Psychické problémy a INVALIDITA

myslela jsem, že jsi ještě mladší. Ráda bych ti pomohla, poradila, ale je to těžké. S lidmi, kteří prošli psychickými problémy moc soucítím, je to peklo, vím to. Jsem jen o sedm let starší než ty. Jak jsem psala, prošla jsem depresemi, bylo to šílené a lékař mi pak nabídl invalidní důchod. Jenže já potřebovala živit dvě děti - po smrti manžela, který se zabil v autě. Byla jsem bez nejmenší pomoci, příbuzní se snad zlobili, že jsem v depresi a neutěšuju já je, nechápali, odsoudili mně. Nechtěla bych ten ID ani kdybych už měla děti zaopatřené. Zvládla jsem to. Asi díky Ad. Rozhodně ne díky rodině, to ani náhodou, ti mi to ztížili. Mám dvě zaměstnání, abych to utáhla, ale jde to. Někdy za cenu obrovské únavy. Moje kolegyně o víkendu odpočívají, jezdí na odvolené, věnují se přátelům a zálibám, já na nic takového čas nemám, ale nežehrám. Dvě zdravé děti jsou pro mně obrovský dar od života, dělám to pro ně a jsem ráda, že mohu a trochu i pyšná, že to dokážu. Musím.
Píšu ti to proto, abys věděl, že mohou být na tom lidé hůře-nemyslím teď, mám na mysli, co mám za sebou. Ztráta člověka, kterého miluješ bolí neskutečně, k nevydržení. Jsi na dně, lezeš po čtyřech, nespíš, nejíš, padáš vyčerpáním, ale musíš vstát a jít, protože máš zodpovědnost za další dva životy, za dvě děti, které tvou péči potřebují. Moc těžké. Neklesej na mysli, skutečně by mohlo být hůře. Zkus pracovat doma a práci proložit realizací věcí, které tě baví. Máš přítelkyni ? Pokud ne, nechybí ti vztah ? Lidé, kteří jsou sami, mají víc sklon hloubat, litovat se, zabývat se věcmi, které stejně nevyřeší. Jak jsi na tom v současné době ? Míváš ataky paniky ? Určitě si najdi psychiatra, nějakého dobrého, i kdybys jich měl vystřídat víc, než najdeš takového, který se tebou bude zabývat a pozná, co můžeš a co ne.

navrhoval ti doktor nějaké elektrošoky?lidem přijde tato metoda jako drastická,ale její účinky jsou vskutku přínosem pro pacienty.........

myslím že Radimek si z nás tak trošku střílí.......píše že jeho maminka je dětská lékařka,on sám má vejšku-chce pracovat,ale nemůže-možná by pracoval ,ale potřebuje k tomu mít i důchod.........no je to trochu schíza ne ?

TAk tom nerozumím Radimku,Tvou motivací k práci je mít částeční invalidní důchod.Až ho dostaneš budeš pracovat,abys měl s čeho vracet částky státu co Ti dávají.Tak takovému uvažování,asi nerozumím.No ale psal jsi,že jsi přestal brát léky a začal pít,nemáš ty deprese,jako s abstinečních přísnaků.6e jsi v bludném kruhu,pití,léky,pití,léky tak promiň že pak jsi na dně,prostě v panických stavech,toto Ti potvrdí a vysvětlí nejlépe psychiatr.My Tě těžko na PC vyléčíme.

Pro Táňu - je mi 32 let, ale cítím se tak na 99 a chovám se tak jako by mi bylo řekněme 20. Jinak důchod už bohužel nepobírám, měl jsem ho na paniku.

promiň, že neznám souvislosti - kolik ti je let a na co bereš ten důchod Radimku ?

Dámy, díky za podrobný rozbor mé děsivé osobnosti :-) Příště už budu mluvit raději o miliardách, miliony už nemají moc cenu :-) Doufám, že jste pochopili, že jsem taky trochu recesista, zřejmě si myslíte, že vše beru smrtelně vážně, že se všude a s každým jen hádám a jinak se celé dny jen válím u televize nebo tak něco.

Jinak co se týče těch peněz a práce. Říkám to nerad, ale opravdu od okamžiku pobírání ČIDu v roce 2004 až do jeho odebrání jsem se cítil velmi dobře, tedy jsem mohl v rámci možností pracovat a taky, že jsem pracoval. Tím pádem jsem mohl platit zdravotní a sociální pojištění, daně z příjmu. Tím pádem jsem vlastně státu vracel prakticky to, co jsem od něho dostával.

Do přírody samozřejmě chodím, rád dělám na zahradě, pomáhám rodičům s "papírováním" atd. Bohužel letos po tom odebrání ČIDu jsem na tom hůře a ztratil jsem dost energie v bitvě proti Správě soc. zabezpečení a moje motivace k jakékoliv činnosti je opravdu dost nízká.

spousta lidí by chtěla peníze a nic nedělat, snad kadýmu by se to líbilo, mně nakonec nějakou dobu taky - chvíli by mně to jistě bavilo si dělat co sama chci - bohužel to tak nefunguje. Možná bohudík, ne ? Kam by jako lidstvo došlo, kdyby všichni měli Radimkův přístup ? A pokud má někdo odpor k práci, neodstatek financí v důsledku toho, žádné koníčky, záliby, touhy ani cíle, pak je u něj ta deprese spíš zákonitý důsledek, s takovým přístupem bych se taky topila v depkách.

Radimek chce peníze a nic nedělat ...a navíc je kverulant....hádá se u komise hádá se s doktorem...píše žaloby.....a doma se tetelí že nemusí vstávat ráno....je takovej radimek magůrek.....už před půl rokem jsem mu radila aby změnil psychiatra ...dodnes to neudělal .....čeká až mu přiletí pečenej holub do huby....

Můj názor je takový neví jak na to,aby ten důchod dostal,tak pořád shání radu co udělat,když u doktora neuspěje ,je v čudu a znova zase přemýšlí co udělat.Doktora,léky,práci,koníčka,mít nějaký cíl a jsi Radimku zdravý,až budeš doopravdy nemocný ty miliony TI nebudou k ničemu už Ti nepomohou. Rychleji jsem myslela než psala,omlouvám se.

suohlasím s Vámi holky Májo,Tá?o,Kikino já měla problémy s manželem,pití.Měla jsem takové psychické problémy jak píšete.Zavolali mě k posudkové komisi doktorka,když mi řekla,že mi dává častečný důchod.Byla jsem s toho tak špatná,prostě vsugerovala jsem si,že jsem na tom tak špatně se zdraví.Octla jsem se v nemocnici,kde jsem se s toho dostala,jsem v pohodě normálně pracuji,jezdím autem.Ale radimek chce život,když bude na hlavu mít důchod nesmí jezdit autem a mnoho dalších krásných věcí mu bude muset odepřít.Můj názor je necný neví jak na to aby ho dostal,tak pořád shání radu co udělat,když u doktora nespěje,je včudu zase přemýšlí co udět.Doktota,léky,práci,koníčka mít nějaký cíl a jsi Radimku zdraví,až budeš doopravdy nemocný ty miliony Ti nepomohou.

Radimku, děláš na mně dojem, že bys chtěl být pan ředitel s platem tak stopade litrů měsíčně, který nosí hezké oblečky, kravatky, rozděluje práci, hačá v kanclu na koženém křesle tak tři hodinky denně a pak dlouho obědvá a poté hraje golf a na něm získává užitečné kontakty-pak bys tedy v takové situaci byl bez depresí. Nemáš ty deprese z toho, že tohle všechno chceš, hlavně ty prachy a protože svou prací ve své profesi ( i když ji neznám, ale asi nebude lukrativní )si takto prostě nikdy nevyděláš a dobře to víš ? Netoneš v depkách jen proto, že pracovat nechceš, jelikož víš, že plat je nízký a jaksi se ti to nevyplatí, že vynakládáš ze svého pohledu mnoho energie ve své práci a málo sklízíš ? Pokud ještě třeba studuješ, omlouvám se, nemám čas číst diskuzi od začátku. To by byl v depce kdekdo z nás. Včetně mně. Nicméně mně nevadí pracovat, naopak, myslím, že ID by byl pro mně trest. Každý jsme holt jiný. Co kdyby ses zkusil od materiálna oprostit, vyrazil ven, rozhlédl se kolem sebe v přírodě, jak je na zemi krásně a stanovil si nějaký cíl - životní cíl, za kterým bys šel ?

Radime,jdi k tomu psychoušovi co nejdřív,jsi mimo realitu.A nás nic neštve,chtěl jsi rady,ale meleš tu pořád jedno a to samé,máš život před sebou a důchod snad není tvůj jediný cíl.A kdo by nechtěl být milionářem,taky bych to brala.Tak pro to něco dělej!

Dyt vůbec nikudy nejdeš......živoříš a hádáš s lidma který by ti měli pomoct ....nevíš si vůbec rady ...jsi blázen ....my všichni máme život zařízený líp....

Škoda, že nejsem milionář, pak by nebylo prakticky co řešit :) Měl bych svůj duševní klid, určitě by zmizela většina mých duševních potíží, to jsem si naprosto jist. Nemusel bych nikde moc chodit mezi lidi a mohl bych se věnovat činnostem, které mě baví.

Vás ale především děsně štve, že si jdu svojí vlastní cestou, nesplývám s davem, dělám si co chci a hledám vlastní řešení situace.

Táňo, naprosto tě chápu, já to mám také tak. Ale on náš Radimek bude takový malý potížista. Chytrej, jak rádio, ale makat, to nechce. A každý doktor ho musí prokouknout.

to nechápu. Mám jinou zkušenost. Léčila jsem se s depresí a chodila přitom do práce, kde to ovšem za nic nestálo. Bála jsem se zůstat doma, že bych to neustála vůbec. Brala jsem léky. Bylo to po smrti blízkého člověka a ty stavy byly hrozné, nepopsatelné. Mám děti, ale vážně jsem tehdy uvažovala o tom, že to skončím, nebylo to k životu. Kdo zažil depresi, pochopí, kdo ne, pochopit nemůže. Trpěla jsem nespavostí, nechutenstvím, zhubla deset kilo v krátké době. Ovšem léky časem pomohly a vrátily mně do života. Byla to hrozná doba - řadu měsíců jen o přežívání, nezvládala jsem základní věci. Vůbec mně ale nenapadlo, ani když jsem pak nějakou dobu musela zůstat doma, že bych měla žádat o důchod - nicméně mi ho doktor nabídl, což mně překvapilo - tohle jsem vůbec neřešila - chtěla jsem se uzdravit a pracovat. Dnes jsem bez léků, bez depresí, žiju plnohodnotně a mám dvě zaměstnání. Ale mohla jsem být invalidní důchodkyně - a to je mi 39 let.

Ještě dodatek: I v době pobírání ČIDu jsem si platil sociální pojištění, protože podle zákonů se ČID od roku 1996 nepočítá jako "odpracovaná doba", tedy je nutné si platit soc. poj. pro případné uznání PID a samozřejmě starobního důchodu v době jeho nároku. Jinými slovy: kdo nedostane inavlidní důchod do svých 28 let, tak pak už je pozdě :-)

Je mnoho lidí, kteří celý život tvrdě pracovali, pak se jim stal úraz a PID mají jen ve výši třeba 6000,-. Je to prostě tím, že lidé neznají tu naši slavnou právní džungli, a stále je dost těch, kteří si myslí, že výše výplaty nějak přímo souvisí s odvedenou prací?? Nebo dokonce výše starobního důchodu souvisí bezprostředně s výší výplaty?? Zákony jsou socialistické, systém kapitalistický.....

já bych tě ty spratku nemožnej z tý tvý simulace vyléčila.........práce na takový jako jsi ty! jen byste marodily a vysávali systém důchodů a přitom se umíte jen válet u televize!

Pro Cilku - za ta léta mého "studia" zákonů, vím, že do 28 let se PID i ČID počítá z tzv. "všeobecného vyměřovacího základu", tedy de facto z průměrné mzdy. Co se týče podmínky odpracovaných let, tak ani to není tak úplně pravda. Důležité je mít zaplacené sociální pojištění nebo být v tzv. "náhradní době" - rodičovská dovolená, studium do 26-ti let, registrace na ÚP se započítává max. 3 roky. Tohle všechno jsem měl splněné, proto můj ČID v roce 2004 byl přiznán ve výši 3628,- , v roce 2008 to bylo již 4936,- Kč.