Uzdravující zvuk ticha

Avšak hluk nebo ticho často ani nepřijdou na mysl zaneprázdněné­mu zdravotníkovi. Zvuky přístrojů, brebentění slov, bouchání dveří a dví­řek, výzvy rozhlasem stačí narušit odpočinek těm pacientům, kteří jej nutně potřebují. Navozují atmosféru nadměrné aktivity a shonu. Během svého výzkumu jsem se mnohokrát na odděleních sešel se zdravotními sestrami v neuklizené rušné místnosti, kde na podlaze ležely přístroje, počítače a různé krabice. Byl tam jak sluchový, tak „zrakový“ hluk.

Snížení decibelů je přínosem nejen pro pacienty, ale také pro zaměstnance. Na nemocničním oddělení nebo v lékařské ordinaci již panuje dostatečná úzkost ohledně výkonu. Není zapotřebí tuto úzkost ještě zesilovat hlukem.

V příhodně nazvaném pojednání The Inhospitable Hospital (Nepří­větivá nemocnice) zdravotní sestra Laura Stokowská píše o vlivu ticha na zdraví a poukazuje na neonatální nemocniční péči, což je oblast, kde jsou hlasité zvuky běžné, a přesto pro pacienty zvláště nebezpečné.Stokowská předkládá několik návrhů, jak snížit hladinu hluku, které jsou použitelné v každém lékařském prostředí:

-   snížit hlasitost telefonů;

-   začít používat kroužkové bloky, které se zavírají nehlučně;

-   namazat dvířka skříněk a šuplíky;

-   proškolit obsluhu budovy ohledně hluku;

-   používat cedulky „Ticho prosím“.

Tyto návrhy jsou užitečné. Jsou praktické a podrobné. Avšak více než cokoli jiného musíme potřebu ticha všeobecně přijmout a na vlastní kůži zakusit, jak může být ticho přínosné.

Učit se být tichým a chápat hodnotu ticha by mohlo být součástí vzdělání a výcviku zdravotníka - kurz ticha. Nemůžeme předpokládat, že lidé tyto věci vědí sami od sebe nebo prostřednictvím vlastního vzdě­lání. Já jsem měl neobvyklé vzdělání, neboť jsem strávil své mládí v cír­kevním řádu napodobováním mnišského života. Například jsme tam dodržovali „velké mlčení“ od devíti večer do devíti ráno. V tom bylo zahrnuto rozjímání od 5.15 do 6.00, mše, zpěvy, snídaně beze slov, tichá procházka venku, čtvrt hodiny duchovní četby a potom, když mlčení skončilo, vyučování. Jeden den v měsíci a jeden týden v roce jsme vyjíž­děli na duchovní cvičení, kde se mlčelo. Jako hudebník jsem si vypěsto­val hudební sluch a jako mnich jsem poznal krásu ticha.

Ticho není jen nepřítomnost hluku a zvuků. Ticho může zahrnovat zvuky, které vyvolávají uklidnění, a také může pocházet z architektury a výzdoby, které jsou tiché. Pečlivý výběr hudby a uklidňujících zvuků přírody může přispívat k uzdravujícímu prostředí. Fontány a potůčky, vítr a ptáci mohou pomoci při vytváření pokojné atmosféry, která je pře­sto živá a pozitivní. I barvy a tvary mohou být bud hlučné, nebo klidné. Výklenky, ohniště a dobře výtvarně navržené a dobře umístěné předmě­ty jako vázy, květiny a křesla, tlumené ale teplé barvy, látky a textilie z přírodních materiálů, to všechno může pomoci ztišit rušné místo.

Klidné prostředí není pasivní prostředí. Na klidném místě člověk slyší vlastní myšlenky a cítí své emoce. Proto je hluk často obranou proti vnímání vlastního života. Mnoho lidí nechce vědět, co prožívají.

Zdroj: Thomas Moore - Léčebná péče o duši, nakladatelství Portál