samota?

vis ja nevim, jestli slovo zklamani je to prave, jen posledni dobou jsou velice casto v mych ocich slzicky a smutek a bolest nad marnosti...ja vlastne ani nevim jak to napsat...strucne receno, neumim najit cestu z bludneho kruhu...aby mel zivot zase nejaky smysl a hlavne, zda to jeste stoji za tu namahu...

Ahoj Pavle, kdyz nechces, tak se neseznamuj. Delej to, co se Ti chce.Aspon, ze je tu jen litost a ne neco horsiho. Vis, pises, ze jsi spis vykuk, co ma rad legraci a rad se uci nove veci. To jsou vsechno pekne vlastnosti, ktere se na konci trnite cesty zase objevi. Trnitou cestu mam na mysli sebelitost a smutek. Myslim, ze za nejaky cas Ti zacne cim dal vic vadit, ze se prave jen litujes a zasnes si nadavat vic a vic az se to zacne menit. Resp. se neco zlomi a ty si reknes, ze takhle uz to prece dal nejde a pujdes neco delat. Treba zacnes s nejakym konickem, napr. hrat na nejaky hudebni nastroj, zacit delat nejaky sport nebo chodit do posilky, jet s ochranari sbirat odpadky z lesa a ja nevim co jeste...... Mozna to muzes zkombinovat a premoci se uz ted a vyrazit nekam za sportem. Po fyzicke namaze se clovek diky endorfinum citi lepe i psychicky. Nemluvim o tom, ze v ruznych zajmech, muzes poznat nove kamarady a vubec. Jestli to nepujde ted, tak to pujde pozdeji, ale jednou slunce vysvitne. Vydrz!!!

Jak to myslis ivo ? Jak obcas narazim na nejaky prispevek tak mam pocit ze jsi zklamana jeste vic ?

to mas vyhodu, ze se umis a muzes jeste usmivat...ze ti ten usmev aspon zbyl...

No to mas kritiku asi pravdu. Jana ma taky pravdu,ale neusmivam se jen naoko. Proste mi to pripada lepsi nez se jen tak mracit.To moc nemam rad.Ale jinak konicky vlastne nemam.I kdyz me bavi se ucit nove veci.Ja se tvarim jako skeptik,ale ve skutecnosti jsem docela vykuk.Mam rad legraci.Jen tu neni nikdo kdo mi se zasmal semnou.A fakt je ten ze normalne neni co ztratit. Ale sam na oslovovani nejsem takze je to i tak tezke.

Ahoj Pavle, docetla jsem tuto diskuzi az do konce a kdyz si zpetne vybavim Tve odpovedi, temer v kazde z nich je nejaky povzdech. Pusobi to na me trochu depresivne. Co kdyby se prestalo vzdychat a zaclo se neco podnikat. Proste to vzit jako skutecnost, ze jsem tedy sam a zacit pracovat na necem jinem, najit si nejakeho konicka, praci, vyplneni volneho casu. Nejhorsi ze vseho je se litovat. Preji hodne uspechu. Cauky kritik

Nevím sice jak si vydedukoval, že myslím že by ses měl usmívat a pak že půjde všechno samo. Ale pokud už si to nakous tak si myslím že falešné úsměvy tě daleko nedostanou, spíš naopak. Pokud to tak necítíš tak to tak nedělej. Taky začínám mít pocit že vlastně ani moc nevíš co vlastně chceš-na jednu stranu nechceš být sám, na druhou zase chceš,protože se bojíš někomu přiblížit, nejseš ochoten podstoupit moc velký riziko, máš strach že to bude třeba i bolet. Jenže v tom jsme všichni, záruky a jistoty nemáme nikdo nikde. Takže jediná cesta jak se někde nezakuklit, nepropadat depresím, sebelítosti a trudomyslnosti je poznat svoje vnitřní možnosti, posílit se, věřit si,aby tě případné rány (které ale hrozí každýmu-a každýho bolí!!) definitivně neodradily.Taky ti to umožní se víc otevřít,být sám sebou (viz ty úsměvy na začátku) a dát druhým možnost tě poznat a mít rád takovýho jakej jseš-třeba i zamračenýho (jestli to tak ale opravdu je...)

Nezkousel a nejak "nechci" ... myslel jsem si tehdy ze me chat pohltil,ale kdyz jsem na netu ted, tak vubec nemam chut nekoho hledat,spis mam pocit ze nemam tolik casu na to abych mohl nekoho najit.A pak mam v hlave porad tu jednu.To je preci sileny.

Ahoj Pavle, verim, ze Ti neni dobre. Predpokladam, ze jsi ten Pavel, co je zamilovan do internetove divky, se kterou se nemuze sejit. Zkousel jsi se tedy seznamovat pres internet dal? Co kdyz existuje divka, ktera se Ti bude take libit a bude se s Tebou chtit sejit? Neztracej nadeji.

Myslis ze kdyz zacnu vysilat usmevy ze si me nekdo vsimne a pujde to samo? Spis si rikam co si asi bude kazdy myslet kdyz se na vsechny budu usmivat.Nic svetobornejsiho me zatim nenapdalo.Pripadam si jako prebytecny ...

Cau Pavle, především mi vpodstatě nic konkrétního neřekl.Kdyby ti někdo rovnou předložil jakej jseš, co máš, dělat, jak to máš dělat tak to by potom bylo poradenství a ne psychoterapie, což je někdy sice dobrá věc ale myslím že ne ted pro tebe. Takže pokud ti můžu něco poradit tak asi tohle: kdyby ses náhodou přeci jen rozhodl vyhledast psychologa, tak nečekej že změna přijde směrem od něj, mohl bys být dost zklamnej. On ti pomůže hledat, ale najít sám sebe musíš sám.Taky si nemyslím že by ti bylo k užitku, kdybych ti tady popisovala, jak to bylo u mě a jak to probíhalo, na co jsem přišla a tak. Každej jsme jinej, máme jinou minulost, jiný příčiny problémů, i když samozřejmě důsledky jsou někdy dost podobný a já myslím (podle toho cos tady psal), že jsem se na spoustu věcí dívala hodně podobně jako ty.Občas každýmu pomůže,když zjistí, že v určitý životní situaci není sám, ale ke změně a řešení to většinou samo o sobě nestačí.

Ahoj Lidičky.KOukám co lidí se trápí.J8 chodila dva roky s přítelem,se kterým jsem se už před hodně dlouhou dobou rozešla.Musela jsem to udělat já nebot byl takovej slaboch,aby mi to řekl sám a raději mě ponižoval.Bylo to hrozný a dost mě zakopal sebevědomí.Od té doby si nikoho nemůžu najít.JAk se s někým seznámím,tak mám za chvíli z něho strach,že mi zase ublíží.JO musím podotknout,že se vrátil k té partnerce předemnou a já byla taková přestupní stanice,než se to mezi něma vyřeší a to dva roky.Sestřenice se trápí,že stále nikoho nemám a ráda by mi pomohla,ale musím chtít sama.KOlikrát jsem chtěla někomu odepsat do seznamky,ale zase jsem se zalekla.Pořád mě to hazí zpátky a nepustí mě to dál.A je mi smutno z toho když kolem sebe vidím zamilované lidi a já k nim nepatřím.TAky sama nikam nechci chodit a tak jsem dost často o víkendech doma.Přeju Vám mnoho uspěchů a at nejste sami.Andrea

Lehce rekne tezko udela ... ach jo

Ahoj lidičky. Chápu jak vám je, taky jsem yažila dlouhou dobu samoty, kdy jsem byla skoro pořád zdeptaná a osamělá. Nenáviděla jsem se a neviděla žádnej smysl svýho života. Ale pak mi nějak přestalo vadit bejt sama (po ne příliš hezkym vytahu...)a začala jsem si to docela užívat. I samota má svoje výhody. Člověk má spoustu času, může číst, sportovat, učit se, přemýšlet, nebejt závislej... Myslím, že hodně pomůže věnovat se něčemu, v čem člověk vidí smysl-u mě je to ochrana zvířat-postupně jsem se stala vegankou(ya což jsem si sebe začala vážit) a zvířata se stala mým smyslem života-a je to super. Myslím, že až když je člověk schopný žít sám, je schopný a spokojený žít ve vztahu tak, aby nebyl závislý, ale svobodný.ŽIVOT JE TĚŽKÝ. Držím vám palce.

Petko, krasne jsi to napsala...a ja muzu jen potvrdit, ze clovek v te samote obcas zacne uvazovat zcestne a dela strasne moc chyb a svym zpusoben se stane pro okoli neprijemnym, protoze oni nechapou, cim prochazi, co se mu honi hlavou, jak se citi...zacne se dobrovolne jeste vice izolovat od sveta, od kamaradu...a zahrabava se do sveho problemu, ze pak uz nevi kudy kam, je zoufaly a ztraci smysl zivota...v te dobe take pozna, kdo je opravdovy pritel...protoze jak pravi jedno prislovi: v nouzi poznas pritele. Drzim vsem takto postizenym palce a preji, at mate vice sil a netrapite se tolik, co ja...neuzavirejte se pred svetem, pustte tam nekoho, kdo to s vami mysli dobre, jinak se utopite...a zabijete tak spoustu casu...zivot je tak kratky a nestoji za to takto zivotit...

Ahojinky lidicky. Podivala jsem se na tuhle stranku a zdesilo me kolik lidi se citi byt samo, trapi se a rika ze zivot nema smysl. Je to tezky bejt sam zazila jsem si to lpela na vztahu kterej byl uz davno pryc a udelala jsem pri tom hodne trapnejch a komickejch vecicek. A i kdyz jsem si v tom dlouhym obdobi rikala ze tohle nemuzu preckat ono se to povedlo ted jsem si nasla jinyho bezva chalana. A u vas to za nakej cas bude to samy tak tu dobu jeste nejak pretrpte nebojte nejste sami.Dojdete si do cukrosky (cokolada je zazracnej vselek:) I kdyz je tenhle svet strasne zmatenej nema cenu z nej utikat. Ted si zase prijdu sama jinak. Mela jsem kamaradku a ty se nelibilo ze mam kluka a zacla ho urazet ublizovala mi i kdyz sem se to snazila resit... atd atd az jsem to proste nevydrzela, rekla svuj nazor a ona se na me vykaslala je to necelejch 11mesicu a me to porad stve a boli. Chtelo se mi umrit svet a lidi v nem byli desne povrchni byla jsem neuroticka ale vyresilo se to. Bojuju s tim videt svet z lepsi stranky (i kdyz to nekdy nejde) je to lepsi. Kazdy clovek najde oporu. DIVEJTE SE KOLEM SEBE JE TOLIK LIDI KTERY JSOU NA TOM PODOBNE JEN O TOM NEVITE! Netrapte se a usmivejte se to je zaklad pustte si nejakou silenou muziku a hledejte ty mily lidi. Doufam, ze to co jsem napsala nekomu aspon trochu zvedlo naladu a nebo ho inspirovalo. Prominte ze jsem se tak rozepsala. Ahoj Peta

Tak je nas vic ...

Tohle je zase můj příběh: mela jsem velkou chuť vlastně do všeho: sport, učení, rodina apod. Ale věčný nedostatek peněz (po založení rodiny) mi sebral upně všechno:nechala jsem universitu,přestala jsem mít zájem o sport a přišli jen hádky,zklamání a ztrata chuti ke všemu. Ted´jsem rozvedena, osamělá bez zájmů. Nevim k čemu vubec žiji. Měla jsem pár boyfrendů, ale nic moc.

Ja muzu k tomuto tematu rict jedine: skoro 8let jsem mela nejakeho pritele(a toho posledniho nejlepsiho 4roky-4velmi aktivni roky)pred 2mesici se se mnou rozesel a diky tomu ze jsem byla celou tu dobu jen s nim jsem prerusila veskere styky se svymi prateli.Tak si asi umite predstavit jak mi bylo.Zasla sjem k psycholozce a ta mi rekla ze jediny muj problem je NAUCIT se ZIT SAMA!Samozrejme ne porad ale ve sve podstate ano.v zadnm pripade si to ale nesmim vylozit tak ze budu sama sedet dome!To je zepry to nejhorsi co bych mohla udelat!Takze ted se naplno venuji skole:o)(teda snazim se)ale hlavne prihlasila sem se do francouzstiny chodim cvicit jak do posilovny tak na aerobik a to byste se divili ze i kdyz je clovek sam tak vlastne sam neni!Taky samozrejme obcas zajdu nekam s prateli a to i kdyz se mi moc nechce.Ono je to fakt nejlepsi tyneplanovane akce!Taky se nesmim stydet nekomu zavolat a vytahnout ho nekam kyz mam sama chut si vyjit treba do kina.Hold je to tezky ale ten zivot zase tak dlouhej neni a pekne rychle to leti!!!

No tak uplne to neni.Spis mam ted strach z toho zklamani takze je tezsi to treba zkusit.