Vliv techniky na život rodiny

Odpověď na následující otázky můžeme hledat v odborné literatuře, ale existuje možná i lepší zdroj. Co vám o vlivu televize na vás a vaše děti říká vaše vlastní srdce? 

Činí vás sledování televize laskavějšími? Uvážlivějšími? Více milujícími? Pomáhá vám to vybudovat doma pevné svazky? Anebo tím ztrácíte cit? Unavuje vás to? Dává vám to pocit osamění, zmatku? Rozlaďuje vás to? Připadáte si cyničtí?

Když pomyslíme na vliv médií na rodinu, musíme si uvědomit, že média mohou doslova vytlačit jakoukoli kulturnost z našich domovů. Abychom brali vážně, co se v médiích děje (nepravděpodobné románky, promiskuita, zápasící roboti, cynické vztahy, rvačky a brutalita), musíme být ochotni "vypnout" v sobě tlačítko "neochoty uvěřit". Musíme být ochotni nechat si pro sebe nedůvěru v dění, o němž jako dospělí víme, že je neskutečné, a na třicet či šedesát minut si tento náhled dovolit, abychom zjistili, jak se nám to líbí.

A co se nám stane? Začínáme věřit, že dokonce i televizní zprávy jsou normální život! Zvlášť děti všemu věří. Jedna matka mi například vyprávěla, jak se jí po podvečerních zprávách šestiletá dcera zeptala: "Mami, a proč se všichni zabíjejí?" To dítě věřilo, že to, co vidělo, je v životě běžnou věcí.

Je pravda, že v televizi je k vidění i spousta kvalitních věcí, dobré informace a veselá, povznášející zábava. Ale pro většinu z nás a pro naše rodiny je to spíš, jako byste salát s chutnou zálivkou náhodou objevili na smetišti. Může být docela dobrý, ale je velice nesnadné očistit ho od smetí, špíny a much.
Pomalé, postupné "znečištění" nás pak může učinit necitlivými nejen k tomu, jak hrozné je to znečištění, ale taky k tomu, kolik za to všechno vlastně platíme. Televize by pěkně splakala nad výdělkem, kdybychom ji obrali o čas, který bychom jinak mohli trávit s rodinou, učit se s dětmi, pracovat s nimi a dělit se s nimi o jiné radosti.

Z nedávného průzkumu veřejného mínění, uveřejněného v U. S. News i World Report, vyplývá, že 90 procent dotázaných cítí, že národ sklouzává hlouběji do morálního úpadku. Tentýž průzkum zjistil, že 62 procent dotázaných pohlíží na televizní pořady jako na něco, co je jejich morálním a duchovním hodnotám nepřátelské. Proč se tedy tolik na televizi díváme?

A tak, jak rapidně ve společnosti stoupají ukazatele zločinnosti, narkomanie, sexuální zábavy a násilí, bychom neměli zapomínat, že nejdůležitějším ukazatelem v kterékoli společnosti je to, jak se věnujeme výchově a vůbec vedení svých dětí. To nejdůležitější pro život se děti nenaučí od přepadových oddílů ani od fantastických oblud, ale od milující rodiny, která si s nimi čte, povídá, pracuje s nimi, naslouchá jim a tráví s nimi šťastné chvíle. Když děti vědí, že je máme rádi, nádherně se vyvíjejí.

Teď chvíli přemýšlejte: které chvíle ze svého vlastního života si nejvíc pamatujete? A představte si, že umíráte. Myslíte na to, že jste měli strávit víc času před televizí?

V knize Time for Life (Čas na život) uvádějí sociologové John Robinson a Geoffrey Godbey, že Američané stráví v průměru patnáct ze čtyřiceti hodin volného času týdně sledováním televize. 

Marilyn Fergusonová zase ve své pozoruhodné knize The Aquarian Conspiracy napsala: "Než si zvolíme nářadí a technologii, musíme si vybrat své sny a hodnoty, protože některá technika jim bude sloužit, zatímco jinou jich prostě nedosáhneme."


Zdroj: Stephen R. Covey - 7 návyků šťastné rodiny, nakladatelství Columbus