Panická porucha 2

Aničko - jednou jsem se psychiatra ptala, že mám problém někam jít pro to, že mám strach, že mě to tam někde vezme - a co pak? On mi řekl, že jsem vytvořila novou fobii - fobofobii. Pajka má pravdu v tom, že když o tom budem dopředu dumat, že se nám někde něco stane, tak je větší šanci tu odpornou PP přivolat... Takže dopředu nedělat katastofiecké scénáře co by, kdyby - prostě jít - a když nic - pochválit se a odměnit!!!Katcho - no jo, homeopatie, to je moje - já jsem od francouzskýho homeopata typ Sepia a taky Sepii mi na PP doporučoval jako osobní lék, ale na paniky mi zabírá "všeobecný homeolék" Gelsemium, ev. Ignatia - je to nechemický a v okamžiku, že to na mě jde, hup - a hned lupnu 3 granule pod jazyk. To, že ti to nezabralo - chyba je ve výběru osobního léku, který ti může natestovat pouze homeop.vyškolený MUDr.Dito - no vidíš, píšu o homeopatii... a tak ti hned homeopata doporučím na tu alergii na břízu - v alergiích je homeopatie velice účinná!Vando - hm, ta obava ze smrti někoho blízkého v podobě, jaké píšeš, je doopravdy fobie - thanatofobie. Souvisí ale většinou ze strachu z vlastní smrti, ale i svých blízkých. Jestliže je ten strach tak vlezlý a vtíravý, že ho nemůžeš přemoci a leze ti častěji do myšlenek, musíš se ho zbavit. Obecně si nidko z nás přece nemyslí, že tu bude pořád - i když se hodně lidí tak chová, ale musíš se od toho strachu oprostit - když to nepůjde tobě samé - musí ti někdo pomoci - tj. psychiatr. Je to dost častná fobka, říkají psychiatři,fakt! Prozatím všicí pa! Eva R.

O tom, co je po smrti se kazdy muze jen domyslet, ja jsem si vytvorila svoji teorii o to, ze ted mame telo (nasi schranku a domecek:), pak rozum - tedy mysl, kterou je dobre ovladat, ale nenechat se ji pohltit, tzn. tridit myslenky... a pak dusi, ktera je "trvala", ze az umreme, tak tady zbyde jako nejaka energie, ktera se zase nekam zacleni. Kazdopadne ted jsem ted a tady a pri pomysleni o smrti dvakrat do vzduchu neskakam. Ja se nebojim toho okamziku, ani co bude po tom, kdyz to nevim, bojim se bolesti a neexistence blizkych, prazdneho mista po nich. Pajko, PP mam "naucenou" v beznem zivote, nemam uzkost jen tak, to uz se musi neco trochu dit, spis mam jen napeti a moc premyslim... ale v opravdovym situacich (nejvetsi krize pro me je prave, ze by se tsalo neco zleho nekomu, dko mi je blizky) si sve chovani a predevsim psychiku nedokazu predstavit, kolena se mi podlamuji predem. Vim, ze si musim verit, abych to ev. ustala, ale rikam si, ze kdyz uz ted se necham timto myslenim ovladat, cim se asi necham vlacet pak. A vim, ze je blbost takhle premyslet, protoze kdykoli se muze stat cokoli, to je to, co me desi, jak je zivot krehky... Ale nechci te tim zatezovat, jen si tady plkam, dekuju za podporu, kazde vrele slovo zahreje, preju ti peknej vecer:))

Vando, ne!!! "Dvakrát nevstoupíš do téže řeky"Nemůžeš nic v životě opakovat se stejnou emocionální úrovní. Poprvé je vždy jenom jednou. Podruhé by se Ti to nemělo stát, protože víš a znáš, máš knowhow. Může to přijít, ale velmi mělké, jenom dotek hrůzy, o které víš, že ji pokoříš. Panickou poruchu živí strach, jenom pokud ho potlačíš, zvítězíš. Není jediný důvod, proč bys to neměla dokázat. Pouze přijmi fakt, že jsi úzkostnější a labilnější než ostatní, ale že se na to neumiera :) A taky: je nás takových spousta a dokážeme se denně bít, vítězit, smát se, kreativně blbnout, milovat, rodit, žít...

ahoj vespolek.Pajko, minule jsem psala o tom, že se pořád nemůžu vyrovnat s myšlenkou, že smrt patří k životu a že bych snad zkusila nějaké východní učení, chtěla bych v něco věřit, v posmrtný život, nebo v reinkarnaci, mám v tom hrozný chaos, protože jsem se v tomto směru nijak nevzdělávala, tak ani nevím, k čemu bych měla tak nejblíž. Snad i věřím v nějakou vyšší moc, protože když mi teče hodně do bot, tak se svým způsobem modlím a prosím o pomoc, ale nevím koho. Já mám tolik plánů, co všechno bych chtěla, ale připadá mi, že jsem od rána do večera v práci a ten zbytek času už chci být jen doma, v soukromí. Pouze z literatury toho moc nepochopím, potřebovala bych to vysvětlit a diskutovat o tom, ale jak, když nechci mezi lidi. Panebože, když to tak po sobě čtu, fakt mi hrabe.Za několik posedních pár měsíců jsem přibrala dvě kila - myslím, že je to tak na hranici únosnosti, začínám z toho být rozladěná a nelíbím se sama sobě. Když si někdo stěžoval, že přibírá po AD, měla jsem pocit, že mě se to netýká, ale teď už o tom pochybuju, dlouho jsem si držela svoji váhu a teď už jsem delší dobu jako naducaná, kalhoty mě táhnou. Musím jít dodělat večeři, snad se mi sem podaří se vrátit, děti nejsou doma, tak je tu volno. Zatím. Bára

Pajce: Takze to znamena, az se zase neco krizovyho stane, tak se s tim kolotocem budu potykat zase znova, protoze to nekde v zasuvce zustava ulozeno. Taky si myslim, ze vsechny tyhle uzkosti maji neco spolecneho se smrti, ale hloubeji jsem se do toho zatim nekoukla. Pro me byla smrt spoustec PP a mam to s ni porad celkem dost spojeny.

Vando, máme to v sobě naprogramované, ale to neznamená, že se z toho nemůžeme definitivně dostat. Odborně se hovoří o zvýšené vnímavosti k úzkosti. Když se k tomu potkají vhodné stresory, pak se může projevit PP. Jedná se v podstatě o nepřiměřené reakce na vnější i vnitřní podněty. To, co "normální" jedince nechá klidnými, my prožíváme bouřlivě se spoustou velmi nepříjemných příznaků a projevů. Osobně se domnívám, že PP má i rozměr filosofický. Ten, kdo je smířen a vyrovnán s termínem smrt, zcela jistě neprožívá tak úzkostně případnou ztrátu života a nelpí na něm tak přezoufale. Čekám, že mi to někdo vyvrátí, ale už jsem to tu párkrát neúspěšně nadhodila, např.otázku víry apod. Lidi o tom jakoby nechtějí mluvit a chápu je, já taky ne...

P.S. ještě k nabírání váhy. Nevím, jak to vysvětlí Karel, ale já mám dojem, že protiúzkostné a antidepresivní látky brzdí metabolismus, takže nespalujeme = ukládáme :( a když se k tomu přidají hormony, jednou ráno se díváte do zrcadla na válec :)

Neurol nebo Lexaurin, Neurol by měl na PP působit líp, všude v literatuře je uváděn na 1.místě alprazolam=Neurol nebo Xanax. Ale je to dost individuální a obojí jsou benzodiazepimy. Karle, smekám. Nechceš o tom sepsat knihu nebo aspoň brožurčičku? Líbilo by se mít Tvá logicky poskládaná biochemická moudra pěkně po ruce a zobkat, co tělo právě potřebuje v optimálním čase, míře, množství, intervalech a na zahrádce si pěstovat bobulenky...

Pro ty, kteří prahnou po Praškovi doporučuju www.diagnozy.cz (to jsou výborné stránky pro ty, kteří zmeškali některý z pořadů) nebo jeho foto můžete spatřit na www.grada.cz jako jednoho zmnoha autorů. Na pohled sympaťák a jeho panikáři mu rozumí...

Zdravim vsechny panikare i nepanikare:)Diky vsem za rady v souvislosti s mym prvnim prispevkem. Dokud se mi neprihodila prvni ataka, netusila jsem, ze neco takoveho vubec existuje. O to vic bylo horsi, kdyz jsem nevedela co mi je a proc a co to je. Myslela jsem si, ze na celem svete to mam jen ja, nikdo to nechape a ze mi zakonite hrabne. A placala jsem se v tom sama az se to vystupnovala do te miry, kdy uz jsem nebyla schopna skoro existovat. Nakonec jsem skoncila u psychiatra, ale porad jsem moc netusila a take uz jsem si v sobe udelala tolik bloku a strachu, ze to byla poradna fuska zase byt relativne v pohode. Fungovala jsem na antidepresivech a Seroxatu, to jediny jmeno si pamatuju a za rok a pul z toho byla venku. Pak uz me to potkalo jen po rozchodu s pritelem po 4 letech, ale jen nekolik atak a ted uz jsem ok. Mam jen obcas uzkosti, ktere vetsinou nastanou pri kocovine, po silnem kafi, v neznamem prostredi a supermarkety a dopravni zacpy nesnasim taky, ale jsem schopna se v tomto prostredi pohybovat a uzkost na zacatku ovladnout. I kdyz na precpane vydejchane supermarkety ted pred Vanocemi, kdy tam musi jit clovek nakoupit darky se take moc netesim. Bavi me to jen obcas. Zajimalo by me, proc to v cloveku vubec vznika, jestli uz to ma v sobe predprogramovane, nez se mu neco rozjede, nebo zda ma dispozici uplne kazdy. U me je pravda, ze jsem obcas dost precitlivela. Marne premejslim o tom, jak ze sebe udelat drsnejsi, odolnejsi a optimistictejsi. Ale nevim. Obcas se mi neco dari, zvedne se sebevedomi a od zivot se odviji v radostnejsi rovine, ale vetsinou se brouzdam ve sve melancholicke povaze. Mam se rada, ale premejslim, jestli se da tohle nastaveni nejak zmenit. Jestli se da PP + ostatnim vecem s tim souvisejich uniknout navzdy a vycistit se nebo, zda jen zavreme dvere a ty se pri dalsi krizi sami otevrou. Potom take - ty fyzicke priznaky. Nesnasim toceni hlavy a zavrate, pocit na zvraceni, na omdleni, uduseni, tachykardii a pak jeste k tomu pridruzeny pocit - ne uz tak uplne, ale prece - depersonalizace. To uplne nesnasim, ale deje se mi to, nevite nekdo jak na to? Je moc hezke, jak si tady vzajemne pisete a podporujete se, clovek pak vi, ze v tom neni sam. Jinak z te ztraty blizke osoby se asi jen tak nezbavim, to uz nespada do PP, ale nekam jinam a ja vubec nevim, jak to ze svyho mozku vyskrtnout. Jeste jednou diky Eve R., Pajce, Radce a Tomovi za odpoved:)Preju krasne podzimni odpoledne, Vanda.

Romčo, před chvílí jsem viděla nějaký pořad na ČT 1,ženská si tam nechala dělat odborníky na sobě změny, hlavně proto, že před rokem ještě vážila 100 kg a ted 50. K tomu potřebovala ještě teda změny účesu, poradit s líčením, oblečením- a bomba, jaká z ní vyšla kost!Musím taky do boje s kg.Zelenina, ovoce, cereálie, ryby, kuřecí, králík, cvičení a tak.HAHAHA, PAK POŠLU NA MAIL NOVÝ FOTO, TO BUDEŠ ČUBRNĚT.PAPA VŠEM

Přátelé, zakoupila jsem si bezva knížku- PŘÍRODNÍ LÉČBA ( homeopatie-bylinky-relaxace-stres)- Sue Hawkey a Robin Hayfield , GRADA PUBLISHING- 290 Kč. Jsou tam i dobré rady stran našich potíží. Pěkně ilustrovaná , přehledná. Ted zrovna jsem četla o Gelsemiu, Sépii, Ignatii a jiných nám nápomocných bylinných, resp.homeopatických přípravcích.

Romano, s temi banany ve vetsim mnozstvi si musis vyzkouset, jak sedi tobe osobne, protoze kazdy clovek je trochu jiny a banany maji svoje plusy i minusy, jako skoro vsechno. Sice maji serotonin a taky Mg a B vitaminy, na druhe strane taky nekdo po nich muze pribirat, nekomu muze vadit rozhoupani hladiny krevni glukozy po nich, nekomu pak ty cizokrajne plisne. A nekdo je snese v pohode.

Pajko, pěkně popsaný příběh panické poruchy. Právě papám pilule proti potvoře PP.Karle Ty se teda ve výživě vyznáš, vypsala jsem si pár hesel a poběžím do lékárny a taky začnu jíst více banánů.Dito, já taky neustále kynu, před dětma jsem měla 50 kg, nyní asi o 20 víc, nutně musím zhubnout.Ahoj Romana

Karle, testy dělali na kůži, nijak to nebolí, jen co je pozitivní-začne různě napuchat a svědit-mě hlavně bříza a trochu mín pelyněk.

Ja vim, Ajo, mam spatny den, tak mi ji bylo lito :o( omlouvam se za ten prispevek

Katcho, Lexaurin beru já 6 let, zkušenosti mám docela dobré, ale už bych ho ráda vysadila, protože ta doba se mi zdá dlouhá. Podle mě není až tak návykový, aspoň já mám takové zkušenosti.V pohodě jsem snižovala sama dávky, občas při nějaké zátěžové situaci zvýším, potom bez problémů zase snížím. Já zase chci přejít na Neurol, už ho mám doma asi měsíc a nemám odvahu ho zkusit.Ahoj.

ČAU PAJKO DOST DOBRÉ POČTENÍČKO.

čau ANIČKO JE MOŽNÝ,ŽE TU ATAKU SI PŘIVOLÁŠ SAMA ,ŽE NA TO MYSLÍŠ,MÁŠ STRACH KDY TO NA TEBE PŘIJDE TAKY JSEM TO TAK MIVALA TED SE TO SNÁŽÍM OVLÁDAT.MUSÍŠ SI ŘÍKAT,ŽE TO PŘEJDE NEBO SI ŘÍCT PROSTĚ STOP PORADILA MI TO PSYCHOLOŽKA.ZKUS TO.DRŽIM PALCE PA MIRIAM

Radko já odpověděla JÁJE,protože to jsem veděla,ale Aničce sem bohužel pomoct nedokázala AD neberu,tak jsem doufala,že se objeví někdo zasvěcený,a zatím je mrtvo.