Je to psychické týrání?

Zdravim chtela bych radu...No i po tak dlouhé době musím reagovat: Přítel, dítě, jeho matka. No tohle hraničí s nějakým týráním a omezováním osobní svobody. Od přítele bych se opdstěhoval na tvém místě, matka patří do blázince nebo vězení. Je to přítel ne manžel - jeho matka na tebe policii nezavolá a dítě ti neseberou. Podle mě jde o to se odstěhovat. Přeji at to dobře dopadne.

Zažívám něco podobného...Ahoj, zažívám nyní úplně totéž. Kdyby sis o tom chtěla popovidat, napis mi na mail..

[email protected]

Zažívám něco podobného...Ahoj, zažívám nyní úplně totéž. Kdyby sis o tom chtěla popovidat, napis mi na mail..

[email protected]

Zdravim chtela bych radu prosim
pred 5 mesici jsem porodila holcicku a jde tady o to ze jsem z brna ale ted bydlime ve znojme a mam v brne rodinu ale jde o to ze Matka od meho pritele z kterou zijeme v baraku me nechce pustit do brna za moji mamou a rika ze jak to udelam ze name zavola policii a ze me malou vezmou ale jsem svobodna matka a nevim co delat sem v koncich uplne nadne psychicky.. poradite mi prosim co a jak delat dekuji mooc..

máš pravdu ale já jsem vyčerpaná musim se nějak dobít ...asi příroda......pa kotě

Věř mi, ve svém životě jsem si prošla peklem. Od psychického teroru, přes pěsti včetně zneužívání. K tomu, kčemu jsem došla nepřišlo hned. O ztracené sebedůvěře, kterou hledám do teď, ani nemluvím. Ještě v září minulého roku mě drtila sposta věcí, ale uvědomila jsem, co mám. Co mám teď. Jaký vztah mám teď. Jakého člověka mám teď vedle sebe. Vím kdo jsem a co jsem. Vím, co chci. Vím, kam chci jít. Vím, že chci pomáhat lidem a dětem, kteří o pomoc stojí. A snažím se pro to dělat maximum. Každá věc, která se mi podaří, mě posílí. I teď jsem v nezáviděníhodné situaci, ale tahle situace přestala být problémem v okamžiku, kdy mi došlo, že záleží na mně samotné, jak se k tomu postavím. Ano, rozbrečím se, ano jsem někdy zoufalá, ale když se rozhlédnu kolem sebe a uvědomím si, kam jsem došla, čeho jsem dosáhla a kdo mi stojí po boku, vím že jsem vítěz a dokud to bude tak, jak to je teď, tak vždycky vítězem budu. Všechno je v naší hlavě.

tak ty si dál než já .....ale vše co říkáš je mi blízké ...když už se nedokážu zabít musím najít způsob jak žít dnes a tom nejsem dvakrát ... abych to psala tak inteligentně jako ty jsem vyčerpaná ale taky to umim ...proto ti rozumim a dík za sílu co jsi mi poslala ....musim si nastavit priority....

Nejhorší je najít ztracenou sebedůvěru a víru sám v sebe. Když se tohle podař, pak už je všechno OK. Každý člověk je indivisualita, ale je důležité, aby měl člověk rád sám sebe takového jaký je i se svými chybami, protože nelze být dokonalý. A když klady převažují před zápory a scoje zápory otočíme v klady, je všechno v pořádku. Každý máme svoje chyby. A nejhorší je, když kvůli svým negativům která máme pohrdáme sami sebou. Protože nám to někdo vtiskl do hlavy. Nelze být dokanalý a po rozchodu s člověkem, který ubližoval si tohle je třeba vtisknout do paměti. Naučit se mít rád sebe takového jaký jsem. Někdo je tvrdohlavý, někdo impulsivní, někdo takový a jiný makový, ale když se umím omluvit, říci promiň, mrzí mě to. Je to normální stav věci. Takže nalézt sám sebe, přijmout sebe samého jaký jsem, mít se rád, je hodně důležité a stěžejní v životě samém. Nastavidt si hranice, vymezit si osobní prostor. Naučit se říkat ne.

souhlasím s každým slovem ...
je dobře že jsi našla pud sebezáchovy....
vše je v hlavě ....a když to tam neni musí se to naučit ... mít rád sama sebe taky mi to dává práci ale už se nechci trápit zbytečně ...třeba tim chlastem apod....jsem citlivá a složitá myslím že se člověk musí přestat bát sebe.

já si tim prošla nemám...Ono je to hrozně složité, ať jde o týrání a jakoukoliv manipulaci. Dotyčný vzbuzuje pocit viny u té oběti. Snažíš se zěmnít a přemýšlíš nad sebou, co děláš špatně, pořád se snažíš zdokonalovat, ale ať uděláš, co uděláš, je to špatně a jsi čím dál horší a nesnesitelnější, pro toho druhéhp. Popisuje ti, jak a čím ho týráš a snažíš se to napravit. Vím, o co jde. Zažila jsem si něco podobného, ale ne bitím. Vinu jsem dávala sobě samé, ale ať jsem udělala, co jsem udělala, všechno bylo špatně. Nakonec mi sám dotyčný řekl, že se snažím udělat všechno pro to, abych byla dokanalá a tím všechno podělám. Uvědomila jsem si, že jsem chyby dělala a že to, co jsem mohla, tak jsem napravila, ale ten dotyčný chtěl více a více a pak se sám prořekl a mě došlo, že se mnou manipuluje. Odešla jsem. Jenže někdy než člověk dojde k tomu, že je někým utlačován a manipulován, tak prostě padne na dno v tom lepším případě. Najít sílu odejít je také těžké, ale stojí to za to. Stojí to za ten pocit volnosti a svobody. Moc se sám rozhodnout kam jít a kdy. Věnovat se svým zájmům. svým koníčkům. Jít jen tak pokecast s kamarádkou, kamarádem, bez výčitek a urážek toho druhého. Sama te´d podnikám aktivity, abych sama mohla pomáhat těm, co pomoc potřebují a hlavně pomoci chtějí.

já si tim prošla nemám už rodiče nikoho je mi 40 a bála se žít sama nechala jsem sebou manipulovat a když jsem začla říkat ne vše se zhoršilo byla jsem i v azylu protože mně mlátil .....a vyhazoval ....a věčný urážky nonstop už jsem se chtěla i zabít ....uplně mně vycucal sílu svým chováním našla jsem si pak bokem alkoholika on byl hodnej ale slaboch ale na tu dobu mi pomohl psychicky že jsem měla "oporu" ale začla jsem chlastat s nim protože jinak nás nic nespojovalo .....takže pak jsem zjistila že tudy cesta jen do pekla ....šla jsem na léčení a opustila svuj minulý život mám psa a podnájem a práci chlapi se snaží ale já zatím nedala nikomu šanci .pomáhám lidem dělám si kurz a pomáhám alkoholičkám protože to dokážu pochopit.Tereza nejsem ale zatim se cítím vyrovnaná.už bych se nenechala trápit .všem přeji at to zvládnou odejít......

Já bych dal za pravdu Georgovi a ještě i teď vyhledal právníka.
Existují tzv. právníci pro chudé, kteří sice neučiní žádný právní úkon, ale situaci Vám zadarmo rozeberou, navrhnou řešení a Vy se potom můžete rozhodnout, zda do toho půjdete nebo ne. Hlavně Vám dá cenné rady do budoucna, abyste nedělali zcela zbytečné chyby. O tu hlavně jde.

Opravdu všem děkuji. Občas potřebuji vypustitr ventil. A psaní, to jsem já. Za život jsem toho více napsala, jak namluvila. Omlouvám se vám, že jsem si dovolila se takto veřejně vyzpovídat, ale někdy mám chuť všechno vyřvat do světa.Ano, je to můj řev, kterým si ulevím. Někdo mě pochopí, někdo ne, ale to nevadí. vezmu si z toho, co je třeba. Ještě jednou díky.

Opravdu všem děkuji. Občas potřebuji vypustitr ventil. A psaní, to jsem já. Za život jsem toho více napsala, jak namluvila. Omlouvám se vám, že jsem si dovolila se takto veřejně vyzpovídat, ale někdy mám chuť všechno vyřvat do světa.Ano, je to můj řev, kterým si ulevím. Někdo mě pochopí, někdo ne, ale to nevadí. vezmu si z toho, co je třeba. Ještě jednou díky.

Opravdu všem děkuji. Občas potřebuji vypustitr ventil. A psaní, to jsem já. Za život jsem toho více napsala, jak namluvila. Omlouvám se vám, že jsem si dovolila se takto veřejně vyzpovídat, ale někdy mám chuť všechno vyřvat do světa.Ano, je to můj řev, kterým si ulevím. Někdo mě pochopí, někdo ne, ale to nevadí. vezmu si z toho, co je třeba. Ještě jednou díky.

Opravdu všem děkuji. Občas potřebuji vypustitr ventil. A psaní, to jsem já. Za život jsem toho více napsala, jak namluvila. Omlouvám se vám, že jsem si dovolila se takto veřejně vyzpovídat, ale někdy mám chuť všechno vyřvat do světa.Ano, je to můj řev, kterým si ulevím. Někdo mě pochopí, někdo ne, ale to nevadí. vezmu si z toho, co je třeba. Ještě jednou díky.

Opravdu všem děkuji. Občas potřebuji vypustitr ventil. A psaní, to jsem já. Za život jsem toho více napsala, jak namluvila. Omlouvám se vám, že jsem si dovolila se takto veřejně vyzpovídat, ale někdy mám chuť všechno vyřvat do světa.Ano, je to můj řev, kterým si ulevím. Někdo mě pochopí, někdo ne, ale to nevadí. vezmu si z toho, co je třeba. Ještě jednou díky.

Opravdu všem děkuji. Občas potřebuji vypustitr ventil. A psaní, to jsem já. Za život jsem toho více napsala, jak namluvila. Omlouvám se vám, že jsem si dovolila se takto veřejně vyzpovídat, ale někdy mám chuť všechno vyřvat do světa.Ano, je to můj řev, kterým si ulevím. Někdo mě pochopí, někdo ne, ale to nevadí. vezmu si z toho, co je třeba. Ještě jednou díky.

Díly všem. Tak teď už vím, co by se dalo, tenkrát jsem to nevěděla, ale na právníka nemáme peníze. Opravdu ne. Co se týká těch dluhů. K soudu to nemá cenu dávat. Zase by to byly vyhozené peníze. Na právníka nemáme a soudní proces také někdo zaplatit musí. Stačí, že bude přítel muset dát 2000 korun až dojde na rozvod. Ona se na tom podílet nebude. Ona je typ člověka, že veškerá zodpovědnost jde kolem ní a přehazuje ji na druhé i vinu. I kdyby jí soud nařídil platit dluhy, nebude je platit. A pro klid duše je lepší mít všechno srovnané v sobě i venku a oan na to hřeší, ale bihužel to v nejmenším neocení a ještě se vysmívá. Nemá cenu se s ní hádat, ustupuje se, kam až to jde a když už ro nejde opakujeme neustále dokola stejné argumenty. Teď už právníka nepotřebujeme, ona se už ukamenuje sama. Nezůstalo jí v rukách nic, žádný argument. Jen moje diagnóza a pokud se udělají psychologické posudky, projede to. Navíc soud má lékařské a psychologické zprávy toho malého a ty jasně mluví proti ní a ve prospěch mě. Opravdu se už ukamenuje sama. její stupidní argimenty psané k soudu jenom soudkyni utvrdí v tom, jaká je.

jak tu píšeš,i na ní...Evi,radím vám dobře,i když sám tyhle právní věci nesnáším,běžte štěstí trochu vstříc a alespon se poradte s právníkem.Když uvidí,ta bývalá manželka,že se umíte bránit,dá vám pokoj. Hodně štěstí.