Je to psychické týrání?

Ahoj anavi.. ano, to já vím, že na ně mám nárok.Je to trochu složitější, každý říká něco jiného- právník, policie, soudkyně zatím nic k tom u neřekla, protože se ještě nezahájilo jednání o rozvodu a majetku, zatím čekám na nabytí právní moci svěření dětí do péče....Uvědomuji si, že i dluhy jsou naše společné, ale naše věci nebude nidko odvážet, nikdo cizí, vlastně věci i kluků. Sakra, jak si to může dovolit....nedokážu, co tam byloa aco ne, když k tomu nemám jedinej doklad... všechno zůstalo v domě.... těžko budu dokazovat, že se mi věci ztratily.... no to jen tak na okraj.... jinak jsme docela v pohodě,nějak to neřeším, hlavně se dávám dohromady.Nevím si rady se spoustou věcí..... ale dělám co se dá. myslím na vás, holky, a děkuji. papa.

v tom ma Pavel pravdu. jestli jste to nabyli behem manzelstvi, tak to muze zaridit i sodce aby nebyly veci brany a aby te musel vyplatit. Drzim ti moc palecky

Oprava: pokud máte společné jmění

Sabo, jestli máš s manželem společný dům, tak si ho nenech vzít, a ani žádný věci. Obrať se na nějakýho kamaráda ať ti pomůže. Pokud nemáte společné jmění, tak je polovina všech věcí tvá.
Všechno jde když se chce. V těhle věcech je lepší, když to za tebe vyřeší někdo jiný.
Já se s manželkou dohodl, a děti mám ve vlastní péči :-)
Horažďovice znám. Byl jsem na vojně za Sušicí. Za Rejnštejnem nahoru nalevo na Kvildu.

ahoj sabo, vim ze je ti hodne zle ani se do toho nedokazu vzit. je to hrozne ze jsou chlapi takovy, at maj nebo nemaj penize, laska k detem najednou zmizi a jsou jen oni sobci. Najednou jde o lasku jen na chvili a oni trvrdi ze je miluji. Moc te prosim nedej se zacni se zase smat a radovat z malickosti, ja jsem se k tomu jeste nedopracovala, tak to neztrat, mas sama sebe a ty chces zit jako clovek. ja mam holku v puberte, manzel je s milenkou a jemu je moc dobre a veskere starosti s holkou mam ja, on ji vidi par hodin tydne. takze k tomu se jeste dohaduju s dcerou, nic ji nebavi, nic se mnou nechce delat a muzu i rict ze pocity jsou to desive. Chtela bych ji vsechno vynahradit a ona o to nestoji. nekdy si rikam kasli na to ale ono to nejde. preju ti moc sil a zacni se usmivat a myslet i na sebe. zase se ozvu, drzim palecky drz se.

omyl......nechám.zase dneska den blbec. nevím už kam jít, komu to říct.... shluk negativ není jen náhoda. jak mi to tady jedno ujedna řelka.. jsem na pokraji zhroucení.......ne. já už jsem tam spadla.Proboha, co se to děje, proč se to tak všechno semele.....jako na houpačce... ale já jsem víc dole, že bych padala????už mě to přestává bavit. Věčné pře s manželem... kolik zášti a zloby a nenávist je v tom člověku, kolik bolesti je ve mně.....a začínám být na to sama. Přestávám se zase radovat z maličkostí, dkyž vidím, co se na mě valí.už to neunáším. V numerologii mám, že letošní rok se musím naučit být sama.... ale asi budou samy děti.bez mámy. protože její svět se hroutí, jako ještě nikdy ne. Mslela jsem si, že to, že mi děti svěří do péče, bdue krok dál... ano, dál k propasti.Ta tíseň, co mě svírá, je strašná.Nemůžu spát... nemůžu se soustředit na nic.Jediné čeho jsem trochu schoná, je střídat emoce....ale z extrému do extrému.už se v tom vůbec nevyznám... kluci dneska přišli zklamaní, jak s táta choval.. měli přijet v 5 a v 16:40 volali, že terve jedou do bazénu.. jo, hodnej tatínek, ale jel s nimi do Horažďovic...... i když jim to slíbil na dopoledne.... staršímu to bylo líto, tak dokonce vylezl na strom, do koruny... je to si 25 m....... zastavilo se mi srdce při pomyšlení, že by se jednou špatně chytil.. bože. zabiju manžela, bude to levnější než se s ním soudit.. a věčně tahat. Dluží mi 11 tisíc.....reju hubou v zemi, přestávám jíst, aby měli kluci... stadím se jít za maminkou.. ale ona to vidí, ptá se... a já se tak stydím, protože mi pořád pomáhají.. a přece nebudou doplácet na takovýho zmetka. už se neumím bavit slušně , přestala jsem se smát...a tak moc bych chtěla. Zjistila jsem, že manželova přítelkyně z našeho společnýho baráku odváží věci.. kluci mi to i potvrdili, viděli je u ní.... a přitom já klíče nemám, surově mi je vzal....... tolik mi to ho beží hlavou ..... toužím to vykřičet... vybrečet se... ale už nemám ani sílu si dojít pro kapesník......ten smutek a beznaděj mě zase obklopila.. a já nemám sílu se tomu bránit. poslední zbytky spolkla slovní výměna s manželem.... peníze, peníze, majetek.. a zase peníze, to je to jediné, coho zajímá.... jak může nkdo být tak zlý.. a ubližovat... holčičky.. moje. nedejte se. sbohem.

Anavi, ot by šlo v případě, kdyby byl zaměstnaný...... je vedený na úřadu práce.NEdám se, nenechám se bou pořád vláčet. Už ne.papa, krásný víkend.

sabo a co mu to nechat strhavat rovnou z platu, kamoska to tak ma a je bez problemu, nevim sice jak na to ale zeptej se na to. Ja jsem taky zatim odkazana na penize manzela a jsem zvedava kdy se zacne cukat. Nemam praci a nic usporene i kdyz jsme meli penez hodne ale byla jsem moc hloupa a duverovala mu. Drzim ti palecky at ti to dobre dopadne.

iviku.... ta akce bude zítra.... kamarádka a zároveň kolegyne je bezva holka......a na koncert dcerky se těším....je to moje malá holčička......právě jsem od ní přijela... a zase jsem smutná - nahmatala si bulku v prsu....strašně ji to bolí,bojí se.. a já taky.tak ji poženu k doktoru hned v pondělí.....mějte se.

sabi vydrž...i na něj jednou dojde,je to všechno moc čerstvý a když ti to pomůže to sem napsat,tak piš...vidíš,že to vždycky někdo přečte,takže to zbytečně nepíšeš.jak dopadla ta akce s tou novou kamarádkou? nebo to teprve bude?

Ahoj holky..... tak jen krátce,jsem zase trochu vynervená, je pátek a manžel si přijede pro kluky.....jsem naštvaná, protože mi nedal dosud výživné, už mi dluží 11500.... s tím se fakt nedá vyžít. a přitom bral skoro 40 tisíc......a že prý nemá. Krmí tím i kluky.. sakra, kdy už to skončí......je mi líto, že si tu stěžuju.....pláču.... a foukám si bolístku.....Zase to naše srdce na dlani.Asi se nezměníme....Mějte se, krásný víkend.papa.

ahoj riki, ja vim ze nejsem sama kdo tohle proziva, ze je takovych zen hodne. Uz jsem ho pred mesicem vyhodila, protoze jsem ho nachytala s tou zenskou. Chtela jsem byt silna a ukazat mu, ze to vsechno zvladnu ale po 14 dnech jsem se uplne zhroutila a skoncila na interne cela otekla a sama vyrazka. V te dobe jsem mu ty fotky posilala pres telefon aby videl co zavinil. litoval me a byl milej i by za mnou prijel do nemocnice. Kdyz jsem se ale vratila z nemocnice a chtela aby se mi podival do oci, dival se s ledovym klidem az me zamrazilo. Proste se spis bal toho jestli to vsechno neohrozi jeho. Kdyz mi bylo hodne zle a mela jsem zlost psala jsem mu sms osklive. Ted se snazim s nim nevidat, protoze se potom davat dva dny dohromady, snazim se mu ani nepsat. Nejhorsi je ta bolest srdce a to ze jsem tak slaba. Ikdyz si myslim ze je to mnohem lepsi. Potrebuju nabrat sily a to je moc tezke, jde to hrozne pomalu, nekdy me pohani vztek a nekdy brecim do polstare. Jsou chvile kdy ho strasne nenavidim ale co mi je to platne. Zpet uz ho nechci, ale jak rikas nejde vsechno napravit ze dne na den. Zazila sis taky sve, vubec ti nezavidim a divim se ze jsi to tak dlouho vydrzela, to jsme holt my zenske, ktere ziji pro rodinu a procitnou az kdyz je moc pozde. Snazim se na sebe usmivat a rikat si ze je vse ok ale vim ze to jeste nejde zevnitr. Az to pujde, tak snad budu mit vyhrano a i s dcerou to bude lepsi. Je tu moc smutnych osudu, vim ze jsem asi sobecka ale ty nove radeji jen prectu a nezabredavam do nich, sabin pribech znam a drzim ji palecky, ma male deti a nemuze polevit, ale dela velike pokroky i kdyz se ji to vraci. Ivik uz asi tu silu nasel, z celeho srdce mu to preju. Tobe preju taky hodne sil. Ja jsem se zarekla ze uz sve srdce nikdy neotevru uplne, jestli ho nekdy otevru. Treba za mesic budu mluvit jinak ale zatim to tak citim, ted je prazdne a boli. Preju vam vsem hodne sil a aspon trochu te radosti, pa

Přeji ti, že jsi nakonec dokázala odejít a lecos zvládla. Každý příběh má hloubku a sílu. Doporučuji ti přečíst knihy Zdeny Jordánové zvláště pak "Dítě jako šance pro tebe" nebo "Poznej svůj cíl". Je to obrovské povzbuzení, zároveň pochopení, proč se "cokoli" děje a tím pádem ten kdo chce zjistí, jak a kudy vede jeho cesta dál. není to filosofie, není to víra ani sekta - je to opravdu o pochopení sebe, svých potřeb, případně potlačování sebe, o našich hranicích............opravdu úžasné. Nebraňme se poznání a zkvalitnění svých životů!

Ahoj anavi,prožívala jsem to samé co ty.Dlouho jsem nevěděla,co se se mnou děje,co dělám já "špatně",nedovedla jsem to správně pojmenovat,tu "hru",ať již vědomou či nevědomou,kterou se mnou hrál léta můj manžel,má první velká láska.Měli jsme 2 dcery,jedné zůstala hlava čistá,viděla vše tak,jak to opravdu je a držěla při mě,druhou manžel nenápadným způsobem zpracovával pro sebe.Byla na mě hrubá,odmítala mě jako matku a on se jen smál,že říká pouze svůj názor a roky ji nechal se takto chovat.Trpěla jsem moc,věř mi.I v poradně jsme byli,ale pro manžela zcela zbytečné,dělal si stále co chtěl sám.Nemohl chtít,abych já byla v pořádku.Potřeboval,abych ho poslouchala,chtěl být vůdce.A domluvit se oba?Ne,kompromisy dělat nechtěl a neuměl. Na dně jsem byla několikrát.A řešila neřešitelné.Bohužel až tragická událost mé starší dcerky naše manželství ukončila.Bolest z jejího odchodu byla obrovská,neměla jsem již sílu na to,abych řešila to,co já dělám "špatně" a konečně jsem viděla jasnýma očima jeho chování vůči mě.Odstřihla jsem se od něj,ani nevím jak.Manželství ale dále trvalo,i když jakousi setrvačností.Ale ta"jeho " dcerka mu přišla na milenku a nyní všechny psychické i fyzické praktiky,které používal proti mě,uplatňoval na dceři.V té chvíli jsem již řekla DOST.Následoval jím pěkně "okořeněný"rozvod.Další psychická muka.Zůstala jsem s dcerkou sama,sama s dcerkou,která byla proti mě a nyní již i proti otci,kterého ale stále milovala.Napnula jsem všechny síly,které mě zůstaly a pomalu,opravu pomalu si začala budoval vztah k ní.Bylo to moc těžké,ale povedlo se.V tom ,jak to probíhalo,je řečeno mnohé,nejdůležitější ale bylo,že jsem jí všechny roky,které mě odmítala odpustila a začala znovu..byvalý manžel se nakonec po vypořádání majetku odstěhoval,alimenty na dceru platí,vidí se s ní 1 až 2x za rok na chvilku.Když se sejdou,tak mi dcera říká,že myšlení a chování má stejné,vina je na nás..Je mi líto,že vše takto skončilo,25 let se nedá jen tak vymazat z paměti,je to kus života,ale musíme jít dál,o něco obohaceny,o něco ochuzeny.S jedním důležitým ,někdy bohužel handikepem do života-se srdcem na dlani.Jen musíme dát pozor,komu ho dáme..Přeji nám všem,aby se nám to podařilo,pěkný den

sabíčku to je radostná novina!!! tohle potřebuješ,vzpamatovat se při věcech,který ti budou přinášet radost,uvolnění,kdy nebudeš nic řešit a budeš se moct usmívat.Tak skoč do toho!!!

Ahoj iviku.... ano, už mě to napadlo.. ale toho bolavýho je pořád trošinku víc než toho milýho, krásnýho... já jsem se upnula na práci, ale tím, že nejsem v pohodě, dělám chyby, je to všechno taky stresový... potřebovala bych někam jet, nebo trochu sportovat. ale to co mám ráda nejde podnikat sama - třeba squash.....a já nemám nikoho, s kým jít... Ne, to není stěžování... jen malinkej povzdech.Doufám, že to časem bude lepší.Co mě drží nad propastí jsou kluci.....jsou skvělí.Dneska(fakt je neděle a já byla v práci:-))jsem se vrátila z práve, a oni se na mě vrhli..... tak radostně..... dělá mi to dobře, že jsou takoví.....jsou veselí a já s nimi trochu zapomenu na bebíčka... al e nejsou tu pořád, a taky nemůžu nahrazovat to ostatní jimi... to nejde......A navíc... víte co se stalo??? našla jsem bezva kamarádku.....příští týden jdem na první vystoupení mé dcerky.....zpívá ve skupině a mají první koncert.. tak si myslím, že to je přesně to, co potřebuju.. trochu života do toho umírání....trochu nějaké dění.. abych nemyslela tak moc na to všechno.. Už jsem jednou podotkla, že teoretik jsem doooost dobrej..... takže i tahle teorie je pro mě pochopitelná... ale ta praxe......Iviku,děkuji. MOc děkuji. budu si to opakovat jako pohádku před spaním.Měj se krásně......myslím na tebe a ostatní..... a držím palce.
papa.

Držím ti palce Anavi.Já taky nemám kamarádky a ani sourozence a rodiče jsou 400 km daleko.Chce to asi chodit do nějakých kroužků,divadla a pod.aby člověk přišel do styku s lidma.Jinak je to na zcvoknutí.Radí se lehčeji,než si to zažít.Kdyby ti chlapi prožívali to co my,nevím jestli by to vydrželi.Oni od problému utečou a neví o něm.my se pak nervujeme a stejně si nepomůžeme,protože jim je to jedno.Drž se!

ahoj lidicky. Sabo moc dobre vim jak se citis, chtela bych ti nejak poradit a povzbudit ale jsem na tom stejne. Jeden den si rikam ze mi je dobre a druhy den mi je zase nanic. Nejhorsi je , kdyz si manzele prijede pro dceru a ona je s nim. Mam na popovidani jen sestru a ty mi radeji at jdu do lecebny a tam mi pomuzou. Moc se bojim o to, ze ztratim dceru, protoze ji je 15. a nestoji o to aby mama byla na hadry. I kdyz to je pro ni asi taky moc tezky, nekdy rika veci ktere mi moc ublizuji a ona o tom nevi.. Nejhorsi ze tatinek je s ni v pohode a ja tu na dne. Mam strach ze prijdu i o ni. nekdy se mi honi hlavou, ze bych od vseho utekla a od vsech, nevim kde mam brat silu, kdyz necitim podporu ani od dcery. Vim ze to nechape, ze je to pro ni tezke ale ona nevi jak je tezke to, ze neprijde neobejme, strani se mi. Je mi tim vic smutno kdyz ji takhle vidim. Jestli stratim i ji, tak nevim. Tohle jsou veci, kere si muj muz neuvedomuje a ani mu neprijdou na mysl. Jenze jemu nerekne taky co si mysli, ma v tom hokej a srovnat si to v hlave ji bude trvat dlouho. Tak vlastne hledam sily pro obe a to je strasne vycerpavajici. Ja nemam mimo sestry ani kamaradku, nechodim do prace, tak jsem doma a to je to nejhorsi co muze byt. Snazim se vypadnout z baraku jak to jde. taky chci byt silna a vesela, myslim si podle sebe ze jsem udelala pokrok po tom zhrouceni, uz omezuju i prasky ale stejne jako ty sabo nevim kde hledat tu silu. Zjistila jsem ze manzela nemuzu ani videt, strasne me to rozhodi, on si mozna mysli ze kdyz se klepu kdyz je se mnou, tak pro to ze ho chci zpet, ale ja se klepu protoze s nim nemuzu byt v jedne mistnosti, pro to jak mi ublizil a zlomene srdce se neda sesit. Musim zacit zit a chci zacit zit, ale kdyz neco vyresim prijde dalsi a tak to jde dokola. Moc se chci zacit usmivat a mit radost z malickosti ale ono to nejde. Taky chodim na prochazky a obcas se probudim rano i vyspala. Sabo tech veci k reseni je tolik, ty mas to nejhorsi za sebou a proto se ted citis hur, ale uz muzes zacit myslet jen na lepsi veci, jak si uzijes s detmi, po tom co jsi prekonala se zvednes a uvidis ze bude mnohem lepe, vim nejde to hned ale tedka to pujde lip. Moc ti preji aby si priste psala o tom jak uz se zase usmivas a je ti lepe. Ja se o to budu taky snazit, treba uz to budou veselejsi dopisy. Drzim palecky a dekuji vam vsem za podporu. Stejne tak vsem preju hodne sil a stesticka.

Sabo, to co píšeš jsou přesně i mé pocity.taky mi chybí někdo s kým bych si mohla promluvit,kdo by mě chytil za ruku,objal...Prostě jen tak bez vypočítavosti.je to hrozně těžké zvládnout a ne každý má na to sílu.Já jsem slaboch.všechno vím teoreticky,ale prakticky se na nic nezmůžu.Nevím co se t s těma chlapama děje.Prostě mám dojem,že ženské,lteré jsou potvory a dusí je ty mají štěstí.Poctivky to daleko nedotáhnou.

Díky Laco za tvá slova.Ani nevíš jak si mě potěšil.Skutečně máš velikou pravdu.jenže kde vzít tu sílu.Třeba si dám nějaké předsevzetí a pak z toho uteču,protože se mi vynoří v hlavě:Co bych ale sama dělaa,kde bych byla?Chtěla jsem podat i žádost o rozvod,ale nevyřeší se tím nic,protože bychom museli bydlet v jednom bytě a vím,že by mi to náležitě osladil a dělal naschvály.Skutečně je to začarovaný kruh.On je vysmátý a já se nervuju.přitom vím,že by potřeboval pomoc odborníka i on.Lidé z okolí už ho pomlouvají,že co je to za člověka,nepozdraví,dělá že nevidí,pořád zamračený....Zrovna v pátek mi jeden soused ze zahrádky řekl,že už doma s manželkou přemýšleli jak my dva můžeme spolu žít,když oba jsme úplně jiní.Já si s každým popovídám a on je divný pavouk.Nevím jestli tu ženskou nějakou má,ale musela to být nějaká co mu pořádně pomotala hlavu.Další možnost je,že si to skutečně psal sám tu diskuzi ale pak není normální.Pořád cítím nějaké nástrahy aby mě nachytal a pak se mohl cítit uražený.Skutečně nevím někdy jak dál.Zkoušela jsem i seznamku,jenže tam se z toho vždy vyklubal jen zájem o sex.