Je to psychické týrání?

Já jsem to takhle měla s...ja chodím k psych.ale trapím se pořád,ona se vždycky matka ozve,přijede k nám ,je to třeba měsic v poho, a pak zase zacne,je to pořád dokola....mám i špatné sny,pamatuju si když sem se bála chodit domu i ze školy,když sem měla 4ku,jak ta mě zmlátila,pamatuje si to i mé okolí, ale má matka si to neuvědomuje, ještě řekne že mě mlátila málo.A jak dlouho se nebavíš s otcem?A jak to zvládáš?

Ahoj,je mi 25 let,má matka...Já jsem to takhle měla s otcem a přerušila jsem s ním veškeré styky a mám klid! Stejně mi ublížil - psychicky, jak to jen šlo a mám to v sobě pořád. Oni se nezmění, jsou to svým způsobem nemocní lidé. Ono se lehko řekne, máma je máma atd., ale nejsme tu proto, abychom si nechali ubližovat, každý má právo na svoje štěstí, lásku, pohodu. Pokud nás vlastní rodiče ničí, prostě je nepouštět k sobě, ať se děje, co se děje. Tak to vidím já. Nebo se poraď někde v krizovém centru. Určitě nejsi jediná.

Ahoj,je mi 25 let,má matka mě od mala psych.tyrala,pořád mi nadávala,jak sem blbá,jak mě nikdo nechce,jaká sem svině a když sem její urážky,ji chtěla vyvrátit,utočila na mě že jsem p...a ku....,šíleně to bolí do ted,mám svůj život,manžela díte,a pořád se do mě stará co dělám špatně,jestli mám doma uklizeno,zalité kvíta,že sem se neměla vdávat,přitom sem štastna,dokonce dělá peklo mezi mnou a mým bratrem,vždycky ho pomlouva a pak když mu to řeknu, zapře to a řekne že dělám peklo já.Když sem se ji s něčím svěřila,s něčím co mě trápilo,třeba že sem se pohadala s kamarádkou,ona to vždy použila v zápětí když sme se hadali a nadala mi že se nediví že s takovou pi...jako sem ja se ma kamaradka nebavi,už to psychicky nezvládám,řekla sem ji při nedávé hádce,at už se stará o sebe a řekla mi že sem ku...a pi...zase,pořád mám psych,problémy,když sem byla malá zamykala mě po tmě do koupelny,lechtala mě až sem brečela a dávala na mě polštář jako kdyby mě dusila,nevím už co mám dělat....má někdo taky nějaký problém?jako ja.....nechci byt jako ona ke svým dětem a snad nikdy nebudu!

ahojky..když vás tady tak...Začínají se u něho projevovat psychopatické rysy osobnosti a bude se to stupňovat, čím víc mu dovolíte, tím víc bude ubližovat. Vztah postavený na soucitu nemá smysl. Pokud si nejste jistá, promluvte si o něm s psychologem, když mu vylíčíte partnerovy "móresy", dokáže vám říct, jestli je normální on, nebo děláte něco špatně vy.

ahojky..když vás tady tak čtu, rozhodla jsem se také napsat. jsem s přítelem pět let-je mi 24 jemu 26, již třikrát mi vzal telefon a projel sms, také mail apod. i když neměl sebenši duvod. našel nějaké zprávy, které vyhodnotil že jsou od nějakého jiného chlapa. já si o tom vždy chtěla promluvit, ale on místo aby se mnou mluvil, tak odejde. dělá mi naschvály a jen vždy tak mimo mi třeba zmačne ruku abz to bolelo. nebo mě svhválně uráží před kamarády. já jsem poměrně společenský člověk a bavim se stejně s jeh kamarádama tak s mýma, ale on jakobby naschvál moje kamarádkz nezdraví a je na ně hodně nepříjemný i když nemá důvod a ví že mi to ubližuje. za poslední cca rok mi sám od sebe nedá pusu, o pozornostech nebo dárkách nemluvim, těch se stěží dočkám na narozeniny newbo vánoce. bydlíme spolu, ale doma mi s ničím nepomůže, o všechno se starám já, on vždy jen přijde nají se a tím to končí. dříve bydlel s maminkou a nevímn, zda to nemá souvislost... je mi líto ho opustit...ale asi není jiná šance?? chybí i hloupé děkuji nebo omlouvám se...

ahojky..když vás tady tak čtu, rozhodla jsem se také napsat. jsem s přítelem pět let-je mi 24 jemu 26, již třikrát mi vzal telefon a projel sms, také mail apod. i když neměl sebenši duvod. našel nějaké zprávy, které vyhodnotil že jsou od nějakého jiného chlapa. já si o tom vždy chtěla promluvit, ale on místo aby se mnou mluvil, tak odejde. dělá mi naschvály a jen vždy tak mimo mi třeba zmačne ruku abz to bolelo. nebo mě svhválně uráží před kamarády. já jsem poměrně společenský člověk a bavim se stejně s jeh kamarádama tak s mýma, ale on jakobby naschvál moje kamarádkz nezdraví a je na ně hodně nepříjemný i když nemá důvod a ví že mi to ubližuje. za poslední cca rok mi sám od sebe nedá pusu, o pozornostech nebo dárkách nemluvim, těch se stěží dočkám na narozeniny newbo vánoce. bydlíme spolu, ale doma mi s ničím nepomůže, o všechno se starám já, on vždy jen přijde nají se a tím to končí. dříve bydlel s maminkou a nevímn, zda to nemá souvislost... je mi líto ho opustit...ale asi není jiná šance?? chybí i hloupé děkuji nebo omlouvám se...

Dobrý večer,strašně se...Míšo, podle dítěte, které je senzitivní a upozornilo, že s otcem není spokojené, to v pořádku není. A také, jakmile se někdo zeptá, zda nemá ve vztahu problém, většinou ho má.

musíš se snažit násilím ho vytěsnit z hlavy,nestýkat se sním,nemyslet na něj...odpovídej třeba na inzeráty na seznamce..na seznamu...víš kolik kluků tam píše,že už nechce být samo?
Tento jak je k tobě zvyklý se chovat,tak se bude chovat i za deset let...i kdybyste se náhodou nedejbože vzali...

Ahoj, je to psychicke tyrani jak vysite... ja si tim bohuzel sama prosla. Ted co jsem sama, tak se teprve jaksi vracim k normalu, a trva to roky!!! Jak se divam zpetne na ty nekonecne sceny a nadavky a (ano, take) bitky, tak jsem vyvodila nekolik veci: manzel mel zenske, a kdyz se chtel "urhnout" tak vyvolal poradnou hadku. pritom mi nadaval a delal ze je zarlivy a ze jsem mu neverna, nasledovala obrovska hadka, o nicem, pak mozna "pestni zapas" (hadej kdo vyhral...?), pak trisknuti dvermi a celou noc pryc. Pak se to vystridalo obdobim kdy byl klid a on byl mimoradne hodny, to jsem se uklidnila a zase se zamilovala. A pak zase - uder.

Nechci te strasit s tim ze ma zenskou, ale je to vic jak pravdepodobne, mam kamaradky ktere si prosly tim samym a taky v tom byly opakovane nevery ze strany manzela, anebo stala znamost (to uz se znacne priostri). Oni si panove totiz nejak museji omluvit to co delaji, a jak jinak nez tim, ze jejich zenska je ta spatna, ta podrazdena, ta zla?? Vyvolat hadku je prece tak lehke, vzdy se neco najde, a pokud znate toho druheho leta, tak je to jak nic. Dale jen staci vse zamlzovat, toho druheho naprosto splest, zblbnout, a vyvolat bitku? I to jde.

Bohuzel na tebe ten tvuj hraje jak na housle, a ted ti pravdepodobne uz staci jen malo. Vsimla sis urcite, ze hadky jsou vyvolavane, kdyz jsi nejvic unavena, ze? I tohle panove maji vymakane. Pokud vidi ze jsi v pohode, asi jentak nezacne.

Nechci te strasit, ale tohle nikam nepovede a bude hur. uz to ze jsi sem na doktorku napsala, svedci ale o tom, ze vis. Uz hledas pomoc, ne zcela viditelne, ale neco v tobe uvnitr se brani. Ja ti jen muzu doporucit jedno, zbav se ho a to co nejdriv!!! Ja vim ze se to lehko rika, mne to trvalo leta take... Ale bohuzel jina cesta nevede. Pokud se toho bojis (urcite ano!!) tak sem jen pis, a samozrejme navsteva nejakeho odbornika by byla na miste... i kdyz najit "odbornika" to je take pech. Ja byla u psychologa a neumel nic jineho nez mi napsat antidepresiva, a pak jsem se horko tezko zbavovala zavislosti na nich, a take to ten muj pouzil proti mne, ze nejsem schopna se starat o dite, "vzdyt je na praskach". Proste sem pis, a zacni premyslet jak od nej co nejdal... Mozna ti pomuze vyse napsane, mozna ne, kazdopadne drzim palce.

Dobrý večer,strašně se stydím,že tady píšu co píšu.Mám strach,abych manželovi neublížila,protože vlastně sama nevím,třeba je to v pořádku.
Jsme spolu již 12 let.Máme dvě děti,mladší syn je postižený,je autista,takže to máme těžké.
Můj manžel pracuje,já také.Snažíme se o děti starat střídavě,je pravda,že já samozřejmě více,protože vydělávám méně.Do toho mi teď diagnostikovali vážnou nemoc.
Ale tohle trvá už od 5 roku s manželem.
Manžel,občas když se opije,tak mi začne vyčítat různé maličkosti,to zvládám,nejsem dokonalá,ale pak to přejde do extrému,jako,že jsem ......,přitom jsem nikdy nebyla nevěrná.A to i před dětmi.To nevydržím a začnu se bránit a nakonec to dopadne monoklem nebo hůř.Potom mi vždy řekne,že si za to můžu sama,že se nechovám,jak mám.A že mu nadávám.Naposledy se to stalo po mé 10hod.směně,kdy jsem přišla domů opravdu unavená,nakonec jsem ho napadla já-ostatně jako vždy,vždycky za to můžu já.Řekla jsem něco,na co je háklivý atd.nedá se s ním o tom normálně mluvit,i když jsem mu řekla,že mu to odpustím.Nejhorší je,že to dělá před dětmi.Není to ale pořád.Tak jednou za rok.Jinak je strašně hodný a děti miluje.A myslím,že i mě.
Jenže nedávno mi můj syn-autista,který moc nemluví,nechtěl tatínka,chtěl nového tatínka,což samozřejmě manželovi říct nemohu a taky od té doby pořád říká,že jsem jeho láska,až manžel někdy závidí.
Když se mi porouchalo auto,bála jsem se jít domů.Je to normální?
Myslíte,že je to týrání?

Ahoj děvčata,
pro zajímavost jsem vytáhla popis poruch osobnosti (psychopatie):
http://cs.wikipedia.org/wiki/Porucha_osobnosti
a 30 znaků manipulátora:
http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2008120102

Držte se! Hodně štěstí!

Barunko, radikální řez!...Báro, opravdu to za to nestojí...jsi mlaďoučká a tohle nemáš zapotřebí. Je ti sedmnáct a tři roky trpíš...proč???? Čeká tě v životě štěstí...máš všechno před sebou, tohle by tě zničilo. Jak píšeš, víš všechno....chvástá se a nemá na co..má rád, když je za borce. Víš, že není takový, jaký by měl být, tak jdi od toho a hledej jinde!!!!

Ahoj, jsem tu asi nejmladší...Barunko, radikální řez! Natrápila ses už dost (tři roky). Proč by sis měla zkazit nejkrásnější roky života a zároveň si založit na nějakou neurózu do budnoucna?! Pryč od zamindrákovaného tyrana s přinejmenším poruchou osobnosti. Až začneš chodit s normálním klukem, pochopíš sama. A nenech se v žádném případě uprosit, aby ses k němu vrátila!

Ahoj, jsem tu asi nejmladší (je mi 17) a všichni si budete myslet že jsem další malá blbá holka, co se blbě zamilovala jako asi každá. Jenže.. tohle už není normální, mám přítele 3 roky, ze začátku se snažil, dokonce celé dva měsíce.. Potom ale nevím proč, začal chodit za jinou, opakovalo se to několikrát, jo i já jsem pak měl jiného, ale rozdíl byl v tom, že on se v tom vyžíval, jako by měl radost z toho že mi ubližuje, a teď za poslední půlrok se to strašně stupňuje.. Neustále mi sráží sebevědomí tím, jak jsem strašná stíhačka,a jak jsem vlastně úplně blbá, je vulgární a chová se strašně povýšeně.. Jenže mi to nikdo nevěří, každý si myslí, že jsem jenom holka, co si hraje na chudinku.. Ale je to strašný, já už nevím co mám dělat, on mě naprosto ničí, nesnáším ho, ale zároveň s ním chci být. Nechci aby měl potřebu se neustále někde vytahovat s tím jak ho strašně chtějí holky, nechci aby byl namyšlenej když nemá na co. Teď jsem k němu měla jet na víkend, a on mi řekl, že neví kdo řekl že tam pojedu, že když mi nezařídí odvoz, tak nikam nepojedu.. a samý takovýhle shazující věci. Začínám si opravdu myslet že chyba je ve mě. Nevím jak to zastavit..

Tak to je mi tě upřímně líto. Já v tom žila dva roky a mám co dělat se z toho dostat. Představa, že by mi tohle dělal vlastní otec celý život, je děsivá. Držím palečky a přeji v životě už jen to nejlepší :-).

Děkuji za tvou reakci...to...Jak píše Berta, tihle lidé jsou lidově řečeno blázni (psychopati) a potřebují doktora, ale nikdy si to nepřiznají, blázny dělají ze svých partnerek. V tom svém šílenství jsou geniální, jak jim to pěkně jde. Vím, o čem mluvím, měla jsem takového otce. Ničil mámu, ta se s ním rozvedla, dostal mě do péče, ničil mě, svoje přítelkyně, žádná s ním nevydžela, nakonec ani jeho kamarádi. Já mám následky na celý život, protože mi naprogramoval o mně to nejhorší od dětství a on zůstal sám někde v důchoďáku. Otec tušil, že není normální, ale neudělal nic, aby se léčil, na veřejnosti se absolutně ovládal a radši likvidoval nejbližší lidi ze svého okolí. Myslím, že tuší všichni tihle tyrani a násilníci, že něco v jejich hlavě je špatně, ale raději ubližují těm, co jsou v pohodě.

Ještě něco, dejte si pozor, abyste si nenašli i v dalším partnerovi stejný typ osobnosti. Je dokázáno, že takhle to, bohužel, chodí.

Děkuji za tvou reakci...to jak píšeš, že jsem pro něj jen hračka je naprosto přesné, tak jsem si připadala. Opravdu mě potřeboval ovládat a jakmile byl nahoře, mě srazil dolů a tak dále...věčný nekonečný kolotoč. Trefila jsi to úplně přesně, jako bys mi mluvila z duše. Moc děkuji za podporu.

Take mi pipada, ze jeste nejsi uplne v poho. Mozna se k nemu i prakrat vratis, na chvili. Ale ver, ze jednoho dne se probudis, a najednou uz tu potrebu vracet se nebudes. Najednou uz ho potrebovat nebudes, a nebude ti ho lito, ani sebe same... Jinak nema cenu neco lamat pres koleno. Ja sama si prosla takovym peklem, a to ne jednou. Tyhle vztahy se tahnou leta, a nic proste nepomaha, jen si jimi prijit az do uplneho konce. Co muze pomoct, je opravdu psycholog, a najit spravneho je moc tezke, nemaji zas tolik zkusenosti (nechapu proc...). Mozna tak nekdo kdo pracuje v azylovem dome pro zeny. Nekdo kdo se specializuje na domaci nasili ti pomoct muze, a to velmi. A ano, tvuj "pritel" je psychicky naruseny a uz se nezmeni, ty jsi pro nej jen takova hracka, droga, kterou potrebuje ovladat, aby se citil aspon na cvilku lip, jak uz je zas nahore, tak tebe shodi dolu. Je to nekonecny kolotoc, a ty s tim nic nenadelas. Samozrejme on by psychologa potreboal nejvic, ale to je jeho problem... Jen si prosim uvedom, ze ty za nic nemuzes, a ze ho nijak nezmenis a neovlivnis, at budes delat cokoliv. Samozrejme se nevracej, ale mas silu? Oni jsou hrozne zkuseni, podlezaji, ponizuji se az je jich cloveka pomalu lito. A pak kdyz te maji v hrsti tak zase uderi! Davej si pozr abys z toho neskoncila na praskach. Hodne stesti!

Děkuji za podporu a rady...snad to zvládnu. Musím!!!!

Je to šílený co jsem tu od tebe vše přečetla.. Nerada to říkám, ale myslím si, že máš před sebou ještě dlouhou cestu než se z toho všeho vzpamatuješ.. říkat ti, že si máš najít koníček a nějaké záliby to asi víš sama, ale chápu, že to ted nedáváš.. Asi by jsi měla zajít k psychologovi, věřím tomu, že by ti pomohl. Jediný lék stejnak na vše je čas a snažit se někam pohnout. Držím Ti palečky moc ani nevíš jak a doufám, že to brzy zvládneš. Snaž si každý den říkat, že jsi fajn a že ti tohle za to nestojí!!!