Rodiče mají vliv na utváření sexuality svých dětí
Dítě se okamžitě poznává v rodiči stejného pohlaví. Je to rodič, kterému se podobá a je mu rovno, identifikuje se s ním. Je to rodič, kterého bude chtít napodobovat. Bude ho považovat za svůj vzor. Vodítko pro svou sexuální identitu proto chlapec spatřuje v otci a dívka v matce. A ihned se nám rýsují komplikace, které může tento psychologický zákon vyvolat.
Není-li rodič téhož pohlaví přítomen nebo své dítě odmítá a nezprostředkuje mu pozitivní odraz jeho vlastního pohlaví, není chlapec rád, že je mužem, a dívka není spokojena s tím, že je ženou. Když dítěti nedodá jistotu rodič stejného pohlaví a když tento nedostatek nenahradí jiná otcovská nebo mateřská postava, je velmi pravděpodobné, že se dítě začne nenávidět a stydět se za sebe i za své pohlaví. Nedostatek lásky k sobě vede nakonec k obtížím s rozpoznáváním toho, co je pro člověka v životě důležité.
Zde je nezbytné se vyhnout redukcionistickým psychologickým názorům, které striktně vyžadují, aby s dítětem byl pouze vlastní otec nebo matka. K vybudování identity děti potřebují mateřskou i otcovskou péči, přítomnost muže i ženy, kteří se k nim chovají jako otec a matka. Musí být totiž uspokojena jejich potřeba být ve vztahu s mužským a ženským principem. Pravým otcem dítěte a jeho pravou matkou nejsou nutně ti, z nichž se zrodilo, ale ti, kteří se o ně starají.
Rodič opačného pohlaví odhaluje svou pouhou přítomností naši základní rozdílnost a umožňuje nám tak uvědomit si sexuální realitu. Proto se většina dívčích sexuálních fantazií a milostných příběhů vztahuje k otci, a naopak chlapeckých k matce. Ve třech nebo čtyřech letech se skoro všichni chlapečkové chtějí oženit s maminkou a holčičky vdát za tatínka.
Chceme-li si udělat přesnější představu o vlivu pohlaví každého z rodičů, stačí se podívat na rozdílnost traumat postihujících muže a ženy. U tradičních rodin, kde je matka přítomna a otec často nepřítomen, trpí chlapci poruchou identity, protože jim chybí mužský vzor, ale vztahy s ženami mají vzhledem k přítomnosti pozorné matky usnadněny. Když to trochu přeženeme, můžeme říci, že jsou přesvědčeni, že se pro ně ve světě vždycky nějaká žena najde, zatímco svým vztahům s muži příliš nedůvěřují.
Pro dívky to platí přesně naopak. Trauma způsobené otcem je pro ně traumatem vztahovým, citovým. Nejsou si jisty, zda se pro ně ve světě najde nějaký muž, a jeho hledání se pro ně proto stane prvořadou záležitostí. Tento pocit je dovádí k tomu, že v milostných vztazích tolerují zcela nepřijatelné situace, protože jsou přesvědčeny, že nenajdou jiného partnera. Mohou se naopak spolehnout na přítomnost svých kamarádek. Spiklenectví s matkou jim otevřelo vztah k jiným ženám. Někdy však nebyl vztah s matkou dobrý. Potom se jim špatně navazují přátelské vztahy se ženami. Navzdory nedostatku otcovské podpory se takové ženy lépe cítí ve společnosti mužů.
Komentáře