Psychické problémy a INVALIDITA

pro m - mám stejnou diagnózu a ještě k tomu obsedantně-kompulzivní poruchu je mi 35.

pro SluníčkO777
momentálně jsem na naschopence, v práci už jsem to nezvládal.

Ahoj *M* taky mám tuto poruchu. Jsem s tím na PN. V PL jsem nebyl. Dokážeš s tím chodit do práce, nebo jsi taky na marodce?

pro S
Ono taky dost záleží na tom, jak "těžkou" tuto poruchu máš a asi i na věku pacienta. A snad ještě víc záleží na tom, na koho "kápneš" u LPK. Faktem je, že můj psychiatr se ještě ani jednou o ID nezmínil, jen mi stále zkouší měnit léky. Jestli chceš prozradit: můžeš mi říct odkud jsi a kolik Ti je? A Ty máš stejnou diagnózu, jako já?

po volbách těch, co budou chtít na nervy ID přibude. Nemakačenkové se moc dobře mít nebudou, jediná spása pro ně bude ten ID. Nová vláda do lenochů cpát nic nebude.

V PL jsem ani nebyla a ID mám.

pro S
Máš s tím přímo Ty nějaké zkušenosti?
Trpíš stejnými problémy?

pro M nárok na ID máš, už ti to měl dávno tvůj psychyatr navrhnout

jsi kokot a na tebe také dojde,vše chce jen čas!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Vem si provaz a najdi silnou větev

Mám smíšenou úzkostně-depresivní poruchu, se kterou se léčím, už 5 let. Léky téměř nezabírají (a to jsem jich vystřídal asi 10), takže je to spíše pořád špatné. Už jsem byl 2x hospitalizovaný v PL, nyní budu potřetí. Je mi 33 let. Myslíte, že bych měl nárok na ID, popř. na jaký? Fakt už nemůžu dál a nemám sil. Co bych za to dal, kdybych byl normálně zdraví a mohl dělat cokoliv bez omezení a ne jen řešit tu zatracenou poruchu.

J.- taky jsem něčím podobným trpěl. Překonával jsem to vůlí, maturitu jsem udělal, protože jsem musel. Prostě jsem se tomu nechtěl poddávat, nedovolil jsem tomu, aby to nade mnou získalo moc. Nyní už jsem celkem v poho.
Psychiatři a prášky mě moc nepomohli. Zásadní byla ta vnitřní odhodlanost a celkový neustálý trénink vůle. Musíš v sobě najít sílu, nic jiného ti nepomůže.

Mně je nyní 16 a studuji...Tak přestaň s tím fetem! :-)

Mně je nyní 16 a studuji...nech si propíchnout ušní bubínky-neuslyšíš už nikdy nic a uleví se ti hochu

Mně je nyní 16 a studuji Gymnázium. Ovšem pochybuji že dostuduji, jelikož úzkosti, odporné obrazy obsesí, hodinové kompulze a hlavně agitace a podrážděnost mne stojí veškeré soustředění. Cítím, jak mi pracují s myšlenkami, i když je to možná pouze klam, já to cítím, přímo ve své lebce. Jako by některé části mé mysli nebyly mé. Jenže takto nikdy nedokončím vzdělání. Kradou mi myšlenky a ve své předrážděnosti nesnesu již ani tiché polykání lidí u stolu, každé slovo mi vyráží mysl .... Již se léčím s antidepresivy, ale já už ty stavy nesnesitelného vypětí a odcizení nesnesu, co mám udělat, abych alespoň přežil a dokončil školu; tu hlučnou školu ....

dlouhodobě nezaměstnaní...že ti nic pořádného nikdy nebylo a není...

A co mají podle tebe ti...dlouhodobě nezaměstnaní dostanou invalidní důchody, jo? To je možný, dnes sec dají koupit, není problém. Ale to se z toho poserem, protože bryz pár lidí bude makat na dvě třetiny národa na důchodu-starobním nebo invalidním. A mezi nezaměstnanými je plno zdravých lidí, pak lidí, kteříá hctejí dělat a pak těch, co by mohli, ale jsou líní makat-tak deset litrů důchodu dostanou a pohoda do konce života, jo ? Super názor. ID by měli dostat ti, co jsou nemocní, zdraví ne.

parazitů bude víc a víc a...A co mají podle tebe ti dlouhodobě nezaměstnaní, hlavně z venkova, dělat???

ID není problém, nejlepší...parazitů bude víc a víc a pracující je z daní prostě časem neutáhnou. To, co radí Karel, příživník skutečně dělá hodně lidí a většina doktorů je skutečně tak úplatná. Jsem zdravotní sestra, vím své. takto bude svou situaci řešit armáda nezaměstnaných. Je to prostě k poblití. Asi začnu šetřit na obálky, mám toho plné zuby, na tohle se mi dělat nechce.

Já dostala čid 1.stupně. Léčím se na psychiatrii od 19 let kdy mě poprvé hospitalizovaly. Byla jsem 3 krát léčená na psychiatrii a mám
Anxiosně depresivní poruchu,
Anxiosně fobickou poruchu s převládajícími rysy sociální fobie a
Anxiosní vyhýbavou poruchu osobnosti. Momentálně jsem na tom tak že nevycházím vůbec z domu bojím se i toho že potkám někoho na chodbě v paneláku když už jdu ven tak pouze s někým a stejně se snažím dostat co nejdřív zase domů nebo někam utéct. Bojím se lidí už odmalička jen se mi to nějak věkem zhoršilo.