maniodepresivita

Jeste jsem chtela napsat...P., ve starších diskuzích jsem narazila na příspěvek zřejmě od Tebe - o tom, jak si exmanžel zabíral dětský pokoj...to samé se teď stalo u nás a naprosto bezohledně...bylo to tak u Tebe a jak dlouho to trvalo? Malá je z toho docela vykulená.....

Takže odpoledne se vracím do PL. Jsem celkem spokojený. Popsal co nejvěrněji uplynulé období, manželka k tomu napsala své poznámky a také jsem pohovořil se svým kamarádem. Vypadá to, že jsem opravdu nohama na zemi. Strávil jsem příjemný víkend s rodinou.
Ano, o své BAP mám nyní opravdu vážné pochybnosti. Na druhé straně je ovšem NAPROSTO jasné, že duševně v pořádku nejsem. Rekurentní represivní porucha, úzkostně-depresivní porucha, neurotická deprese, emočně labilní osobnost...? Je možné, že z toho bude nějaká směs, ale jsem v klidu. Mám pocit, že tentokrát se to opravdu vyvíjí správným směrem. A pokud by to nakonec opravdu nebyla BAP, tak to nebudu vnímat jako nějakou zradu vůči tomuto fóru. BAP má obrovský rozsah jednotlivých projevů a já jsem si vždy uvědomoval, že rozhodně nejsem "typický" případ. Zatímco deprese jsem míval hluboké (ale krátké), tak s hypomániemi byl vždy tak trochu problém. Jak jsem se dozvěděl, tak stavy povznesené nálady (osmička...) se běžně vyskytují i u jiných afektivních poruch. Tady jde o délku a hloubku projevů.
No, oni to lékaři nějak posoudí :-)
Od příštího týdne se opět ozývám pouze příležitostně. Přístup na internet je velmi omezený. Mějte se tu pěkně!

Jeste jsem chtela napsat perlicku, hodne jsem si v te dobe poustela kapelu Peha a hlavne pisnicku Spomal a muj ex si zase dokola poustel Landu a Touhu, to jen na okraj :)

Podotykam, ze v dobe jeho...jako on co dělal já nevím jak se zachovat v jeho mánii

Podotykam, ze v dobe jeho manie jsem o BAP nemela ani paru...
V te dobe o mne vykladal hrozne storky, jak jsem ho div ne tyrala, bla, bla, bla... A i lidi, kteri me znali mu verili, asi byl presvedcivy...
Ne, holky, manzel na me nevztahl ruku, ale ve mne se nahromadily emoce, ja uz nevedela, jak to vsechno a jeho zastavit a jednoho dne jsem ho malem zabila... :(
Je tedy pravda, ze vsichni rikali, ze ted se aspon boji a nevztahne ruku na tebe :))

...rpoč k psychiatrovi - taky...jo to dělají chlapi psychicky narušení,za dveřmi jsou milý hodní,nikdo na nich nic pozná,ale své neúspěchy zlost ventilují doma na svých nebližších obyčejně s ústních nadávek přechází v agresivitu,něco rozbijí kopnou do něčeho,pak se pustí do vás třeba facky atd.

Kate, taky si myslim, ze mas......rpoč k psychiatrovi - taky se u Tebe objevila deprese - z vyčerpání - nebo úzkost? Já si někdy už teď musím občas něco lupnout na zklidnění, jinak bych nepřežila, zvlášť po některých vydařených manželových proslovech - kolo by sis o mě neopřela, co o mně naprosto přesvědčeně prohlašuje....

Kate, taky si myslim, ze mas nalozeno tolik, ze je to proste na jednoho presprolis!
Ja mela v te dobe skoro dospelou dceru, a ta mi strasne pomohla, mela v te dobe pritele a spolecne jsme vytvorili team. :)
Bohuzel chvili na to ji pritel opustil, a to bylo maso. Ja na dne, dcera na dne, tatinek jeste v manii, v te dobe jsem myslela, ze se opravdu zblaznim... To jsem nezvladala a vyhledala psychologa, ale spis jsem mela jit k psychiatrovi.

No Martine!!! Tohle se zenskym nedela!!!
Jsi tajemny jako hrad v Karpatech :(
Tipla bych 2. moznost.

Na víkendovce doma. U mě propuklo něco jako "myšlenková revoluce". Už jsem popsal asi 20 stránek a v pondělí je v PL předložím paní psycholožce. Tentokrát všechen text čte manželka a dopisuje do něj své případné poznámky. Tedy je zde dost podstatná kontrola, zda neblábolím nějaké nesmysly.
V tuto chvíli nebudu upřesňovat, co se vlastně děje, ale je to zcela mimořádné. Naposledy jsem takové duševní vzepětí pozoroval při konverzi někdy v jednadvaceti. Jsou jen dvě možnosti. Buď jsem s konečnou platností zbláznil - nebo jsem poskočil o velký kus dopředu. Nechte se překvapit...

Kate, jeste jsem se chtela...P., Ty snad tajně bydlíš u nás doma.....samozřejmě, že jsem si vyslechla, že psychiatra potřebuji já, a to naposledy cca před třemi dny. On už u psychiatra byl a neví, co by tam znovu hledal...fakt dobré. Hlavně u nás začíná být problémem mladší dcera, která začala mít problémy s úzkostí a ve věku cca 7mi jejích let už navštěvujeme z tohoto důvodu pedopsychologa a jsme objednáni i na pedopsychiatrii - problémem prý může být jednak dědičnost, jednak to, že malá citlivě vnímá tu chutnou situaci u nás doma. Paradoxně ale nechce ani slyšet o tom, že by se tatínek odstěhoval....No a já už jsem objednaná k psycholožce taky...pedopsycholožka mi řekla, ať si ani omylem nemyslím, že tuhle šílenou situaci můžu zvládnout vlastníma silama...tož tak.

Kate, jeste jsem se chtela zeptat, uz prisel s myslenkou, ze psychiatra nepotrebuje on, ale TY?
Je tedy pravda, ze v jednu chvili jsem si myslela, ze ho opravdu potrebuji a vim, ze v budoucnu se mu branit nebudu...

Jak te ted ctu, tak jsem si znovu vybavila, ze deti po skole chodily ke mne do prace nebo na me nekde cekaly a sli jsme spolecne domu, protoze s nim nechteli byt samy doma, jelikoz porad nervozne pobihal po byte, vecne telefonoval, deti mu prekazely a ony nevedely kam se schovat. Nastesti ve stredu nebo ve ctvrtek odjizdel, a to byl pro nas potom raj klidu...
Dokonce jsem si v jednu chvili i pujcila od kamaradky byt, kdyz zase neco "genialniho" vymyslel a trval na mem podpisu a dost zle na me utocil, abych ten papir podepsala...

Holka, mas nekolik moznosti na vyber, drzim palce k vyberu k te nejspravnejsi (sama nevim, ktera to je...)

Kate, zapomen na hypomanii,......asi máš pravdu, že je to manie. Jak tak čtu a čtu, hypomanie se jeví být v podstatě víceméně příjemnou a veselou epizodou a já se stále více a více cítím jako v pekle...říkám si, že ho to přejde, že jsem mu třeba jen špatně rozuměla, ale další den to nabere zase o něco větší grády...To, že ho s dětmi omezejeme a on se omezovat už nenechá, jsem slyšela několikrát. Vždycky jen ztěžka polknu - holky nemocné, úzkostné, astmatické, moje zdraví už taky dááávno není co bývalo - což on dobře ví, a poslouchat takové perly....

Kate, zapomen na hypomanii, prave jses svedkem jeho MANIE.
Jo, taky si pamatuji, ze do vseho nam nic nebylo a jeste nam stacil rict, ze mu kazime stesti (ja a deti), ale nechci otevirat stare rany, ktere se uz zcela zahojily.
On ten zlom prijde, neboj. Dalsi vec je, jak budou hluboke ty deprese... V literature pisou, ze o co vetsi (hypo)manie, o to vetsi deprese, ale u meho ex to tak zrejme nebylo, neprislo mi to tak... To az tu dalsi zimu bylo zle, pil a jenom pil... ale on neni diagnostikovany, tudiz leceny...

Kate, tak kolik zbyva? ;)
...aha, už mi došlo, že antidepresiv :)). No tak jsem zjistila, že je bohužel přestal brát, protože se samozřejmě cítí výtečně. Padla poslední šance....teď už prý jen zbývá čekat, kdy jeho hypomanie přejde do manie a něco vyvede, nebo se přehoupne do deprese. Skvělé vyhlídky.

Kate, tak kolik zbyva? ;)
...myslíš sil nebo času do rozvodu ;):(. Vážně: teď už myslím podle rady psycholožky jenom na sebe a děti, abychom to vydrželi. Před několika dny mě ukecal, že není nutné, aby se stěhoval, když se budeme k sobě my DVA chovat slušně...to je gól, protože já s ním už delší dobu chápavě a jako s malovaným vajcem; bezdůvodné a zbytečné útoky a výčitky jsou jen z jeho strany. Ale dnes ráno opět na dva dny zmizel, vůbec nevím kam a ještě se stihl zeptat, co je mi do toho (dvě malé děti). Takže to vůbec nevidím...budu muset sebrat síly k řešení, protože k psychologovi už chodí obě děti a teď už i já. Smutné. Nikdy by mě tohle u něj nenapadlo, nikdy.

evo 33, prosim, vysvetli mi rozdil mezi psychologem a psychoterapeutem. Myslela jsem, ze je to pouze amerikanismus. Diky.
Kdyz jsem byla u psychologa, tak me hodne prekvapilo, ze za svoji karieru (bylo mu kolem 55) se jednou jedinkrat setkal s klientkou, ktera mela BAP... Domnivala jsem, ze prave tito lide budou sluzby psychologu vyuzivat casto (byl zdarma)...

Zdravím všechny,chci se jen vyjádřit k té psychoterapii,koukám na to z pohledu psychoterapeuta,já sama psychoterapie dělám a asi bych se sama do nějaké podobné terapie těžko pouštěla,podle mně je to docela hazard vzhledem k tomu,že můžeš takto nemocné lidi dost těžce rozhodit a pak je vracej do reality,do jaké reality se mají vlastně vrátit,jen Vám všem chci říct,že kolikrát tu realitu neunese člověk zdravý,natož pak nemocný.Myslím si,že v tomto případě je asi stokrát lepší zajít k psychologovi,tam by se dalo o kus posunout,ale je dost možné,že třeba nějaká účinná psychoterapie existuje,ale já o žádné takové nevím a ještě nedej bože,když si to pak musíte platit,to je vůbec darda,doporučuji návštěvu psychologa a pokud se ukáže,že mají sezení s psychologem nějaké výsledky,tak potom se s tím psychologem dohodnout na nějaké vhodné psychoterapii,ale nikdy nedělejte takto zásadní rozhodnutí sami,např.na základě doporučení,že to někomu pomohlo,protože co pomohlo jiným,může uškodit Vám,ale je to jen můj názor,každý musí zvážit svojí cestu sám,přeji všem hodně zdraví,pevné nervy a jasnou mysl při každém rozhodování

Kate, tak kolik zbyva? ;)