Je to psychické týrání?

Co to tady dáváš za adresu?Takové blosti tu určitě nikoho nezajímají,tady se řeší úplně něco jiného než politika,s tou běž do h....u!!!A neotravuj.

mile zeny taky neco pro vas www.tojesila.cz

Teda holky,lituju vás.Mám kamarádku,ta má zrovna tak despotického muže.Nesmí se stýkat s rodinou,před synem jí nadává do kurev a špindír.V práci jí neustále nahání.Myslím,že jí i sem tam mlátí.Ona mi to chudák neřekne,asi se stydí.Je hrozně droboučká,protože je stále ve stresu a hubne.Jak jí moho pomoct,mám jí moc ráda a je mi jí líto.

Marie,připadá mi ten tvůj příběh tak trochu jako můj.Nechci opustit rodinu kvůli dcerce,vím že nás má opravdu ráda oba,nemám ani kam jít,a moje finanční situace není zase tak dobrá abych si mohla sama pořídit bydlení a všechno sama financovat.U nás to na venek vypadá také jako normální šťastná rodina,naštěstí od mé rodiny mě neodtrhl,ta bych nedopustila,s jeho rodinou se nestýkám vůbec,tchýně je pro mne zlá čarodejnice která mě nikdy nemusela.Můj manžel teda naštěstí dceru miluje,dělá pro ni první poslední,dokáže se i o ni postarat,ale já jsem ta špatná,na kterou se všechno hodí,která nic nemůže.To psychické týrání je opravdu strašné,ta bezmoc,ta samota,tolik probrečených nocí......

Já jsem v takovém vztahu žila neuvěřitelných 32 let!!! Vychovala jsem 2 děti. Do doby než děti "vylétly z hnizda" jsem si snad ani neuvědomovala, že je něco až tak špatně, natolik jsem byla ovlivněná a také jsem cítila, že dětem nemůžu vzít pocit bezpečí a trochu i finanční jistoty. Snažila jsem se jim vynahradit i toho tátu, který pro ně nikdy neměl slova chvály, jedině kritiku. Odřízl mne od všech příbuzných a známých. Zvenku jsme působili jako vzorná rodina. Skutečnost byla taková, že jsem si nemohla ani pustit rádio, když jsem já chtěla, nemohla si umýt vlasy, nemohla jsem prát, jedině, když to "dovolil". Z člověka ve vztahu s takovým manipulantem zbyde úplná troska. V poslední době jsem přečetla spoustu literatury o takových lidech a bez ní, bych snad ani nevěřila. Dle slov mého manžela mne jen pálilo dobré bydlo, vždyŤ mi vše udělal, pomáhal a já vlastně nevím co chci.
Literaturu mohu doporučit. Skoro jsem si myslela, že se z toho vztahu vůbec nevymaním.

Přeji nejen krásný den...Horacio,
máš pravdu v tom, že despotové/psychopati jsou ve skutečnosti zbabělci. Ale naznačit mému ex, že všechno zveřejním na internetu? Znám přesně jeho reakci. Zůstane naprosto v klidu, počká si, až to udělám a pak na mě podá trestní oznámení pro pomluvu. Což už nakonec udělal, vícekrát, a to i v jiných souvislostech.

Prostě to zkouší, nemá s něčím takovým nejmenší problém. Já už jsem si celkem "zvykla", i na policii se dá kupodivu narazit na normální lidi, kterým stačí vysvětlit situaci.

A vztáhnout "prst", bohužel nestačí. Na všechno musíš mít jasné důkazy - např. lékařskou zprávu o zraněních, které si žena prokazatelně není schopna přivodit sama nebo být odvezena zmlácená a tak. Je to šílený, ale jinak je to víceméně tvrzení proti tvrzení. Pár modřin si dokáže sám sobě udělat každý.

Na jednu stranu je to hrozné, na druhou ovšem dobře, jinak bych už totiž třeba konkrétně já dávno seděla. Zkoušel mě mimo jiné nechat zavřít i za domácí násilí. A to jsem na něj ani ten prst nevztáhla natož ho zmlátila:)

Po delší době jsem zase zabrousila na tuhle diskusi a jsem ráda, že se o našich problémech trochu začalo mluvit. Je to jediná cesta, jak se z takové situace vymanit. Sama mám za sebou takový vztah, který i po dvou letech odloučení mi dokáže pocuchat nervy a přináší probděné noci, ovlivnil mou psychiku natolik, že stále jednám neadekvátně ve zcela běžných situacích, vrací se jako bumerang, i když už s ním nežiji...Neustále dělá problémy. Neplatí výživné a prohlašuje, že bych to utratila, tak mi to raději nedává...Škoda slov..

Přeji nejen krásný den...Horacio, ty máš své osobní zkušenosti s psychickým týráním? Zdá se mi, že tvůj komentář je dost ušitý na míru těm manipulantům. Je v něm hodně pravdy o nich. Já jsem sice už odstěhovaná, ale nemyslím si, že jsem z toho už venku. Jsem na něm po tom všem zásislá.

Netahej sem politiku.

Mrkněte i na http://www.tojesila.cz/

Přeji nejen krásný den všem,ale především hodně sil a odvahy k tomu,neztratit své já,svou sebeúctu,sebevědomí.O to jde těm gaunerům především,udělat si ze ženy poslušnou trosku a hrát si před ostatními na hrdinu a milujícího partnera a vzorného otce.Využívají jen svou fyzickou převahu.Nebojte se použít zase svých zbraní.Oni tihle odporní despotové jsou většinou velcí zbabělci a pokud jim naznačíte,že ve svém zoufalství vše adresně zveřejníte třeba na internetu,zjihnou jak beránci,to si přece nemohou dovolit.A pokud na vás vztáhnou byť jen prst,neváhejte a vše ohlašte.I za cenu,že přespíte pár nocí někde v azylovém domě.Partner či manžel má být pro ženu oporou,po jeho boku by měla mít pocit štěstí,lásky.Nikoli obavu a strach.Pak už je jen krůček k tomu,aby člověk sklouzl k alkoholu či se dostal do psychických problémů.Hodně štěstí všem.

Ještě jsem nakoukla,je mi...Vím, o čem je řeč. Všechno mi došlo až dost pozdě.
Přeju všem i sobě dost síly to řešit a myslet taky na sebe.

Ještě jsem nakoukla,je mi opravdu lépe,jsem moc ráda Horacio že jsem se mohla někomu svěřit a moc mi to psychicky pomohlo,hlavně co jsi mi napsal,je to strašná podpora od tebe.jsem moc ráda že si s tebou můžu psát maily.

Jsem moc rád,že je Ti lépe.

Hvězdičko,jsi moc hodná že to myslíš dobře,ale já opravdu nemám kam jít.Teď si píši maily s Horáciem a strašně mě podporuje,je to bezva chlap a moc mě pomáhá psychicky,díky němu se teď cítím líp.Moc ti Horacio děkuji.

Holka zlata, precti si neco o psychopatii. Od tehle lidi se neodchazi, od tehle lidi se zdrha s poslednim zbytkem svych sil, jak fyzickych, tak psychickych :(

Teď manžel odešel,tak ti napíši email.

Jsem starší a podrobnosti Ti napíši až do meilu,nevadí,myslím,že by to tady nikoho nezajímalo,je to Tvé téma a Tvá bolest,na kterou tady ti všichni skvělí a hodní lidé reagují.Těším se na Tebe a přeji hezký den,ať vše zvládneš alespoň bez pláče a bolesti.

Jsi moc hodný člověk,mail napíši jak budu mít trochu klidu doma,snad mě chápeš.Manžel je už doma,tak píši potají.A můžu se zeptat kolik máš roků ty a z jakého kraje jsi?

Nemáš zač děkovat,nic jsem pro Tebe neudělal,jen poslal pár milých slov.Vůbec mě nebudeš obtěžovat,jak by Tě to mohlo napadnout,nabídl jsem Ti to sám a jestli Ti je 23 nebo 56 je přece úplně jedno,hlavně,že se Ti alespoň chviličku uleví a přijdeš na jiné myšlenky.