Je to psychické týrání?

Horacio,děkuji ti za tvůj email,ráda ti napíši,je to fakt že když si člověvěk může s někým psát o problémech tak se mu moc uleví,ale nechci tě zase nějak otravovat a obtěžovat s těma mejma problémama,moc díky.Jo jestli ti nebude vadit že už mám 39 let.

Nemyslím,že odchod bude tím správným řešením,na to,aby se člověk osamostatnil musí být zdravý,silný a mít zázemí.Řekl bych,že na to je ještě čas.Zatím se tím netrap,jen by ses oslabovala psychicky.Nevím,jestli je to správné řešení,ale viděl bych jako pomoc si psát a čerpat energii z pomoci ostatních,z jejich přátelství,vlídnosti.To v takové situaci strašně moc pomůže.Za každé slovo je člověk vděčný a posiluje naše zničené sebevědomí.A ještě drobnost - nemyslel jsem,abys dávala svůj email,jestli chceš,tady je mů[email protected]

Hvězdičko,jsi moc hodná jak se mi snažíš pomoci,ale dcera má moc ráda oba dva,a nechce odejít.Mám strach že by zůstala s manželem,on jí dá všechno,ale já bohužel tolik peněz nemám abych jí mohla kupovat co by si přála.

je mi to také moc líto,jestli jsi něco podobného prožíval,tak asi sám víš jaké to je.Ráda bych si s tebou psala ale nechci tady dávat svůj email,mám strach.Člověk je rád když ho někdo chápe a má si s někým o tom popovídat nebo napsat.

Víš,rozumím Tvé bolesti,není to vůbec těžké pochopit a porozumět,také jsem v životě něco podobného prožil a v nějaké drobné podobě to prožívám i teď,ale s Tvým utrpením se to nedá vůbec srovnávat.Chtěl jsem Ti nabídnout - nechceš si psát soukromě?

zoufalko, zacni se pripravovat na odchod, mas na to relativne dost casu.
Hoka si muze od 12 let rict, s kym chce zit...

S tou schůzkou máš úplnou pravdu,když jsem s manželem někam šla,třeba na večeři,byla jsem tak nervozní,psychicky na dně,že jsem nedokázala pomalu ani promluvit.Kéž by jsi měl pravdu že jednou budu ve voňavé náruči a připadat si jako žena,žena kterou někdo miluje a nepodceňuje,ženu který také někdo potřebuje.Krásná slova jsi mi napsal.

Ano,rozumí Ti každé slovo,nejhorší na životě s takovým člověkem není nedostatek milování,ale to,že nás to nesmírně psychicky poznamená a velmi oslabí naše sebevědomí,které zcela zákonitě ostatní vycítí a vše se dostane do kruhu.Půjdeš na schůzku a jsi tak utýraná,že pomalu nevíš,jak se chovat,jdeš žádat o místo a potíš se nervozitou.Neboj,nějaké řešení se najde a i pro Tebe zase vysvitne sluníčko,uvidíš.Znovu budeš ve voňavé náruči,do které se schoulíš a budeš si /opět/ připadat jako žena.

Máš pravdu Horacio,mimomanželským vztahem bych asi nic nevyřešila,jenže mě opravdu moc chybí to pohlazení,obejmutí,pusa a krásné slova,už také nejsem nejmladší a život rychle utíká.Promluvit si s ním nemá cenu,kolikrát to tu už bylo,je hodný a milý pár dní a pak je to všechno znovu.Jsi moc hodný že na mě myslíš a posíláš pohlazení,úplně to prožívám a je mi moc smutno,alspoň jsem ráda že někdo na mě myslí,už nemám ani to svoje sebevědomí co jsem mívala.

Myslím,že Tvůj muž by měl vědět,že má vedle sebe půvabnou ženu,pro kterou by vůbec nebyl žádný problém najít si mimomanželský vztah.Ale to myslím je až to poslední,uspokojíš tím jen své potřeby,ale problém nevyřešíš a trápit se budeš o to víc.Nešlo by si udělat hezký večer a nějakým způsobem ho přinutit k rozhovoru,říci mu na rovinu,jak moc jsi zoufalá,že ho máš stále ráda,ale takhle dál nemůžeš a pokud to tak půjde dál,přijde dcera o maminku a on o partnerku,protože tohle dlouho nevydržíš a jednoho dne prostě zkolabuješ z psychického vyčerpání.Moc na Tebe myslím a posílám Ti alespoň pohlazení.

Horacio,po přečtení tvého příspěvku jsem se rozbrečela,prostě že taková krásná slova napíše mužský,vím že není jediný muž na světě,ale bez dcerky neodejdu,a ona nechce odejít,má ho ráda,on jí koupí pomalu všechno na co si vzpomene,všude ji vezme,vím že by neopustila dům,má tu vlastní pokoj a do bytu by nešla.Máme velikou hypotéku na dům,nevím jak by se to všechno řešilo,manžel by mě nemohl vyplatit a barák kvůli dcerce prodávat nechceme.Už jksem přemýšlela že si najdu milence,alspoň bych si třeba užila pěkný sex,doma mi to chybí a ani bych s ním nemohla,je mi odporný!Kamarádka mi to také radila abych si někoho našla,ale nevím mám strach,když večer sama usínám tak si představuji jaké by to asi bylo mít někoho vedle sebe kdo by mě pohladil,dal pusu,obejmul a řekl mi ,,mám tě rád'',to už jsem nezažila fakt dlouho,kdo mě má rád tak to kamarádky a lidičky v práci,jsem ráda že mi to alspoň někdo řekne,když za mnou přijde v práci dvacetiletý kluk a řekne mi že vypadám dobře jak to dělám,tak se mi chce brečet,a když ti řekne že mě má rád že jsem dobrá kamarádka,tak se mi i kolena podlomí,vlastní manžel mi to neřekne a mladej kluk nešetří lichotkama.

Zoufalko,to je něco tak hrozného,co čtu,úplně se mi zastavilo srdce.Člověk by měl mít svou hrdost,nikdo nemá právo brát mu ji,ani kdyby mu dával živobytí a bydlení.Není nic horšího,než zatlouci do země něčí sebevědomí a z citlivého člověka udělat trosku.Měl by velmi důrazně vědět,že není jediný muž na světě a i Ty máš právo na štěstí,lásku a především úctu.Je mi z Tvého příspěvku moc smutno.

Hvězdičko,jsem fakt bezbraná,chtěla bych o tom mluvit,jenže když už bych to někomu chtěla říct tak se rozbrečím,připadám si k ničemu,dříve jsem bývala veselá,kamarádská,hodně jsem o sebe dbala,i doma jsem chodila nalíčená,před dům bych nevylezla neupravená,a dneska?Je ze mě troska,nikam nechodím jen pořád uklízím a jsem zalezlá,občas mě nějaká kámoška vytáhne ven,ale to v případě že není manžel doma.Nesmím ani onemocnět,nevěří mi to že mi není dobře,že jen simuluji,tak i ve čtyřicítkách jsem chodila do práce,a když jsem přišla domů tak jsem musela doma pořád něco dělat,protože jak si chvilku sednu tak jsou řeči že se válím a nic nedělám.On mě nikdy neuhodil,ale to psychické týrání to je snad horší než facka.Pro dnešek se chová ,,docela dobře'',jsem jenom blbá Nána,ale to je teprve poledne.Teď je s dcerou venku,tak jsem ráda že mám chvilku klid a můži jít na počítač.Dcerka má deset let.No půjdu dodělat oběd,stejně mi to pohaní a bude říkat že nic nechce,ale kdybych mu jídlo neudělala tak na mě bude stejně řvát.Jsem moc ráda že alspoň tady si můžu vylít své nešťastné srdíčko.Holky mějte se určitě lépe než já,jste moc hodné.

zoufalko, ale ty o tom musíš mluvit! Nebo dopadneš jako já, že ti nebude věřit vlastní rodina! Taky jsem to považovala za osobní prohru.
Prostě někde začít musíš! Kolik je holce?

Holky díky za rady,ale ono to není fakt jednoduché,mám spoustu kamarádek,jenže ty mají svoje rodiny a nastěhovat se k někomu s dítětem v dnešní době,když každý má starostí nad hlavu.Nechci nikoho zatěžovat a dělat někomu starosti.Vím že si asi řeknete že jsem totálně blbá že si za to můžu sama když neodejdu,ale kvůli dceři,ona ho má ráda a stěhovat se nechce,před ní se snažíme dělat jako že se nic neděje,i když si myslím že něco tiší,a o mém problému ví akorát jediná kamarádka,ale ta bydlí bohužel daleko,stydím se za to někomu o tom říkat,dusím to všechno v sobě,jsem moc ráda že alspoň takto se můžu vypovídat,částečně se mi uleví.Děkuji vám všem,že toto téma není někomu lhostejné,je nás asi mnoho takto týraných.

prosím tě jdi od něj,dyť si kazíš uplně svůj život,a jestly máš dítě tak jdi i sním protože třeba to samí udělá i jemu a potom si bud mít i ono skažený život,prosím seber odvahu a pošli toho psychopata do prdele!!

Holky, proboha, navštivte nějaká bezplatná krizová centra, ať máte důkazy o psychickém týrání a tom, že jste si někde stěžovaly a něco proti tomu dělaly! Určitě vám rádi poradí!
Tady je seznam:

http://www.help24.cz/index.php?page=centra-pomoci

Uchovávejte si jeho SMS a výhružné maily si vytisněte! Jsou to důkazy!

já jsem od něj sice 2.5let ale i přesto i na dálku mě deptá a působí zlo ale záznam o tom jak a co mi psal už mají i u soudu a bude se to ještě jednou opakovat tak mu to už neprojde....On je ten zoufalec NE já(Mi)ale oni jsou ti co nevědí kudy kam!!

Ty jsi už alspoň od manžela,a...ty vážně nemáš kam jít?nemáš kamarádku nebo příbuzný kteří by ti poskytli azyl???!!Sebevraždou nic nevyřešíš ba naopak,ta představa že by dítě dostal do péče on a dostane tě tam kam chtěl???je šílená ne?Tak mu jí vypal a když ti to vrátí tak zavolej poldy a udej ho,tím se něco hne a začne se to vše řešit.Jinak tě utrápí děvče.Ještě mít na to že tě uráží atd.svědky nebo napsané čestné prohlášení že u toho někdo byl a slyšel to jak se k tobě chová tak by mu to už neprocházelo to mi věř!!Hlavu vzhůru a běž tzv.do něj!!

Ty jsi už alspoň od manžela,a jsi rozvedená,ale já jsem s ním pod jednou střechou,urážky jsou u nás každý den,všude mě pomlouvá že jsem líná,neschopná,zesměšňuje mě,zakazuje mi se třeba dívat na televizu,někdy nesmím ani jíst,když mám malou výplatu,že si to nezasloužím,já asi za to můžu že vydělám málo.Je to teror,kolikrát jsem uvažovala o sebevraždě,ale mám dítě a nedokážu to,vysmívá se mi že jsem slaboch a že se mám moc ráda abych si něco udělala.Jsem moc nešťastná.