maniodepresivita

Filipovi: jen ať hlavně bere léky! DOST pacientů s BAP končí na tom, že je vysazuje. Prostě se začnou cítit lépe a propadají bludnému přesvědčení, že by to mohlo jít i bez nich. Opravdu na to dávejte pozor, léky můžete připravovat do speciálních výsuvných krabiček (jako mají v nemocnici) apod. Jakmile by se začala měnit nálada, ihned bych začal zkoumat, jak je to s léky!

filipe, vsechno jsi hezky popsal a drzim vam palce!

to men: obdivovat mne nemusite. Ted se mi to lehce pise. Co bych napsal treba pred pul rokem nevim. Manzelka sla podruhe do nemocnice loni v unoru a ani moc neprotestovala. Bral jsem to jako male vitezstvi nad nemoci. Seredne jsem se ale mylil. Po 5 tydnech v nemocnici porad nebyla v poradku. Pak se to trochu zklidnilo - mela vsak i denni vykyvy. Dopoledne byla v poradku a odpoledne treba rozjeta. Tak nasledovala druha hospitalizace - v nasem meste jsou dve "sanatoria". Stav se zlepsil - vymenili ji leky a ikdyz jsem po telefonu doktorce jako laik zduraznoval, ze to co ji nasadila ma mizive vysledky proti manii - rozjela se ma milovana v nemocnici jeste vice, takze dokonce prestala s rodinou zcela komunikovat. Sla na uzavrene oddeleni - dostala konecne poradne stabilizatory nalady a za par tydnu to byl z cloveka, ktery neudrzel myslenku, zase nas milacek. Nasledovalo propusteni z nemocnice, propusteni z prace a invalidni duchod. Je doma - stara se o nas a my o ni a je nam docela fajn (deprese jsou pritomne, ale ne na hospitalizaci). Doufam, ze to vydrzi i v unoru, coz je nas rizikovy mesic. Mejte se pekne

To Iva: Stabilizátory mají snížit pravděpodobnost návratu fáze. Nikdo ti ale nezaručí, že k výkyvu nedojde. Dá se ale říci, že pokud se už nálada rozhoupe, tak ne tak dramaticky jako bez léků.
Mé zkušenosti: pokud se rozhodnu svévolně nebrat léky, tak téměř na 100% nastupuje nemoc. Pokud je dlouhodobě beru, tak stále pozoruji mírné vlnění, ale dá se to celkem dobře zvládat. Možná je spousta lidí, kteří mají podobné vlnky jako jsou ty mé současné, jenom nemusí brát žádné léky.

koukněte na tohle, ale nelekněte se: http://straseni.kompletne.cz/baf.php?page=straseni&kolo=7&od=1068

To MARTIN : mám na tebe dotaz : pokud člověk s BAP SVĚDOMITĚ užívá prášky - je naděje, že se mánie ani deprese neprojeví? Nebo ani v tom není záruka???

Nejspis Vas obdivuju filipe a dekuji za reakci i Martinovi za jeho privetivost cloveka s BAP.

Martin pěkně popsal pocity, které nemocný zažívá. Moje manželka se ještě dlouho před konstatováním diagnózy ostře vymezovala proti svým nejbližším, na kterých je de facto závislá. Často to ani nedávalo smysl, když jsem se před dvěma lety dozvěděl její diagnozu (byla poprvé hospitalizována s mánií) - dokonce se mi ulevilo. Všechno co se i dříve dělo, se tím vysvětlilo. Ten pravý boj, ale teprve začal. Každý si musí projít pochopením důsledků nemoci pro sebe i okolí. Může to trvat i roky a jde to strašně pomalu. Také záleží na tom, jaký časový prostor vám nemoc dá na zklidnění. My jsme relativně v klidu už téměř půl roku. A nemyslete si, ani okolí nutně nemusí vždy nemocného podržet. Mě třeba vynervuje kombinace faktů, kdy manželka špatně spí a nemá po 4 měsících konečně deprese. Trvá mi třeba víkend než si uvědomím, že to nutně nezmanená, že za pár dní přijde mánie. Takže pokud máte někoho blízkého z BAP hodně štěstí a pokud to zcela nezvládáte tak si hlavně nic nevyčítejte. Mějte se fajn

To men: ovládání je velmi náročné. Doma není tak nutné, a proto člověk selhává. Těžko si můžu v práci lehnout na podlahu, doma to jde snadno. Těžko můžu v práci hlasitě řvát - tedy zpívat. Doma to jde.

To Martin: Trošku se tomu snažim porozumět a tak jsem rád, žes odepsal (nevím tykat, vykat snad se tě nedotknu). Asi to nebude úplně přesné shrnutí..nehledám ani nic, ve smyslu tak to je. Závěr lze udělat asi takový to, co považujete za jisté (že) máte, je samozřejmé...zazemí, rodina, prostředí...vztah k tomu neřešíte a dáváte (obecně) prostor tomu, co Vámi pocitově zrovna cloumá (nevím jak to povědět jinak)... volný průběh a využíváte ho. Naproti tomu k lidem, v práci se dokážete ovládat (ty k dětem a personálu) byť s vnitřními (těžko ovladatelnými pocity asi) jste k nim přívětivější než k rodině... zvláštní. To ovládání je tak vyčerpávající? čekal bych, že je to obráceně. Rodina tě podpoří, když ti bude nejhůř (přijdeš o práci např.) ale od kolegů v práci to já sám nečekám a to mám mezi nimi dost přátel, kteří mě pomůžou krátkodobě... ale jen rodina to dokáže dlouhodobě. No, tak nevím, jestli lumpačení k mé osobě vlastně nemám brát jako poklonu!

To P: Soužití s člověkem s BAP není lehké, rozumím tomu tak, že pokud osůbka s BAP tomu svému zázemí ubližuje... citově, nevěrou, přehazování jednou jo jednou ne... myslím tím city a vztah na kterém zaleží. teda mělo by, je důležité říct si, až potud ano. Jsou-li dluhy, nevěra, arogance a vyčitky silnější než to hezké... je třeba odejít, děj se co děj? V zajmu přežití? Všem Vám děkuji. Jsem jen někdo, kdo hledá jak dál.

To men: skutečně se to těžko popisuje. Zdá se mně ale, že při obou výkyvech je hlavní změnou ve vztazích vzrůstající egoismus. Při velmi dobré náladě prožívám euforii a starosti okolního světa mně přijdou malicherné a zanedbatelné. Empatie mizí. Při depresi se potom zcela ponořím sám do sebe a opět je mně celkem jedno, co se děje kolem mě.
Rozdíl mezi a, b, c je jasný. Vůči formálnímu okolí (práce) se snažím zůstat maximálně "normálním", ale vůči rodině si přestávám brzy brát servítky, tj. začínám být nesnesitelný se všemi dalšími projevy. Je to smutné a absurdní, ale je to tak. A jak jsem sledoval místní příběhy, tak to tak probíhá vždy. V práci jsem stále příjemný jedinec, ale doma buď řádím jako zvíře nebo zruším všechny sliby a jdu spát.
SAMOZŘEJMĚ s tím bojuji a snažím se být i doma normálním člověkem, ale patologické změny v chování jsem naznačil.

Změna s věkem? Nemohu posoudit, léčím se poměrně krátkou dobu (8 let). S léky se dá nemoc zvládat a jednotlivé fáze zůstávají stále podobně mírné. Učím se ale se svými náladami lépe žít a včas je předvídat. V důsledku se tak situace zvolna zlepšuje...

men: no, to asi bude na delší odpověď a teď už půjdu spát :-). Ozvu se.

to men:Omlouvam se, ale nemohu ti odpovedet... Jak to rict? Na tuhle diskuzi jsem prisla cca pred rokem, kdyz jsem se snazila dozvedet neco vice o nemoci sveho tehdejsiho manzela a jeho mamy...

To Martin, P a Lea: tuším, že psát osobní pocity na veřejném foru je těžké. Zrovna tak je složité se s nemocí BAP potýkat. Respektuji tu nemoc,vím, že člověk s BAP to nemá jednoduché. Rád bych položil Vám osobní skoro vnitřní otázku... fáze jsou tři, co znám. Manie, norma a depka.MĚNÍ se Váš vztah nějak v jednotlivých fázích za a) k rodině b) k přátelům c) ostatním? d) uvědomujete si to? Začína-li cyklus od znova, pro a b c je to horší nebo stejné nebo lepší...Těžká otázka na závěr, s věkem, cítite se lepe, stejně nebo se to horší... subjektivně, každý to má asi jinak. dik za odpověd Vam statečným.

A vůbec, jdu si trochu zaposilovat do školního sálku :-) Chřipku ti, P., nezávidím. Každopádně ji poctivě vylež!

P.: ...nepřišli. Můj duševní stav se začal tak rychle zhoršoval, že jsem na nějaké experimentování rychle zapomněl. Nasadil jsem rychle obě AD ve vyšším množství a asi týden čekal na nástup účinku. Duševní stav se zlepšil. Nyní pomalu zkouším první z nich (Zoloft) vrátit do původního množství.
Je to taková psychologická bariéra. Vyšší dávky AD naznačují, že se blíží jejich horní strop a nutnost změny. Navíc se zesilují vedlejší účinky, například zřetelný pokles libida (což ale může být i doprovodný projev přítomné mírné deprese).
Vůbec nejlepší bude malé srovnání
2006: Dépakine 750mg, Zoloft 50mg, Zyprexa 5mg
2008: Dépakine 1500mg, Zoloft 150mg, Deniban 50mg.

Martine, tak jsem nejak nepochopila... Prisli jste na to, ktere z tech AD vice zabiraji?
Jinak, ja vcera spala asi 16 hodin, mam chripku...

Lea: 10mg Zyprexy na noc je opravdu dost. Jako udržovací dávku jsem brával 5mg Zyprexy, 10mg mě již dokonale odrovnalo.
V současné době mám také 3x500mg Dépakine a pro stabilizaci mně to stačí.

P.: můj pokus s AD jsem zde ani podrobněji nekomentoval. Samozřejmě neúspěch a nyní vesele beru terapeutickou dávku... Jsem stále v mírném útlumu, ale dá se to. Například během týdne spávám tak 9 hodin denně, a proto jsem to dnes musel DOSPAT 13 hodinami spánku. Asi tak ...

Sisinka: šupky za doktorem. Možná by postačil o obvoďák, na předpis AD to stačí.

K psychiatrovi doporuceni mit nemusis, ale jsou tam pomerne dlouhe objednavaci lhuty. Vaznost musi posoudit odbornik, at uz psycholog nebo psychiatr.

Prosím o radu. Střídá se mi období kdy stále brečím /kvůli všemu/ s obd. kdy je mi všechno absolutně fuk. Je to jen deprese či vážnější porucha? Trvá to rok, nikdy jsem taková nebyla. A musím mít k psychiatrovi doporučení? Dík.