve veku kdz se ma krev...Jano, mnohem víc bolí píchnutí včelou, vosou a podobné běžné zážitky. Zkus si to v hlavě srovnat..Není to sice příjemné,ale taky to není vůbec nic bolestivého natolik,abys měla strach!

- (Pá, 5. 8. 2011 - 20:08)

Strašně to bolí a taky je to velmi ponižující! Několik lidí po tom zemřelo a pár se jich zbláznilo.

jana (Pá, 5. 8. 2011 - 20:08)

sem ve veku kdz se ma krev brat kvuli tomu jestli v rodine nekdo zvyseny holesterol nebo este neco ale to si nepamatuji jak se tomu rika....dokktorka mz rekla ye musim 4 pred branim krve nejist smazene...Ja mam strasnz strach budu brecet a kdzy vzjdu z ordinace tak se na me lidi budou divat a smat se me....:( Mama s takem se me posmivaji ,ye sem jak malz decko..,jen ze ja se strasne bojim...prosim pomocte mi nebo me aspon uklidnete jak brani krve postupuje..

ivanka (Ne, 3. 4. 2011 - 13:04)

No, já se právě bojím,......a ne 1x, při porodu se dává taky kanyla, tak ti nevím bud překousneš strach a touha zvítězí, nebo si zajdi ke cvokaři at ti napíše nějaké léky na uvolnění, třeba to není jen fobie odběr krve :-(

Dancaa (Ne, 3. 4. 2011 - 13:04)

No, já se právě bojím, že nezvládnu porod, protože tam se musí odebrat ta pitomá krev. Ale já po dítěti toužím .. ='(

Maroš (So, 2. 4. 2011 - 20:04)

Mám to doslava stejný, jako...tak už je mi jakné proč populace v CZ klesá, jestli se ženská bojí odběru krve, tak si nedovedu představit ji rodit dítě. Myslel jsem že je to záležitost spíše chlapů :) Asi budeme muset začít rodit my.

Dancaa (So, 2. 4. 2011 - 19:04)

Mám to doslava stejný, jako Irka .. Je to tak hnusný .. Pořád nahlas brečím a cukám sebou, je mi hrozně, dělá se mi špatně .. Co mám dělat, abych se týhle fobie zbavila ? Prosím poraďte, jsem zoufalá ! ='((

Petr (Ne, 27. 3. 2011 - 22:03)

Mně to taky docela vadí, ta bolest je nepříjemná, ale se dá vydržet. Horší je, že mám žíly hodně hluboko a tak sestra musí s jehlou "štrikovat", než se jí podaří žílu napíchnout. Výsledkem je vždy obrovská modřina, která se ztratí až asi po 10 dnech. Na odběr krve chodím 2x ročně kvůli diabetu.

Verča (Ne, 27. 3. 2011 - 21:03)

Braní krve mi nedělá špatně, ale docela dost mi vadí ten vpich, prostě mě to bolí. Vždycky mám z toho ohromný strach. Potřebovala bych poradit, jak se mám uložit k odběru a jestli uvolnit nebo co, ať mě to bolí co nejméně. Děkuju :)

Eva (Ne, 6. 2. 2011 - 20:02)

ja krev nemuzu ani videt ani...Ahojky, já jako malá nejdřív brečela, pak zatínala zuby no a pak se mi to začlo líbit- už 7 let jsem dárce krve a 3 roky i dárce krevních destiček- to obnáší tak hodinku na separátoru napojená žílou na přístroj :))) A naprostá pohoda. Jsem i v registru dárců kostní dřeně.

danielka (Po, 31. 1. 2011 - 21:01)

Ahoj, jak už napovídá...ja krev nemuzu ani videt ani citit.Je mi z toho nevolno a omdlívám.

Natura (St, 10. 12. 2008 - 06:12)

To, copopisujete, je normální regulerní fobie, jako každá jiná, a tak by se k ní mělo i přistupovat.
Jaké zesměšňování? Fuj! Směje se někdo klaustrofobikovi, když má záchvat dušnosti z malého prostoru? Tak proč vám?

Psychiatr by to měl pochopit, když už ne psycholožka.

Dá se s tím pracovat jako s každou jinou fobií.
KBT je jedna z možností, to je fakt.

Tuhle fobii (ani nevím, jaký má ofic. název) máme v rodině hned několikrát, tak vás úplně chápu a lituji.

Nejvíc mě štvou řeči zdr. sestřiček:
"No jo, chlapi, to jsou scény, kdybyste měli rodit..." :-(
To jsou neprofesionální kecy, chudák pacient, když má fakt problém. přece by si nikdo takovou krávovinu nevymyslel, aby schválně dělal scény kvůli jehle, kdyby mu z toho skutečně nebylo blbě.

Cítím s vámi a nedejte se.

Jana (Út, 9. 12. 2008 - 09:12)

S braním krve jsem měla problémy už v dětství, bylo mi při tom i potom hodně špatně, sestřičky mě vždycky úplně bledou a zelenou zachraňovali vodou a nutili ležet v těch nepříjemných bílích místnostech smrdících desinfekcí. Ale to bylo pořád ještě ok. Ani nevím od kdy, ale někdy v pubertě když jsem kvůli problémům se štítnou žlázou začala chodit na endokrynologii. Prostě od té doby jsem měla vždycky hrozný strach že mi u doktora kam jsem chodila budou na této prohlídce brát krev, a co by čert nechtěl, začala jsem ještě chodit k alergologovi, takže odběry každejch pár měsíců. To už jsem tam chodila se slzama na krajíčku. Ve chvíli kdy jenom pronesl to ošklivé slovo o krvi tak sem zpanikařila a začala brečet a bránit se a podobně. No katastrofa. A pan doktor místo nějakého uklidňování nebo něčeho takovýho si ze mě dělal vehementně legraci. Vždycky mi bylo hrozně trapně. Teď už vcházím do ordinace s uslzenym obličejem a panickou hrůzou, nemusí vůbec nic říkat (a to mi už dlouho nebere krev pokaždé) mám závratě, je mi na zvracení a skoro omdlívám. Ve chvíli kdy mi to v tomhle stavu oznámí už většinou přecházím do stavu naprosté apatie, skoro o sobě nevím a naprosto se nedokážu ovládat. Byla jsem dokonce u psycholožky, ta mě učila jen uvolňování, ale už na začátku mi řekla že to nemá cenu a že to nebude mít výsledky. U psychiatra kam mě poslala sem dostala Diazepam, ale nestačí to a ještě jsem potom celý den úplně oblbnutá a nemůžu do školy což mi dost komplikuje život. Takže přes veškeré mé snahy jsem akorát ztratila důvěru v psychology a můj problém se stále zhoršuje. Dokonce odmítám i potřebnou operaci kolene, protože se chci vyhnout odběrům krve a kapačkám. Sama vím že by mi pomohla kognitivně behaviorální terapie, ale mám starch jít znovu k psychologovi, je pro mě těžké s ním o tom mluvit a ta poslední psycholožka se mi skoro smála a můj problém znevažovala takže už nemám odvahu povídat o tom někomu znova.

noor (Čt, 27. 11. 2008 - 22:11)

Ahoj.Nevim jestli tak uplně zapadam do vašeho tématu, ale krve se to týká. Trvá to už několik let a mám pocit, že se to zhoršuje. Dříve jsem jen nesnesla pohled na krev (Platí pouze pro krev druhé osoby. Se svou krví žádné problémy nemám. Stejně jako krev ve filmu se mnou nic nedělá) Napřed mi byl ten pohled nepříjemný. Později jsem začínala pocíťovat závradě a nevolnos. Dnes už mi stačí o krvi poze číst nebo si ji představit a okamžitě se dostaví pocity slabosti. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem při pohledu na krev omdlela. Což je nakonec nebezpečné pro mě i ostatní. Nedokáži si představit, že bych někomu poskytovala první pomoc při krvácení.Sice nemám žádný záchvaty, ale vzhledem že omdlývám jsem i i párkrát docela ublížila. Omezuje mě to a štve. Chtěla bych s tim něco dělat...jen nevim co:-(

Markéta (Pá, 21. 11. 2008 - 12:11)

Toho se taky děsim...:(

Lucka (Út, 18. 11. 2008 - 13:11)

já mám to samé, normální injekce mi nevadí, ale jak se něco týká žil, tak to je můj konec. nejhorší zážitek byl v porodnici, když jsem 3dny měla v zápěstí píchlou kanylu.

Reklama

Přidat komentář