Je to psychické týrání?

anavi a jsi ty ještě člověk?Tohle si přece nemůžeš nechat líbit,máš v sobě ještě zbytky důstojnosti?Tak to skonči.

Jsem pres 20 let vdana, zacatek manzelstvi bylo ponizovani, nadavky, nuceny sex i pres bolesti. Vse jsem vydrzela protoze manzel miloval syna. Ale zustalo to veme a resila jsem to neverou. Pred x lety manel ode mne odesel, ze se mnou nemuze zit, vratil se az kdyz jsem se psychicky zhroutila a taky hlavne kvuli tomu ze jsme meli malou holcicku. po tom co se vratil se ptal jestli jsem mu byla neverna je, tak jsem mu priznala vsechny nevery. No potom to byl nekolik let ocistec. prezila jsem to , protoze jsem si myslela. ze si to zaslouzim, jeho nevera i kdyz bydlel u jine zeny nekolik tydnu byla nic. Potom po nekoik let klid a ja myslele. ze uz to bude v poho. Tedka v poslednim pul roce se chova hnusne, dela si ci chce a ja mam drzet hubu a nechat ho byt. jelikoz to nedokazu, tak se cas od casu neudrzim aje hadka. Doma je napeti a i kdyz jsem mu rekla ze sex nechci mit s clovekem ktery mi nadava, ze me to ponizuje, tak presto ho vyzaduje. Myslim ze ma jinou zenu. ale nedokazu mu to. U nas je napeti , nebavi se se mnou a lze mi. Vzdycky kdyz mu neco reknu tak ze me udela kravu a ze kecam, uz nevimjak dal. Poradi mi nedko?Dik

odkud jsi . nemas urcte dceu ktrary je 15 a nejsi a nebyls si zavpsla ,a mazelovi dceru miluju ale penize nemam

blatherskite.. how come we guys never complain?

ahojky, přečetla jsem si názor P.,že by byla sh?hopná ho zabít,já si zase ze srdce přeju,aby mu dal někdo takovou nakládačku,že by skončil,jak ten největší chudák na světě,aby poznal,jaký to je,když je někdo bezmocný,jako já.Vyhledala jsem si termín psychotik a psychopat,vyjde to nastejno,obojí jsou psychicky narušené osobnosti,které mají nějakou úchylku. Zjistila jsem,sice po dlouhé době,ale přece,že s něčím takovým žiju a přeji si,aby chitil jednou takovou ženskou,která mu ukáže,co to je ponížení, urážky atd. atd. musí to přijít,abych už měla klid. Držte se holky,pa pa R.

sama jsem od července,ale když jsem poprvé zůstala sama před deseti lety,myslela jsem,že to nepřežiju,no vidíš,zvykla jsem si natolik,že mi pak začal vadit život ve vztahu a jelikož to bylo samé omezování a další psych.terory,tak jsem toužila zase žít sama.Nevadí mi to,mám život zajímavej i bez chlapa.Ale poprvé to fak bylo děsný.Ale pokud zažíváš peklo,skonči to,nebo z tebe bude troska neschopná žití.To je cíl tyrana,vzbudit v ženě závislost na něm,at je to sebevětší vůl,dostaneš se do pozice,kdy budeš absolutně bez něho neschopná.
A samota je i krásná,našla jsem si na ní pozitiva a pak se líp snáší,ujasníš si věci,v klidu a nikdo tě nikam nebude tlačit.A pak až to budeš nejmín čekat,poznáš třeba toho pravýho.

Ivíku,můžu se zeptat jak dlouho jsi sama?Já se samoty hrozně bojím.Bojím se,že se budu strašně trápit.

máš pravdu,s věkem je to čím dál horší.Já našla odvahu a vztah ukončila,jinak bych se zničila.A i když je to někdy těžký,ten balvan,kterej spadl když odcházel,ten si budu navždy pamatovat,abych už tohle nikdy nedopustila.Zatím jsem sama a asi to tak dlouho zůstane.

Aha, tak to asi bude jiný případ. Můj muž, 45 let VŠ, byl v mládí děsnej tyran, žárlivec, který žárlil na mé rodiče, kamarádky... Když jsem byla nemocná TAK BYL RÁD!!!! A tvrdil, že je nejlepší, když nikde netrajdám a jsem pěkně doma. No, děsný. Teď, posledních pár let je to čím dál tím lepší, asi už je unavenej.

Janino,já si myslím,že je to s věkem ještě horší.Jemu je 55 let a mně 39 let.A je to čím dál tím horší.A on to samozřejmě na svůj věk hází.Chová se jak buran.A to doslova.

Lenko, mám úplně to samé doma už 20 let. Jenže jsem se v tom naučila chodit a diplomaticky s ním jednat, aby převládyly ty lepší stránky jeho povahy. Není to sranda, ale dá se to naučit. A ještě jedna dobrá zpráva, s věkem se to lepší...

Mám úplně stejný problém,jako Hela.Můj přítel je tyran.Ale nikdy si nic takového nepřipustí.Jsem s ním skoro tři a půl roku a úplně mě dostal na dno.Byla jsem vždy veselá a usměvavá a dnes?Jen se trápím a bojím se cokoliv říct,aby nebylo zle.A když chci ten vztah ukončit,kouká na mě jak na blázna,co vlastně chci.Že je vlastně ideál a já že jsem nevděčná.Při každý maličkosti na mě křičí,nadává mi,ale během chvilky je jak vyměněný.Jenže ve mně to je dlouho a nedokážu se s ním hned bavit.A opět je zle.Jsem urážlivá a vztahovačná... Už fakt nemůžu.Po přečtení vašich názorů slibuji,že se vážně pokusím odejít.Vím,že to nebude jednoduché,mám ho ráda,ale už teď mě dostal na dno a může být i hůř.

Tohle dělají hysterici.nemá to nic s polečného s láskou a vlastně to ani nedělá plánovitě.Hysterici prostě takovéhle vlny potřebují.Neustále sebe i okolní svět udržovat v napětí a musí být středobodem dění a citového života pokud možno každého ve svém okolí.Nejsou vlastni ani schopni milovat-pouze pokud couvnete,dostanou neodbytný pocit,že vás strašně musí mít.Drámy...to je jejich živná půda.

Helo
myslím, že takový vývoj,jak píšeš,všechny příspěvky tady naznačují, protože jakmile takový člověk vidí, že se mu oběť - promiň to slovo, ale jinak se to vyjádřit nedá-vymyká z rukou, tak okamžitě obrátí a začne být milujícím přítelem. Ovšem jen do té doby, dokud tě nebude mít tam, kde chtěl, t.j. na začátku. Nedělej si iluze, že by se změnil, pouze na čas změnil taktiku a za nějakou dobu budeš psát stejně, jako jsi psala první příspěvek, pokud u takového člověka zůstaneš.

Ahojky, no zmatek na zmatek. Divný to bude. Jak se říká, když někdo s Vámi nezachází pěkně, tak se zachovejte podobně jako zrcadlo, aby pochopil. Neublížila bych mu, ale byla jsem tvrdá tak, jako on. Výsledek - vše se obrátilo naruby. Dotklo se ho to, chtěl to řešit a popovídat si o tom, proč se takto chovám, cítil se dotčený a zraněný. Najednou mu vadí, že s ním zacházím jako on se mnou??? Rozum zůstává stát.

Ahoj Heleno, je to hysterik, všechna slova jsou zbytečná, vykašli se na něho. Dej si pozor, aby další vztah nebyl podobný.

Ahoj Heli, když jsem si to přečetla, tak mi naskočila husí kůže. Máš pravdu, jsem si toho vědoma, že to tak je, je to herec, kterému záleží jen na něm samotném. Já mu už ukázala, že se mnou tato hra skončila. Dost jsme se ve čtvrtek nepohodli, ale ze mě muselo ven to, co se za tu dlouhou dobu nahromadilo. Ostatně, jak jsem se od něj dozvěděla, vše byla má chyba - on přece nechtěl vztah a já to věděla, já si jen vše vykládala tak nějak jinak - to, že říkal, že mě miluje, že je hloupý, že se se mnou rozešel, to, že potřebuje mé objemutí, že se popral s mým kolegou, když si na mě dovolil šáhnout nebo to, že mi nabídl bydlení - to prý byly vše jen takové vtípky nebo prý se opil a nevěděl, co dělá. Takže sručně z jeho strany ---- má chyba, že jsem si to vykládala po svém. Jak jinak --- on přece chybu udělat nemůže, on je pan dokonalý. Když jsem se vybouřila (a pomohlo mi to, protože jsem konečně mohla říct vše, co si myslím), tak pak začal to své vysvětlování, proč a jak, a že mezi náma není ta správná jiskra na vztah a nevím co všechno. Na závěr samozřejmě dodal ... kdykoliv prý budu mít chuť, tak mu mám zavolat, že si o tom znovu promluvíme. ... není o čem, nikdy nebude mít pro mě uspokojivou odpověď na to, co napáchal. Občas si říkám, tak jak ty, proč jsem si s ním musela začít zrovna já. Vzalo mi to rok a půl života. Když jsem se z toho před tím dostala po půl roce, tak mě do toho zatáhl znovu a jsem tam, kde před tím. Štve mě to, protože mám teď zvláštní přístup k mužům - nemám chuť se jim podřizovat, dělat to, co by si oni přáli, abych třeba udělala, cítím to v sobě jako vykořisťování. Ráda bych jen obyčejný partnerský vztah, kde si jeden váží druhého. Věřím, že to přijde ... ale teď toho rozhodně schopna nejsem, zase do doby, než se z toho dostanu já sama v sobě. Ale on by se měl jít léčit a netrápit ostatní kolem. Jestli chce, tak ať si žije jak kůl v plotě, ale to by ho asi neuspokojovalo, ... ? Toto rozhodně není má představa o budoucím životě - žít sama, jednou za měsíc si zajet pro sex a pak se šupky dupky vrátit k sobě domů, aby si on mohl dělat co chce. Protože si prý na svou svobodu nenechá šáhnout. Existují ovšem ještě ti "správní chlapi"?

Miláčku, má jmenovkyně. takového muže mám za manžela, bohudík bydlím ve svém bytě 100 km od něj. Měla jsem se k němu přestěhovat, k čemuž nedojde, podám žádost o rozvod. Toto začalo po svatbě, když se projevil skutečně. Venku se projevuje jako nejlepší muž, doma je to : domácí násilí, psychické vydírání, manipulace, ignorování mých potřeb, sobec, který používá pro své potřeby ponižování, urážky a vyhrožování celé mé rodině. Nadělal spoustu dluhů, aby zveleboval barák po rodičích, jemu zatím patří jen 1/4. Má vyplatit sestru, ale ignoruje každého. Vezme si tam podnájemníky, aby je pak vyhnal na ulici, jako vyhání mě, pokud mu nedám všechny peníze, nedržím hubu a krok. Jsem mu prý podřízená!!! Všechny jeho neúspěchy jsou jen a jen má vina. Odjížděla jsem často v noci domů. Těšil se na mě, byl sex, plánoval budoucnost pak se ožral a začalo týrání.Toto chceš? Charitko? Oni ví, koho si vybrat. Jsem silná osobnost a na psychiatrii skončí on. Já už nereaguji na to, že nemá peníze. Jsou to dluhy na jeho majetku. Nedám mu už nic. Nemá ani na jídlo. Nelituju ho. Někdy jsem přijela, že zaplatím nějaké účty, ale opil se a už jel...Odjela jsem dřív než peníze dostal. Pak mi volá, co jsem to za manželku, že slibuju, že mu pomůžu a skutek utek. Vůbec si nepřipustí vlastní chybu.
Takto se stupňuje to, co prožíváš teď. Všechny odpovědi byly správné. Choval se tak vždycky a taky tak dopadl. Nikdo z rodiny ho nechce vidět, ani jeho synové. Ale!, oni jsou nevděční.
Nevím, nějaký smysl hledám za vším, proč jsem ho měla potkat. Asi jako silná osobnost jsem ho měla nechat dojít tak daleko, kde je. Vždycky s každým zametl on, vždy našel někoho, kdo mu pomohl. Byla to jeho máti, ale už nežije.Ukázalo se, že je neschopný vést samostatný, zodpovědný život. Bude si hledat "tu hodnou" a rychle zapomene na tu bestii jako jsem já. Pochopitelně, ode mě už nic nekouká. Jenže, tolik lekcí jsem se mu snažila dát, jede vysloveně proti vlastním zájmům, ani to mu nedojde. Soupeří kdo z koho! To je manželství? Takže, nenapravitelný, z tyrana se mění v oběť, v hlavě mu šrotí jen to, jak mě dostat tam kde potřebuje (žádné zdrcení, 3 dny nespí, kouří). Heli, to si pleteš, proč se tak chová, on netrpí, on vymýšlí další akce! Nemá rád nikoho, ač se tak tváří. Neví, co je láska. Přesný popis tvého případu. Přesvědčila jsem tě? Přivolá tě, promiň, zašuká si, odkopne tě a ty budeš stále skákat přes jeho hořící kruhy...v tom vidí on smysl svého života a ty???

Honzo, protiřečíš si, když je potřebuješ, je jeho povinností je napsat, jinak je asi nejsou nutné, jsou to totiž léky na dlouhodobé užívání.

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Seropram + Rivotril / Lexaurin) Mám problém si to prosadit u mého lékaře. Můj email je n.pet"centrum.cz