Je to psychické týrání?

neznáte někdo M.KRISTYN? Z HODONÍNA.

sabi...strach je nejhorší rádce...a mít jinej vztah v tomto životním období,to není lehký,bude už navždy poznamenanej touhle situací...nejideálnější je,když tohle prožíváš sama a máš něco,co tě z těch stavů bude dostávat,ale urirě ne jinej chlap,ono by to pak mohlo dopadnout tak,že se staneš závislá i na něm a jsi v tom pořád dokola.Každej hledáme berličku,u mě to byl alkohol,ale jednoho dne jsem dokázala zmobilizovat síly a už se ho nedotknout...mám teda jiné závislosti,mlsám sladký :))Do práce nechodím,jsem starší matka na MD,takže jsem svůj zájem začala soustředit na to dítě a pak abych se uživila,musela jsem začít nějak pracovat,tak jsem si udělala kurzy líčení a prodávám kosmetiku a tak,je to mockrásná práce,dělám dva dny v týdnoa jinak se věnuju dítěti.No a pak mi pomohlo pomáhat člověku podobně postiženýmu....sousedce která pila a měla těžký psychický stavy,jezdila jsem s ní po doktorech atd,její manžel nějak nemá čas....takže já tím,že někomu pomůžu,pomáhám vlastně sobě,dělám,co mě baví a mám svou vizi do budoucna...ale ještě před rokem jsem byla troska.Usmívám se ted denně,jsem štastná žena,našla jsem tu sílu a toho chlapa,kterej mi ji ubíral a manipuloval,jsem poslala pryč i když jsem věděla,že zůstanu bez prostředků,tak jsem si pomohla prací,prostě od té doby jak jsem se rozhodla,to šlo všechno samo,ale já musela chtít.A proto j e moc důležitý být v těchhle stavech sama,je to tvoje obroda,s jiným chlapem k tomu nedojdeš,nesmíš být na nikom závislá,jedině tak získáš potřebnou sílu.setkávej se s tím chlapem třeba jen 1x týdně a to musíš být v naprosté pohodě,jinak ten vztah zabiješ,on to nezvládne a ty se budeš obvinovat a nikam se nepohneš z místa.Sabo prosímtě tohle si musíš ujasnit......

Ahoj holky..... tak ta moje sinusoida pocitů právě došla zase až dolů....mojí vinou, prostě jsem udělala něco, za co se stydím a co se příteli vůbec nelíbí,co mu vadí... a já mám strach, že to, kam jsem se dostala na cestě za tím, co chci a pro co žiju, totiž to, že se rozvedu a budu s tím, koho miluju,jsem právě totálně zkazila.Mám takový strach, že jsem zase šlápla vedle a začínám mít dojem, že vlastně nejsem člověk, který si zaslouží mít partnera.Že ho svou láskou dusím, omezuji, tlačím do kouta....a že asi málokdo chápe moje pocity.Už si zase přijdu jako blázen, že chci neco, co vlastně ani není, co nemůžu mít....nevím,co s tím.....chtěla bych mít někoho blízko sebe... vím, že to hned nejde... ale ta moje láska je asi každému na obtíž.... snad jen dětem ne.Ale to je přece něco jiného.Chce se mi brečet, a ani to, že jsem se posunula s rozvodem a mám jednu důležitou část za sebou mi nepomohlo v psychice tak, jak bych chtěla....Pořád se vracím k tomu, co tam všechno manžel řekl, jak na mě útočil, napadal mě, urážel...a jako protiváhu bych chtěla blízkost někoho milého, kdo mi pomáhá, kdo mě drží za ruku, kdo je trochu se mnou.... nemuselo by to být 24 hodin.....a to nemám. To mi chybí.Neumím se tvářit, jako že mi to nevadí, je mi to líto a taky tak reaguji.....rejpu, jsem protivná, už se zase nesměju jako dřív, i když to potrřebuju a chci a toužím po tom být jako dřív... těch okamžiků, kdy se směju a cítím spousty energie je málo. Nemůžu přece dělat, že jsem silná holka, že to zvládnu.... když to není pravda. Co s tím mi nikdo nedokáže říct... vastně dokáže, ale já tohle řešení odmítám.....bojím se. Bojám se to zkusit, aby se nestalo něco co vůbec nechci....a z čeho budu zase na dně. Ztrácím to, co chci nejvíc a taky kopu kolem sebe, asi tak to vidím.... třeba to je jinak, ale já se svým strachem nedokážu přemýšlet realisticky a vytvářím nereálné příběhy... a trápím sama sebe,vlastně se týrám.....neumím jen tak vypnout a nepřemýšlet o věcech, které mě trápí a které chci řešit. Soustředit se na něco jiného ???Ano, na práci třeba.....zkouším, dřu jako mezek....ale nejde to.Iviku... začátky i průběh jsou těžký....nesmírně těžký......já bych si tak chtěla o tom všem s někým promluvit.. ale neumím to, těžko o tom mluvím.Přijde mi, že tím obtěžuji a že to nikoho nezajímá.... fakt asi nikoho, kromě lidí, kteří prožívají něco podobného......Omlouvám se že jsem sei vylila srdíčko.... snad mi bude líp.....a vám nebude hůř.Mějte se, krásné dny, držte se... Myslím na vás.pa.

holky,jsem pořád s váma i když nepíšu....nějak nemám sílu do toho zabředávat,jsem moc ráda,že si zachovávám pozitivní myšlení i náladu,že se všechno zklidnuje a cítím se dobře.ale na vás holky myslím pořád,chodím to sem číct a představuju si to...už bych to nechtěla nikdy zažít.časem na tom budete podobně,ale musíte ujít ten kus cesty jako já.ale jde to ,jen ty začátky jsou těžký...........

Ahoj anavi a ostatní.. anavi, jsem z Plzeňského kraje... zse tak daleko viď-...ale to nevadí, tak aspoň touto cestou.....jo, jak to tak čtu, uvědomuji si, že mám podobné pocity.Někdy mám dojem,že je duševně nemocný.Už mi to řeklo víc lidí. Nejhorší je to, že jse si vypěstovala na různé věci averzi a na jiné závislost.... a to je pro další život neslučitelné. Nikdy jsem si nemyslela, že to je a tak.....Že mě to bdue ovlivňovat.... tak strašně. sama sebe nesnáším. Brečela bych...i když jem vyhrála soud, tak to není jasné.... tuším nějakou zradu.
Papapa, mějte se a pište... pocity, události.. prostě všechno.
pa, krásný večer.

Amálko,to je učebnicový příklad psychického týrání.Dříve či později Tě to vyčerpá a zničí,pak už nebudeš mít síly na nic.Pokud Ti nepomohl psycholog,snad Tě vzpamatují antidepresiva.Ale nevidím v tom vyřešení Tvé situace.Pokud nemůžeš od něj pryč a osamostatnit se,jediné,co Ti zbyde,je vzbudit v něm znovu zájem o Tebe.Nemyslím tím ponižovat se před ním,naopak,dej mu najevo,že nejsi služka a máš také právo na svůj život,jako každý.Piš si s někým ze seznamky / třeba / najdi si kamaráda nebo kamarádku,hezky se obleč a s úsměvem na rtech odejdi třeba k sousedům,hlavně ať si nemyslí,že je jediný muž na planetě.Držím Ti palce a hlavně - rozumím Ti.

Ahoj holky!
Přečetla jsem celou diskuzi.Právě prožívám něco podobného o čem se tady píše a chvílema jakobych četla o sobě.Jsme s manželem spolu 25 let a poslední rok se podobá peklu.Najednou se začal uzavírat do sebe.Přišel z práce,šel na zahradu,zasedl k počítači a šel spát.Takto den za dnem.Komunikace skoro žádná.Dovolila jsem si podotknout,že se mi to takto nelíbí a bolo zle.On 24 let trpěl...Ten,co nikdy nebyl s dětmi u lékaře,seděl dokud mu jídlo nepřistálo pod nodem...Samozřejmě,že na sex jsem moc náladu neměla.Jenže údajně jsem se jen válela doma.Péče o děti není nic a on chudák nás musel živit.Řešili jsme,jestli jet vůbec spolu na dovolenou.nakonec se jelo,ale první dny...Prý neví jesli neudělal chybu a neměl jet sám,potom že teda on bude chodit po svém a já po svém...Jen na posezení v restauraci se vždy těšil.Řekl mi taky,že je ve stádiu,kdy si neumí představit být se mnou 24 hodin.No nepřeju nikomu moje pocity.Po sexu na mě vybafne:a proč necvičíš?Máš povislé nespevněné břicho a kdo ví co ještě.Proč nejsi celá opálená?...No tak v 43 letech a 2 dětech jako dvacítka rozhodně vypadat nebudu i když jsem štíhlá a říkají ostatní,že na svůj věk nevypadám.Pak jsem mu v počítači našla diskuzi,jak miluje jakési své světýlko,jak se těší,že jii obejme a pod.kecy.Jako vysvětlení podal,že prý žárlím,tak si to napsal sám z dvou čísel ICQ abych to našla.Bevím vůbec o co mu jde.Buď se vyžívá v mém trápení,anebo je skutečně sám na hlavu,když si takovéto věci dokáže vykonstruovat.Já tomu ae nevěřím.Podle mě dotyčná paní nebo slečna existuje a on se v životě nepřizná.Chvíli se chová docela přijatelně a v zápětí přijde kudla do zad.Byla jsem rozhodnuta po tom,co jsem našla tu diskuzi to ukončit,ale jako obvykle říka,že nikoho nemá a chce být s mnou.Vydrželo to týden.Dnes hledá zase mouchy.Opět mě stáhnul zpátky.Beru antidepresiva,chodila jsem k psychologovi,teď na psychiatrii.Cítím pořád hroznou úzkost a v noci se budím strachy.Jenže problém je,že nemám kam jít a ani nevydělám tolik peněz abych měla na podnájem.Je to začarovaný kruh z kterého nejde ven a on to dobře ví.

anavi a to chceš s ním žít takhle dál?Já tak šíleně nesnáším,když někdo ubližuje ženám,o dětech nemluvě,takový chlapi jsou hrozný ubožáci.Proto ženy,který trpíte,nebojte se obrátit na různá združení,která pomáhají týraným,případně policii(i když jsem si několikrát přečetl,jak to zlehčují),měli by násilníka vykázat z domu na 10dní,případně to proloužit.Prosím nedejte se!

ahoj sabo, tak ti moc gratuluji, bohuzel mi nesel pocitac, tak jsem ti ani nemohla poprat stesti. To nejhorsi mas za sebou a hodne potrebnych sil pred sebou. Ale hlavne ze se ti aspon trochu ulevilo. Kluci jsou mali budou pri tobe neboj.
Ja jsem s manzelem zila 27 let a taky bych neverila tomu co se z neho vyklube. Je to pokryteckej sobec a hlavne kdyz se ukaze, tak chce po mne aby jsme seeavili normalne, ja ty chlapy nechapu, on si vubec nepripousti to ze mi ublizil a to nemyslim tu zenskou. Ze me zadupal do zeme a jemu je ted dobre. Jeden den je mily a druhej hrubej, vsechno cemu se jdy smal a schazoval pred detmi tedka dela a mysli jakej neni borec. Proste jsou to tupe hlavy. A deti, to je pro ne jen zaminka. Jeho laska k dceri se presunula na jednou tydne na par hodin, prej se s ni nema kde schazet, on ji ani nerekl kolik ji jet a schovava se s ni v jinem meste. To je hrdina, no on by ji tu mohl taky nekdo poznat. Proste je to normalni blbec a to je slabe slovo. Sabo odkud jsi ty, kterej kraj? Drzim pslecky a preju hodne sily taky ji mam moc malo.Papa

Ahoj všem.....tak mám konečně trochu klidnější spaní.V úterý bylo další jednání, při kterém se zase manžel předvedl.Napadl mě, že jsem dětem podsunula, co mají před kurátorkou říkat, že jsem s nimi manipulovala.tak to mě dostal do otáček, kdyby mi ta kurátorka neříkala, že jim to mám vysvětlit, proč přijde.....znáte to asi. ten vztek. Ale soudkyně ho nenechala dokončit myšlenku, v podstatě hájila mě a kluky. Je dobře, že ještě někdo má rozum a vidí, co jeto za člověka. Právník sám mi řekl,ž je asi nejspíš nemocný, že tohle není normální.Takhle se normální člověk nechová....Kdybych tu měla všechno vyprávět, asi tu nebudou jiné příspěvky než moje...mějte se, pořád sem nahlížím, čtu, píšu a myslím na vás všechny..... papa, holky, dejte o sobě vědět prosím.

Milá Evičko.....je to strašně těžké..... vznat se v tom a definovat všechno co mi běhá hlavou.Tolik myšlenek, tolik problémů.....a sil tak málo. Ano, jsou i takové chvilky,že mi je dobře.. a myslím, že je dobře, že o nich mluvím. Právě proto,že z nich čerpám tu energii... Vím, že jsem na pokraji zhroucení. Na okraji propasti nebo v síti.. je jedno, jak to nazývám, ale je to totéž.....nějak mi ubývá energie.A nemám kde ji doplnit.Držím se zuby nehty.....a potřebovala bych trochu energie navíc. v úterý mám další stání.. uvidíme, jak jsme odolná.snad už bdue aspoň v tomhle konec.tak mi držte palce.Manžel se mi mstí,že jsem ho opustila..... nepochopí, že s ním prostě nemůžu žít.A jeho přítelkyni to dojde brzo.pa, děkuji.

Ivetko.. já s ním mám dvě děti.....a 12 let soužití... nechápu, fakt nechápu, jak jsme to tak dlouho mohla snášet....chci rychle odejít... ale dělá zle u soudu.......tak to asi tak rychle nebude.Děkuji.Je fajn vědět, že nesjem sama se svým názorem.

Pryč od něj. Já takového měla, mám s ním dítě. Mám z toho jen deprese, nebaví mě život i když s ním už nejsem. Poraď se s odborníkem na domácí násilí. Násilí takového druhu se jen stupňuje. Nemáš jinou šanci, než z takového vztahu rychle odejít

Milá Sabo. Je mi 50 let a ani nevím jak jsem se dostala na tuto stránku. Když jsem si přečetla Váš příběh,...slzy na krajíčku.A i to jak se chvílemi cítíte šťastná...Sabi Vy jste na pokraji zhroucení.Výkyvy nálad... síla,že všechno zvládnete a pak,ta hrozná únava.Malý neví jak Vám táta ublížil,nerozumí tomu.Táta křičí ??? Mámu bije ??? To ona ,když zlobíme dělá nám taky a má nás ráda. Děti těžko chápou jak muži umí zranit,ponížit,zdeptat...zničit.Sabi a Vám všem,JSTE SILNE holky,hrajte před svými apati,zatněte zuby a nevnímejte. Vy jste jeho kořist a dokud se bráníte,brečíte,prosíte...to on potřebuje. Ale,když uvidí,že s Váma nic nehne,už to pro něj není zajímavé.Jako zvíře svou kořist.Je mi Vás děvčata líto,ale vy to zvládnete,musíte,jste silné a hlavně jste tu všichni fajn.Posílám sílu a všem hodně štěstí. Sabi,kluci zůstanou u tebe,i ten starší nakonec přijde.Pozná pravý hodnoty. Drž se. Eva

milá anavi... kdepak, nemám větší starosti, jen jiné.. ale oboje, moje i tvoje, jsou hrozné.Soustřeď se na to, z čeho máš radot.. a mysli na to často. zkouším to, nkdy se mi to i povede.... nemyslet na negativa.... ale na pozitiva.
někdy, hlavně ve vypjatých situacích, to nejde.....ale jinak, jinak to docela funguje. když ´budu trénovat, bude i mně samotné líp. chci to tak, tak to tak budu mít.. přesvědčit se o tom, že to hezké má smysl, že není všechno ztraceno. Já víim... ale ... když my potřebujem to ujištění, že to je tak dobře, jak to děláme. Teď už to vím, že to je taková berlička a motor zároveň....Že syn čeká miminko, to je krásná novina.....já jsem zase byla pochválená v práci... tak si to pořád opakuju.....a mám z toho dobrej pocit.Mysli na to, z čeho máš radost.. Já po dlouhé době jsem unavená, ale tak nějak hezky..... příjemně,že se těším, jak usnu a budou se mi zdát krásný sny......o tom, co bych ráda....a třeba se to splní.....Dnes nic konkrétního, jsem jako kotě. ale myslím na tebe, protože se těším, až zase napíšeš... neboj se, piš, uleví se ti. já jme si to psala do počítače....... už to pomalu asi začku mazat... to aby se mi tam vešly nový.. :D:D tak papa, dej na sebe pozor....

ahoj sabo, vubec ti nezavidim, dokazu si predstavit, jak se citis. Kluk se taky pred 13. lety rozhodl jit s tatou ale to jsem mu dala vybrat ja. Vratili se potom oba, po mem prvnim zhrouceni.
Musis byt opravdu hoodne silna a vim jak to boli. Snad ti to opravdu dopadne podle tvych predstav a deti ti zustanou, ona ta prazdnota
je hrozna vec. A co se tyce lasky otcu k detem, na to uz jsem taky zmenila nazor. Myslela jsem si jak muj muz miluje svoji dceru, je ji sice 15. let ale najednou mu staci byt s ni jen par hodin v sobotu nebo v nedeli. Nikdy bych netusila ze mu nebude chybet. Jelikoz u nas vzniklo vsechno jinak, tak uz vubec bych neverila ze mu sex dokaze predcit lasku k dceri. Ona nedava nic najevo, ale taky z ni vypadlo, ze ji vadi ze se musi s tatou domlouvat po telefonu, taky by chtela vsechno zpet, to vis deti to asi nechteji pochopit, musi mit vic casu. Ja sveho manzela nenavidim protoze mi strasne ublizil a nakonec me vymenil za nejakou byvalou kurvu. ona je o 20 mladsi a ja uz nemam silu bojovat a ani nechci o jeho lasku. Asi me nikdy v zivote memiloval a to se neda vnutit. Nejhorsi je ze jsem vlastne az do tedka si to nedokazala pripustit a hlavne to tak nevypadalo. Tedka navic mam 25 letyho syna, ktery mi vcera oznamil ze ceka miminko, tak mam z jedne strany radost a z druhe me to boli, ze tatinek ma byt dedecek ale zaroven zije s zenskou starou jako jeho syn. Moc bych mu prala aby se trapil jako ja, aby mu bylo tak zle jako me, ale on sex je sex a chlap je chlap. Musim se naucit zit, a to je sakra tezky po 25 letech manzelstvi. Boli me srdce, poslapal mi dusi a to moc boli. Vim ze mas mnohem vetsi starosti a drzim ti palecky aby dopadlo vse podle tvych predstav. BRzy se ozvu a dam na tva slova bude lip. Papa

Milá anavi.....holčičko naše....je mi to líto.už proto, že vím, jak ti musí být samotné... já jsem na pokraji zhroucení každou chvíli.asi taky brzo padnu.dneska tu byla kurátorka zeptat se kluků,se kterým z rodičů chtějí žít.....a je mi těžko.Starší jednoznačně řekl, že se mnou.....ale menší, ten,kterýho mám asi nejraději.... fakt o trošku víc než ty druhé dvě zlatíčka....tak ten se nemůže rozhodnout a chtěl by,abych se dala zpátky dohromady s manželem...a byli jsme spolu.Jako by neviděl,jak mi manžel ubližoval. Má ho prostě moc rád. A je to pro něj těžké.Tak jsem se navzdory tomu,že jsem se tvářila jako silná a sebevědomá, zhroutila a začala brečet před tou paní z úřadu.....ona to asi pochopila, tak se ptala ještě jednou, jestli se správně rozhodl, že by mohl být s tatínkem, ale bez brášky, že ten chce být se mnou.....a on, že to tedy ne, že bez něj ne....takže s maminkou.....ale jestli se v tom začne vrtat manžel a slovíčkařit, tak že prý mám čekat, že to bdue natahovat až do psychologického rozboru.přímo u psychologa. Tak strašně je má rád, že to dopustí,aby byli deprimovaný......Je mi líto klukům,že to musí podstupovat,že tohle musí zažít.Ale i sama ona povídala, že je vidět, že jsou neovlivněný,že jsem jim tátu nezošklivila,nemluvila proti němu... ale to mi nepomohlo. dovede si představit,co je to za člověka.Doufám,že příští týden v úterý už to skončí,že se rozhodne.HOlky,držte se,bude líp. sice to potrvá,ale bude. já si to moc přeju,aby bylo......mně i vám.ozvěte se, anavi,piš,prosím, pokud budeš mít tu potřebu,prosím... nedrž ty myšlenky v sobě, musí ven.....když to cítíš.Myslím na tebe a ostatní. nedej se, holka zlatá.....a vydrž.papa.

ahoj holky, zatim nectu vase clanky, jen se hlasim zpet. Zhroutila jsem se a byla v nemocnici. Ted se snazim davat dohromady.

a naopak... nejraději bych vám sdělovala samý krásný a pozitivní věci, jako dneska......je mi po dlouhé době báječně.....sice jsem se v práci řízla, bouchla, a spálila, udělala trochu chyb....ale celkově.. krásný den. Trochu něhy,trochu úsměvů, pohlazení,kafčo, bezva nálada.....doufám, že vás tím motivuju abyste taky toužily po něčem takovým.... protože si to zasloužíte. Mám sice pocit, že jsem dost sama.....ale ne úplně sama. už ne.Musím na to jít jinak, pomalu,polehoučku, jinak prostě.....a jde to snáz....a užívám si tu krásu okamžiku, kouzlo touhy a těch pár minut je pro mě víc než celý plat, než poklad největší.....i když vím, že nebudou každý den, nebude to pořád a často,.....ale teď prostě byly a já jsem šťastná.....je to úžasné, jak mě to nabíjí....hoky, radujte se z každé maličkosti.....protože jich moc není.papa, držím palečky, abyste to taky zažily, ten pocit krásnej!!!

milá Marky, jo taky už mě to napadlo, ale já se pořád ještě bojím...... bojím se toho, že on to otočí proti mně, že se dětí zbavuju, když mu je chci dát, že o ně nemám zájem... dneska je přivezl, bylo to docela v pohodě,až jsem se divila, ale zase z kluků vylezlo, že vlastně nebyli ani doma v baráku, že byli pouze u jeho přítelkyně, celé dva dny, že si museli hrát s jejím synem...a i když měl mladší syn narozeniny a táta jim slíbil, že půjdou na bowling, tak nikde nebyli.... ne že by to pro mě bylo tak zásadní, ale oni se docela těšili...a peo mě to je ocela plus.... ale vidím to z jejich pohledu, že byli zklamaní a toho tátu pořád mají za super tátu... a já jsem s nimi celý dny, starám se jako potrhlá, cepuju je, aby nebyli zvlčilí.....a je to jiný.... Ale to mě nebolí. To asi duševně pochopím a zvládnu se přes to dostat.Mně aíš teď chybí ta protiváha, aspoň trošku.....hrne se na mě dost negativ ze všech stran, tak nevím, jak to všechno unést.Ale jedno je jistý... nikdo to za mě neudělá. Jakmile mi děti svěří, budu o moc jistější a klidnější. Tohle natahování a hra o čas mi nedělá dobře. Brečím při sebemenší blbý myšlence.... a kolikrát i v práci. Nemám to možnost ze sebe vysypat, nemám možnost se odreagovat tak, jak bych chtěla a jak by mi to nejvíc pomohlo......a tak se v tom točím jako nudle v bandě.... a ne a ne tu bandu vylejt.... Vždycky jsem se strašně ráda smála... a teď už dlouho ne, nějak se nedokážu uvolnit...a je mi těžko. Aůe snažím se, a budu bojovat.Nebojte se.... pa, zase někdy, vylejte si srdíčko, abych neměla pocit, že je nejhůř jen mně.pa.Díky za rady.