Tinnitus: Ušní šelesty

Také charakter šelestu je velmi in­dividuální - nemocní jej přirovnávají k šumění vody, pískání, bzučení drátů vysokého napětí či bručení.

Uš­ní šelesty se ve většině případů jen velmi nesnadno ovlivňují. V léčbě se užívají nejčastěji léky s vazoaktivním (cévy rozšiřujícícm) účinkem. Dále jsou používána například homeopatika, akupunktura či „měkké“ biostimulační lasery. Efekt těchto alternativních metod na zmírnění tinnitu nebyl však dosud seriózně vědecky prokázán, ve většině případů zlepšení se pravděpodobně jedná o tzv. „placebo efekt“, kdy se stav pacienta zlepší již pouze tím, že věří v no­vou léčebnou metodu. To prokazuje, že velmi důleži­tou roli u tohoto onemocnění hraje psychický stav pa­cienta - u velmi intenzivních a obtěžujících ušních šelestů je proto s výhodou používána psychoterapie.

Pokud je tinnitus spojen s poruchou sluchu, je vhod­né používání sluchadla, protože zlepšení sluchu ušní šelest většinou subjektivně potlačí. Vyráběny jsou i takzvané tinnitus maskery - generátory širokopás­mového zvuku, které přehlušují („maskují“) šelest,který poté není pacientem tak nepříjemně vnímán.

V posledních letech byly publikovány i práce americ­kých autorů o „hlukové terapii tinnitu“ Qastreboff, 1997). Principem je přivádění širokopásmového šumu o intenzitě nižší, než je šelest, do obou uší. Teoretic­kým podkladem této léčby jsou neurofýziologické vý­zkumy, ukazující na možnost odblokování šelestu ve vyšších etážích centrálního nervového systému dlou­hodobým působením jiného zvuku. První výsledky jsou slibné, při půlročním osmihodinovém denním používání přístroje Silent Star I firmy Viennatone udá­valo vymizení šelestu téměř 85 % pacientů. Potvrzení těchto skvělých výsledků dalšími renomovanějšími pracovišti však zatím chybí.