maniodepresivita

P.: Ano, je vidět, že to máš načtené. Ono je to ale dost variabilní a nikde není řečeno, že jednotlivé fáze se mají chovat stále stejně. Třeba někdo má jedinou kladnou fázi za celý život a už je to hodnoceno jako BAP.
A opět - alkohol může s chemií v hlavě pěkně zamávat.

On asi rychly cykler neni (faze smutku mu trvala pres 3 mesice), ale spis me vydesila ta nahla zmena faze, cekala jsem pozvolnou zmenu, ne tak markantni... Porad zkoumam, jakou ma formu BAP. Nejdriv jsem si myslela, ze ma "double", ale ted se priklanim k "alternativni" forme. P.

P.: no, klidně je to možné. Říká se tomu rychlé cyklování a stává se to u lidí s BAP, kteří se neléčí.
Málem bych zapomněl - ta moje domácí kniha je skutečně od Praška.

Vis, co je mi divne? V pondeli byl spatny, nemluvil, od 18.30 spal az do rana, v utery sel na pivo (4 piva) a ve stredu uz mel priznaky hypomanie (potrebu porad mluvit, byl aktivni, nebyl protivny, velke plany). To je nejake rychle, ne?
Prave mi prislo avizo z knihovny, ze si mam vyzvednout jednu z rezervaci (Praska), tak tam zitra vyrazim a uz se tesim, co se dovim noveho :) a pripadne zverejnim citace. P.

Zdravim vsechny. Tak dovolena uplynula a setkala jsem se s pritelem. Nevideli jsme se 14 dni. Na obliceji mel stale jeste ten strnuly vyraz, co je u nej znamkou deprese, a "smautne oci". Choval se klidne, ale asi ho to stalo dost premahani, protoze u nej doma se pak kvuli jakesi malickosti rozzuril, kopal do veci a hazel veci po zemi (takto jsem ho jeste nikdy nevidela!), ale kdyz jsem na to nereagovala, tak se uklidnil a dobry. Asi to v nem po tu dobu me nepritomnosti pracovalo - protoze svete div se - se mne zeptal, jestli bych s nim nesla v pondeli k psychiatrovi!!! Tak jsme sli v pondeli spolecne, ale bohuzel jsme nemeli termin, takze nas objednali na nejblizsi pristi ctvrtek a k dalsimu az v cervnu. Velka skoda, ze nas nevzali hned, protoze pritel byl motivovan a mluvil rozumne. Taky mi rekl, ze si uvedomil ze potrebuje mou pomoc, ze je rad ze ho povzbuzuju a motivuju. A ze chce byt ted sam, ze se chce nejdriv lecit a videt jaky to bude mit na nej efekt, a pak se rozhodnout co dal, co vlastne chce. A ze na jeho citech ke mne to nic nemeni. Ze ja jsem jedina z jeho okoli, ke komu byl a je tak otevreny a se vsim se mi muze sverit. No, mam z toho radost, i kdyz vim ze zdaleka neni vyhrano a budoucnost je nejista... Aspon to k necemu bylo. Snazim se mu verit, ze to mysli uprimne a ze mi rika pravdu - bylo by to snadne verit jeho slovum, kdybych nevedela, ze si na nej znovu brousi zuby jeho byvala. Je ten zivot slozitej - jakoby nestacila uz ta nemoc!

P.: Pokud zároveň padá do mánie, tak doporučuji urychleně kontaktovat PCP a poradit se, jak dál postupovat. Nejsem právník a nevím, jak se v případě rozvodů posuzují půjčky psané na jednoho z manželů. Myslím si ale, že podáním žádostí o rozvod by tě podobné výstřely již nemusely zajímat, zvláště pokud bys jako jeden z důvodů udala manželův přístup k financím. Opět ale - právník by to věděl lépe.

Tak ti mam pocit, ze za chvili budu to PCP akutne potrebovat! Manzel si chce vzit pujcku a ne malou. Zadnej troskar... P.

PCP - Psychiatrické centrum Praha. Tedy Bohnice.
Myslím si, že mám knihu od pana doktora Praška, ale ještě se kouknu doma. Každopádně se mně líbí.

V knihovne maji 2 knihy o BAP. Jednu napsal Erik Herman a druhou Jan Prasko. Mam zarezervovane obe dve, ale uz nejak dlouho cekam... :( P.

Co je PCP? P.

P.: No, to byly přednášky přímo v PCP. V rámci přednášek taky rozdávali knížku o BAP - podívám se doma, jak se přesně jmenuje. Třeba je v PCP ke koupi.

Kde najdu info o prednaskach o BAP? P.

Anyz.: Je to složité. Myšlení se může opravdu dost měnit a člověk s BAP může být v zajetí bludů a je téměř nemožné ho z nich nějak dostat. Přesto si ale myslím, že určitá základní lidská pravidla jsou nedotknutelná. Například v žádné fázi by neměl ubližovat svým blízkým. Nemá přeci halucinace jako při schizofrenii, aby byl úplně mimo. Také si myslím, že by mohl dodržovat jistá dohodnutá pravidla - minimálně by se o to mohl aspoň snažit. Třeba nepít alkohol (drogy!) a brát léky, být stále v kontaktu s lékaři. Samozřejmě, vždy je možné udělat botu. Myslím si ale, že každý může se svou nemocí BOJOVAT. Každou chvíli člověk něco pokazí, nemoc ho na chvíli převálcuje, ale tím boj nekončí. Nejjednodušší je se jí podvolit a řádit jako utržený z řetězu.
Shrnuto: jsem optimista, ale bojovný optimista. Bez boje to nejde. V Praze na přednášce věnované pro bipolárníky jsem potkal několik zajímavých lidí, kteří měli jednu společnou vlastnost - nehodlali se svou nemocí smířit. Většina z nich měla větší potíže než já, ale celkem normálně fungovali. To bylo povzbuzující...

Ahoj!Po dlouhé době si pročítám nové příspěvky..Skoro to vypadá,jako by lidé s BAP byli nesvéprávní.. Jakoby díky své nemoci nebyli schopni vůbec reálně přemýšlet, jakoby všechno, co udělají, pro co se rozhodnou, čemu věří bylo špatné, milné, zcestné.. Martine, řekni,že to tak není, že není třeba, aby byl člověk s BAP pořád někým hlídán, jeho chování podrobováno jakési cenzuře, co je vhodné a co již né.. Aspoň u věcí, které se jeví jako ty správné napříč všem fázím..

P.: v déle trvající depresi.

Tehdy jsi byl v depresi nebo v manii? P.

Alena: spíš jsem byl donucen. Nic zvláštního jsem si neuvědomoval. Bral jsem to pouze jako (nesmyslnou) žádost manželky. Jenomže v té době jsem byl opravdu zcela OUT :-(

martin: a ty jsi prohledl sam, nebo te taky manzelka musela donutit - nemyslim jen ze ti rikala, aby ses lecil, ale jestli te treba sama obednala k doktorovi nebo tak? jak sis to uvedomil, ze se musis lecit a ze to bez toho nepujde?

Alena: lidí, kteří by se sami dobrovolně začali léčit s BAP, asi nebude mnoho. Ale budou.
Buď "prohlédnou" v období klidu nebo dopadnou až na dno a nic jiného jim nezbyde. Pokud má ale někdo jen mírnější formu, tak s ní může přežívat bez léčby dost dlouho.

vim, ze clovek nemuze svepravneho cloveka - napr alkoholika nebo narkomana nutit, aby se lecil - v takovychto pripadech se doporucuje ultimatum: bud se budes lecit nebo odejdu. ale u teto nemoci fakt nevim, jestli takove ultimatum by melo smysl, protoze tomu cloveku to nemysli spravne, jak jsi tady uz rekl, ja fakt uz nevim - mela jsem pocit, ze je potreba ho k tomu leceni trochu dokopat. ta znama kterou ma kamaradka a co se leci, tak tu taky musela k leceni dokopat jeji rodina a manzel - jinak by nezacala. alkoholiku a narkomanu, kteri se nekteri zacli lecit sami po ultimatu danem rodinou nebo partnerem, tak takovi existuji - ale existuje nekdo s bap, ktery dospel sam od sebe k presvedceni, ze lecba je nutna? treba nemam dost informaci, nebo mam o tom zkreslene predstavy - zatim stale tapu a snazim se pochopit. tak mi promin ty me uvahy:-)