Ekosídliště

Jak zdůrazňuje jeho autor Ing. Arch. Helmut Deubner, ekologické aspekty nebyly jediné, které se při stavbě braly v potaz. Důležitý byl důraz na zcela nový životní styl, snaha vybudovat komunitu, kde by lidé žili družně a společensky, ale zároveň měli zajištěn i dostatek soukromí, kde by se děti cítily dobře a staří a nemocní lidé nebyli opuštění. Bydlení vzniklo v součinnosti mezi názory architekta a představami budoucích obyvatel: hned na počátku akce totiž arch. Deubner požádal své přátele a přátele svých přátel, kteří měli o tento typ bydlení zájem, aby vyjádřili své představy, jak by měl ideální obytný areál vypadat. Z dotazníkové akce vyplynuly čtyři základní požadavky: areál by měl být co nejvíce přizpůsoben dětem, neměla by tam mít přístup auta, soukromé a společenské prostory chtěli lidé co nejvíce oddělit a přáli si v co největší míře využívat netradičních zdrojů energie, dešťové i odpadní vody, recyklovat odpady a vůbec být co nejvíce "eko". Všechny požadavky jsou v dnešní podobě ekosídliště zakomponovány. Dlužno podotknout, že tato podoba je i výsledkem dvou let přesvědčování a šoupání podrážek po nejrůznějších institucích - ani v Rakousku se nové věci neprosazují vždy snadno.

Ekosídliště je kompaktní soubor jedenácti rodinných a dvou bytových domů. Zdejších 95 obyvatel (z toho 50 dětí žije v příjemném prostředí na kraji borového lesa několik kilometrů za městem. Celkem je zde 25 bytových jednotek, ateliéry arch. Deubnera, užitková zahrada a skleníky, kde se pěstují biopotraviny, a školka pro děti.

Dvoupatrové bytové domy s velkými terasami stojí na severní straně areálu, takže nezastiňují nižší rodinné domky, ale naopak oddělují ekosídliště od silnice a zároveň je chrání před větrem. Ústřední bod ekosídliště tvoří společné prostory s posezením, fontánou a dobře vybaveným hřištěm pro děti.

Výstavba je značně zhuštěná, domy mají jen malé zahrádky o velikosti přibližně 200 m, přesto však poskytují obyvatelům dokonalé soukromí díky tomu, že jednotlivé pozemky jsou odděleny vysokými cihlovými zdmi. Dle názoru arch. Deubnera cihlové zdi patří neodmyslitelně k lidské kultuře. I jim přičítá, že život v ekosídlišti plyne klidně a vztahy mezi lidmi jsou stále velmi dobré.

Automobily do areálu nesmějí, parkují na okraji pod prostými přístřešky. Uvnitř jsou jen úzké pěšinky, které se občas rozšiřují v malá náměstíčka. Celkový charakter dotváří velké množství pečlivě udržované zeleně.

Domy jsou postaveny z několika materiálů: zatímco severní zdi mají masivní sendvičovou stavbu ze dvou vrstev cihel s izolací uprostřed, jižní zdi tvoří lehké dřevěné konstrukce z větší části prosklené a využívající pasivně sluneční energii. U většiny domů je před jižní nebo jihozápadní stěnou předsazena zimní zahrada. Domy se nepřehřívají, protože cihlový tepelný akumulátor na severní straně slouží k vyrovnávání tepelných výkyvů.

V domech se využívají v maximální míře přírodní materiály, hlavně dřevo. Rovněž izolace jsou z přírodních materiálů: často jde o piliny a hobliny, příčky jsou izolovány rozdrceným a upraveným papírem, podlahy korkem. Jen na některých místech je použita běžná minerální vata.

Topení je plynové, při ohřevu teplé vody vydatně pomáhají sluneční kolektory na střechách domů. Spotřeba plynu není velká, díky kvalitní izolaci a využití pasivní solární energie činí jen 25 - 30 % běžné spotřeby.

Velmi zajímavě je v ekosídlišti řešeno nakládání s vodou. Dešťová voda se jímá do cisteren a po filtraci využívá pro praní, mytí nádobí, splachování záchodů a vůbec jako užitková voda v domácnosti. Úspory pitné vody tak činí 60 - 80 %.

Zatímco "bytovky" mají normální WC (splachované dešťovou vodou), v rodinných domcích jsou instalovány úsporné kompostovací záchody, které nespotřebovávají žádnou vodu. A věřte nebo ne, ani v nejmenším nepáchnou. V bytě se tento záchod na první pohled nijak neliší od běžného WC, rozdíl je v tom, že ve sklepě je umístěna speciální jímka nazývaná kompostér, kde kaly vyhnívají na kvalitní humus použitelný jako hnojivo. V kompostéru se zužitkovávají i kuchyňské odpady a veškerý odpad ze zahrady.

Odpadní vody se čistí v kořenové čistírně odpadních vod, která se skládá ze tří kaskád a dočišťovacího rybníku. Vyčištěná voda slouží k zálivce. Nádrže jsou osázené hlavně rákosem, který čas od času sečou. Malé větrné čerpadlo přečerpává vodu z rybníčku zpět do "kořenovky", takže voda se stále prokysličuje a dočišťuje. Díky uzavřenému koloběhu vody nemusí být sídliště ani napojeno na kanalizaci, což významně šetří lidem peněženky: náklady na čištění odpadních vod v kořenové čistírně představují totiž jen desetinu nákladů na kanalizační stočné.

Prostor kolem čistírny odpadních vod slouží i jako společenský prostor s klubovnou (má travnatou střechu), ohništěm a rybníkem na koupání.

Ekosídliště nepředstavuje jen nová technická řešení, ale - a to asi hlavně - nový životní styl. O bydlení tohoto typu je mezi Rakušany obrovský zájem; ale většina zájemců má smůlu - z Gartnerhofu se nikdo nestěhuje a mnoho nových sídlišť tohoto typu se nestaví. Zatím je totiž architektů, kteří jsou schopni udělat podobný komplexní projekt, v Rakousku jako šafránu. Dvě podobné akce už nicméně vznikají nedaleko Vídně.

Zdroj: Slabikář ekologického bydlení - Jana Plamínková