Je to psychické týrání?

Dobrý den
Asi 3 a půl roku...Lucie, asi tušíš, co by ti všichni poradili - vem nohy na ramena a pryč!
Tenhle vztah už nikam nepovede, tvůj přítel tebou manipuluje, nejsi v jeho očích rovnocenná partnerka.
A kdybys i byla, nikdy ti nepřestane vadit jeho vztah k tvému synovi.
Bohužel, tenhle chlap ti štěstí nepřinese, nejlepší by bylo, kdybys objevila nového a tohoto současného se elegantně zbavila.

Moc děkuju,máte určitě pravdu.

Dobrý den
Asi 3 a půl roku...si,že váš vztah nemá budoucnost.Cestu si k tvému dítěti nenašel,ale i když to ted bude znít hodně tvrdě,tak si za to můžeš sama.Každý z nás záleží víc na něčem jiném a tobě asi stačilo,že má rád tebe,já bych dala hlavně na to,jak se bude chovat k mému děcku,to by bylo pro mě rozhodující a na prvním místě.Nevím kolik ti je,ale nemá cenu žít s někým,kdo se takhle k tobě chová.Hold ale někdo asi rád trpí,to já bych raději byla sama,než v takovém nefunkčním vztahu.Lucko,co chceš radit,v každém věku můžeš najít někoho,kdo tě bude mít rád a přijme i tvoje dítě-to je hodně důležité,přece ti nezáleží jenom na sobě,ale na tom dítěti,aby se na tom světě mělo dobře.

Dobrý den
Asi 3 a půl roku...ty nepotřebuješ radu. Sama víš, jak to je. Vykašli se na něj. Proč s ním dál být- nemá rád ani tvého syna a vlastně ani tebe. Odejdi od něj- čím dřív, tím líp. Netrácej zbytečně čas s někým, kdo tě nemá rád, uráží tě, neváží si tě. A nedělej si iluze- lepší to nebude, spíš naopak.

Dobrý den
Asi 3 a půl roku mám přítele,se kterým jsem začala chodit když mému synovy byl rok.S přítelem se vidíme pouze o víkendu,protože přes týden pracuje jinde.Už když byl malému rok měl poznámky,že je to uřvaný fracek a Hitler(narodil se20.dubna),nikdy si k němu nedokázal udělat vztah,že prej k uřvanému frackovi to nejde.Jak jsem tady četla o metodě cukru a biče,něco podobného je i u nás,na jednu stranu mne prej miluje,na druhou jsem kráva a matka trpitelka...těch nadávek je milion,nechci být sprostá,teda i před lidma na mne řve,kvůli kravinám,třeba si nesmím dát když si jdeme někam sednout juice,protože je drahý,i když on si chodí přes týden po hospodách a kam chce a já ho nehlídám za co utrácí.Párkrát se mi i stalo,že když jsme jeli někam samy na výlet o víkendu,že jsem musela spát venku bez ničeho,protože se třeba zamčel v autě.Co se týče sexu mi tvrdí,že spolu nespíme,za všechno můžu já,nepřitahuju ho,protože jsem prý tank a chlap a já nevím co chudinka,pro slova nechodí daleko.Vím,že jsem hloupá,že s ním jsem,už kvůli synovi,je to ale těžké
Díky za radu.

prosím,zdali by mi p.doktorka poradila,co dělat,když mě druh psychicky týrá/podle toho jak se chová tomám potvrzené od psychiatra,kde jsem skončila/,ale problém je,že má trvalý pobyt u mne ale dům je v mém vlastnictví.Nevím už jak dál,Chvilku je dobrý,když už to nevydržím a začnu brečet,ale pak je to nanovo.

Muselo mezi vámi dojít k nějaké neshodě, která pro tebe byla možná banalita, ale pro něj něco podstatného. Zkus si probrat, co se mezi vámi v poslední době stalo

Je mi přes 60 let a zažívám velké zkůamání ze strany manžela. Ani nevím, jak situaci popsat, ale mě to velice trápí, protože s námi žije i naše dospělé dítě, občas i jeho přítelkyně. Vůbec se mnou nekomunikuje, ignoruje mě, začal si sám vařit, prát, počíná si jako kdyby k nám ani nepatřil a nebyli jsme rodina. Komunikace s ním není možná, stále jen mlčí a když začnu mluvit, něco s ním probrat, skončí to tím, že řekne, že se chci jen hádat, že chce mít klid v důchodu nebo odejde do jiné místnosti. To mlčení je hrozné, nevím, co se s ním děje. Ale když za ním přijdou známí, chová se normálně a mluví. Několikrát jsem mu říkala, že mě to velice trápí, ale on odpoví, že mu to je jedno jak se cítím a naposledy mi řekl, že ho už nezajímám,už to mám konečně pochopit. Máme rodinný dům, který chce dát synovi. Pro sebe si předělává malé bydlení v blízkosti našeho domu, takže to mám stále na očích. Začal s tím aniž byse mě zeptal, já ani syn stím nesouhlasíme, ale na nás ohled nebere. Oba to neseme špatně. Přestavuje to pouze pro sebe, já si mám jít kam chci, je mu to jedno. Řekl mi, že ho nezajímám a mám mu dát pokoj. Brala jsem si ho z lásky po velkém zklamání z prvního manželství, o to víc to bolí. Nevím , co se s ním stalo, že se takhle chová, jakoby ztratil veškerý cit a stal se z něj sobec, bez ohledu na druhé. Snaha o komunikaci s ním skončí dřív než začne, začalužívat i vulgární výrazy, ale jen proti mně, což dříve nedělal. Má velkou rodinu, byl také rozvedený, ale ti to o něm nevědí. Jsem z toho velice smutná. Jeho mlčení mě ubíjí a trápí. Vůbec nevím, co bude dál a jak tento stav řešit, proto bych chtěla slyšet váš názor. Já bych ráda o všem mluvila, probrala to v klidu, ale není s kým....

Ahoj,můj manžel mě...proč s ním seš? Nemá žádnou zodpovědnost, tebe si taky neváží. Jak malej smrad, co ze sebe chce dělat důležitýho.

není týrání, najdi si nějakou psychologickou poradnu a prober to tam

Ahoj,můj manžel mě vytrvale a sklidem deptá, a když se bráním,svede vše na mě,už to trvá 6 let a stupňuje se to,já pořád brečím,mám migrény, bolesti krční páteře a přestávám se ovládat.Pak to odnesou děti nebo mí rodiče ,i když si to vůbec nezaslouží.Představuju si,jak skočím před ním z okna,abych ho umlčela,ale vím,že bych potrestala stejně jenom sebe,děti i mulující rodinu,kterou mám,takže to neudělám,ale už nemůžu.Nikdy neuzná,že by on dělal nepohodu,nerví mě tak dlouho,dokud nezačnu křičet,v tu chvíli ho nenávidím,ale když brečím nebo ho nevidím,chybí mi a přeju si,aby se vše napravilo,aby byl normální a obejmul mě.Jeho rodina mi to nevěří,před nimi je celkem normální,takže jsem teď špatná spíš já.Už to s nimi řešit nebudu,jen se mi přitížilo.Nechci se rozvést,ale žít v hádkách nemůžeme,starší dítě to velice těžce nese a mám o něj strach,je ještě malé.Na ničem se neshodneme,v blbostech ani ve vážných věcech.Manžel je šikovný,ale dělá jen to,co chce on,je určitě utahaný,je dlouho v práci,brzy vstává,pak dělá na naší novostavbě,skoro se nevydíme,na děti nemá moc čas,ale má je rád a někdy je skvělej,já jsem citlivka a abych byla veselá,potřebuju pohodu,občasné pohlazení,trošičku zájmu od manžela,nic z toho už ale nemám,tak se utěšuju,že jsou tisíckrát horší věci,a jsem šťastná,že mám bezva rodiče,příbuzné a zdravé děti.Kdo nám může poradit,rozsoudit,já potřebuju vědět,jestli má pravdu on nebo já.On je zase otrávený ze mě a já to nedokážu rozumem pobrat.Povídat si o tom nemůžeme,nic neuzná a znovu se pohádáme a je to ještě horší,už jsem mu už i vyhrožovala rozvodem,ale žádná lítost a ni obava se na něm neprojevila,já bych to nejraději udělala,ale já bych se z toho pak zbláznila,mám ho ráda a to všechno okolo bych neustála.A konkrétně,vyndala jsem koberečky z auta,protože byly od bláta a mělo pršet,jezdíme v autě,které je pořád jako čuně,ale manžel je bordelář,takže ho uklízí minimálně,opršely,ale manžel jel pryč a já se ho pak ptala,proč je nedal zpět do auta,řekl mi,že on je nevyndal.Nebo jsem chtěla pomoct na Vánoce balit dárky,ale jen pro dítě,mimochodem nic nedělal a nákupy dárků ignoroval,protože on by je jel nakupovat jen den předem, myslela jsem si,že to bude fajn,ale byl protivný a pak jsem si všimla,že na ně nepíše jméno,ptala jsem se ho,proč tam nic nepíše a on mi řekl,že budeme vědět,že ty nepodepsaný jsou pro něj,zeptala jsem se ho jestli mu to nepřijde divný,že by mi ho bylo líto,že si zaslouží,aby tam jméno mělo,zakroutil očima,což dělá často a s klidem řekl,že ne a že se chci zase hádat.Nebo dítě bolela hlava a já jej utěšovala a hladila,on mu začal vyprávět,že to může být klíšťová encefalitida,ono je ze všeho hned vyděšené, a začalo se ptát,co to je,řekla jsem mu ať ho nestraší,ať mu raději vypráví něco hezkého a šla jsem pro pití,najednou za mnou přiběhlo a vyděšeně se mě ptalo,co je to obrna,v tu chvíli bych ho nejraději vyhodila z domu,když jsem se ho šla zeptat,proč to dělá,zakroutil očima,řekl,že se chci hádat a odešel.Když druhé dítko sotva sedělo,hlídal jej na nočníku a dal mu do ruky gumový špunt,mamka s tetou mu hned řekli,ať mu to sebere,že je to nebezpečné,já tam nebyla,on ho vzal i s nočníkem do jiné místnosti a špunt mu zase dal,když jsem tam přišla,řekl mi,podívej,jak si hezky hraje,když jsem to uviděla,že ho má v puse,rychle jsem mu ho sebrala a nadala jsem manželovi,co by s ním dělal,kdyby ho spolklo,že by se nám udusilo a bylo mi z toho úplně špatně,večer jsem to řekla mamce a tak jsem zjistila,že mu to samé řekly a došlo mi ,jak to pokračovalo.On nesnáší rady,nesnese poslechnout někoho jiného.Když mu řeknu,ať něco udělá,tak ho komanduju,ale sám to neudělá.Když brečím,píská si.Když po něm chci radu,řekne,že to neví,ať si to najdu na internetu,přitom já vím,že to ví nebo umí.Všechno otočí,nic neřekne tak,jak to bylo,jako politik by byl nejlepší,vždycky se zastane špatného názoru,je jako advokát zločinců.Je toho milionkrát víc,od blbin po vážné věci,vydrží být po velké hádce dva dny trochu mírný a pak je to nanovo.Co můžu udělat já,jak se mám změnit,aby to nedospělo ke konci?Kam můžeme zajít oba?Dík za trpělivost a omlouvám se za pravopis,je mi do breku a nechci psát o dětech konkrétně a nechce se mi to po sobě číst,protože bych to neodeslala.

Dobry den, musim se pridat k...Ano Pavlíno, určitě si umíš odpovědět sama, tohle je klasické domácí násilí

Dobry den, musim se pridat k...Prášky na nervy ani čaje na uklidnění ti nepomůžou. Co máš udělat víš- seber děti a UTEČ, UTEČ, UTEČ. Bílý kruh bezpečí, azylový dům a pod. Tam ti pomůžou, vědí co dělat. Bílý kruh bezpečí je pro lidi ve tvé situaci.

Dobry den, musim se pridat k vasi diskuzi. ziju s manzelem 5let,pred 3lety jsme se vzaly. Mame spolu 2leteho chlapecka a ja z predesleho vztahu 10letou dceru.Jsme financne zajisteni, takze v tomto nestradam. A tim jsem si take vzdy vse zlehcovala, i kdyz se mi znami michly do zivota, jak je mozne ze nechodim mezi lidi, pobavit se ve svych 30letech, proc nemuzu jit vecer na caj ke kamaradce atd, tak jsem vzdy odpovidala ze muj muz take nikam nechodi a ze mi staci k zivotu ze rano vstanu a vim ze me deti maji co jist a muzu jim koupit co chteji.Uz nato mi znamiodpovdaly ze to neni normalni abych i do obchodu musela jen s detmi a ven mohla pred dum na lavicku aby me mel neustale na ocich, a pokud se nahodou vzdalim tak nestiham zvedat telefon. i tak mi to pripadalo normalni, brala jsem to jako dukaz jak moc me miluje, jenze roky utikaji a me to prestava bavit.k tomu se pridalo i biti. Poprve jsem dostala zato ze jsem se zeptala proc mi byl neverny. Facka, a ja ji prehledla, pak jsem dostala za jeho deti ktere ma z prvniho vztahu, jelikoz jsem si dovolila vyslovit ze to jsou nevychovani spratci, a zase jsem to prehledla, po treti jsem dostala zato ze nejaky jeho znamy rekl ze jsem krasna zena. ale stale slo jen o facku nebo zduchnuti, nadavky a sileny krik. vzdy prisly omluvy, darky a nasledne usmireni. Ale tentokrat to vyvrcholilo a bylo to zato ze jsem dala na prvni misto sve sestry jim jsem dala za pravdu, a tim jsem rekla ze mu neverim a je az na dalsim miste po mych sestrach. Zbil me , hodil na zem a daval do me pesti jak do chlapa, pote chtel vzit basbelovou palku ale me se podarilo utect k sousedum, kricel na me at jdu okamzite domu, a ja strachem nevedela co mam delat. Sousede sly se mnou ale na chodbe pred dvermi me znovu hodil na zem a bil me. Sla jsem domu, nemohla jsem zastavit plac, a muj syn plakal a plakal. nekam odjel, a ja nevedela co cekat. Vratil se a kricel ze jeste jednou neco udelam tak me zabije. Ja vim co kazdeho jako prvni napadne naco ta zenska ceka proc neutece? Ale ja od strachu nemuzu udelat ani to. Nasel by me a ublizil mi. Nekdy placu po nocich nebo v koupelne a uvazuji jak se mam sama zabit abych pred vsim utekla a mela klid ale ja to nemuzu udelat miluji sve deti. A tak beru prasky na nervy piju caje na uklidneni a nevim co dal

Dobry den cetla jsem si vasi...je to týrání.

Dobry den cetla jsem si vasi diskuzi a mam dotaz. Jsem s pritelem 5let a vzdy kdyz mu neco reknu,tak se mu to nelibi. Zacne mi rikat ze at si skocim psychologovi nebo mi vyhrozuje,ze mi vezme dcerku. Schazuje me pred ostatnima. A kdyz prijde z prace,tak je hnusnej ze jsem zapomela neco udelat. Mam z nej nekdy strach. Je to psichycke nasili? Diky pavlina [email protected]

Dobry den cetla jsem si vasi diskuzi a mam dotaz. Jsem s pritelem 5let a vzdy kdyz mu neco reknu,tak se mu to nelibi. Zacne mi rikat ze at si skocim psychologovi nebo mi vyhrozuje,ze mi vezme dcerku. Schazuje me pred ostatnima. A kdyz prijde z prace,tak je hnusnej ze jsem zapomela neco udelat. Mam z nej nekdy strach. Je to psichycke nasili? Diky pavlina [email protected]

ja ty podminky taky znam...co mam delat ?dekuji

Jirko, do Azylového domu...ja ty podminky taky znam nejsem si vubec niceho vedom ba naopak jsem ji rek at jde do prace jestli chce po 13letech aby prisla mezi lidi

Ahoj, nevím, jestli to, co...ma zena mi utekla i z detmi do azilaku i kdyz jsme financne zajisteny asi ji preskocilo .odmita mi ukazat deti neni to psichycke tyrani,,,,pred tim jsem ji vozil k doktorovi neco ji pichal na nervi a daval tablety lexaurin asi se zblaznila nevim si rady