Lékař, léčitel, nebo my sami?
Koncem osmdesátých let začalo veliké vření v některých státech, a s tím i vzestup zájmu o původní, nyní alternativní medicínu. Mnozí v sobě objevili mimořádné schopnosti, zjistilo se, že mnohé lze napravit bez léků a operací nabízených lékaři jako řešení. Teprve lékař, který nedá okamžitě lék, ale nabídne nejdříve zamyšlení, vyhledání a odstranění všech příčin, nabídne cvičení, dietu a podobně, případně i léčitele - takový lékař má skutečný zájem o nemocného. Tím, že mu nepomůže lékem, ale směruje ho ke změně způsobu života, může opravdu pomoci. Je jen věcí svědomí každého lékaře, jak opravdově chce pomáhat druhým. Čím méně vcítění, tím více léků, přístrojů, vědy a techniky. Všechny ty drahé investice do leků, výzkumu, přístrojů, nemocnic a pojišťoven medicína potřebuje - ale už neříká pro koho. Mnohdy pro ty, které nechala dojít pod svou monopolní kontrolou do už jinak neřešitelné zdravotní situace, třeba v nepřímé snaze o vyléčení, ale z neznalosti skutečných příčin.
Monopol klasické medicíny udržuje populaci v nevědomosti o možnostech alternativího léčení běžných, opakujících se a postupně se zhoršujících chorob: žlučníku, žaludku, zažívání, bolestí páteře, hlavy, poruch spánku a jiných. Nemocní s těmito chorobami jsou léčeni klasickou medicínou. Spolykají hodně tablet, chodí často na kontrolu, zafixují si, že jsou nemocní a potřebují lék - stávají se závislými na lékaři. Když onemocnění po čase dojde nutně do horších stádií, začínají teprve někteří hledat skutečnou pomoc. A najdou někdy léčitele - mnohdy pak už ani nejlepší léčitel nedokáže pomoci i při nejčistší vůli. Tam, kde alternativní medicína mohla pomoci, se o ní neví, nebo nechce vědět a lékaři ji nedoporučují, a tam, kde již nelze pomoci, ji často zesměšňují a bagatelizují: "Vidíte, stejně je to k ničemu."
Kdo chce hledat skutečnou příčinu nemoci, musí se učit vcítit do nemocného, cítit s ním. To se děje Až u opravdových léčitelů. Ti samozřejmě mohou být i mezi lékaři. Láska k nemocnému je u opravdového léčitele tou tajemnou diagnostickou a léčebnou metodou. Racionální chlad zázrak uzdravení nepřivodí. Ten je možno nemocnému zprostředkovat, když ho přimějeme, aby našel své autentické já a nastoupil životní cestu, kterou poctivě odhalil jako pravou. Kdo sám nedospěl k potřebě hledání příčin chorob u sebe a jen z módnosti či pohodlnosti vyhledá léčitele, který mu mnohdy dostatečně nezdůrazní nutnost vlastního přičinění, dochází pouze k záměně jednoho pasivního přijímání zázraku - od lékaře, v podobě léku, k druhému pasivnímu přijímání zázraku - od léčitele, v podobě energie, bylin a podobně.
K příčině nemoci má v současnosti blíže léčitel než lékař, protože medicína svým materialistickým přístupem se zabývá jen hmotnými důsledky duchovních příčin. Nejčastější léčitelské postupy mohou jít o stupeň hlouběji k příčině, protože například poznají, že bolest kolena je způsobena třeba nemocí ledvin a zaměří se na ledviny. Hlavně však dobrý léčitel ví o přítomnosti vyšších sil a energií, na něž se více či méně obrací a spoléhá při léčení. Teprve duchovní léčitel, poradce, či etikoterapeut pomáhá odhalit skutečnou příčinu v duši člověka. Za mnohou chronickou nemocí se skrývá dlouhodobě neřešený citový problém, stres, který žádná tableta za nás nevyřeší. Léčení nemá valného významu, nepřivede-li nás aspoň o krůček blíže k naší vlastní podstatě a nepřinutí-li nás změnit myšlení. Naslouchejme pozorně své nemoci, chce nám něco říct.
Zdroj: Co s doktorem - Vladimír Vogeltanz
Komentáře
Nebo přijdou až jsou zcela zničení, a myslí si že léčitel mávne rukou,a jejich předchozí život se vymaže jako zázrakem, atěch několik desítek let co se ničili a nemysleli na sebe, že budou pryč.NEBUDOU.
Dalším nesmyslem je to, že by léčitel měl léčit zdarma...To není až tak pravdou, protože i z minulosti tomu tak ne vždy bylo, ale spíše naopak...Nemá si jistě říkat astronomické částky, ale pokud se lidem věnuje denně, je to namáhaví, a pokud má výsledky, má dostat příslušnou odměnu.Kamkoliv přijdete, platíte za každou hloupost,a léčitel by měl být něco jiného?Třeba zemřít hlady, když se věnuje lidem?Kdo z vás, by dělal dlouhodobě něco zadarmo?
Ruku na srdce, kdo z lidí by dělal něco ve volnu zadarmo, když je to někdy dost psychicky i fyzicky náročné?
Pokud člověk přistupuje k léčbě aktivně, a něco pro to dělá sám, je to podstatně lepší, než pokud přijde, a tady mě máte...
Bohužel většina lékařů léčitele naprosto ignoruje, na druhé straně mě překvapuje, kolik je tady na tomto webu léčitelek s doktorským diplomem.
Ta hlavní potíž je v tom, že pojem léčitelství je velice široký a rozmanitý, jsou různé schopnosti těchto lidí, a to se nedá jednoduše škatulkovat a dávat pod zákon jak si to představuje současný ministr zdravotnictví.
Každý člověk je individualita, originál, a to dělá problémy při uplatňování paušalizovaných medicínských tabulek a zavedených postupů při léčení. Výhoda zkušeného léčitele, zejména celostního je v tom, že ke každému přistupuje právě s ohledem na onu individualitu, kterou na rozdíl od lékaře, respektovat musí, má-li být jeho práce úspěšná.
Tím nejdůležitějším z této trojice je však sám pacient, protože jak lékař, tak léčitel mohou jenom pomoci, ale to hlavní pro uzdravení musí vykonat on sám změnou svého myšlení, svého chování a svých životních návyků a zlozvyků.
- Odpovědět
Pošli odkaz