Reklama

Je to psychické týrání?

P. (Po, 11. 5. 2009 - 15:05)

Evco, to jsi z toho vysla jeste docela dobre! :))) To ja schytala taky diagnosu, schizofrenii! Protoze na nem vidim nemoc!
Ten tvuj ma namysli neprekonatelne rozdily a nazory...

Evča (Po, 11. 5. 2009 - 15:05)

Ahoj Jarčo,
děkuji moc za rady už se pomalu do toho pouštím,hlavně si hledám byt abych se co nedříve s holkama odstěhovala..Co jsi uvedla při rozvodu jako důvod???? Psychické týrání,či manipulace,nebo to proběhlo v klidu a nic jsi neřešila? On mi totiž vyhrožuje že doufá že tam nebudu nic kecat ty moje nesmysly a tu moji pravdu,že chce rozvod v klidu a rychle třeba důvod každý máme svůj pohled na svět..to je co? Jo a už znám holky svou diagnozu,teda v podání manžela..Porucha Osobnosti!!!!! mějte se pa pa

P. (Ne, 10. 5. 2009 - 21:05)

Holky, tak jsem si dovolila sem prekopirovat prispevek z jine diskuze, ktery se mi moc libil...
2. 5. 2009 23:41:01, kamil
Nepodceňujte manipulátora a dopady jeho chování na Vás !!!!!! Zpočátku lichotí, chválí a když si Vás omotá kolem prstu tak se do Vás pustí. Je mazaný, tak to dělá tak, že si to dlouho neuvědomujete a získáte přesvědčení, že nestojíte za nic a že je chyba ve Vás a on čím dále víc tlačí na pilu až jednoho dne ztratíte zcela půdu pod nohama. Kdo se s ním setkal do smrti nezapomene. Taktika je jediná: utéct a zpřetrhat s ním všechny vazby. Nic jiného nefunguje, nikdy se nezmění, bude to stále horší. Utečte nebo si rezervujte místo na psychiatrii. Jinou volbu nemáte, když už jste se nechali chytit do jeho sítí. Myslíte, že přeháním ? Za rok za dva uvidíte.

Jarka (So, 9. 5. 2009 - 09:05)

Ahoj Evčo,
určitě zajít na sociálku na OPD(oddělení péče o dítě). Tam Ti sepíší, že žádáš o děti do své péče. Pak na soud, že podáváš žádost o rozvod (pokud žádáš Ty). U nás jsem žádala o děti a manžel o rozvod. Soud o děti, i když byste byli na všem domluveni trvá skoro rok.(Samotný rozvod byl za 10 minut i s papírem). Jedna věc, kterou bych Ti určitě poradila je, že u soudu o svěření dětí do péče nech do zápisu a rozsudku určitě napsat kdy budou děti u tatínka. Já to neudělala v době kdy o ně zájem neměl, jen jsme se ústně dohodli, nikde to není písemně a mám hrozné problémy. I když Ti třeba teď připadá, že je to, co se týká dětí v klidu a že se domluvíte, nechej to tam zapsat. (stačí když u výslechu budeš trvat na zapsání).

saba (Čt, 7. 5. 2009 - 14:05)

nejmenované, která asi neví o čem je řeč.... tady přece nikdo nemuvil o sledování telefonů z důvodu nevěry....

Evča (St, 6. 5. 2009 - 10:05)

ahoj holky,jak to tady vše čtu,tak se mi ani nechce věřit kolik takových psychopatů běhá po světě a ničí životy druhých..já jsem pokročila,dnes jdu do poradny..hledám si byt a snad začnu žít v klidu i když tomu moc šancí nedávám..můžete mi poradit na co všechno ptát a kam všude jít? Mám si zajít na sociálku a zažádat o děti do své péče ještě před rozvodem? díky moc mějte se

Návštěvník (St, 6. 5. 2009 - 00:05)

tak to hned vymazat aje po problému a nebo být věrná ok

saba (Út, 5. 5. 2009 - 23:05)

mně ano.....sledoval mi i e-maily....kontroloval všechno...ale nikdy by to nepřiznal...jednou se neopatrně prozradil....jinak si dával fakt pozor...:-)

P. (Po, 4. 5. 2009 - 05:05)

Ahoj holky, chci se zeptat, taky vam lezl partner do mobilu? Za sebe mohu jen rict, ze si myslim, ze ne...

saba (Ne, 3. 5. 2009 - 21:05)

Jarko, tos opsala zčásti ode mě že???:Dten začátek, jako přes kopírku......poznatek po delší době... když už si myslím, že začne být trochu klid, vždycky ex naruší tyhle úvahy novou situací...a v rychlém sledu následují další....jojo... naváží se do mě, tahá rozumy z kluků, uráží mě před nimi... a nikdy, ale to opravdu nikdy neodpoví na danou otázku...asi na něj leze jaro....ale tak nějak jinak....:-))

Anna (So, 2. 5. 2009 - 20:05)

Ano, bohužel žárlí hrozně a nic ho nepřesvědčí, přitom ho miluji a nikdy bych ho nepodvedla a on k tomu nemá důvod. Jenže tak už je to 5 let, myslela jsem, že když si ho vezmu tak mi alespoň bude důvěřovat, ale nic se nezměnilo a jak to tak vidím tak se ani nezmění. Naštěstí nemáme děti, to by bylo ještě o mnoho horší. Ale stejně ho nedokážu opustit, to je asi ten můj hlavní problém. Asi dokud se úplně nezblázním.

P. (So, 2. 5. 2009 - 19:05)

Jarko, dekuji za tvuj pribeh. Dalsi ukazkovej despota a tyran! Tfujtajbl!
On si vzpomnel po nekolika letech, ze chce deti???
Anicko, chovani tveho manzela rozhodne v poradku neni!!! Je to hruza! On tolik zarli??? Je to teror!

Anna (So, 2. 5. 2009 - 12:05)

Já jsem to teda celé dočetla, jen jsem se chtěla ujistit že se mi děje něco takového a hlavně jak to asi dopadne. Manžel mě nepustí dál než do obchodu za rohem, každý den mi kontroluje mobil, volá mi z práce a musím mu říkat co dělám a kde jsem, nesmím mít žádné přátele protože on nemá taky a žádné nepotřebuje, když má přece mě a jemu to stačí, sama nemohu ani navštívit svou rodinu (rodiče a sourozence) a navíc všechno tohle je prý normální, protože by se mohlo něco stát a on má o mě hrozný strach. Ale ná na jeho mobil sáhnout nesmím a on je celý den v práci ale nemusí mi říkat co tam asi dělá a proč se vrátil o 3 hodiny později. Já už asi půjdu na psychinu, stále mě totiž přesvědčuje že je to normální ale mně to tak nepřipadá! Co mám dělat :-(

Jarka (So, 2. 5. 2009 - 12:05)

Můj příběh povím ráda (a budu se moc snažit ho trošku zkrátit). Když jsem ho poznala, chodil se sklopenou hlavou a připadal mi tak nejistý a zranitelný. A navíc byl moc pěkný. Už tehdy mi mělo dojít pár věcí, které nebyly tak úplně v pořádku. Třeba že jsem sama platila pronájem bytu, ve kterém jsme bydleli oba, ač jsem na rozdíl od něho ještě studovala. Ale všechno se mi zdálo řešitelné. Byl milý, pozorný. Skončilo to přesně v den, kdy jsem mu po čtyřleté známosti oznámila, že jsem těhotná. Bílá se změnila na černou. Narodilo se mi uplakané miminko, jak taky jinak. Smutná svatba a pak ještě smutnějších 6 let manželství. Já doma s dětmi a on "v práci". Mockrát jsem chtěla z toho ven. Ale proč? Nebil mě, nepil. Byl to jenom můj pocit neštěstí a nespokojenosti. Já byla ta špatná. Špatně jsem vařila, měla jsem neustále nepořádek, nebyla jsem perfektní. Teda když si vzpomenu, jaké jsem měla sebevědomí když jsem ho poznala a jaké po těch letech! Nechápu to. Byla jsem silná, samostatná. Najednou jsem chodila se sklopenou hlavou já a on byl "Bůh". Přestali k nám chodit mí známí a kamarádky. Prý vždycky když přišel domů jsem se hrozně změnila. Zmenšila, byla vyděšená. A on byl na všechny protivný. Moje největší přání bylo, aby mi dal facku a já měla konečně důvod od něho odejít. Dávala jsem si za vinu úplně všechno. On to jen naznačil a já už si pak vystačila sama. Až se stydím co se ze mě stalo. Pak přišel rozvod. Prý se se mnou už nedá žít. Já byla napůl šťastná, napůl nešťastná. Přes to všechno jsem ho pořád milovala. Hned po rozvodu mi řekl, že má už dva roky někoho jiného. Jenže s ní se během dvou měsíců rozešel a chtěl se vrátit. Nedovolila jsem to, i když mě to stálo hodně sil. Zase byl nešťastný, smutný, dokonce brečel. Jak na houpačce to bylo ještě dva roky, pak si našel partnerku a začalo být hůř. Ze dne na den se opět změnil. Tentokrát začalo jít o děti. Byl neuvěřitelně zlý a zákeřný. Jeho lži smíchané s kousky pravdy mě vždycky tak překvapily, že jsem vůbec nebyla schopna reagovat na slovní útoky. Došlo to tak daleko, že po několika výhružných hodinových telefonátech že mi je sebere jsem se odstěhovala 100 km daleko. Je nám tu moc fajn, jenom to tahání po soudech, po sociálce, dopisy do práce od soudu, od něho...Každých 14 dní je má na víkend, 4 týdny o prázdninách, ale chce je mít pořád. Hrozné je, že stejně jak se chová a choval ke mně, se už začal chovat i k dětem. Nevím jak to všechno dopadne. Vím, že jsem v právu, ale taky vím, že dokáže přesvědčit o své pravdě obrovskou spoustu lidí. A taky vím, že je schopen všeho. Ráda bych věděla, jestli se někdy dostanu z jeho vlivu, jestli se ho někdy přestanu bát, jestli někdy, když uvidím, že mi volá, píše mail nebo zprávu dokážu být v klidu a ne vnitřně úplně vyděšená. Zní to, jako bych byla uzlíček nervů, ale není to tak. Při dětech a práci studuji druhou vysokou školu, mám skvělého přítele, nádherný byt. Jen někde v sobě černé místo kterého se zatraceně bojím. Jestli jste měly trpělivost moji zpověď dočíst až sem, tak tedy máte můj obdiv :-). Nádherný den všem.

P. (So, 2. 5. 2009 - 08:05)

Ahoj holky, ja jsem tak rada, ze vas mam a znam!!! Vzdycky, kdyz je mi ouvej, tak si tady poctu, abych uz NIKDY nezapomnela s kym jsem zila a co jsem prozivala a nelitovala niceho...
Je zajimave, ze tihle previti si vybiraji hodne holky! Mrchy by jim asi tohle chovani netolerovaly a oni by leteli jak papirovi certici!
Jakpak se ma asi Hela (Nely) nebo Helenka?
Nely je stastne zamilovana a asi na nas nema cas... A Helenka uz svoje problemy zrejme vyresila a je OK, takze to je super a v poradku!
Jarko, povis nam svuj pribeh? I kdyz mam pocit, ze to bude v bledemodrem jako nase. Muzem ti nejak pomoci?
Preji vam krasny a slunickovy den, my jedeme na vylet.

Jarka (Čt, 30. 4. 2009 - 18:04)

Ahoj Evčo, nedá mi to se nepřipojit. S podobným jsem skoro deset let žila.Teď už jsme pět let rozvedení a pořád to neskončilo. Dřív si dětí nevšímal, spíš ho obtěžovaly a teď je chce do své péče a podal návrh k soudu. Jen proto, že ví, že bych za ně dala život. Kdysi mi jedna známá, která nás znala oba, půjčila knížku Láska a manipulace. Byl to dost šok. Ale je skutečně pravda, že s manipulátorem se žít nedá. Ale to peklo, co dělá potom stojí taky za to. Hodně síly!

Evča (St, 29. 4. 2009 - 21:04)

Jak tak koukám,ač tomu nemůžu pořád uvěřit,ale jak to tady čtu,tak vidím že mám doma fakt rapla od kterého dřív či později budu muset pryč jinak mě zničí a děti taky..řeknu vám je mi fakt na nic,asi fakt moc informací najednou..nikdy by jsem nevěřila že můžu mít i já takový problém i když v mém životě už je tolik havárek že už se snad ani není čemu divit,že zrovna já..holky držte se,já budu muset začít bojovat a natvrdo,nic jiného my nezbývá a čekat na to a doufat že to bude lepší,to bych asi byla pěkná naivka..

saba (St, 29. 4. 2009 - 21:04)

Achjo, holky..... nebudu nosit dříví do lesa.....měla jsem takového taky....a pořád to není uzavřené a nikdy nebude, ale pomalu se dostávám do klidu....chvilku to potrvá, i u ostatních....Od zjištění k odchodu.. od odchodu do vybojování sama sebe....a pak ujištění, že to je správně....Ta cesta bude dlouhá, ale mně to za to stálo...Evčo, vše, co popisuješ, dobře znám....ale už je to minulost a vzpomínky....ty sice nezmizí, ale už nepřibývají další rány do srdce od někoho, kdo snad ani srdce nemá....Držím palečky....a piiiiš, potřebuješ to ze sebe vylít....

Evča (St, 29. 4. 2009 - 20:04)

a ještě jedna věc,dělá mu vyloženě dobře když brečím,to si píská a je nadmíru veselý,normální milující chlap by přišel objal,pohladil..to já neznám proto před ním zásadně nebrečím i když to někdy fakt nejde,ale snažím se držet..jim to vyloženě dělá dobře že se trápíme a hlavně jak oni si myslí kvůli nim! ale my se trápíme prto co nás to vlastně potkala a jakého sobce a úchyláka to vlastně doma máme,ale to oni nikdy nepochopí ani nemůžou,neboť oni mají jiný svět který žijí..

Evča (St, 29. 4. 2009 - 20:04)

ahoj Reni,taky jsem mu několikrát říkala ať odejde,když mu nevyhovuju,protože já jsem svá a svá zůstanua nehodlám se kvůli němu měnit,mám prostě takovou povahu jakou mám a hotovo,ale on to nedokáže pochopit prý to není o povaze,ale já se neumím přetvařovat jako on..když už jsem byla tak zoufalá a nechala klíče v zámku ať si táhne kam chce,kdo myslíš že na mě přiběhl? jeho statný tatínek obránce seřval mě na dvě doby a prý by na mě příště zavolal policajty..ač je to neuvěřitelné já byla vklidu ani jsem nezabrečela,mě už je ta jeho rodina i on úplně ukradená,všichni si myslí že jsem blázen a taky tak dle toho jednají..než jsem teda přišla na to oč jde a co mám vlastně doma..tak to jsem fakt v klidu,nemluvím odpovím jen na co musím..ale u vnitř na tom nejsem moc dobře pořád tomu nemůžu uvěřit že mám doma tyrana! ten chlap co mě tak miloval stala se z něj zákeřná bestie a ví jak na to! jde na mě psychologicky ale těžce! Snaží se mě přesvědčit že ten blázen jsem já že ten kdo má problém jsem já a navíc jsem na tom tak špatně že si to ani neuvědomuju..nebýt tady vás tak bych se asi už blížila do cíle a skončila na psychiatrii!! Nemáme to hloky jednoduché a ty se Reni drž jsem a cítím s tebou!

Reklama

Přidat komentář