samota?

Leni, přesně tak, jsi úžasná...prostě tady nefňukáš jako ostatní, ale něco pro to děláš, pracuješ na tom a evidentně to nese ovoce...přistupuju k tomu podobně a jsem spokojenej, je to v zásadě hrozně jednoduchý..

prišla som o všetky svoje najlepšie priate?ky, lebo som "príliš" milovala jedného chlapca, s ktorým som sa nakoniec aj tak rozišla. Nastali z ich strany ohováranie, žiarlivosť a ja som ostala úplne sama. Doteraz som sa s tým nevyrovnala. cítim sa príšerne osamelá. Chcem to riešiť odchodom do zahraničia. Možno tam nájdem svoje stratené sebavedomie, priate?ov..Možno ostanem rovnaký introvert ako som a budem nešťastná do konca života

Mám tiez podobný problém ako Janka a predchádzajúce príspevky. Problém je, že nemám skutočného, vážne skutočného priate?a už aspoň štyri roky. Rozmýš?am, či som vôbec niekedy takého mala, už si nepamätám. Prosto sa nemám s niekym ako ja ako porozprávať. Už som aj zabudla ako na to. Je to pre mňa ťažké len tak sa s niekým zoznámiť, nemám mu čo povedať, ?udia ve?a rozprávajú o svojich kamarátoch a čo s nimi zažili. Mne to spočiatku ani nevadilo, vo svete sa nestratím, no vážne mi niečo chýba. Nebaví ma tá monotónnosť. Ak mi niekto môžte poradiť tak prosím napíšte.

Ahoj, nemyslím ,že bych byla od přírody taková samotářka, rozhodně jsem introvert, ale problém je, že nevím kde nebo jak hledat přátele. Od toho se pak odvíjí další problémy. Mám sice dost zájmů, ale jsem na ně sama a nemůžu se pořád přesvědčovat, že je to v pořádku a že mám být na veškerý aktivity sama. Mám partnera, je mi 30, jsem z Prahy a hledám kamarádku, která je na tom třeba podobně. Ozvěte se.

to : vika. Jsem blizenec. Napis mi na muj eml pokud chces. Budu rada.

To Nika: v jakem znameni jsi se narodila? Ja panna.

Presne to same citim i ja, Niko! A uz nemohu nikomu ani verit. Citim se hrozne osamela.

Ahoj, vsichni samotariTaky se uz rok po dvou nestastnych vztazich snazim nejak vydrzet se svou samotou, takze snad muj prispevek nekoho povzbudi, nebo alespon jeste nezhorsi spatne pocity ostatnich.Jsem typ, co strasne rada cte, proto jsem se snazila najit reseni v knihach. Ve vsech se v podstate opakuji veci, ktere jsou podle mne pravdive - clovek by mel umet byt stastny sam se sebou, driv nez bude chtit byt s nekym jinym. Jinak bude toho druheho delat odpovednym za sve vlastni stesti, coz nikdo dlouhodobe neunese. Clovek by mel sam sobe dovolit mit se rad, i kdyz je sam (nejen kdyz nekoho ma, nebo ma uspechy ve skole ci v praci,...). Dale co je v cloveku uvnitr, to z neho vyzaruje i navenek - takze souhlasim se vsemi, kdo doporucuji zacit s usmevem:) Je to logicke - i kdyz clovek treba nevypada jako hollywoodske hvezdy, lidi ho budou mit radi, kdyz bude dobrym clovekem, ne kdyz bude uzavreny a sobecky. A dale - to, co ma clovek v hlave, to se mu ve skutecnosti i stane, to si sam svym myslenim predurcuje. Verim tomu, ze kdyz se napr. rano clovek "rozhodne", ze ma blby den a nic ho nebavi, tak takovy den i prozije. A naopak.To jsou myslenky, ktere se mi libi nejvic a na kterych si myslim, ze urcite neco je. Otazka je, jestli se mi to samotne dari:) Kamaradek mam dost, ale zadneho pritele. Nechci ale jen tak nekoho, aby se nereklo, ze nikoho nemam. Touzim po hlubokem oboustrannem rovnocennem vztahu, coz clovek nepotkava kazdy tyden, ale uz mi bude brzy 28, a porad nic:( Je to neco, o co v zivote nejvic stojim, zaroven se ale dost bojim zklamani. Naucila jsem se chodit sama mezi lidi (do kina, na cviceni,...) a rozhodne jsem rada obcas sama a ctu si, nebo chodim po obchodech a opravdu spolecnost za kazdou cenu nepotrebuju (tento Silvestr jsem byla sama z vlastniho rozhodnuti, bez smutku a bez deprese, ze nikde nejsem:), ale laska mi chybi.Kazdopadne jsem se ale naucila, ze porad je lepsi COKOLIV delat, nez jen lezet v posteli a brecet nebo se litovat (coz jsem taky nekolik let praktikovala:)Takze vam i sobe preju, at se situace kolem nasi samoty tento rok zlepsi, a verim, ze se muze zlepsit, pokud pro to neco udelame, pokud zacneme u sebe, pokud zmenime svuj pohled na svet:) Ja se k tomu budu snazit sbirat novou a novou odvahu a vam preju to same:)! Uz to neodkladejme, zivot je na to fakt kratky.

Je mi 22 a mám pocit, že celej můj život je špatnej sen. Celej život žiju v Praze.Když mě potkáte na ulici, tak si asi řeknete "Co téhle vysoké blondýně chybí", ale někdy bych chtěla vykřičet na celej svět, že se cítím hrozně sama. Venku si všichni myslí, jak jsem zábavná, vtipná a extrovertní člověk, ale opak je pravdou. Zažila jsem hroznej rok co mě hodil o několik let zpět. Teď se z toho snažím nějak dostat, ale mám jeden problém. Věřím totiž v opravdové přátelství a sanžím se vždy v tom kamarádském vztahu ( vždy se upnu na jednoho člověka )udělat maximum. Ale ten druhý člověk většinou to samé nechce. Připadám si jak občasná kámoška. Ráda bych aby ten člověk byl součástí mého světa. Abych se na něj mohla spolehnout a věřit mu, podnikat různé věci atd atd. Nemůžu najít opravdové přátele a tak moc bych chtěla. Myslím, že několik lidí tady navrhlo se sejít. Souhlasím, tak se ozvěte a něco domluvíme - holky, kluci. Asi je to dost těžký, ale třeba to vyjde. Alespoň člověk něco udělá.

No comment!Nemuzes srovnavat neco, co vubec srovnat nejde.

http://pes.internet.cz/zviretnik/clanky/15738.html

Každý člověk je někdy sám a osamělý...je to spíš vnitřní pocit, než skutečná realita. On je sám, vlastně chce být sám, ale zároveň mu to vadí. Chce to začít si vážit sama sebe a něco udělat pro sebe. Když se Miloš sám sebe bude vnímat jako E.T. tak bude E.T. Pokud vypadáš jinak než chcceš, tak s tím něco udělej. Vždycky můžeš začít běhat a cvičit, koupit si něco na sebe. Strašně moc ženám se nelíbí hezounci, ale škaredí chlapi. To, že se Ti zdá, že Tě holky nechtějí, je spíš o Tvým postoji, než o tom, jak vypadáš. Určitě Ti bude slušet, když se přestaneš litovat a trochu na sobě zamakáš. To z chlapa musí být cítit, že je schopnej zatnout zuby a trochu se překonat. Nebo HODNĚ se překonat. Někam třeba na čas odcestuj a poznej i jiné země. A pokud máš málo peněz, začni cvičit, běhat. Stačí začít a je strašně důležitý se přestat litovat. Oběť za sebe člověk dělá sám. Je jasné, že občas přijdou děsné dny, kdy máme chuť si zafňukat, tak jo, zanadávej, ale pak se zvedni a jdi dál a MAKEJ. To z tebe udělá pěknýho chlapa. Ženy se nad nikým neslitujou, o ženskou přízeň se musíš umět trochu porvat (hlavně zpočátku sám se sebou). Moc Ti držím palce a napiš, čím jsi začal.

Lidi,my jsme se do toho uz tak zamotali,ze jsme uplne prestali VERIT,ze by to mohlo vyjit.Ale dokud si nebudeme verit,budeme porad postavat nekde vzadu a tise si pokazde pripominat,jak jsme neschopni,kdyz uvidime lidi okolo stastne si uzivat s nekym,koho maji radi.Prvne se musime naucit usmivat,idkyz zezacatku to asi pujde dost pomalu a hlavne nesmime spechat.Trpelivost prinasi to, co si my prejeme ze vseho nejvic. A hlavne si musime verit.Na nic netlacit,nespechat a jit do toho.Zkusme si predstavit, co vsechno my muzeme nabidnout!Vsechno je v nas a jestli uverime, ze muzeme mit to,co si prejeme.Tak hodne stesti a USMIVAT.

Miloši, myslím, že na tom nejsi tak špatně, spíš z Tvých řádků mám pocit, že na Tebe leze deprese, která souvisí i s vánocemi a celkovým obdobím.Někde jsem četla, že pro každého člověka je na světě protějšek. Jsem si jistá, že po světě chodí člověk, pro kterého jsi Ty ten nejkrásnější. Věřím tomu, že se potkáte. Zkus si ho přát k vánocům :-)

Mezlobte se já také přidám něco do této rubriky - potřebuju se vypovídat.Včera na mě přišla strašná deprese z té samoty. Je mi 40let, jsem svobodný a bezdětný. Mám se seznamováním strašné problémy. Někdy mám pocit, že vypadám jako ET, ženy mi dávají dost najevo mojí ohyzdnost. Nevím jak to řešit, jsem z toho dost zoufalý. Zavidím lidem, kteří nemají problém se seznámit. Já už jsem rezignoval. Vidím to tak, že ten život přetrpím za pomocí léků. Jsem asi jeden těch lidských nepodařených produktů.

Ahojtyhle pocity jsem mivala driv taky, takze bych rada prispela par radami, ktere muzou pomoci. Predevsim je potreba pracovat na zvyseni sebevedomi, jit sam do kina prece neni nic divneho a clovek si to i tak muze vychutnat. Jsem zenska, takze me hodne pomaha pocit, ze dobre vypadam, tj. zkuste zmenit vizaz a uvidite, co to s vami udela. Dalsi vec je sport, pohyb, ve zdravem tele zdravy duch, jak se rika, funguje to. A v neposledni rade najdete nejaky konicek, ktery jste vzdy touzili delat, chteli jste nekdy malovat? Delat keramiku? Projet se na koni? Dnes je tech moznosti neuveritelne mnoho, v kazdem vetsim meste, existuje internet, kde muzete potkat lidi s podobnymi zajmy, pokud nechcete jit na prvni hodiny kurzu sami (ale tam byste se stejne s nekym nakonec dali do reci). Pokud se citite osameli doma (bydlite sami), je bud moznost nastehovat si tam podnajemnika, nebo treba poridit domaciho mazlicka (staci krecek ;o). Kdyz jsem se citivala hodne osamela, treba vecer, poustela jsem si normalne pohadky pro deti - treba Vceli medvidci jsou neskutecne zabavni a cloveka rozesmeji a je po samote. Mozna detinske, ale funguje ;o) Takze se samoty nebojte, vzdyt na svete nas je 6 miliard!!! Takze vazne sami nejste!

Tak tady mate moznost, ne?

Myslím, že takových osamělých nás bloudí po světě hodně. Je jen škoda, že se většinou nesetkáme.Určitě bychom si spolu rozuměli víc než s těmi, kteří samotu nikdy nepocítili.

Mám naprosto stejné problémy jako předešlý pisatel, dokonce i příčiny jsou stejné.

Stastny muze byt jen ten co je sam, ktery si je vedom toho, ze je to prechodny stav a ze kdykoli bude chtit tak... To jsou takovi, kteri jsou neustale obklopeni lidmi, jsou atraktivni pro druhe pohlavi a v podstate je pro ne samota prilezitost k odpocinku. Bohuzel toto neni muj pripad a jiz 10 let hrubeho casu (pokud do toho nezapocitam 2,5 lety vztah, kdy jsem byl potom rozejit) jsem osamely. Vim, ze nepatrim zrejme mezi idoly zen (ma 170 cm vyska a oblicej, ktery zrovna nepripomina Breda Pita). Bohuzek prevazna vetsina zen ma rada urostle hromotluky se suverennim, ale presto chlapeckym vyzorem, proto osloveni treba prodavacky, nebo holky v autobuse konci starym otrepanym "s cizimi lidmi se neseznamuju", nebo "nejste muj typ" apod. Nejhorsi na tom je, ze cas leti a clovek zacina citit stale vetsi odstup a pro osoby druheho pohlavi uz je jen cizi chlap, ktery se pokousi o seznameni a kdo vi co nechce. Pohled na nejaky cukrujici par ve me vyvolava jeste horsi smutek, protoze vim, ze me se to netyka a neverim tomu, ze by se me to nekdy jeste tykalo - uz me navic ujel vlak. Timto apeluji na ty stastnejsi, kteri nekoho maji, aby si tyto pozornosti nechali treba na doma, protoze je fakt neprijemne, kdyz clovek jede autobusem, premysli co udela s osamelym vikendem, aby ho preckal s co nejmensim depkou z toho, ze ho opet stravi sam a pred nej si sedne nejaky zamilovany par a zacnou se tam muchlovat. To nam, nedobrovolne osamelym, doopravdy neprida. Nejhorsi je, ze se blizi vanoce a vsude se zase nebude o nicem jinem mluvit, nez jen o lasce, dareccich a nevim co vsechno. Taky nevim, jak k tomu prijdou osameli, na ktere nikdo neceka a nikdo si na ne nevzpomene. Ja snad pres vanoce vypadnu nekam na pusty ostrov. Protoze mensi zlo je byt sam sam, nez sam mezi lidmi.