maniodepresivita

Jinak musim za sebe rict, ze moje 1. cesta s dcerou bude za psychiatrem (uz jsem si i precetla nejaka hodnoceni na lekare), protoze o BAP mam uz neco nacteno a rozhodne neminim plytvat casem u psychologa. Ten prijde naradu pozdeji. Cim drive se zacne lecit, tim je lepsi prognoza.

Ale opet jsem u tohu, ze lecbu muze zahajit clovek, ktery je opravnen predepsat recept, a tim filozof neni.
Souhlas, soucinnost psychiatra s psychologem je asi nejlepsi...

Pro akutní fázi samozřejmě je nutný lékař, o tomto konkrétním případu se zde však nemluvilo. Já jsem jinak doporučila kombinaci obou specialistů (léky i psychoterapie). Úspěšnost ovšem odvisí od úrovně těch, kteří tuto činnost vykonávají, jako v každém povolání. Konec konců nejde až tak o dg., jako spíše o to najít ten správný způsob léčby či odlehčení od nepříjemných projevů a pocitů a získat schopnost "normálně" fungovat.

Navíc, můj psychiatr si...Vubec neberu v uvahu lehkost ci tezkost filozoficke fakulty, spise uvazuji nad tim, ze napr. BAP diagnostikuji lekari(!)
v prumeru az po 7 letech od zacatku lecby. Navic filozof tezko predepise leky!
Ja osobne mam zkusenost s psychologm, ktery ma pomerne velkou letitou praxi, ale s BAP se setkal pouze jednou!
Takze muj nazor je, psycholog az jako druhorada a podpurna lecba a nikoliv jako zakladni.
Vzhledem k tomu, ze akutni faze BAP muze vzniknout i pouhou zmenou casoveho pasma, tak si myslim, ze na toto je kazdy psycholog kratky...

Navíc, můj psychiatr si názoru mého psychologa-psychoterapeuta váží, rozhodně bych obě speciality nestavěla proti sobě, každá má své. Psycholog zná více o společnosti, o vzorcích chování, o prožívání, umí s lidmi adekvátně jednat, je zvyklý o něco svobodněji uvažovat. Většina psychologů nemá "pouze" filozofickou fakultu (která není až tak "snadná", jak si pisatelka myslí), ale rovněž psychoterapeutický výcvik, případně PhD. (tedy i věděckou činnost), někteří i další školy. Naopak lékař psychiatr (mám zkušenosti i s přáteli, kteří tento obor dělají) zná dobře fungování lidského těla a mozku, zná chemii atd., to především. Některý si k tomu ještě dodělá také terapeutický výcvik, ale není pro něj vždy až tak důležitý (pro některého lékaře více, pro některého méně - záleží jakou hodnotu přikládají psychoterapii), mnozí ale širší humanitní znalosti nemají. Takže je dobrá kombinace obou specialistů.

Dobrý psycholog to pozná, zvláště pak po několika terapeutických rozhovorech. Je zajímavé, že například můj psychiatr i psycholog nezívisle na sobě určili stejnou diagnózu.

Ne to pozná, psycholog přesně pozná kdo patří psychiatrovi........přece léčí duše tak zná nemoce duší......prostě to pozná.....to pozná často i laik.

Ale ten psycholog rychle...Sorry, ale podle meho nazoru, pozna psycholog kulove, teda pokud nema vystudovanou i psychiatrii!
Vetsina psychologu ma vystudovanou pouze filozofickou fakultu...

To je fakt, co říká Martin. Mně také nejprve diagnostikovali BAP - rychlé cyklování, nově to však přehodnotili na HPO a BAP dali do diferenciální diagnostiky... Také se mi někdy nálady střídají v průběhu jednoho dne. Léčba není úplně stejná jako u BAP, takže je důležité postupně odlišit, co převažuje. Hodně štěstí.

Děkuji vám moc za příspěvky. Četla jsem něco málo o tý HPO a skoro bych řekla, že by se mohlo jednat o něco takovýho. Byla jsem vždycky dost náladová, ale teď už se to opravdu začalo vymykat hranicím "normálu". No uvidím..nechám tomu ještě nějaký čas (snad to se mnou moji blízcí ještě chvíli vydrží :/) a pokud se to nezačne nějak zlepšovat (nedej bože zhoršovat :/), tak asi někam určitě zajdu. Přemýšlela jsem spíš o nějakém dobrém psychologovi (jestli by mi nemohly pomoct spíš třeba nějaké terapie), protože u psychiatrů jsem zatím nabyla dojmu, že řeší všechno spíše nějakými medikamenty a vzhledem k tomu, že je poměrně dost špatně snáším (vždy to nasazování, než začnou působit tak jak mají a pak bohužel zas vysazování, když doktor určí, že už se mu zdám dostatečně stabilizovaná, jenže pak po nějaké době se to zas vrátí a zas nasazování a tak furt dokola :/). Možná že třeba nějakou terapií by se mi mohlo podařit nějak změnit nebo aspoň zmírnit své velice kritické myšlení, které si sice uvědomuji, ale nějak ho nedokážu sama ovlivnit a pak už by třeba nebylo potřeba se furt oblbovat nějakými prášky..nevím jestli to vůbec takhle nějak funguje (ta terapie), ale bylo by to prima.

I.: Určitě, ale takových ultracyklérů je velmi málo a vždy je nutná důkladná diferenciální diagnostika, než se vyloučí třeba ona HPO.

Muze jit o BAP, a to konkretne formu rychleho cyklovani. Je to lecitelne. Rychli cykleri stridaji nalady i v prubehu jedineho dne.

Kdy už se jedná: sám za sebe raději nic říkat nebudu, protože mám o své BAP velké pochybnosti. Dle literatury to ale na hypománii nevypadá, ta by měla mít trvalejší s stabilnější charakter. Rychlé střídání nálad spíše svědčí pro dočasný stres nebo pro náznak hraniční poruchy osobnosti. O tom ale mnoho informací nevím, snad mě doplní někdo jiný. Pokud Vám ale chce psychiatr hned dávat prášky, tak by stálo za úvahu vyzkoušet jiného odborníka.

Ahoj všem. Mám dotázek na vás, kteří s touto nemocí máte osobní zkušenosti a tudíž by jste mi mohli poradit, když už se jedná o maniodeprsi (popřípadě třeba jen slabou nebo začínající) a kdy jde jen o charakteristický rys náladového člověka. V 19 letech mi byla diagnostikována úzkostná porucha na kterou jsem brala střídavě léky. Je to tak zhruba rok, co jsem naposled léky vysazovala a nyní se potýkám s něčím, co ještě neznám. Přes zimu jsem se domnívala, že jde o "depresi"- mívám jí v podstatě pravidelně každý rok na zimu, takže mě to nepřekvapilo, ale většinou byla doprovázena právě panickými ataky- proto asi diagnóza úzkostná porucha nikoli klasická deprese. Letos se však už panické ataky nedostavily (proto jsem si ani neběžela k psychiatrovi pro recept), ale o to hlubší bych řekla byli pocity beznaděje (bohužel i myšlenky, že už to tady ani nemá cenu). Přišlo jaro a já se, jako každý rok na jaře, začala "dávat dohromady", jenže nějak špatně. Nedostavilo se jako vždy "bezstarostné" někdy až skoro možná nezodpovědné období, které bohužel i většinou nasekalo právě to, že jsem pak v zimě měla o čem přemýšlet, ale je to taknějak smíšené a to tak, že se mi hrozně začaly střídat nálady. Jeden den se probudím plná života a jakoby skoro až s pocitem motýlů v hrudi, kdy mi příjde všechno strašně prima a mam sto chutí vyběhnout na ulici a začít tančit, jenže pak jako lusknutím prstů se třeba hned druhý den probudím s tim pocitem marnosti, kdy se rozbrečim jen z toho, že už jsem vzhůru a jsem nucena přežít další den na tomhle strašném světě. Někdy tato prudká změna nastane i během dne, kdy se probudím plná života a jdu spát s pocitem, že už bych se nejradši neprobudila. Podle toho co jsem tu četla se o maniodepresivní poruchu asi ani nejedná nebo by mohlo jít o nějakou zatím slabší (začátkovou) formu? Zatím se mi nechce OPĚT běžet k psychiatrovi, který do mě akorát začne cpát další prášky. Díky všem za pomoc.

P.: Moc v klidu to tedy nebylo, musel jsem řešit poněkud nečekanou opravu auta.
Poslední dny byly dost náročné, a proto jsem teď dost unavený a manželka si myslí, že mám depresi. Podle této logiky by měl ovšem každý unavený člověk depresi, což se mně nějak nezdá :-). Pokud tedy budou následující dny "normální", tak budu brzy i já opět OK.

Ahoj,
doufam, ze jste si v klidu uzili velikonocni svatky.
Martine, jak je?

No jenžě Martine, tohle ti nikdo pro srandu nedá .....jen tak z nudy.....to musíš mít Dg a bohužel ti nějak ty léky nezabírají.....klidně zkus jinýho doktora , aspon se poradit......uvidíš sám, já jsem taky hledala dobrýho doktora dlouho.....

Když je člověk kompenzovanej, každej doktor okamžitě snižuje dávky , nezatěžuje lidi velkýma dávkama......

Já: no jo, to se ti to potom zpívá:
Abilify 15mg (AP)
Zoloft 50mg (AD)
Lamictal 150mg (Stab.)
Dépakine 1000mg (Stab.)

Dobře tak to jsem ráda.....to že si myslíš své je projev nemoci ......já jsem dlouho po psychiatrovi chtěla vysadit lék ,abych zkusila, jestli budu normální.......on se pochopitelně bránil.....dnes by mě to nenapadlo ani náhodou .....přitom mám pořád stejnou dávku jako tehdy....50 mg .....1 tabletu ......

Já: nevyjádřil jsem se přesně. Doufám, že po delší době bez příznaků mně sama doktorka bude snižovat množství léků. Osobně na ně nesáhnu, to by byla ztráta důvěry a porušení léčby (byť si o ní myslím své...).