Komentáře (22)

• 

  Petra (anonym)

  Pravdou je, že i já jsme neuposlechala rady lékařů a svou holčičku jsem kojila, když měla hlad. Vyplatilo se mi to. Malá byla do půlroku plně kojená a úplně kojit jsem přestala, když jí byly dva roky. Doufám, že ze zdravotního hlediska jsem pro ní něco udělala, což ukáže čas. Kojení bylo fajn i z hlediska finančního, opravdu jsem ušetřila hodně peněz za umělou výživu a nejen to, krásně jsem zhubla (o dvacet kilo) na před těhotenskou váhu. Navíc to pohodlí, nevím, co to je ohřívat dětské lahvičky s mlékem. KOJENÍ doporučuji. Petra

  • odpovědět

  Črv 31, 2002

• 

  Renata (anonym)

  Opravdu se nemí dát na názory ostatních.Já kojila dcerku,kdy chtěla a byly jsme obě spokojené.Pro obě je to pohodlné.A malá krásně prospívá.Už je jí 8,5 měsíců a kojíme 2 až 3 denně a budeme, dokud to jen půjde.Kojení zdar!!!!!

  • odpovědět

  Lis 23, 2005

• 

  Dana (anonym)

  Bohužel musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že dětští lékaři někdy v otázce kojení radí špatně. Moje dcerka krátce po narození onemocněla, měla bolesti a pořád křičela. Podle lékařů měla hlad, takže se usoudilo, že moje mléko jí nestačí, začala jsem ve 3. týdnu přikrmovat Nutrilonem a pak, když jsem dostala prudký zánět prsu, hrozné horečky, do toho byla dcera nemocná, prostě jsem už nemohla a byla jsem ráda, že jí nakonec někdo tu láhev podal, protože jsem ji nemohla ani vidět. Bylo to před čtyřmi lety, dnes se kvůli tomu moc zlobím, protože jsem poslechla lékařku a omezovala dobu kojení, šla jsem jak podle programu, a bylo to na nic. No, poučila jsem se, a když se mi narodil syn, kojila jsem bez problémů přes osm měsíců, byli jsme oba náramně spokojení. Takže neposlouchat starší lékařky a sestry, které samy v životě nekojily, a nechat dítě pít kdykoliv a jak dlouho chce.

  • odpovědět

  Črv 30, 2002

• 

  Libor (anonym)

  Doporučuji přečíst si co nejvíce literatury ohledně dětské výživy/dr.Fořt/,vyslechnout ostatní a udělat si především vlastní názor. Náš syn bude mít za týden 1 rok a manželka 4-5 denně kojí/plně kojen do 8.měsíce/jinak pouze kojeneckou vodu, 2-3.týdně domácí kuřecí/králičí/maso, vše bez soli a cukru atd. Manželka vypadá fantasticky, cvičí od šestinedělí 5krát týdně, váhově je dávno na svých. Zdravím všechny maminy, které chtějí KOJIT co nejdéle.

  • odpovědět

  Kvě 20, 2006

• 

  Návštěvník (anonym)

  Kojení pro štíhlou linii???Co tu řešíte

  • odpovědět

  Kvě 20, 2006

• 

  Martina (anonym)

  Kojení je super pokud to jde. Nkědy může maminka chtít nevím jak, ale dítě nespolupracuje. A laktační poradkyně mohou metat kotrmelce. Pokud si potom maminka, která moc, moc kojit chtěla, ale z nějakého důvodu to nešlo, přečte výše uvedený článek, může to s ní pěkně zamávat. Její dítě bude hloupé, bude trpět respiračními nemocemi, obezitou a ještě může dostat leukémii. Osobně si myslím, že to, zda dítě bude, nebo nebude zdravé zavisí na jiných věcech než je kojení.

  • odpovědět

  Čer 16, 2006

• 

  Návštěvník (anonym)

  To co se tady pise o kojeni ma i sve stinne stranky,znama kojila plne do 10.mesicu pak jeste castecne temer do dvou let a plynule presla na kojeni druheho potomka /podotykam,ze prvni potomka mela po 30.roce zivota/jaky pak po pul roce noveho kojeni zazila sok,zacala mit zdravotni problemy a sok pokracoval-mate roztrousenou sklerozu,znela diagnoza.Mezi jine priciny /jak se pozdeji dozvedela /patri pozdni tehotenstvi a dlouhe kojeni deti,ale tohle ji nikdo nikdy nerekl.Drzim palce vsem maminkam a pozor vseho s mirou!!! Jiste chapete,ze lepsi by bylo mene kojit a byt svym detem cely zivot nablizku ,nez se obavat,co bude dal?

  • odpovědět

  Črv 14, 2006

• 

  Jana (anonym)

  Musim rici,ze kojeni pro me byla vede.Doktorky v porodnici, co jedna, to jinny nazor, sestry totez. Doktorka obcodni detska byla take uz dost starsi rocnik, a jeji nazory se mi vubec nelibyli.Bylo to prvni dite, a tak jsem delala co mi rikala.Syn u porodu vazil skoro 5Kgorod bohuzel nejhorsi zazitek co byl.S kojenim jsem vydrzela 5 mesicu, byl to teda boj.Jsem celkem drobne postavy,50Kg a tak me to velmi vycerpavalo.Dost jsem to obrecela.Navic ty informace, rady mamky a tchyne jsem pustila k vode, nas skoro nekojily.Volala jsem na laktacni ligu,tam ti taky co poradce, to jinny nazor. Pak jsem cekala druhe dite, a cele tehotenstvi jsem zhanela informace a rady ke kojeni, aby nam to po porodu s tim prcek slo lepe nez s prvnim. Take jsem procetla vyslechla spoustu rad o porodu.Kdyz jsem sla po druhe rodit, mela jsem uz tak trochu v hlave vymyslene, co delat, jak si ulevit od bolesti. Porod byl proste pohadka,byla jsem si s sebou velmi jista, a kdyz mi asistentka radila, at delam to a ono, rekla jsem ji, at me necha, a delala sama to, co mi od bolesti pomohlo. Stejne tak v kojeni. Bla bla bla, nekojit driv jak po 1,5 hod. Vedela jsem, ze na tomhle jsem skoncili s kojenim. Proste, kdyz mala plakala, tak jsem ji nybydla mlicko.Casem se to ustalilo, a vydrzeli jsme rok.Take byla dcera velka, vazila vic, jak syn.Ted uz vim, ze opravdu hooodne dulezite, je se na kojeni pripravit behem tehotenstvi.Vsechno nastudovat a vytahnout si s toho to, co instiknt napovida, ze by mohlo byt spravne.

  • odpovědět

  Črv 14, 2006

• 

  LL (anonym)

  já jsem kojená nebyla vůbec a žiju.A navíc jsem zdravá a leukémie,obezita a respirační nemoci mi nic neříkají.Kojením to určitě nebude.Ať zkusí odborníci hledat jinde.:-)

  • odpovědět

  Črv 27, 2006

• 

  Lída (anonym)

  LL, já jsem taky kojená nebyla a mám velké problémy s alergiemi a kravským mlékem (ze sunaru, na který novorozenecké trávicí ústrojí ještě není připraveno). Nemusí mít člověk leukémii, ale jiné problémy existují. To, že ne u každého, není argument. Kdyby mělo mít zdravotní problémy jako třeba já jenom 5% nekojených dětí, tak myslím, že to za propagaci kojení stojí.

  • odpovědět

  Črv 28, 2006

• 

  Laura (anonym)

  Asi se to nedá aplikovat na všechny případy, co je dobré a co ne. Já jsem nekojila ani jedno dítě, díky špatné medikaci po 1. porodu se mléko ztratilo, po druhém ani nevytvořilo. a obě dnes už dospělé děti jsou naprosto zdravé a bez alergií a jakýchkoliv potíží. Vyrostly na Sunaru a přežily to. Jiná věc je, že mě to velmi mrzelo a po kojení jsem moc toužila, ale nešlo to.

  • odpovědět

  Črv 28, 2006

• 

  Nedokonalá matka (anonym)

  Já jsem se velice snažila kojit svého 4,5měsíčního syna. Mám pocit, že mi to pokazili už v nemocnici - dudlík, glukóza před nástupem laktace, a pak i hned umělé mléko. Přesto jsem se snažila po návratu z porodnice plně kojit. V boji za plné kojení (homeopatika, čaje pro kojící matky, i laktační liga)jsem mučila kluka hlady a nakonec i zhubnul. Já byla naprosto vyčerpaná a nakonec jsem po umělém mlíce opět sáhla. Obrečela jsem to příšerně, ale bohužel. Postupem času chtěl klučík míň a míň mého mléko, prostě se nenaučil pořádně sát... Citím se pod vlivem všeobecného nározu na kojení i podobných článků jako neúplná matka. Už kvůli tomu sice nebřečím, ale vždy je to rána do srdce. Teď abych se opět zahrabala do sklepa, protože i po dohodě s doktorkou a čtení různých materiálů jsem začala se zeleninovými příkrmy. Maso je doporučováno od 5měsíce až 6x týdně, někde zase až v roce. Jsem z toho cvok, stejně jako u kojo - všude jiné informace. Naštěstí už mám srovnané hormony, tak snad nebudu kvůli tomu brečet denně, ale jen obden.... Štastným a vyrovnaným matkám zdar.

  • odpovědět

  Srp 10, 2006

• 

  zizi (anonym)

  Jsme 3 dospělí sourozenic )všichni kolem 30 let) a matka nás kojila do půl roku, jak tehdy propagovali. Pak nám již dávala kravské mléko, lakrumáčky, maso ... a jsme všichni zdrví, bez alergií, astmatů či jiných nemocí. Myslím, že problém bude někde jinde...

  • odpovědět

  Srp 30, 2006

• 

  Ilona (anonym)

  Slavní odborníci na dětskou výživu, přestaňte prosím strašit maminky, kterým se přes veškerou snahu a dobrou vůli nepodařilo uživit své dítě vlastním mlékem, že jejich děti nebudou prospívat, nebudou zdravé, nebudou umět sát a kdovíco ještě!!! Také jsem proplakala několik měsíců, mučila dcerku hlady, málem jsem přišla o nervy. Občasné dokrmení obyčejnou lahví s dudlíkem z nás zase udělalo šťastné a spokojené lidi. Ať se jde slavná Laktační liga vycpat!!!

  • odpovědět

  Zář 25, 2006

• 

  BigBen (anonym)

  Víte co by mě zajímalo? :-) Ale je to skutečně jen otázka ze zvědavosti... Co dělali dříve lidé, když nebyly žádný sunary a teploměry do vodičky a jemné plínky a automatický pračky a příručky pro maminky atd... Jak by jim asi připadaly tyto problémy s výchovou dětí...

  • odpovědět

  Zář 25, 2006

• 

  Lenka (anonym)

  Chtěla bych se s vámi podělit o moje zkušenosti. Při prvním dítěti (1987) jako zcela nezkušená matka jsem bez větších problémů začala plně kojit již v porodnici(asi 5.den). Vydrželo to asi 2,5 měsíce a na "dobré" rady babiček a ostatních poradců, že dítě brečí hladem jsem jednou! dokrmila Sunarem a tím okamžikem jsme skončili s kojením. Dcera již ani jednou nechtěla z prsu. U druhého dítěte (1989) jsem těsně před porodem onemocněla zánětem dutin a po porodu mi nasadili antibiotika u kterých se kojit nesmělo. Až se mi začalo tvořit mléko, tak jsem každé 3 hodiny i v noci odstříkávala a mléko vylívala ve víře, že se laktaci podaří rozběhnout a udržet. Mezi tím jsenm dceru krmila z lahve. Po dobrání antibiotik a nutné pauze jsem začala kojit a všechno proběhlo bez problémů. V tehdejší době toho moc v porodnici ohledně kojení neporadili a sami se tomu podivovali. Za to, že se to povedlo vděčím mé kamarádce, která mi poradila. Nakonec jsem kojila 9 měsíců. Od 5. měsíce s postupným přidáváním kašiček a dále příkrmů. U třetího dítěte (1991) jsem všechno praktikovala podle svých předchozích zkušeností. Kojila jsem 9 měsíců. U čtvrtého dítěte (1996) to byla již rutina a všechno šlo až na pozdější nástup laktace (5. den) zase až do 9. měsíce výborně. Všechny děti báječně přibíraly a ani paní doktorka nevěřila, že jsou kojené. Velmi brzo po návratu z porodnice spaly celou noc. Po všech těchto zkušenostech jsem si myslela, že mohu skutečně poradit každému a že už mě nemůže nic překvapit. Ale tento můj velký omyl se dokázal v letošním roce. V lednu 2006 se mi narodil syn - cisařským řezem. Pět dní po porodu jsem odcházela z porodnice a o mléku se mi mohlo jenom zdát (porodní váhu měl 4,450 g). Bylo psychicky náročné vidět, že ostatní matky také po porodu císařským řezem v pohodě kojí. V době, kdy syn vyžadoval k nakrmení 50 ml jsem nakojila 5 ml. Prvních 14 dnů doma to byla hrůza. Dokrmovala jsem jenom málo, aby se laktace rozběhla, ale výsledek byl, že syn hubnul a mléka byla tak desítka. Stále při každém kojení jsem ho vážila. Nakoupila jsem příručky, tam jsem se ale dozvídala jenom to co jsen již věděla. Byla jsem na nervy. Už jsem nevěděla co vymyslet. Po této době jsem dala na radu dětské sestry, že mám přikrmovat a přestat se stresovat. S vědomím rizika odstavení od prsu při použití lahve a dudlíku jsem to riskla. Dokrmovala jsem Nutrilonem. Laktace se sice velmi pomalu, ale postupně rozbíhala. Půl roku jsem každé kojení vážila a po kojení dokrmila z lahve.Tyto praktiky pro mě zcela neznámé a taky náročné na čas a při nějakém cestování. Nakojila jsem asi 2/3 z celkové dávky. Sama jsem tomu nevěřila, že se syn ještě neodstavil a každý den jsem si myslela, že už je to ten poslední kdy ještě kojím. Po půl roce už jsem vážení vynechala a zařadila příkrmy a nyní je synovi 9 měsíců a kojím stále - ráno když se probudí a večer než usne. Přes den má ještě mléko z láhve. Zatím nejeví známky toho, že by se měl odstavit. Myslím si tedy, že dnešní poradenství ohledně kojení je na vynikající úrovni, oproti mým zkušenostem před 19 a 17 roky, ale neplatí ve 100% případů. Nejdůležitější je silná vůle kojit a k tomu využít všechny dobré rady. A když to nejde, tak se nehroutit a být vděčná za každý den a každou trochu co se podaří.

  • odpovědět

  Zář 28, 2006

• 

  ilča (anonym)

  Vidíte a mě se stalo něco úplně opačného. Po příchodu z porodnice jsem byla nemocná a měla vysoké teploty, pomáhala mi doma manželova máma a dostala utkvělou představu, že o mlíko přijdu. Ač jsem nepřišla, tak stále strašila se "slabým mlíkem", je pravda, že kluk je drobnější, terorizovala mě tímto termínem pořád, takže kdykoli jsme se o nich vrátili třeba z víkendu, tak jsem měla pocit, že mám úplně "vyschlo". Kluk má 11 měsíců a kojím. Nicméně co se týče nemocí, že by byl až tak zdravý, to zas ne. Je to všechno individuální. Nepodléhat panice a věřit si. a když to nejde, tak to nejde. Pohoda je totiž nadevše, to myslím, že si můžem potvrdit všechny :-)

  • odpovědět

  Říj 05, 2006

• 

  HS (anonym)

  to Bigben: drive meli ti bohati "kojnou" a chuvy, takze se opravdu tyto veci neresili. chudi lide si museli poradit sami, nebo o sve deti bohuzel prisli.. a prisli o ne velmi casto i ti bohati (u vas v rodine to tak nebylo?? muj deda prisel v detstvi o 2 sourozence, babicka tez o 2 a muj otec o 1).

  • odpovědět

  Říj 17, 2006

• 

  Sabina (anonym)

  Četla jsem si příspěvek paní Lenky, která měla obrovskou výdrž při kojení. A opravdu ji za to obdivuju. Já mám dvě děti 13 letou dceru 4 měsíčního syny. Dceru jsem kojila 6 týdnu a byla věčně hladová, tak jsem to vzdala. Přestala plakat a já se uklidnila. Pořád jsme si povídaly a hrály si. Protože jsem byla klidná!Ve svých 13 letech je zdravá a nikdy nebyla nijak zvlášt nemocná. Má silné zuby a dobře se učí. Přesto jsem si myslela že u syna vydržím s kojením déle. Ale taky jenom dva měsíce. Kojila jsem vždycky půl hodiny a za hodinu znovu. V noci také. Bohužel jsem to nezvládla.

  • odpovědět

  Lis 12, 2006

• 

  Božena (anonym)

  Moje matka neměla mléko a tak mi babička dávala přímo nadojené od krávy. Jsem už stará, ale neěla jsem žádné nemoci. Svoje děti jsem kojila málo, protože měly pořád hlad a tak jsme byli všichni vystresovaní. Dostaly od 4. týdne Sunar a bylo po problému se spaním . Obě jsou dospělé, nebyly nemocné a vůbec nic se jim nestalo. Zapojte rozum - maminky- a nestresujte se. Jde převážně o komerci farmaceutických firem, dealerů a lékařů, kteří, od nich odebírají výhodné preparáty pro svoji rodinu. Člověk přežije a věřte, ani nikdo nemá a neměl na nic alergii.

  • odpovědět

  Srp 04, 2008

• 

  Jana (anonym)

  Když se mi narodily dcery, byla jsem jak chodící mlékárna. Nemohly to množství vypít, měla jsem věčně nateklá a bolavá prsa, musela jsem odstříkávat a nemohla jsem na delší dobu z domu. Při propouštění z porodnice mi říkali, ať odstříkané mléko uchovávám v lednici, budou si pro ně jezdit. Tak jsem to poctivě dělala pár dní, ale nikdo nepřijel. Nakonec jsem musela všechno vylévat. Jednou mi to nedalo a nalila jsem mléko manželovi do kafe místo normálního. Dopadlo to tak, že hrnek prohodil zavřeným oknem do zahrady, že tohle pít nebude, poznal, že je to něco jiného. Škoda, ne? Když byl malý, jak mu chutnalo.

  • odpovědět

  Srp 05, 2008

• 

  jana (anonym)

  Ja bych vsechny ty "chytre" tchyne a matky, co nas strasi "slabym mlikem" nebo "zadnym mlikem", nejradsi vystrelila na Mars. I mne moje matka pri prvni nenaplnene odsavacce hned stresovala, ze nemam mliko, nebo ze ho nemam dost. Zacala jsem se tim stresovat i ja a byla z toho zoufala. Pritom to vubec nebyla pravda, coz se dalo poznat na mym nadmernym synovi. Proc to ty zensky delaji? Co v sobe uspokojujou? Podle me v sobe musi mit nejakej malej sadismus, jinak by to nemohly rikat. Kdyz mi to doslo, mame jsem to vytkla a vysvetlila ji, ze me to nervuje. "Nedostatek myho mlika je u nas tabu, mami, uz to nikdy nerikej." Urazila se, ale prestala o tom mluvit. Ale stejne - cekala bych, ze bude se vsema tema letityma zkusenostma, kterymi se porad tak ohani, doopravdy chytrejsi nez ja.. Neni.

  • odpovědět

  Pro 21, 2008

Přidat komentář

Vaše jméno

Komentář *