Panická porucha 2

Evo, jako nocni ptak jsem vcera vypustil, hlavu pod kridlo a odchod do rise spanku sice az po pulnoci, ale predtim jsem brouzdal po i-knihkupectvi v USA a sem uz jsem nestihl doplavat z takove dalky.Ta kava funguje mj. tak, ze kofein zveda adrenalin, coz pro nekoho muze byt nakopnuti k cinnosti, a pro jineho k uzkosti. Taky posouva pH krve silneji nez jine napoje. Mne delala kava zle odjakziva, uz pri prvni kave nekdy ve 14 letech to se mnou skoro seklo :-). Ted uz jsem ji nekolik let nepil a nechybi mi, i kdyz hezky voni.--Dito, mas fakt basnicke strevo, coz je fajn, zvlastne v techto zatazenych dnech to cloveka povznese.

Jo Dito,ty máš fakt básnický střevo.To by chtělo postupně sepisovat ty pocity co prožíváš do těhle básniček a pak vydat básnickou sbírku PP,co ty na to?Teda dneska je tam ale hnusně co,vážení a milí.Tak zavrtat se do betle a nevystrčit nos ani z té PP pr.....Aja

Dito, ty jsi úplná básnýřka. Ty učíš na prvním stupňi?To Tě strašně obdivuju, něco takového bych já dělat nemohla, ale ještě horší představa je pro mě dělat učitelku v mateřské školce, myslím, že bych vydržela pár dní a odváželi by mě za Luckou.Stačí mi ty dva divoši, které mám doma, právě hrajou s mužem kuželky, tak je chvíli klid.Evo, nutně potřebuju někoho super, možná jí aspoň zkusím zavolat.Jdu mrknout na Daisy, ahoj Romana

Bože už dělám i hrubky. Snad mi po boji s PP zůstanou ještě nějaké mozkové buňky. Aspoň na sací reflex. Z koho čeho z pr.... pochopitelně.

Ahoj Evo. Prosímtě hlavně buď tak hodná, a pokus se zjistit, jak se přímo tam Lucie vůbec dostala. Třeba ti pomůže, když budeš myslet na to, že máš velký úkol informovat nás, stále ještě před zdí. Spoléháme na tvoji profesionální deformaci. A vůbec, nevím jak to v tvojí branži chodí, jestli si také můžeš vybrat téma reportáže, a vím, že už o tom bylo napsáno moc, ale možná by tvůj z zasvěcený pohled mnohým dovolil prozřít. Např. můj muž bohužel taky není úplně "normální", a dochází mu to až teď, když jsem ten termín PP přitáhla domů já. Naštěstí může ještě chodit. Jinak by nás tu měli za dva opilce. Hele už se zase nadrali tak, že sotva jdou. Jo a hlavně pozdravuj Lucii, a doufám, že už s té pr.... nejen vidí dírku, ale že už má venku aspoň nos. Ať se drží a učí pozorně. Jistě to bude do konce života potřebovat. Tak pa PP.

...jo a Pajko- s tím dozorem jsme na tom stejně! Jak mně bývalo zle prakticky denně - u nás byly dozory všude možně a vycházely na každěho kantora 4 dny z 5ti-to si dovedeš jistě představit. Motanice, houpanice, pocit, že nutně musím spadnout, do toho všeho stres a řev , lítající dětičky... no zákusek, fakt. Ve vydýchané jídelně jsem doslova se zatatými zuby, až mi huba dřevěněla, přežila půlhodinku dozoru. K tomu všemu pocity a myšlenky, zda dobře hlídám, jestli mě někdo třeba nepomlouvá, že to či ono dělám špatně, hlavně ty starší zasloužilé umělkyně... Kéž bych toto vše mohla vymazat z paměti a za pár let se tam zas vrátit a nemít žádný z uvedených problémů...

Abych se taky přidala s dnešním nic moc dnem... Byli jsme s mužem ve městě omrknout dárky a nějaké už koupili, celkem jsem se i těšila a něco mě nutilo tam prostě jít. Najednou v jednom obchůdku jsem se prodavačky začla na něco ptát a bác! Extrasystola jak řemen, myslela jsem , že mi už nenaskočí zpátky. Pak ještě asi 5 dalších po zbytek dne. Zašli jsme na super obídek do super italské restaurace- seděli jsme dole v krásně upraveném sklepě v přítmí, svíčky, muzička , no vzpomněla jsem na vás, kámošky agorafobičky, tam by se vám jistě dařilo , v koutku a tak. Při chůzi městem se mi chvílemi zdálo být okolí i denní světlo protivný, něco mi zkrátka zas nesedělo, ani to neumím popsat. Ale vydržela jsem. Největší fooor je ten, že můj manžel má asi totéž v začátcích. Říká, že se mu motá hlava, je slabej, blbě se mu nadechuje- to už prý od dětství- a cítím, že je nervní- to je mu vlastní, má z poloviny jižanskou krev. A nejradši by už z každého obchodu vypadl, sotva jsme tam vešli. Ach jo, to by mi tak ještě scházelo! Ale prý s tím nic dělat nebude, protože ON to překoná a zvládne. No přeju mu to. Cítím s Katchou, Evkou, Pajkou a všemi, co mají tak hnusné fyzické potíže spojené s agorkou. Taky jsem měla v době od porodu až po zabrání AD pocit , že nedojdu ani doma na WC, NEBYLA JSEM SCHOPNÁ PŘEJÍT KUCHYN, UVAŘIT, NATOŽ JÍT SAMA VENKU, POPŘ. NAKOUPIT. I S DOPROVODEM MI BYLO VŠUDE ZLE- VŠE DOPROVÁZELY HLAVNĚ SRDEČNÍ STAHY- ES . Tak vás opravdicky chápu, ale důležité je vědět, že je toto způsobeno JEN psychikou a pak s tím honem něco dělat- prášky, co pomohou, dobrý chocholouš, co poradí a uklidní.A jedna na uklidnění, co mě zrovna napadla, nejspíš nebude nic moc, protože už se vidím jednou nohou v betli : PLAZILA SE ŽENSKÁ MĚSTEM, DRŽELA SE TAK, TAK ,TAK. SVÝM TŘEPOTEM BY MÍCHLA TĚSTEM, DO BUCHET I SYPLA MÁK ! VYDĚŠENÁ , UDÝCHANÁ , PLÍŽILA SE K DOMOVU, MODLILA SE " PANE BOŽE, JÁ ZA TO FAKT NEMOHU" ! Dobrou, pozdravy Lucce a pěkný víkend všem přeju JÁ.

Katcho, já jdu taky na Daisy... Jo jo, Makro, děvče,to jsi odvážná. To je pro mne Vyšší PP, vlastně VŠ - ještě nikdy jsem tam nevydržela dýl než 5 minut. Kdyby mě chtěl někdo zavraždit, tak nechá vyklidit Makro a vyžene mě tam - a má mě z krku. Jen doufám, že můj choť tyto stránky nečte, protože by ho to třeba mohlo inspirovat...Romano - ta kinezioložka z Plzně je prej super!A co ty, Karle, blíží se moje (naše) hodina - a ty nikde!? Taky nám, prosím, napiš, čím to je, že kofein spouští PP...Tak jdu juknout na Daisy, pak pohladím tu svoji - a amen... Zejtra (dnes?) dám vědět, co Lucie, snad si mě tam taky nenechaj, až mě uvidí - Gelsemium a Xanax mám ale stále u sebe, nevím však, co se mnou udělá to bohnický prostranství - třeba vám budu posílat přímý reportáže... Eva R.

Ahoj všem. Tak jsem se zase promotala dalším dnem. Nakupovala jsem dokonce v Makru, ale to pouze pod Neurolem, a stejně mi bylo zle. Když já tam musím. Pro jistotu si zajdu s krční páteří, protože tu mám špatnou už od mládí, ale stejně to bude ta moje věrná PP. Evo asi máš pravdu, není na to vhodná doba, a hlavně i s ohledem na Lucii. Asi je ráda, že je ráda. Každopádně by mohla posílat nějaké motáky, jak to tam funguje. Zítra manžel slaví narozky, tak přijedou kámoši, ale když se mi udělá zle, řeknu jim sorry a pudu si lehnout. Nebudu se přemáhat, i když to jsou ty chvíle, pro které se má žít a já nemůžu. Ale co, jsou horší nemoci a osudy. Tak zatím. Ještě se juknu na Daisy, ať si trochu vylepším náladu.

Ajo - já ti zas děkuju za povídáníčko o borelioze. Jsem na tom teď "dobře": nevím, jestli určité příznaky jsou z PP, nebo z boreliozy, neb obojí je nervového původu :))Tak se mi ozvala Lucie, zítra za ní jedu, tak poreferuju... Mějte se všicí co nejlíp!!!!!!!! Eva R.

Ahoj, chtěla jsem se zeptat, berete někdo proti úzkosti Atarax?Evo, díky za ten telefon, sice ještě nevím, jestli to využiju, je to od nás přece jen 2 hodiny cesty, ale aspoň mám něco v ruce kdyby bylo nejhůř.Ahoj Romana

Radko - tak vidíš,kolik je lidí, co se tý vobludy už zbavili: přečti si jmenovkyni Radku 2!Radko 2 - ano, ano, v klidu pohodička, najít ten svůj koutek: vínečko, minikafíčko, minicigaretka, drobet kultury - kino, divadlo ap. Mít se rád. Remarque dokonce říká: "Kdy je člověk dospělý? - Tehdy, když myslí víc na sebe než druhý." Myslím, že to není sobecný názor, ale moudro - staráme se o druhý, kmitáme pořád někam pro něco - a v tom všem se sami nějak ztrácíme. Já taky hřeším: ráda se courám sama, jen tak počumuju, kochám se přírodou, vedu samomluvu a přesvědčuju se o tom, že žít je krásné, i když jsem zrovna v potížích... Když už nás PP potkala, musíme se s ní naučít žít: hroutit se podél sloupů, utíkat ze supermarketů - vždyť o nic nejde - na ty hnusný stavy neumřem!!!! Přetlouct to a pak se pochválit!!!Jindro -hm, o nablejskaných podlahách vím své... a taky jsou úžasný prosklený "věci" - nejlépe celé zdi, a to, co přímo zbožňuju - jsou skleněné výtahy... jenom se podívám... a jdu po schodech...Tome - haf, Reny zdraví Daisy! Byla jsem s ní dnes u veterináře - má ekzém pod bradou a papáme antibiotika - to byl porod to do ní narvat... nebuď smutnej - podívej, kolik ženskejch máš tady najednou!!! :))Lucie se mi dosud neozvala, zdali mohu zítra vpoledne přijít, ale 2 a půl stránky od vás už mám nachystaný k vytištění...Sakra - ještě není 5 a už je úplná tma. Zatím se všicí mějte, nesmutněte!!! Eva R.Báro - kdyby na tebe zas přišlo víkendové smutnění, jsem na stráži!!!

Nevím, jestli divný den, já nestíhám. Ráno jsem napsala variaci na "P" panickou poruchu. Pokusím se vám ji přepsat, doufám, že z toho nechytíte ataku.Evo, taky se zachycuju pultíků, košíků, hledám lavičky, povídám si - výborně odpoutává pozornost, odbíhám a vracím se, tvářím se jakoby nic, rvu se, "neesteticky se hroutím podél sloupů" :-), jak o mně před lety prohlásila jedna nenávistná kolegyně kantorka, když mi na dozorech na chodbě "nedrželo" tělo a šla jsem do podřepu...Báro, zubního mívám taky plný zuby, amalgámu :-). Odměňování je součást terapie.Abych si rozproudila metabolismus vybíhám cca 2 x denně dvakrát od sklepa po střechu třípodlažní budovu, kde pracuju. Endorfiny se vyplavují, napětí setřásá :) a je mi jedno, že jsem pako, které po dvou schodech maká v úzké dlouhé sukni nahoru a dolů. Zdá se, že k tomu strhnu i některé zdravé kolegy :)Tak zatial...

Tome, opravdu jednou je lépe, potom ještě líp a někdy je hůře a pak zase ještě hůř:-)))). Já jsem se ale opravdu překlepla a nechtěla jsem psát opravu, protože jsem věděla, že to všichni pochopí, samozřejmě i ty:-))))

Ahoj, ještě jsem to stihnul a přidávám se se svou

Hezké odpoledne všem,dneska jak tady všechno pročítám, na mě padá ze všeho taky nějaká deprese, co se to děje? Určitě se té pitomé pp všichni jednou zbavíte, to je přece jasné, že vás nemůže takhle ovládat donekonečna. Já trpím nějakou formou agorafobie taky, protože konkrétně ta pošta mi vadí dost, kolikrát si myslím, že nevydržím ve frontě a vypadnu ven. Ale nejvíc mi vaděj supermarkety, někdy tam prostě jen tak prolítnu a rychle padám ven, vadí mi třeba hodně ta nablýskaná podlaha, to mám pocit, že se se mnou všechno motá a že někde sebou praštím. Ale ještě tak před šesti lety jsem odmítala chodit i do normálního obchodu, myslím sama, protože se mi tam jednou udělalo strašně zle, odpoledne ještě to samé na zahradě a večer se to opakovalo doma a skončila jsem v nemocnici, taky na to nerada vzpomínám, od toho dne jsem se najednou bála jít kamkoliv sama, ale po pár měsících se vše nějak urovnalo, hodně mi v té době pomohla moje máma, říkala, že to jednou přejde a přešlo, ikdyž úplně ne, ale je mi o dost líp. A i ona vlastně co si vzpomínám, tak se kolikrát plížila podél plotu, držela se ho, nemohla přejít ulici, jenomže tenkrát se o nějaké pp nevědělo. Teď už problémy nemá, samy nějak vyšuměly. Takže Evo, Katcho, Radko, určitě tyhle problémy nejsou trvalé, tomu věřte, akorát že jsme pořád v nějakém stresu a ten tomu napomáhá. Chce to někdy veškerou práci a starosti hodit za hlavu, vyrazit jen tak do lesa, dělat si malé radosti, něco si pěkného koupit a hlavně se nenervovat něčím, co nejde změnit.Všichni víme, že jednou je lépe a pak zase přijde období, kdy je nám líp.Evo, taky si pamatuju na jeden výlet, nesnáším taky chodit třeba po úzké cestě někde nad propastí nebo někam šplhat na věž. Muž tohle všechno ví, vylezli jsme na kopec,a já jsem odmítla už jít na rozhlednu.Právě z tohohle důvodu,jenomže on na mě pořád volal, abych šla, že to nic není a ještě se k němu přidala nějaká ženská a oba mě pobízeli. V tu chvíli jsem myslela, že ho snad přetrhnu, až sleze dolů.I do supermarketů mě nutí chodit, ale když vím, že tam nemůžu, tak prostě NEJDU. Sedím v autě a nejdu. Ale samotné mi to někdy nevadí, ráda si pocourám po malých butikách a obchůdkách, ale musím mít náladu a chuť.Tak to jsem taky tochu přidala pesimismu, doufám, že se ještě dneska někdo přidá, asi je nějaký divný den.Mějte se všichni hezky.

Báro, taky se odměňuju, ale už ani nemusím. PP jsem se vcelku zbavila( doufám, že to nezakřiknu) ale neustále čtu vaše příběhy. Někdy mi je z nich šoufl, jako např. dnes v dopo. hodinách. To tady byly samé pes. názory a nálady. Takže já si taky kupuju nějaké hadříky na sebe, ale dělám to spíš když mám špatnou náladu. Místo kávičky s medovníčkem si dám cigárko a vínko s kámoškou v hospůdce a tlacháme a tlacháme... což je určitým způsobem taky terapie. Hezký den se spoustem endorfinů v těle:-)))))

Díky, díky za další vzkazy Lucii - už toho mám dvě stránky!!!Radko - to, že se tý potvory dá zbavit, je jasná zpráva! Nevím, jestli ouplně navždy, ale asi taky - viz Karel. Já se vlastně celý život něčeho takhle bála, ale neuměla jsem to pojmenovat: měla jsem třeba přejít po lávce - a u udělalo se mi blbě, byla jsem na hradě a šli jsme ouzkou cestičkou do věže - a já buchla ap. - prostě jsem nevěděla, co to je, jen jsem s tím měla problémy (a mám). V roce 1995 - po pár šeredných osobních událostech - mě to najednou položilo - dostala jsem se do stavu jako píše včera Katcha. Fuj, nemůžu už o tom ani psát... Brala jsem 3 měsíce 3 Xanaxy denně a pomohly mi. Pak jsem nějak 3-4 roky byla bez těhle hrůz, ale ty drobný strachy, samozřejmě, nezmizely. Pak jsem byla s atakama u homeopatky, a ta mi poradilo to Gelsemium., který teď beru, když to na mě padne - zatím to na něm držím,ale kdyby, nedej bůh, ta hnusárna zaútočila v rozměrech, co před léty, okamžitě nasazuju xanaxy, už bych se netrápila ani minutu!!! Tak vidíš - u mne se to takhle na přeskáčku... Karel je už cele bez PP, našel si svoji cestu - mockrát o tom psal. Já ale na tu zelostravu nemám nervy, mám taky vřed na žaludku,pořád hlad, tak nevím, jak bych to zvládla...Důkazem toho, že se tý hnusárny dá zbavit navždy, jsou i ti, kteří už sem nechodí - Pajka by mohla vyprávět, prostě jsou OK a už si to nechtěj připomínat. Takže zvítězit nad ní lze, jen každýmu to trvá jinak dlouho...Báro, Baruško: jsi senzační - odměnit se za mamograf kafíčkem s medovníčkem - to je správné a musí to tady být i inspirující!!! Jsi zlato, žes to tak bezvadně zvládla a odměnila se-tak to má být!!! Hezké odpoledne všem! Eva R.

Ahoj všem, strašně nestíhám, mám nejenom dost práce, ale jsem taky nějaká roztěkaná a nesoustředěná. Myslela jsem si, že si vyčistím pracovní stůl a v klidu napíšu Lucce pár slov, ale to bych se k tomu taky nemusela dostat vůbec. Tak jdu do toho teď:Lucco samozřejmě Ti přeju ať to všechno krásně zvládneš a ať Tě to odstartuje do lepších dnů. Máš také můj obdiv, že jsi se takto rozhodla, myslím , že není jednoduché udělat ve správný okamžik, správný krok. Já věřím, že je v našem zdravotnictví mnoho dobrých specialistů a přeju Ti, aby jsi narazila jenom na ně. Jinak se přidávám ke všem, kteří chtějí vědět jak tom tam chodí. Čekáme Tvůj podrobný referát a především čekáme na Tebe. Eli

ahoj kamarádi. Včera jsem tu nebyla, protože jsem byla v mých "milovaných" Bohunicích na kontrole - před necelými dvěma lety jsem tam byla na operaci a tak tam musím každého půl roku na kontrolu. Je to pro mně dost zátěž, vždycky je mi pak celý den úzko, prostě to prostředí tam nesnáším. Šla jsem kolem psychiatrického pavilonu a srdce se mi svíralo. Sice jsem se pak odměnila novýma botičkama a kafíčkem s medovníčkem, ale byla jsem šťastná, když jsem zase byla doma mezi svýma. Aby toho nebylo málo, dneska jsem musela na zubní a na mamograf, tak mám doktorů plný zuby. Cítím se děsně, jeden koutek mi visí, jak ještě působí anestezie od zubního a mám pocit,jako když na mně hodí deku, nejraději bych si lehla a spala. Ale ještě musím trochu pracovat. Jdu si uvařit kafe a pustím se do toho. Když tak čtu o těch vašich fobiích, jsem šťastná, že aspoň můžu ven. Hrozně ráda courám po krámech a dívám se, co kde mají - mrzelo by mně, kdybych si to musela odpírat.Ale ráda se potuluju jen tak sama nebo s kamarádkou, ale hrozně nesnáším (a stadím se za to), když potkám někoho, koho jsem už dlouho neviděla a měla bych aspoň ze slušnosti prohodit pár slov - dělá mi to tak zle, že to taky hraničí s nějakou fobií.Komunikace s dobrýma známýma mi nevadí, z cizíma taky ne, ale s takovýma vzdálenýma známýma, kdy bych měla o něčem mluvit a musím hledat téma, to je děs.Evouši, pozdravuj Lucku, řekni, že tu všichni čekáme - a na všecko se vyptej, abys mohla napsat reportáž. Všem přeji hezký víkend, nevím, jak se mi podaří doma dostat se na PC, je tam furt plno. Tak pa.