Reklama

Je to psychické týrání?

dana (Ne, 21. 8. 2011 - 11:08)

tak díky za odpovědi

P. (Ne, 21. 8. 2011 - 10:08)

ahoj. taky bych mla dotaz,...Dano, chtelo by to pribrat si par vedlejsaku, abys ho uzivila! Jeden pres den a dalsi na noc! Deprese, nedeprese!
Ted konec jizlivosti. To, co delas je totalni sebeobetovani a jak dlouho to vydrzis?! Tvoji rodice to zrejme vidi a jsou z toho nestastni.
Budes se muset rozhodovat sama, ja muzu pouze poradit, abys to udelala vcas a neskoncila jako udrena troska!

Lea (So, 20. 8. 2011 - 21:08)

ahoj. taky bych mla dotaz,...Lempl a kriminálník, který si zvykl na pohodlný život. Jak si může dovolit, něco vyčítat tobě. Chyť ho za flígr a žeň svinským krokem. Vdržela si to bez něho dost let, zvládneš to i dál.

dana (So, 20. 8. 2011 - 21:08)

ahoj. taky bych mla dotaz, zda jde o psychické týrání, jsme s manželem 21 let, máme 2 děti, z toho byl 2x ve vazbě, 1x ve výkonu trestu 3 roky, čekala jsem na něho s dtmi naprosto sama, jelikož rodina se od nás, i vnoučat naprosto odvrátila, bylo mi řečeno od rodičů, že mi pomohou až se rozvedu, a přestěhuji. Tak jsem se zařídi la po svém, jelikož ani jedno jsem v plánu neměla. Bylo to elmi těžké. Teď je manžel již 3 rokem bez práce, nechtějí ho zaměstnanost kvůli rejstříku trestů,na dceru 13 let, mi peníze nedává, na domácnost také ne. Veškeré výdaje a nájem hradím sama z platu státní úřednice. Na dovolené jsme nebyli 4 roky. Přes to všechno, manžel tvtrdí, že se na víc než na práci v kanceláři nezmůžu, tak ať se pak nedivím,když nejedeme ani na tu dovolenou. Až poděkuju svým rodičům,že se o mě nestaralia nestarají. Tak nevím, co dělat. Již takhle trpím depresemi, a ještě tohle. Máte někdo podobné zkušenosti? Kdyžtak předem děkuji za odpověď. Dana

Petra (Pá, 19. 8. 2011 - 23:08)

Iveto neměla si to lehké.

Iveta (Pá, 19. 8. 2011 - 00:08)

Helenko, děkuji za tvá slova,potěšila mě.
Je to pravda, jakmile čloběk miluje druhé víc jak sebe, je to cesta do pekel a to doslova. Zbydou jen oči pro pláč. :(
Snažím se mít sebe ráda, ale je do těžko,
20 let s tyranem zanechalo stopy.

Helena (St, 17. 8. 2011 - 05:08)

Omlouvám se za překlepy,...Ivetko, je mi líto, co jsi prožila.Ale moc ti přeji,že umřel..Snaž se žít a nevzpomínat. Minulost jsou už jen naše myšlenky, vlastně už neexistuje. Žij pro TED a pro sebe především. Nevěř nikdy, že máš mít ráda někoho víc,než sebe. Tak se uhlídáš.Tak si i zlepšíš myšlení, mít sebe opravdu ráda..Ono se to všude říká,ale také to funguje. Mně to změnilo život k dobrému.

Iveta (St, 17. 8. 2011 - 01:08)

Omlouvám se za překlepy, ale vzpomínky mě vždy rozruší.

Iveta (St, 17. 8. 2011 - 01:08)

Zdravím všechny ženy, které neví co dál. Chci se s Vámi podělit o vlastní zkušenost s odchodem od tyrana do azylu.
Žila sem dlouhá léta s tyranem (invalidou) a zastání nebylo žádné. Vždy jen řeči typu, ale on je hodný. Ano, byl hodný před druhými lidmi, ale v soukromí dost často zlý a nepřející a když se opil i nebezpečný.
Nevydržela sem jednoho dne jeho chování a řekla dost. Byl to nejtěžší den mého života. Bezmoc, nezájem okolí i nejbližší rodiny. Dostala sem se do azylu, kde mi řekli, že tam můžu být jen rok a pak si hledat podnájem, žádné, že dostanu byt!
Manžel vyhrožval, že nebude platit byt a udělá dluhy, musela jsme mu byt nechat. :(
Bylo to šílené, je to už pár let, ale mráz mi z toho běhá do teď.
V tom azylu to nebylo zas tak krásné, jak si mhnoho žen předtavuje, byla tam většina žen romské národnosti a chodili je navštěvovat příbuzní. A ještě vyžadovali, že museli ženy absolvovat psychologické sezení a jiné věci. Žena, která je na dně je ráda, když zůstane sama a ne kolem sebe plno lidí a a různá sezení.
Stála sem před volbou zůstat v azylu a nebo odstěhovat se hodně daleko. Zvolila sem podájem v cizím městě v jiném kraji.
A závěr, když bývalý manžel zemřel, šla mu moje matka na pohřeb.
Snažte se ušetřit co nejvíc peněz a raději odejděte někal do podnájmu a hodně daleko, jinak vác bývalý tyran bude pronásledovat.
Do konce života na vše co mi dělal nezapomenu.

Mirka (Út, 16. 8. 2011 - 22:08)

Vážení, dobrá rada je pro...Když je chlap soudný, tak přizná, že práce je odpočinek opraoti tomu být celý den doma kolem dětí, vařit a uklízet - není na tom nic špatného, že když přijde muž domů, tak by se měl zase pro změnu věnovat dětem on - vždyť to je přece radost pohrát si s dětmi hoďku, dvě, ne?...pak by měly jít spát.
Opravdu nevidím žádné týrání na tom, když žena chce, aby se muž taky věnoval dětem.

Karla (Út, 16. 8. 2011 - 21:08)

Karlo, uplně ve všem...Helo, ono nám asi nezbyde nic jiného, než si pomoci sami. Chtělo by to chytrou právničku, ekonomku a jednu ( pro začátek), která má nemovitost, kde by bylo pár bytů.Až by se to rozběhlo, platilo by sdružení nájmy.Postavil by se další dům. Pomoci bychom si musely finančně. Založit účet, kam by určitou částkou přispívaly ženy každý měsíc. Žádná nevíme, kdy budeme ve svrabu. Vše by bylo samozřejmě právně ošetřené. A přitom neustále vyvíjet tlak na vládu, zapojit média, získat sponzory, uspořádat pochod, dobročinné akce, cokoli. Jenom nesedět se založenýma rukama. Když jsou peníze na kriminály, aby se grázlům dobře sedělo,tak by se musely najít i pro nešťastné ženské.

! (Út, 16. 8. 2011 - 09:08)

Karlo, uplně ve všem...zareaguj take na prispevek "Maru". Ted jsi chytra, to neni tyrani? Kdyby ji ubalil, tak jsi opet na koni, ze muz bije zenu.

Helena (Po, 15. 8. 2011 - 23:08)

Kdy už konečně platit...Karlo, uplně ve všem souhlasím,...Každý má plno keců,ale na ženy se kašle. Ty aby pak žily jako chudinky v azylovém domě,když je vyštvě ožralý násilník..Je to ostudné,že tady nemají žádnou oporu v zákonech..
Ženských hnutí je dost,ale o tohle se nestará nikdo. Hlavně,že vojáci jsou nasazení v zemích, kde se nedodržují lidska práva a co tady? Tady se snad dodržují?!Nebo žena, matka spolu s dětmi nejsou lidi? ne, ale nemají naftu

Maru (Po, 15. 8. 2011 - 22:08)

Vážení, dobrá rada je pro ženu nad zlato. Jsem žena, ale mám bratra, kterého švagrová psychicky týrá už mnoho let. Ona to nepochopí, protože má IQ tykve. Děti vychovává příkazy, zákazy, křikem, falešná je pěkně. Jakmile se jí něco nezdá, je křik a výčitky typu"když jsem byla těhotná, musela jsem na zahradě uvazovat rajčata a ty sis v klidu seděl v práci". Kdyby jí někdy jednu třísknul, ani bych se nedivila, protože pokud chlap přijede z práce a paní domu mu okamžitě naservíruje děti s tím, ať si jich tady užije, že je za celý den naběhaná, tak je tak blbá, až to bolí. Asi si dáma myslí, že je to jak za komunistů a někoho v práci dnes nechají odpočívat. Abych to upřesnila - švagrová šla na MD v r. 1994 - z tehdy ještě státního podniku, teď má uznaný půlinvalidní důchod a nepracuje, ani si práci nesnaží najít. Děti jsou již odrostlé, ale pořád má křivdu. Bratr do hospody nechodí, přesčasy nedělá, takže po práci ihned hupká domů a stejně se nezavděčí.
Poraďte mu co s despotickou, nepříjemnou ženskou.

Karla (Po, 15. 8. 2011 - 21:08)

Kdy už konečně platit zákon, že byt opouští ten, kdo páchá domácí násilí. Ale ne na 10 dnů, ale napořád. S těmi grázly přece někdo už musí zatočit. Paní Iloně bych radila, aby se obrátila na nejbližší útulek, kam by jí dočasně umístili zvířátka. Já bych se jich také nevzdala. Může je chodit navštěvovat. Potom bych šla do azylového domu a začala tlačit na sociálku. Ať mi nikdo neříká, že nemají byt, pro nešťastnou ženskou, když ho mají pro cikány, kteří si svůj vybydleli.
V této zemi chybí silné ženské hnutí, které by dokázalo ženám v nouzi pomoci. Právně, finančně s bydlením. Jít do rozvodu s dobrým právníkem, je poloviční výhra. Pánové by si to možná dobře rozmysleli, když by viděli, že se před nimi nikdo neposadí na zadek. Hrdinové, bývají totiž jenom před slabším, silných se bojí. A oni se musí začít bát. Jinak nemáme šanci a budou s námi zacházet ještě hůř.

utíkej? (Po, 15. 8. 2011 - 00:08)

To je tedy rada.Bez peněz, bez jistoty, kde se žena octne po roce pobytu v azylu. Lehce se radí hůř dělá. Ikdyž žena je obětí domácího násilí málokdo v okolí to uzná a pak žije z pocitem, že nadělala!

Jiřina (Út, 9. 8. 2011 - 00:08)

Já jen doufám, že už to...už jste od něj pryč ? mám doma samé a trvá to už několik let,popora nikde žádná mám strach odejít, že to nezvládnu finanačně.

Ilona (Ne, 7. 8. 2011 - 18:08)

Ahoj Beáto,do Azylového domu bych šla,ale mám hodně pejsku,papouška a kočičku,nedokážu je opustit,jinak mám 21letou dceru,psychiku má rozhozenou při buzerování jako já,nevím jak mám začít,myslím si že jsem silná osobnost,ale nejsem

Beáta (So, 6. 8. 2011 - 00:08)

Tak jsem udělala si...Ilono,
utíkej od něj co nejdříve, klidně do nějakého azylového domu, ale utíkej a nezdržuj se dokazováním něčeho jeho rodičům. Bylo by to ještě horší. A hlavně: pokud u vás dojde k fyzicky násilné scéně a bude tě bít, tak se snaž zamezit tomu, aby to děcko vidělo-a nedejbože, aby jsi přitom brala děcko do náručí!
Popisuji tady extrém, který snad doma nemáš, ale nemůžu si pomoci, přitom, co tady popisuješ mě prostě napadá to nejhorší.

K (Pá, 5. 8. 2011 - 15:08)

prosím o názor:
jsem...Váš dědeček podle mě trpí stařeckou demencí. Neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. A nejspíše se mu zalíbilo, mít nad někým moc. Tito lidé jsou paranoidní a nikdo neví, co se jim děje v hlavě.Chce, abyste prosily a on si s vámi dude hrát, jako kočka s myší. Bohužel, nemovitost je jeho a nemáte šanci. Být vámi hledám si podnájem nebo pronájem. Bude vás otravovat ještě tam, protože jak odejdete, ztratí zdroj své pokřivené zábavy, ale buďte tvrdé. Jak on k vám, tak vy k němu. Až vám bude někdo vyčítat, že se o něj nestaráte, pošlete je někam.

Reklama

Přidat komentář