Reklama

Maniodepresivní psychóza

Markéta (Út, 23. 11. 2010 - 13:11)

Markéto,ty tu nemoc máš?J8 mám psychozu a těch je moc a moc druhů.......to že ti doktorka navyšuje lék, je logický, mě ho doktor nenavyšuje už 15 let protože mám náhled , že jsem měla bludy......ty náhled nemáš když tvrdíš že to nemáš......to je typické pro neléčené psychotiky, že tvrdí že jim nic není ....jdi se podívat na Antipsychotika, co píše Brita.....a uvidíš neléčenou psychozu ......

Martin (Út, 23. 11. 2010 - 13:11)

Markéto,ty tu nemoc máš?

Markéta (Út, 23. 11. 2010 - 13:11)

No právě že zase tak jedno...jasně že to uplně jedno.......schízy berou podobný léky jako bipolární a další diagnozy......to se prolíná......je jedno jakou máš psychozu, někomu zabere tohle někomu zas tamto......a když máš vedlejší účinky nech si lék vyměnit......

Martin (Út, 23. 11. 2010 - 11:11)

Jana: Máš samozřejmě pravdu, ale sám můj psychiatr mně jednou řekl, že diagnóza se potvrzuje právě tím, že zaberou určité léky. Zajímavé.

Jana (Út, 23. 11. 2010 - 10:11)

No právě že zase tak jedno to není. Přece jenom je rozdíl i v medikaci, takže je rozdíl jakou nemoc máš i když jsou si dost blízké, protože některé léky mohou dost uškodit.

Markéta (Po, 22. 11. 2010 - 23:11)

Ano určitě ........dědičná je POHOTOVOST k duševní nemoci .......tj člověk který má třeba schízu muže mít vnuka který má endogenní depku, nebo schízu ....dědí se prostě duševní nemoc ........a když budete mít štěstí, zrovna bude dítě do toho zdravýho rodu a nebude mit nic.....

Ema (Po, 22. 11. 2010 - 22:11)

Emo, je velká...Opravdu si myslíte že je tato nemoc dědičná? je to nejak prokázané????

P. (Po, 22. 11. 2010 - 21:11)

Osobne si myslim, ze je uplne jedno, ktera diagnoza se stanovi, ale hlavne aby zabraly leky.
Vzdyt BAP, SAP, schizofrenie jsou sestrenice, ne-li sestry...

Martin (Po, 22. 11. 2010 - 21:11)

Je zajímavé, že já řeším spíše opačný problém. Osobně mám nálepku BAP s "blízkostí k SchAP" a jak to tak vypadá, tak z této situace již není úniku. Se svou paní doktorkou jsem zcela spokojen, leč všiml jsem si jisté zajímavosti. Pokud totiž začínám pochybovat o své poruše, tak mně paní doktorka hbitě navýší AP :-). Takže i v hypotetickém případě, že mně nic není, už budu zřejmě navždycky léčen pro BAP. A obávám se, že i v případě dlouhodobé remise se tento přístup nezmění, protože při vysazování léků by přece mohlo dojít k relapsu. Tedy - do konce života s BAP, ať ji už mám nebo ne. Dost humorné...

Honza (Po, 22. 11. 2010 - 20:11)

Pro P.: Děkuji, no jak jsem už psal. O diagnózu nám jde jen abychom věděli jak dále postupovat v léčbě a co třeba nedělat nebo naopak ano. Oběma nám záleží na tom, aby nám nemoc (ať už BAP nebo Hran.por.os.) co nejméně olivňovala vztah a budoucí život. Proto se budeme snažit vyhledat odborníka a ten snad poradí :)

P. (Po, 22. 11. 2010 - 17:11)

Pro Julii: Moc děkuji za...www.wikipedia.cz

"BAP se velmi „rádo“ váže na jiné poruchy, například poruchy osobnosti (příkladem může být hraniční porucha osobnosti, kde se také často střídají nálady a je tedy na terapeutovi, ke které diagnóze „má pacient blíž“)."
Honzo, cistou BAP ma pry malokdo. Dokonce jsem cetla, ze lekari stanovuji diagnosu na zaklade toho, ktere leky zaberou. Na hranicni poruchy totiz leky moc nezabiraji...

pro Moniku (Po, 22. 11. 2010 - 12:11)

Moniko, také děkuji. Nevím jaký peďák studujete, ale například při studiu psychologie či sociální práce atd. na FF je možné (i povinné) chodit na obdobné praxe. Celkem bych se divila, že peďáky tuto možnost nenabízejí, zkuste se ještě optat. Hodně štěstí, Julie

Honza (Po, 22. 11. 2010 - 09:11)

Pro Julii: Moc děkuji za rady i za přání lepších úspěchů. I Vám přeji ať se daří.

Pro Martina: Děkuji, jak jsem popisoval už na začátku, je jasné, že diagnóza není tak podstatná, hlavní je léčba a to aby vše bylo co nejnormálnější a bylo nám a hlavně přítelkyni dobře. Nicméně pořád lepší vědět o co se jedná, než pročítat literaturu a hledat co by to tak asi mohlo být. Každpopádně moc děkuji za rady. On problém bude asi i v tom, že díky tomu, že studujeme v jiném městě, dosti vzdálenému od toho kde bydlíme a přítelkyně má svého doktora, tak je rozdíl přijít na sezení jednou za 3-5 měsíců nebo docházet pravidelně. A zvykat si na nového doktora potom co 5 let chodíte k jednomu je taky dost oříšek. Ale myslím, že jsme se domluvili, že je na čase vyzkoušet i někoho jiného, nebo spíše někoho dalšího, aby byl po ruce i kdybychom ho potřebovali tady. Moc děkuji za rady! A přeji ať se vám daří.

Monika (Po, 22. 11. 2010 - 00:11)

Pro Julii: No bohužel nestuduji medicínu, což je pro mě obtížné v tom, že se k žádné praxi na psychiatrii nemám šanci dostat. Studuji peďák, kde máme předmět o psychopatologiích tedy poruchách a seminární práci píši ze své vůle. Samozřejmě chápu, že nechcete vaši kazuistiku zveřejnit, ale musela jsem to vyzkoušet. I přesto moc děkuji a držím palce. Monika

Martin (Ne, 21. 11. 2010 - 22:11)

Honza: Ano, tak jsem UŽ doma a pročítám si jednotlivé příspěvky. Přiznám se, že na mě padá jistá malátnost. Já jsem už s hledáním "své" diagnózy strávil tolik času, že jsem spokojen s tím, když nějaká léčba funguje a raději se nad tím příliš nezamýšlím. Třeba teď do mě moje doktorka hustí vyšší dávky AP a nehodlá je snížit. Prý by to bylo nebezpečné. V minulosti bych asi začal šílet, zda nemám místo BAP třeba schizoafektivní poruchu, ale dnes mně je už celkem jedno. Hlavně když se budu cítit dobře.
Ohledně výše popsané diskuze pouze poznamenám, že v takových nejasných případech je správná diagnóza opravdu velmi obtížná. V PL mně ale vytrvale zdůrazňovali, že "čistá" psychiatrická diagnóza prakticky neexistuje. Lidé s BAP mívají zároveň rysy hraniční poruchy, úzkostně depresivní poruchy, OCD atd. Pokud člověk nesplňuje poměrně přísná kritéria pro BAP, tak může mít cyklothymii, hraniční poruchu, schizoafektivní poruchu a já nevím co ještě. Proč to ale řešit? Jde hlavně o léčbu. Doktor by měl rozhodnout, zda spíše pomohou léky nebo psycholog nebo ještě lépe oboje. A pokud mám pochybnosti o své léčbě (dost mně udivuje, že v poslední době u Vaší přítelkyně žádné léky nejsou), tak holt nezbývá než změnit lékaře nebo stávající situaci alespoň nezávazně prokonzultovat s jiným odborníkem.

No, hodím do sebe svou večerní dávku bobulek a půjdu spát. Dobrou noc :-)

ještě pro Honzu (Ne, 21. 11. 2010 - 20:11)

Z Vašeho posledního příspěvku bych tedy opravdu usuzovala spíše na BAP, pokud mohu vyslovit svůj amatérský názor. Váš popis jejích depresí i hypománií je velmi podobný tomu, co jsem ještě nedávno prožívala také... Držím palce, abyste zvolili nějaké vhodné řešení pro léčbu.

pro Moniku (Ne, 21. 11. 2010 - 20:11)

Ahoj Moniko, já sice cyklothymii mám a rovněž jsem o ní načetla mnoho prací, především zahraničních,jelikož těch českých mnoho není (pomineme-li pojednání o BAP), a považuji tudíž Tvoji seminárku za přínosnou. Nicméně se přiznám, že nemám chuť se o své zkušenosti touto cestou dělit, a předpokládám, že ani ostatní "postižení" ji mít nebudou. Nevím na jaké fakultě seminárku píšeš (FF UK či FHS UK, či LF UK atd.?), ale myslím, že nejlepší cestou by bylo získat zkušenosti přímo praxí v ordinaci, po dohodě s nějakým psychiatrem či psychologem. Některé fakulty různé praxe tohoto typu přímo zprostředkovávají a v rámci studia jsou i povinné. Zdraví Julie

Monika (Ne, 21. 11. 2010 - 18:11)

Zdravím všechny. Píšu seminární práci na cyklothymii, je to práce pro vysokou školu. Mám celou teoretickou část již napsanou, ale chybí mi kazuistika (životopis někoho kdo tuto poruchu má). Moc mi na práci záleží a nerada bych ji zahodila jen díky chybějící kazuistice a nechci si ji vymýšlet sama, pokud by někdo z vás byl ochoten mi ji propůjčit. Samozřejmě tam nemusí být vaše pravé jméno (navíc stačí jen křesní jméno), ani správné datum narození. Stačí jen když popíšete vaši situaci nejlépe od doby kdy se vyskytly příznaky, přes návštěvu psychiatra, léčbu a léky a jak se vám žije dnes. Nemusíte popisovat nic intimního (pokud sami nechcete) je to pouze pro studijní účely a nikde nebude zveřejněn žádný zdroj ani nic, co byste sami nechtěli. Je tu prosím někdo takový kdo cyklothymii má a byl by ochoten mi pomoci????

Honza (Ne, 21. 11. 2010 - 18:11)

Je to asi dost složité. Už jen to, co všechno může zapříčinit tyto nemoci a jak vratká je cesta k nim, ať už v těhotenství, dědičností nebo náročnými životními situacemi. Sebepoškozování má taky za sebou, dříve (hlavně v pubertě to u ní bylo dost časté, ale poslední 2-3 roky už to musí být opravdu hodně krizová situace aby se to stalo, je to vážně dost vyjímečné). Měla dost komplikované dětství a hodně se to na ní odráží, je strašně vztahovačná, bere vinu na sebe, nevěří si, když má deprese není schopná se rozhodnout ani o takových maličkostech jako jaký šampón si v drogerii koupit, nebo co si vzít na sebe. A potom naopak, některé dny ji musím hodně krotit, protože je výřečná, plná energie, nemusí spát, nepotřebuje nikoho je samostatná, má pocit jak je šťastná, jak je život skvělej, úžasnej, utrácela by za všechno možný i to co nepotřebuje, pomalu je superman - zvládně naprosto všechno, sebevědomá a má pocit, že ostatní (hlavně já) ji to chci zkazit. Právě proto nevíme..kolísáme mezi BAP a hraniční poruchou. Připadá mi, že se to hodně prolíná.

Julie (Ne, 21. 11. 2010 - 16:11)

Honzo, je jasné, že stres tyto stavy zhoršuje, u mě je to stejné. A když se střetne vrozená dispozice s nějakou nepříznivou událostí, tak je vymalováno. Na druhé straně, mě deprese či úzkosti, napětí a podrážděnost přepadávaly i o prázdninách, a řekla bych, že i bez příčiny (či kvůli něčemu naprosto bezvýznamnému). Mé hypománie také nemusejí mít důvod, prostě jsem velmi výřečná, lehce familiérní, celkově legrační, se spoustou nápadů, neposedím atd., pak následuje pokles. Léky však moji náladu srovnaly doslova do roviny. Co se týče hraniční poruchy, je pro ni mimo jiné charakteristické i sebepoškozování sloužící k odreagování psychického napětí. Jinak máte pravdu - znám ze svého okolí také případ hraničářky, který se dost podobá chování Vaší přítelkyně.

Reklama

Přidat komentář